ECLI:CZ:NSS:2014:5.AS.109.2013:12
sp. zn. 5 As 109/2013 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: D. P.,
zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti
žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 A
65/2013 - 36,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 10. 9. 2013, č. j. CPR-8310-3/ČJ-2013-930310-V242, žalovaný
zamítl odvolání žalobce (dále jen „stěžovatel“) a potvrdil rozhodnutí Policie ČR, Krajského
ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, odd. pobytové kontroly, pátrání a eskort,
ze dne 3. 6. 2013, č. j. KRPA-210995/ČJ-2013-000022, jímž bylo žalobci uloženo podle §119
odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní
vyhoštění, a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, byla
stanovena na jeden rok. Počátek doby, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských
států EU, byl stanoven podle §118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, od okamžiku, kdy účastník
řízení (stěžovatel) pozbude oprávnění k pobytu na území ČR. Doba k vycestování z území ČR
byla podle §118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena do patnácti dnů od nabytí právní
moci tohoto rozhodnutí a současně bylo konstatováno, že podle §120a odst. 1 zákona o pobytu
cizinců se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování podle §179 zákona o pobytu
cizinců.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 A 65/2013 - 36, byla
žaloba proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodná zamítnuta.
V kasační stížnosti směřující proti tomuto rozsudku stěžovatel mimo jiné požádal
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Jako důvod pro přiznání odkladného účinku
s odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100,
uvedl, že pro zajištění výkonu jeho ústavního práva na spravedlivý proces musí setrvat na území
České republiky do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. V tomto řízení je sice zastoupen
advokátem, ale je nutné, aby s ním byl v osobním kontaktu a mohl mu poskytovat součinnost
a udílet pokyny.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce (zde stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě splněny.
Zdejší soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních účinků
rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí o správním
vyhoštění stěžovatele, do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti, byl by stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocného a vykonatelného správního
rozhodnutí nucen opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím kasačního soudu.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý
proces je třeba, aby stěžovatel mohla setrvat na území České republiky do skončení řízení o jeho
kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s požadavkem soudního řádu
správního zastoupen advokátem, náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka
vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro
výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto
spatřuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, spojenou s nuceným opuštěním České republiky před rozhodnutím Nejvyššího
správního soudu o jeho kasační stížnosti, především v možné újmě na výkonu jeho práva
na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců
žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost napadeného
rozhodnutí ex lege (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu)
a není tedy bez dalšího dán důvod, proč by obdobnou možnost setrvat na území České republiky
neměl mít vyhošťovaný cizinec i po dobu následného kasačního řízení. V daném případě lze tedy
nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným
vznikem zákonem předpokládané újmy u stěžovatele.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel nebyl
vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu; byl vyhoštěn podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2
zákona o pobytu cizinců a Nejvyšší správní soud neshledal důvod, pro který by ve stěžovatelově
dočasném setrvání na území České republiky do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o jeho kasační stížnosti musel být spatřován rozpor s důležitým veřejným zájmem.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele
proti pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek, postačí
v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení
řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku Městského soudu v Praze,
neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného ve
věci správního vyhoštění stěžovatele.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2014
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu