ECLI:CZ:NSS:2014:6.AS.213.2014:29
sp. zn. 6 As 213/2014 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: P. V.,
zastoupený JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti
žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, se sídlem Dr. E.
Beneše 26, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2014, č. j. KRPL-120955-9/ČJ-
2013-1800PZ, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem, pobočka v Liberci, ze dne 1. 8. 2014, č. j. 58 A 8/2014 - 29, o návrhu žalobce na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 1. 8. 2014, č. j. 58 A 8/2014 - 29,
se zamítá .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále také „stěžovatel“) brojil proti usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále „krajský soud“), ze dne 1. 8. 2014,
č. j. 58 A 8/2014 - 29 (dále jen „napadené usnesení“), jímž krajský soud odmítl žalobu
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2014, č. j. KRPL-120955-9/ČJ-2013-1800PZ (dále
jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele
proti prvostupňovému rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o obnovu řízení ve věci přestupku
podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších
předpisů. O spáchání přestupku bylo rozhodnuto v blokovém řízení orgánem pořádkové policie
dne 30. 9. 2013 s udělením blokové pokuty ve výši 200 Kč, přičemž přestupkové jednání
spočívalo v tom, že stěžovatel nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, aniž by měl
u sebe lékařské potvrzení, že tuto povinnost nemá.
Napadeným usnesením krajský soud odmítl žalobu proti napadenému rozhodnutí
z důvodu její opožděnosti. V odůvodnění zejména uvedl, že z kopie doručenky napadeného
rozhodnutí, kterou si krajský soud od žalované vyžádal, bylo zjištěno, že stěžovatel si napadené
rozhodnutí osobně převzal dne 5. 3. 2014. Lhůta k podání žaloby tedy stěžovateli uplynula
dne 5. 5. 2014. Jelikož žaloba byla do datové schránky krajského soudu doručena až dne
27. 6. 2014, byla podána až po uplynutí této lhůty. Z uvedených důvodů krajský soud žalobu
odmítl jako opožděnou (§46 odst. 1 písm. b/ s. ř. s.).
V kasační stížnosti stěžovatel mj. požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Svůj návrh odůvodnil pouze tak, že v konečném důsledku na základě zamítnutí obnovy řízení
o přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění
pozdějších předpisů, stěžovatel přijde o své řidičské oprávnění, neboť mu v důsledku nesprávné
kvalifikace budou do jeho bodového konta řidiče přičteny 3 body, znamenají pro něho právní
následky tohoto rozhodnutí nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám a současně přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
Žalovaný se k návrhu stěžovatele nijak nevyjádřil.
Podle ustanovení §107 zákona s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší
správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně použijí ustanovení
§73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření
žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Podmínky přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již ve své judikatuře Nejvyšší
správní soud několikrát vyložil. Obecně lze konstatovat, že Nejvyšší správní soud vnímá možnost
přiznání odkladného účinku jako určitou výjimku z pravidla, že kasační stížnost nemá odkladný
účinek ze zákona a rozhodnutí krajského soudu napadená kasační stížností jsou tak v zásadě
pravomocná a vykonatelná. S účinností od 1. 1. 2012 již není výslovně požadováno tvrzení
a prokazování hrozby vzniku nenahraditelné újmy, nýbrž „pouze“ újmy, která bude nepoměrně
větší oproti újmě, která může vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku.
Je tedy vyžadováno poměřování závažnosti újmy, která může vzniknout žalobci či stěžovateli
nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která může naopak vzniknout jiným osobám přiznáním
odkladného účinku. Je přitom požadováno, aby možná újma hrozící navrhovateli byla nepoměrně
vyšší. Odkladný účinek žaloby i kasační stížnosti tedy ani po novelizaci neztratil charakter
institutu mimořádného. Přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc soudního
rozhodnutí, což je zákonem nadále podmíněno splněním striktních (byť dle slovního vyjádření
v ust. §73 odst. 2 s. ř. s. již mírnějších) podmínek (viz k tomu usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 19. 1. 2012, č. j. 7 As 138/2011 – 241, přístupné na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzovaném případě stěžovatel spatřuje újmu,
která by mu měla vzniknout (resp. s největší pravděpodobností již vznikla), v pozbytí řidičského
oprávnění. O odkladný účinek stěžovatel žádal již v žalobním řízení, nicméně krajský soud
o jeho žádosti nerozhodoval, neboť žaloba byla opožděná. Nejvyšší správní soud uvádí,
že ve své předchozí judikatuře ve věcech odkladných účinků v případech přestupkového postihu
přiznání odkladného účinku v obdobných případech přistupuje pouze výjimečně, zpravidla je-li
na řízení motorového vozidla existenčně závislý stěžovatel nebo jemu blízká osoba (viz k tomu
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2013, č. j. 6 As 29/2013 - 80, přístupné na
www.nssoud.cz). Dále je třeba odlišit to, co stěžovatel ve své kasační stížnosti poněkud směšuje,
totiž účinky zamítnutí žádosti o povolení obnovy řízení ve věci spáchání jednoho dílčího
přestupku stěžovatele, o níž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, a v příčinné
souvislosti se spácháním tohoto přestupku docíleného efektu „vybodování“, tedy dosažení počtu
dvanácti bodů, které má za následek ztrátu řidičského oprávnění ve smyslu §123c odst. 3
citovaného zákona č. 361/2000 Sb., podle něhož řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5
pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo oznámení o této skutečnosti doručeno. I kdyby
stěžovatel dosáhl přiznání odkladného účinku již v řízení o žalobě, byla by jím odložena pouze
právní moc či vykonatelnost rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí
o zamítnutí žádosti o povolení obnovy řízení. Tím by tedy nebyla dotčena ani právní moc
rozhodnutí vydaného v blokovém řízení dne 30. 9. 2013, neboť samotná žádost o povolení
obnovy správního řízení nemá ze zákona odkladný účinek a z prvostupňového rozhodnutí
nevyplývá, že jí odkladný účinek nebyl přiznán (§100 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu), ani by tím nemohl být dotčen samotný záznam tří bodů do bodového registru a ani ex lege
nastalý právní následek pozbytí řidičského oprávnění uplynutím pěti dnů ode dne doručení
oznámení.
Stěžovatel navíc brojí svou kasační stížností proti usnesení o odmítnutí žaloby
proti napadenému rozhodnutí žalovaného, což znamená, že by přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti pouze odložilo právní moc napadeného usnesení až do skončení řízení o kasační
stížnosti, nicméně – jak bylo výše zdůvodněno - nemělo by žádný efekt na pozbytí řidičského
oprávnění stěžovatele.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že návrh na přiznání odkladného účinku není
opodstatněný, neboť důvody tvrzené stěžovatelem nejsou z hlediska přiznání odkladného účinku
relevantní (§107 s. ř. s.). Závěr Nejvyššího správního soudu o nepřiznání odkladného účinku
kasační stížnosti přitom nijak nepředjímá meritorní řešení posuzované věci.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud uvedený návrh zamítl,
jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. září 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu