ECLI:CZ:NSS:2014:5.AS.87.2013:23
sp. zn. 5 As 87/2013 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy,
Ph.D. a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci
žalobkyně: P. K., zast. Mgr. Jaroslavem Červenkou, advokátem se sídlem Chmelova 357/II,
Hradec Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem
Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2013, č. j. 51 A 11/2012 - 31,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2013, č. j. 51 A 11/2012 - 31,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 4. 7. 2012,
č. j. 10929/DS/2012/SR, bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského
úřadu Jičín ze dne 18. 5. 2012, č. j. MuJc/2012/4425/DOP/Kaf, kterým byla žalobkyně uznána
vinnou ze spáchání přestupku dle §125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním
provozu), v relevantním znění, za což byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 3500 Kč, zákaz
činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho měsíce,
jakož i povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové,
v níž mj. požádala o osvobození od povinnosti uhradit soudních poplatky, a to z toho důvodu,
že je v dlouhodobé pracovní neschopnosti, a taktéž proto, že usnesením Městského soudu
v Praze ze dne 16. 1. 2012, č. j. MSPH 96 INS 15889/2011-A-25, byl zjištěn úpadek žalobkyně
a na její majetek byl prohlášen konkurz.
Usnesením ze dne 16. 7. 2012, č. j. 51 A 11/2012 – 22, krajský soud vyzval žalobkyni, aby
ve lhůtě tří týdnů od doručení tohoto usnesení zaslala vyplněný a potvrzený formulář o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech, aby bylo možné rozhodnout o její žádosti o osvobození
od soudních poplatků. Přitom ji upozornil, že pokud nebude této výzvě ve stanovené lhůtě
vyhověno, bude její žádost zamítnuta. Jelikož žalobkyně na předmětnou výzvu nereagovala,
krajský soud usnesením ze dne 27. 9. 2013, č. j. 51 A 11/2012 – 31, její žádost o osvobození
od soudních poplatků zamítl a zároveň ji vyzval k zaplacení soudního poplatku.
Žalobkyně (stěžovatelka) napadla usnesení krajského soudu ze dne 27. 9. 2013,
č. j. 51 A 11/2012 – 31, kasační stížností opírající se o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a)
a d) s. ř. s. Zároveň požádala dle §40 odst. 5 s. ř. s. o prominutí zmeškání lhůty k předložení
vyplněného a podepsaného formuláře o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
a rovněž o osvobození od soudního poplatku pro řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že je v dlouhodobé pracovní neschopnosti
(od 2. 1. 2012) a nemocenské dávky pobírala pouze do 15. 7. 2013, přičemž od té doby nemá
v podstatě žádné příjmy. Na její majetek byl prohlášen konkurz a ona v současnosti čeká
na rozhodnutí, zda jí bude přiznán invalidní důchod; také se v současnosti léčí u psychiatra a bere
léky v souvislosti se svým špatným psychickým stavem. V tomto smyslu splňuje podmínky pro
osvobození od soudních poplatků dle §36 odst. 3 s. ř. s. Uváděné údaje vyplývají z předloženého
formuláře, stejně jako ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. MSPH 96 INS 15889/2011,
resp. z veřejně přístupných údajů v insolvenčním rejstříku. V této souvislosti stěžovatelka namítá
přílišný formalismus napadeného usnesení krajského soudu, neboť vzhledem ke konkrétním
okolnostem případu, včetně údajů obsažených ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku,
má stěžovatelka za to, že nedodržení formálních požadavků na včasné doložení svých osobních,
majetkových a výdělkových poměrů nemůže být nadřazováno zájmu na věcné správnosti
rozhodnutí.
K žádosti o prominutí zmeškání lhůty, která jí byla stanovena usnesením krajského soudu
ze dne 16. 7. 2012, č. j. 51 A 11/2012 – 22, stěžovatelka uvedla, že soudem zaslaný formulář
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech obratem vyplnila a předala jej svému
manželovi, aby jej podal ke krajskému soudu. Manžel však byl při dopravní nehodě koncem
července roku 2012 zraněn (byl i v bezvědomí) a došlo tak k tomu, že předmětný formulář nebyl,
i v důsledku hospitalizace manžela, soudu předán. Stěžovatelka přitom měla po celou dobu, tedy
až do doručení napadeného usnesení, za to, že formulář byl soudu řádně doručen. Tyto
skutečnosti považuje stěžovatelka za vážné a omluvitelné důvody ve smyslu §40 odst. 5 s. ř. s.
Stěžovatelka rovněž dodává, že vyplněný formulář o svých osobních, majetkových a výdělkových
poměrech neprodleně po doručení napadeného usnesení krajského soudu tomuto soudu
předložila.
Stěžovatelka konečně požádala zdejší soud o osvobození od soudních poplatků za řízení
o kasační stížnosti. Poukázala opětovně na svůj špatný zdravotní stav, v podstatě úplnou absenci
příjmů v současnosti a na to, že majetek, který vlastní, je součástí majetkové postaty ve smyslu
zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a nemůže s ním
jakkoli disponovat. Navíc nynější řízení nesouvisí s majetkovou podstatou, takže soudní poplatek
nemůže uhradit ani insolvenční správce.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatelka
byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), a je zastoupena
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud přitom v souladu se svou judikaturou (srov. rozsudek ze dne
24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, www.nssoud.cz) netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost, neboť s ohledem na povahu rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost
směřuje, by trvání na splnění dané povinnosti znamenalo pouze řetězení řešeného problému.
Nejvyšší správní soud proto ani samostatně nerozhodoval o příslušném návrhu stěžovatelky
na osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se poté zabýval především stěžejními námitkami stěžovatelky
vztahujícími se přímo k posouzení její žádosti o osvobození od soudních poplatků krajským
soudem.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. (ve znění účinném v době rozhodování krajského soudu)
účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením
předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže
být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě
i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka
přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že zákon především ukládá účastníku, aby
o osvobození od soudních poplatků požádal a aby doložil (prokázal), že nemá dostatečné
prostředky k tomu, aby příslušný poplatek uhradil. Požádá-li účastník o osvobození od soudních
poplatků, postupuje se v soudní praxi obvykle tak, že je mu zaslán vzor 060 (Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech) s tím, aby byl ve stanovené lhůtě vyplněn
a s případnými potřebnými potvrzeními soudu vrácen, aby bylo možno na jeho podkladě
o žádosti rozhodnout.
Vyplnění a odeslání vzoru 060 není ovšem jediným možným způsobem, jak účastník
může prokázat, že nemá dostatečné prostředky; jde toliko o zavedenou praxi, usnadňující
administraci podaných žádostí. Účastník může nepochybně nedostatek prostředků pro vedení
soudního řízení ve stanovené lhůtě prokázat i jinak, ale vždy tak, aby to poskytovalo úplný obraz
o jeho majetkových a osobních poměrech.
Při zkoumání existence předpokladu nedostatku prostředků je potřebné zdůraznit,
že účastníka zatěžuje jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Pokud chce tedy být ohledně
své žádosti o osvobození od soudních poplatků úspěšný, musí jednak uvést, v čem spatřuje
nedostatek prostředků, který, dle jeho názoru, vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit,
jednak musí takové tvrzení řádně doložit. Právní úprava institutu individuálního osvobození
od soudních poplatků neukládá soudu povinnost, aby sám za účastníka vyhledával další
skutečnosti, které mají nedostatek prostředků k uhrazení soudního poplatku dokládat.
K otázce dokládání nedostatku prostředků žadatelem o osvobození od soudních poplatků
se jednoznačně vyjádřila již judikatura zdejšího soudu, který se např. v rozsudku ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil tak,
že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“ Obdobně se z rozsudku zdejšího soudu ze dne
27. 7. 2007, č. j. 8 Ans 2/2007 – 51, www.nssoud.cz, podává, že „nedoloží-li účastník řízení své, byť
i tvrzené minimální, příjmy, je dán důvod pro zamítnutí jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku.“
V projednávané věci stěžovatelka požádala krajský soud o osvobození od soudních
poplatků, když uvedla, že je od ledna roku 2012 v pracovní neschopnosti pro dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, její jediný příjem představují nemocenské dávky ve výši cca 4400 Kč
měsíčně, přičemž se svým majetkem nemůže disponovat, neboť ten je součástí majetkové
podstavy ve smyslu insolvenčního zákona; soudní poplatek přitom nemůže uhradit ani
insolvenční správce. Svá tvrzení přitom již v řízení o žalobě stěžovatelka dokládala kopií usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2012, č. j. MSPH 96 INS 15889/2011-A-25, jímž byl
zjištěn úpadek stěžovatelky a na její majetek prohlášen konkurz, kopiemi poštovních poukázek
od České správy sociálního zabezpečení, podle nichž jí byla v březnu 2012 vyplacena částka
5438 Kč, v dubnu 2012 částka 4296 Kč a v květnu a červnu 2012 částka 4400 Kč, a dále kopií
poukazu k lékařskému vyšetření, přičemž odkazovala rovněž na doklad o pracovní neschopnosti
předložený již dříve správním orgánům.
Krajský soud v návaznosti na předmětnou žádost stěžovatelku usnesením ze dne
16. 7. 2012, č. j. 51 A 11/2012 – 22, vyzval, aby ve lhůtě 3 týdnů ode dne doručení tohoto
usnesení soudu zaslala vyplněný formulář o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
Současně stěžovatelku poučil, že v případě nevyhovění této výzvě bude její žádost zamítnuta.
Jak již bylo uvedeno, stěžovatelka vyplněný formulář krajskému soudu nezaslala. Krajský
soud následně usnesením napadeným nyní projednávanou kasační stížností žádost stěžovatelky
zamítl.
Z odůvodnění dotčeného usnesení krajského soudu je zřejmé, že žádost stěžovatelky
o osvobození od soudních poplatků byla zamítnuta z toho důvodu, že stěžovatelka nevyplnila
vzor 060 a soud tak dle svého názoru nemohl posoudit, zda jsou u ní předpoklady pro
osvobození od soudních poplatků. K tvrzením stěžovatelky ani k nim se vztahujícím dokladům
se krajský soud nevyjádřil. Krajský soud byl přitom povinen posoudit, zda se jedná o důkazy,
ze kterých by bylo možno dovozovat nedostatek prostředků stěžovatelky k placení soudních
poplatků. V této souvislosti je třeba zopakovat, že vzor 060 představuje toliko jeden z možných
prostředků sloužících ke zjištění, zda účastník má pro vedení soudního řízení dostatečné
prostředky. Majetkové poměry účastníka řízení však mohou být zjištěny i z jeho podání, jímž
o osvobození od soudních poplatků žádá, případně jímž reaguje na výzvu k prokázání
majetkových poměrů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2008,
č. j. 4 Ads 90/2008 – 130, www.nssoud.cz).
Soud proto musí věcně posoudit vše, co mu žadatel předloží k prokázání svých osobních
a majetkových poměrů. Přitom mu nic nebrání akceptovat i žadatelem předložená sdělení,
potvrzení či prohlášení, vytvářejí-li dostatečný podklad k posouzení celkové osobní a majetkové
situace žadatele. V nyní projednávané věci stěžovatelka předložila určité doklady, které se k její
žádosti a k tvrzením o její nemajetnosti vztahovaly. Krajský soud se však s těmito stěžovatelkou
uváděnými skutečnostmi a předloženými podklady nijak nevypořádal, proto je napadené usnesení
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
K věci je možné dodat ještě následující:
Účinky rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkurzu na majetek úpadce vyplývají
z insolvenčního zákona a krajský soud si tak mohl, při zohlednění obsahu uvedeného usnesení
Městského soudu v Praze, vytvořit představu o možnostech, které má stěžovatelka při dispozici
se svým majetkem spadajícím do majetkové postaty. Z předložených dokladů o částkách
vyplácených stěžovatelce Českou správou sociálního zabezpečení bylo rovněž možné dovozovat
její aktuální příjmové poměry. Přístup krajského soudu, který v projednávané věci lpěl
na vyplnění formuláře a nevyhověl žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků
s odůvodněním, že stěžovatelka adekvátně nereagovala na výzvu, je možno považovat, ve smyslu
kasační námitky stěžovatelky, za nepřípustný formalismus.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své rozsudky ze dne 15. 6. 2011,
č. j. 2 As 74/2010 – 89, a ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Aps 2/2012 – 11, oba dostupné
na www.nssoud.cz, v nichž dospěl ve skutkově a právně podobných věcech k obdobným
závěrům.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud rovněž dodává, že již samostatně
nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty ve smyslu §40 odst. 5 s. ř. s.;
nadto by byl k rozhodnutí o tomto návrhu příslušný krajský soud, který tuto lhůtu k předložení
formuláře vzor 060 v řízení o žalobě stanovil.
Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s §110 odst. 1
s. ř. s. usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude Krajský soud
v Hradci Králové vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Hradci Králové
v konečném rozhodnutí v dané věci (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. ledna 2014
JUDr. Jakub Camrda, Ph.D.
předseda senátu