ECLI:CZ:NSS:2014:8.AFS.61.2013:84
sp. zn. 8 Afs 61/2013 - 84
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: SPOLEČNOST
PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ VENKOVA s.r.o., se sídlem Harrachov 14, zastoupen
Mgr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem Římská 104/14, Praha 2, proti žalovanému:
Státní zemědělský intervenční fond, se sídlem Ve Smečkách 33, Praha 1, proti rozhodnutí
regionálního odboru Státního zemědělského intervenčního fondu v Hradci Králové ze dne
12. 3. 2013, čj. SZIF/2013/0074650, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 27. 6. 2013, čj. 6 A 81/2013 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Regionální odbor Státního zemědělského intervenčního fondu v Hradci Králové oznámil
žalobci dne 12. 3. 2013 pod čj. SZIF/2013/0074650 ukončení administrace jeho žádosti
o poskytnutí dotace z důvodu porušení Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování
dotace na projekty Programu rozvoje venkova ČR na období 2007–2013 (dále jen „Pravidla“).
II.
[2] Žalobce napadl shora vymezené rozhodnutí žalobou, kterou Městský soud v Praze odmítl
usnesením ze dne 27. 6. 2013, čj. 6 A 81/2013 - 27. Učinil tak z důvodu opožděnosti podání
postupem dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Soud uvedl, že podle §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu
podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného
vyhotovení. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 13. 3. 2013 a žalobce podal žalobu
dne 14. 5. 2013. Učinil tak opožděně, poněvadž dvouměsíční lhůta uplynula dne 13. 5. 2013.
III.
[3] Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení městského soudu kasační stížností z důvodu podle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
[4] Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho případě nebyly dány důvody pro odmítnutí žaloby.
Rozhodnutí žalovaného obdržel dne 13. 3. 2013. Podle části A odstavce 3. písm. b) Pravidel
se na poskytování dotací nevztahuje správní řád. Podle části A odstavce 1. písm. pp) Pravidel
je stěžovatel oprávněn podat stížnost k Přezkumné komisi zřízené Ministerstvem zemědělství.
O stížnosti stěžovatele ze dne 8. 4. 2013 rozhodla Přezkumná komise Ministerstva zemědělství
dne 24. 5. 2013. Žalobce zároveň podal správní žalobu, jelikož pravomoc k projednání věci
městským soudem ve smyslu §65 s. ř. s. byla potvrzena judikaturou Nejvyššího správního soudu
(např. rozsudky ze dne 28. 4. 2011, čj. 1 As 22/2011 - 64, nebo ze dne 17. 1. 2013,
čj. 7 As 173/2012 - 44).
[5] Ve skutkově téměř shodné věci již bylo rozhodnuto, že na postup žalovaného v rámci
procesu přidělování dotací se vztahuje správní řád, napadené rozhodnutí je správním
rozhodnutím a lze se proti němu odvolat podle správního řádu. Rozhodnutí žalovaného je podle
stěžovatele nicotné dle §77 odst. 2 správního řádu, jelikož trpí takovými vadami, pro něž je nelze
vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Toto rozhodnutí neobsahuje řádné a určité
odůvodnění ani poučení o možnosti podat odvolání. Stěžovatel v něm není označen v souladu
s §68 odst. 2 správního řádu. Stěžovatel tudíž navrhl, aby Nejvyšší správní soud vyslovil
nicotnost rozhodnutí žalovaného. Dodal, že městský soud se měl nicotností zabývat z úřední
povinnosti.
IV.
[6] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
V.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] S ohledem na §72 odst. 1 s. ř. s. je třeba žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo
žalobci doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí žalovaného. Jak i stěžovatel opakovaně uvedl,
předmětné rozhodnutí mu bylo doručeno dne 13. 3. 2013. Lhůta pro podání žaloby tedy
v posuzovaném případě uplynula dne 13. 5. 2013 (na tento den připadlo pondělí). Stěžovatel
podal žalobu u městského soudu osobně dne 14. 5. 2013, tedy jeden den po uplynutí zákonné
žalobní lhůty. Podle §72 odst. 4 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty pro podání žaloby prominout.
[10] Stěžovatel vznesl v kasační stížnosti námitku, že žalobou napadené rozhodnutí je nicotné.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že i pokud by tomu tak skutečně bylo, bylo na stěžovateli,
aby se proti takovému rozhodnutí bránil dostupnými právními prostředky ve lhůtách
stanovených zákonem. To znamená, že i žaloba obsahující tvrzení o nicotnosti napadeného
rozhodnutí, musí být uplatněna ve dvouměsíční zákonné lhůtě stanovené v §72 odst. 1 s. ř. s.
Rozšířený senát v usnesení ze dne 12. 3. 2013, čj. 7 As 100/2010-65, www.nssoud.cz, totiž
vyslovil, že na nicotný správní akt se sice hledí jako na neexistující a zdánlivý, avšak otázka jeho
nicotnosti je právě předmětem soudního přezkumu a soud tak může po posouzení obsahu
napadeného rozhodnutí vyslovit jeho nicotnost až ve výroku rozsudku, kterým se řízení podle
§65 a násl. s. ř. s. končí. Soudní řád správní neobsahuje zvláštní úpravu řízení o žalobě
na vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu ani zvláštní podmínky pro určení zákonné
žalobní lhůty. Počátek dvouměsíční lhůty pro podání takové žaloby je proto určen dnem
oznámení zpochybňovaného rozhodnutí žalobci.
[11] Včasnost žaloby je jednou z nutných podmínek její meritorní projednatelnosti. Za situace,
kdy je předmětem kasačního přezkumu včasnost či opožděnost podání žaloby, se Nejvyšší
správní soud nemůže zabývat věcnými námitkami směřujícími proti obsahu rozhodnutí
žalovaného. Na závěr o opožděnosti žaloby proto nemohou mít vliv ani další kasační námitky
stěžovatele, tedy otázka aplikovatelnosti správního řádu či obsahové náležitosti žalovaného
rozhodnutí. Ani skutečnost, že napadené rozhodnutí správního orgánu neobsahuje poučení
o možnosti podat opravný prostředek, není s to změnit zákonnou lhůtu pro podání žaloby.
Tu je třeba zásadně odvíjet od okamžiku oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu §72
odst. 1 s. ř. s.
[12] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že na tento závěr nemá vliv ani §46
odst. 5 s. ř. s., podle kterého podal-li navrhovatel návrh proto, že se řídil nesprávným poučením
správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud
takový návrh odmítne a věc postoupí k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu
příslušnému. Byl-li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas.
I pro postup podle tohoto ustanovení je totiž třeba, aby byla žaloba podána včas, tedy ve lhůtě
stanovené v §72 odst. 1 s. ř. s.
[13] Městský soud tedy správně posoudil podanou žalobu jako opožděnou. Jelikož Nejvyšší
správní soud shledal napadené usnesení městského soudu zákonným, kasační stížnost zamítl jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. ledna 2014
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu