ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.219.2014:13
sp. zn. 7 As 219/2014 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Vrchní soud v Praze, se sídlem náměstí Hrdinů 1300, Praha 4, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2014, č. j. 8 A 183/2013 –
33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2014, č. j. 8 A 183/2013 – 33, bylo
pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě podané žalobcem
(dále jen „stěžovatel“), kterou se domáhal ochrany před nezákonným zásahem Vrchního soudu
v Praze, který spatřoval v tom, že mu nebyly poskytnuty požadované informace.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž označil
několik pochybení městského soudu i Nejvyššího správního soudu (týkajících se i předchozích
rozhodnutí, zejména rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 7 As 51/2014, ve kterém
byla posuzována zákonnost usnesení městského soudu o nepřiznání osvobození od soudních
poplatků stěžovateli), jež jsou podle jeho názoru důvodem pro zrušení nyní napadeného usnesení.
Dále poukázal na nepřiměřenost stanovené lhůty k zaplacení soudního poplatku, na obcházení
a nedodržování zákonů, na délku řízení před městským soudem a na vady v postupu městského
soudu. Z důvodů výše uvedených se domáhal zrušení napadeného usnesení.
Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Osvobození od soudních poplatků i právo
na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem přezkumu je usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku, a to poté, co účastník řízení požádal o osvobození od soudního
poplatku, by trvání na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost a na podmínce povinného
zastoupení znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77). Kasační stížnost lze tedy i při absenci těchto
podmínek projednat.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ust. §109 odst. 3 a 4
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom
neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Napadené usnesení přezkoumal Nejvyšší správní soud z důvodu podle ust. §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., ačkoli stěžovatel své námitky nepodřadil pod žádný ze zákonem stanovených
důvodů, protože z povahy věci (napadeno je usnesení o zastavení řízení) totiž jiný důvod nepřichází
v úvahu. Nejvyšší správní soud podle konstantní judikatury vychází z toho, že „pokud ze znění kasační
stížnosti vyplývají důvody seznatelné a podřaditelné pod zákonné kasační důvody, není rozhodující, že stěžovatel své
důvody nepodřadí jednotlivým zákonným ustanovením, či tak učiní nepřesně.“ (viz rozsudek ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS a dostupný na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud se zabýval pouze těmi stížními námitkami, které směřují proti
napadenému usnesení. Další námitky, které se netýkají usnesení o zastavení řízení, nelze podřadit
pod důvod uvedený v ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., což znamená, že se jedná o námitky
nepřípustné (§104 odst. 4 s. ř. s.). V této souvislosti Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že se nebude
zabývat námitkami, které se týkají odnětí osvobození od soudních poplatků, neboť ty posuzoval již
v řízení vedeném pod sp. zn. 7 As 51/2014.
Podle ust. §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“) je soud oprávněn zastavit řízení o žalobě, jestliže účastník řízení ani
na výzvu soudu v určené lhůtě soudní poplatek nezaplatí. Předpokladem pro zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku tedy je, že účastník byl k jeho zaplacení vyzván, byl poučen
o následcích nesplnění výzvy a lhůta určená k zaplacení poplatku marně uplynula. K tomu srov.
i konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 26. 1. 2006,
č. j. 1 As 27/2005 – 87.
V dané věci městský soud opakovaně vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku
usneseními ze dne 10. 1. 2014, č. j. 8 A 183/2013 – 8, a ze dne 21. 8. 2014, č. j. 8 A 183/2013 – 29,
přičemž ve druhém případě byla stanovena lhůta 10 dnů, což je nutno považovat, s ohledem
na další okolnosti, za lhůtu dostačující. Jedná se totiž o lhůtu náhradní, neboť soudní poplatek
za podanou žalobu byl splatný dnem jejího podání, tj. 4. 10. 2013. Protože stěžovatel soudní
poplatek při podání žaloby neuhradil, byl soud povinen vyzvat jej ke splnění této povinnosti
v náhradní lhůtě. Účastník řízení tak má ještě možnost napravit své opomenutí a dodatečně soudní
poplatek zaplatit. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, je ve smyslu ust. §9 odst. 7
zákona o soudních poplatcích posledním dnem, kdy je účastník řízení oprávněn právně relevantním
způsobem zaplatit soudní poplatek, den doručení usnesení o zastavení řízení (viz rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, č. j. 5 Afs 112/2006 - 41, publ. pod č. 1218/2007
Sb. NSS, a ze dne 17. 4. 2008, č. j. 5 Afs 1/2007 - 172, publ. pod č. 2328/2011 Sb. NSS). Navíc
stěžovatel měl v daném případě i po poslední výzvě městského soudu téměř měsíc k zaplacení
soudního poplatku, neboť výzvu k uhrazení soudního poplatku za žalobu převzal dne 25. 8. 2014
a usnesení o zastavení řízení mu bylo doručeno až dne 24. 9. 2014, kdy také nabylo právní moci.
Na povinnosti zaplatit soudní poplatek v soudem stanovené náhradní lhůtě nic nemění
ani tvrzení stěžovatele, že nemá dostatek finančních prostředků, respektive že, s ohledem na své
majetkové poměry, si nemohl vzít úvěr či půjčku, jak uvedl v kasační stížnosti. O jeho žádosti
o osvobození od soudních poplatků městský soud pravomocně rozhodl a kasační stížnost
stěžovatele proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 1. 7. 2014,
č. j. 7 As 51/2014 - 14, jako nedůvodnou zamítl. Ani z kasační stížnosti ostatně nevyplývá, že by
jiná lhůta pro zaplacení soudního poplatku mohla něco změnit na stěžovatelově schopnosti
či ochotě soudní poplatek zaplatit. Nelze se tedy se stěžovatelem ztotožnit v tom, že by poskytnutá
lhůta byla nepřiměřená.
Nejvyšší správní soud neshledal důvodné ani další stěžovatelovy námitky. V daném případě
byly splněny všechny podmínky pro zastavení řízení, přičemž ani z hlediska procesního postupu,
délky řízení atp. nelze městskému soudu nic vytknout. Podle názoru Nejvyššího správního soudu
k porušení zákonů městským soudem nedošlo.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle ust. §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl
v souladu s ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační
stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal,
protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a Vrchnímu soudu v Praze žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu