ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.230.2014:13
sp. zn. 7 As 230/2014 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Okresní soud v Českých Budějovicích, se sídlem Lidická 98/20, České
Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 3. 10. 2014, č. j. 10 A 35/2014 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce – P. Č. domáhá u Nejvyššího správního soudu
vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 3. 10. 2014, č. j. 10 A 35/2014 – 36, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) napadeným usnesením
ze dne 3. 10. 2014, č. j. 10 A 35/2014 – 36, zastavil řízení o žalobě P. Č., kterou se tento žalobce
domáhal vydání rozsudku, jímž by bylo určeno, že zadržení jeho návrhů na zahájení řízení
pověřeným zástupcem předsedy soudu v lednu roku 2014 je nezákonným aktem orgánu státní
správy Okresního soudu v Českých Budějovicích a že v důsledku vadného rozvrhu práce tohoto
okresního soudu bylo zasaženo i do jeho veřejných subjektivních práv.
Krajský soud řízení o správní žalobě na ochranu před nezákonným zásahem zastavil,
neboť žalobce nereagoval požadovaným způsobem na výzvu tohoto soudu k úhradě poplatku
za podanou žalobu (2.000 Kč) po té, co byla předtím Nejvyšším správním soudem zamítnuta
jeho kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o jeho neosvobození od soudního poplatku
za podanou žalobu. Vzhledem k tomu, že žalobce v reakci na tuto výzvu krajského soudu navíc
výslovně i uvedl, že za podanou žalobu nezaplatí ani korunu, krajský soud řízení o podané žalobě
zastavil z důvodu neuhrazení soudního poplatku.
Proti tomuto usnesení krajského soudu o zastavení řízení brojí žalobce jako stěžovatel
(dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě podáním, které je dle svého obsahu kasační stížností, jež
se opírá o důvody podřaditelné pod ust. §103 odst. 1 písm. a), c) a d) s. ř. s.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti především uvádí celou řadu tvrzení bez bližší
konkretizace, jimiž označuje úvahy krajského soudu za arogantní, lživé, nesoudné, imbecilní,
absurdní, nepřijatelné, tristní, svévolné, šikanující, pitomé či stupidní, zesměšňující účastníka
řízení a jeho konání. Nad rámec pouhého vyjádření nesouhlasu však vyjádřil i určitou
argumentaci, níž namítal (i s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu), že čestné
prohlášení bylo uznáno za věrohodné a dostatečné a že z jeho strany nejde o zneužití práva.
Krajský soud si zejména nesprávně vyložil jeho tvrzení o výši příjmu přes 3 tisíce, které může
znamenat nejen např. 3.500 Kč, ale také 15.000 Kč. Tento soud jen povšechně tvrdí, že z jeho
čestného prohlášení není možno seznat doložený nedostatek prostředků. Není správné ani
tvrzení krajského soudu o tom, že mu nic nebránilo vyplnit zaslaný tiskopis. Jeho podání nejsou
pouhou prkotinu a krajský soud zamlčuje judikáty, které svědčí jeho tvrzení. Procesní řád také
nestanoví, že krajský soud má zkoumat, zda žadatel neuplatňuje svá práva svévolně či šikanózním
způsobem, nýbrž toliko to, zda není žaloba zjevně neúspěšná. Má proto za to, že je napadené
rozhodnutí krajského soudu nezákonné a navrhuje, aby ho Nejvyšší správní soud zrušil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení krajského soudu
v souladu s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není opodstatněná.
Nejvyšší správní soud především netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost, ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Za situace, kdy předmětem
kasačního přezkumu je usnesení, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku,
znamenalo by trvání na splnění těchto podmínek řízení jen další řetězení téhož problému
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77, dostupný
na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud předesílá, že předmětem tohoto řízení je posouzení zákonnosti
usnesení krajského soudu o zastavení řízení dle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), z důvodu
neuhrazení soudního poplatku za žalobu stěžovatele. To znamená, že se při posuzování
zákonnosti tohoto soudního rozhodnutí zabývá - v mezích stížnostních důvodů - pouze tím,
zda byly či nebyly naplněny zákonné podmínky pro tento postup krajského soudu
(zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku).
Z obsahu předloženého soudního spisu vyplývá, že stěžovatel spolu se svou žalobou
ze dne 21. 3. 2014 neuhradil soudní poplatek, který podle sazebníku soudních poplatků [položka
č. 18 bod 2 písm. d) přílohy zákona o soudních poplatcích] činil částku 2.000 Kč. Krajský soud
proto svým usnesením z téhož dne (21. 3. 2014, č. j. 10 A 35/2014 - 2), vyzval stěžovatele
k úhradě tohoto soudního poplatku a stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu 7 dnů od doručení
usnesení. Stěžovatel na tuto výzvu reagoval tak, že požádal krajský soud o přiznání osvobození
od soudních poplatků. Vyslovenému požadavku stěžovatele krajský soud nevyhověl a usnesením
ze dne 22. 4. 2014, č. j. 10 A 35/2014 - 11, žádost stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků zamítl. Navazujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2014,
č. j. 7 As 76/2014 - 10, byla kasační stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení krajského
soudu rovněž zamítnuta. Krajský soud proto opětovně vyzval stěžovatele (usnesením
ze dne 15. 9. 2014, č. j. 10 A 35/2014 - 29), k úhradě soudního poplatku za správní žalobu.
Dne 29. 9. 2014 stěžovatel oznámil přípisem krajskému soudu, že za podanou žalobu nezaplatí
ani korunu. Usnesením ze dne 3. 10. 2014, č. j. 10 A 35/2014 - 36, pak krajský soud následně
řízení o žalobě stěžovatele zastavil, protože soudní poplatek nebyl zaplacen. Právě toto
rozhodnutí o zastavení řízení je nyní posuzováno Nejvyšším správním soudem.
Podle ust. §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud
vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví.
Podle ust. §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před
soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Z již uvedeného obsahu soudního spisu a z předcházejícího průběhu soudního řízení
jednoznačně vyplývá, že stěžovatel neuhradil soudní poplatek za správní žalobu spolu s jejím
podáním. Neuhradil jej ani k opětovné výzvě krajského soudu (usnesení ze dne 15. 9. 2014,
č. j. 10 A 35/2014 - 29) po té, co již byla zamítnuta kasační stížnost proti usnesení krajského
soudu o zamítnutí žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2014, č. j. 7 As 76/2014 - 10). Naopak
z následného podání stěžovatele ze dne 29. 9. 2014, č. j. 10 A 35/2014 - 33 jednoznačně vyplývá
záměr stěžovatele soudní poplatek za žalobu nezaplatit. Vzhledem k tomu, že stěžovatel k výzvě
krajského soudu ze dne 15. 9. 2014 nevyhověl, dospěl Nejvyšší správní soud
ke správnému závěru, že v projednávané věci byly splněny zákonné podmínky pro zastavení
řízení o žalobě stěžovatele ze dne 21. 3. 2014. Kasační stížnost proti usnesení krajského soudu
ze dne 3. 10. 2014, č. j. 10 A 35/2014 – 36, proto není opodstatněná.
Aby se Nejvyšší správní soud mohl stěžovatelem předestřenými a těžko uchopitelnými
stížnostními body věcně zabývat, musely by směřovat výlučně do nyní napadeného usnesení
krajského soudu, resp. do důvodů, na kterých bylo napadené rozhodnutí krajského soudu
vybudováno. Tak tomu ale v případě nyní projednávané kasační stížnosti není. Stěžovatelovy
konkrétní výhrady vůči úvahám krajského soudu totiž nekorespondují s úvahami, které vedly
krajský soud k vydání přezkoumávaného usnesení. Naopak, evidentně směřují vůči
předcházejícímu usnesení krajského soudu ze dne 22. 4. 2014, č. j. 10 A 35/2014 - 11, kterým
krajský soud zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. Právě v tomto
usnesení krajský soud posuzoval žádost stěžovatele a jeho majetkové poměry a výlučně zde
vyslovil úvahu o pohnutkách, které jej vedly k zahájení soudního sporu v posuzované věci.
V nyní přezkoumávaném usnesení krajského soudu tyto úvahy absentují. Krajský soud však nyní
již neposuzoval žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, ale pouze zkoumal, zda
byly, či nebyly splněny podmínky řízení o žalobě stěžovatele, tj. zda byl či nebyl uhrazen soudní
poplatek. Jelikož předestřené námitky stěžovatele nesměřují proti nyní napadenému rozhodnutí
krajského soudu, Nejvyšší správní soud se jimi věcně nezabýval.
K námitkám týkajících se zejm. otázky, zda stěžovatel čestným prohlášením skutečně
a dostatečně doložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry, zda byl krajským soudem uveden
v omyl, či že soud pochybil, pokud dovozoval, že stěžovateli nic nebránilo požadovaný tiskopis
vyplnit, že jsou nesprávné závěry krajského soudu o pohnutkách stěžovatele k vedení
předmětného sporu, apod., popřípadě k námitkám majícím podobu invektiv na adresu krajského
soudu, Nejvyšší správní soud konstatuje, že jde o námitky nepřípustné podle ust. §104 odst.
4 s. ř. s. a proto se jimi blíže věcně nezaobíral.
K dalším tvrzením stěžovatele uplatněným v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
konstatuje, že jde jednak o nekonkrétní tvrzení, z nichž nebylo možno identifikovat projednatelné
námitky, jednak o pouhá vyjádření stěžovatelových názorů na činnost krajského soudu, které
nemají pro posouzení věci žádný význam.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
Ve věci rozhodl v souladu s ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší
správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1, věta první s. ř. s. ve spojení
s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci úspěch neměl, a nemá proto právo na náhradu nákladů
řízení. Úspěšnému žalovanému pak podle obsahu spisu žádné náklady v řízení o kasační stížnosti
před soudem nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2014
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu