ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.132.2013:98
sp. zn. 7 As 132/2013 - 98
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: T. N., proti
žalovanému: Úřad vlády České republiky, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 4, Praha 1,
zastoupený doc. JUDr. Tomášem Gřivnou, Ph.D., advokátem se sídlem Dukelských hrdinů
343/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 5. 12. 2013, č. j. 11 A 163/2012 – 64, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 12. 2013, č. j. 11 A 163/2012 – 64, zrušil
rozhodnutí vedoucího Úřadu vlády České republiky (dále jen „stěžovatel“) ze dne 21. 8. 2012,
č. j. 10948/2012 – OSV, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce (dále jen „účastník řízení“)
proti rozhodnutí Úřadu vlády České republiky ze dne 2. 7. 2012, č. j. 7159/2012 – OSV,
o částečném odmítnutí poskytnout informace týkající se sdělení platových poměrů odmítl
s poukazem na ust. §8b zákona č. 106/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o svobodném přístupu k informacím“). Tímto rozsudkem městský soud také zrušil správní
rozhodnutí I. stupně a nařídil stěžovateli, aby do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku
poskytl účastníku řízení informaci o platových poměrech (plat, příplatky, odměny a podobně) J.
N., V. B., M. Š., L. P. aj. V. za období leden až prosinec 2011.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížností z důvodů
vymezených v ust. §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. S oučasně požádal o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti s odůvodněním, že splněním povinností stanovených napadeným
rozsudkem, tedy poskytnutím informací o platových poměrech, dojde k protiústavnímu
a nezákonnému zásahu do práva na ochranu soukromí konkrétních zaměstnanců stěžovatele.
Tento zásah již nebude možné v budoucnu nijak zvrátit. Výkon napadeného rozsudku bude mít
rovněž za následek, že rozhodování Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti se stane
zbytečné, neboť již dojde k plnému uspokojení účastníka řízení. Stěžovatel má za to,
že pro přiznání odkladného účinku jsou splněny všechny zákonné podmínky uvedené
v ust. §73 s. ř. s.
Účastník řízení vyjádřil nesouhlas s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti.
Poukázal na to, že rozsudek městského soudu se stal vykonatelným dne 3. 2. 2014 a stěžovatel jej
začal vykonávat, neboť účastníku řízení uhradil náhradu nákladů řízení. Dále má účastník řízení
za to, že pro přiznání odkladného účinku nejsou splněny podmínky stanovené v ust. §73
odst. 2 s. ř. s. Zveřejněním platových poměrů pěti vedoucích zaměstnanců stěžovatele nedojde
ke vzniku nenahraditelné škody.
Podle ust. §107 věta před středníkem s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73
odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde stěžovatele) nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje
před rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského (městského)
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Tento
institut představuje dočasnou procesní ochranu stěžovatele před okamžitým výkonem pro něj
nepříznivého soudního rozhodnutí. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno
pro mimořádné a ojedinělé případy, a to jen na základě návrhu stěžovatele. Je to přitom právě
stěžovatel, na kom vázne břemeno tvrzení i důkazní stran osvědčení výjimečnosti jeho situace
oproti ostatním stěžovatelům ve stejné pozici. Stěžovatel tedy musí hrozbu nepoměrně větší újmy
jednak dostatečně konkrétně tvrdit a jednak i náležitě doložit.
I správní orgán může navrhnout, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek,
a to ze stejných důvodů jako žalobce je-li stěžovatelem. Rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu v usnesení ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, uvedl, že zruší-li krajský soud
správní rozhodnutí, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se závazným
právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí bez ohledu na to, zda je
ve věci podána kasační stížnost. Za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen,
dostala by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním
názorem Nejvyššího správního soudu, může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí
opačně, takže zrušené správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového rozhodnutí
krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí vydaného dalšího správního rozhodnutí.
Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná správní rozhodnutí o téže věci. Nejvyšší správní soud
připustil, že takový případ lze řešit právě pomocí přiznání odkladného účinku podané kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že obdobný nežádoucí stav hrozí i v posuzované
věci. Zohlednil přitom i specifika soudního rozhodování v režimu zákona o svobodném přístupu
k informacím. S ohledem na ust. §16 odst. 4 citovaného zákona soud shledá-li žalobu důvodnou,
uloží povinnému subjektu povinnost poskytnout požadované informace. Napadeným rozsudkem
městského soudu byla stěžovateli uložena povinnost poskytnout účastníku řízení požadované
informace ve stanovené lhůtě. V důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by pak
stěžovatel byl povinen požadované informace poskytnout bez ohledu na to, jak následně Nejvyšší
správní soud rozhodne o kasační stížnosti. Rozhodnutí o kasační stížnosti by se tak stalo fakticky
bezpředmětné, neboť jakýkoli výsledek řízení by již nic nezměnil na tom, že požadované
informace by účastník řízení již měl k dispozici. Tento stav by se v případě, kdy by Nejvyšší
správní soud shledal, že je požadavek městského soudu na poskytnutí informací v rozporu
se zákonem, nedal jakkoli odčinit. Za takové situace by stěžovatel neměl fakticky možnost
se proti rozhodnutí krajského soudu bránit a rozhodování o důvodnosti kasační stížnosti by bylo
ryze akademické (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2013,
č. j. 2 As 66/2013 - 20).
Nejvyšší správní soud připouští, že na straně účastníka řízení vznikne přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti určitá újma spočívající v tom, že bude muset vyčkat
na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Tato újma má však jen dočasný charakter do doby,
než bude rozhodnuto, zda je poskytnutí požadovaných informací v souladu se zákonem.
Nebude-li kasační stížnost důvodná, bude muset stěžovatel požadované informace poskytnout.
Účastníku řízení proto nevznikne větší újma než stěžovateli, který by byl nucen plnit na základě
rozsudku městského soudu, který byl shledán nezákonným. Nepřiznáním odkladného účinku
v případě úspěšnosti kasační stížnosti přitom může vzniknout újma stěžovateli, resp. osobám,
jichž se požadované informace týkají. Přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s veřejným
zájmem, jehož dotčení není Nejvyššímu správnímu soudu jakkoli zřejmé.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti
odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. února 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu