ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.128.2014:42
sp. zn. 8 As 128/2014 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: JUDr. Z. A.
proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební 39/61,
Ústí nad Labem, proti rozhodnutí Finančního úřadu v Litoměřicích ze dne 23. 3. 2011,
čj. 31689/11/196940506299, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2014, čj. 15 Af 52/2011 – 59,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
1) Finanční úřad v Litoměřicích vydal dne 18. 6. 2010 pod čj. 59379/10/196940506299
exekuční příkaz na srážku z žalobcovy mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady
za pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod. pro vykonatelné
daňové nedoplatky žalobce v souhrnné výši 14 753 Kč.
2) Žalobce podal proti exekučnímu příkazu námitky, které Finanční úřad v Litoměřicích
zamítl rozhodnutím ze dne 23. 3. 2011, čj. 31689/11/196940506299 (dále též „rozhodnutí
o námitkách“).
3) Ve věci původně rozhodoval Finanční úřad v Litoměřicích, který však byl ke dni
31. 12. 2012 zrušen zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky.
Jeho působnost přešla na Finanční úřad pro Ústecký kraj, přičemž dle §20 odst. 2 zákona
č. 456/2011 Sb. platí, že jsou-li v rozhodnutích vydaných při správě daní uvedeny územní
finanční orgány, zde Finanční úřad v Litoměřicích, rozumí se jimi orgány finanční správy
příslušné dle zákona č. 456/2011 Sb., v tomto případě tedy Finanční úřad pro Ústecký kraj
(dále „žalovaný“).
4) Žalobce podal proti rozhodnutí o námitkách žalobu ke Krajskému soudu v Ústí
nad Labem. Krajský soud žalobu zamítl. Žalobce uplatnil jedinou konkrétní žalobní námitku,
podle které byl zbaven možnosti dostát svým závazkům vůči správci daně v důsledku zadržování
vysokých částek některými soudy. Krajský soud vyhodnotil pohledávky, na které žalobce
poukazoval, jako eventuální soukromoprávní pohledávky žalobce za Českou republikou.
Takové pohledávky nelze považovat za přeplatek na dani, a nelze jimi tedy platit daň podle
§59 odst. 3 písm. e) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění do 31. 12. 2010
(dále jen „daňový řád“). Započtení soukromoprávní pohledávky nelze podřadit ani pod jiný
zákonný způsob placení daně. Pokud žalobce neměl v důsledku zadržení vysokých částek
možnost uhradit své daňové závazky, mohl požádat o posečkání daně, povolení splátek
či prominutí daňového nedoplatku. Nedostatek finančních prostředků na straně žalobce není
důvodem k prohlášení rozhodnutí o vyměření daně za nezákonná či protiústavní. Krajský soud
se blíže nezabýval dalšími žalobními tvrzeními o porušení ústavních principů, neboť tato tvrzení
neobsahovala projednatelné žalobní body. Žalobce převážně argumentoval skutečnostmi, které
nesouvisely s posuzovanou věcí.
5) Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
v níž obecně uvedl, že považuje napadený rozsudek za protiústavní. Stěžovatel je jím v rozporu
s právem Unie a s ústavním zákazem postihován újmou odepření účinné soudní ochrany svých
základních práv pod záminkou zpoplatnění bezpráví jeho politické perzekuce. Stěžovateli
je v rozporu s čl. 17 Listiny odepřeno právo na ochranu vlastnictví porušením zásady legality
zaručení čl. 49 Listiny, a dále porušením principu panství práva „rule of law“, vycházejícího
z římské zásady „z bezpráví právo nevznikne“ a „kde neplatí právo, neplatí nic.“ Stěžovatel na závěr
uvedl, že kasační stížnost ještě doplní o podrobné odůvodnění, a zároveň požádal o osvobození
od soudních poplatků.
6) Takto formulovaná kasační stížnost nebyla věcně projednatelná, neboť v rozporu s §106
odst. 1 s. ř. s. neobsahovala žádný konkrétně vymezený důvod, pro který stěžovatel napadl
rozhodnutí krajského soudu. Usnesením ze dne 16. 9. 2014, čj. 8 As 128/2014 – 7, Nejvyšší
správní soud vyzval stěžovatele k odstranění této vady ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení,
a poučil jej, že pokud vady kasační stížnosti neodstraní a v řízení nebude možné pro tento
nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost odmítne. V témže usnesení jej Nejvyšší správní
soud vyzval k zaslání vyplněného a podepsaného formuláře Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků (dále jen „Potvrzení“). Usnesení
bylo stěžovateli doručeno 21. 10. 2014.
7) Dne 5. 11. 2014 stěžovatel doručil Nejvyššímu správnímu soudu vyplněné Potvrzení
s průvodním dopisem, v němž uvedl další okolnosti, které považoval za podstatné ve vztahu
ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel však neučinil až do konce
stanovené lhůty žádné další podání, kterým by vymezil konkrétní a věcně projednatelné důvody,
pro které napadl rozsudek krajského soudu. Neučinil tak ani následně. V průběhu řízení o kasační
stížnosti nevyplynuly žádné skutečnosti, pro které by stěžovatel případně nemohl kasační stížnost
včas doplnit. Protože nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat v řízení, Nejvyšší správní
soud odmítl kasační stížnost za použití §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
8) Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel nebyl v řízení zastoupen
advokátem. Ustanovení právního zástupce však ani nepožadoval. Zastoupení advokátem nebylo
v případě stěžovatele nezbytné, neboť jako bývalý advokát má vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (srov. §105 odst. 2 s. ř. s.).
Za situace, kdy kasační stížnost nadále neobsahuje žádnou konkrétní kasační námitku, Nejvyšší
správní soud samostatně nerozhodoval o žádosti o osvobození stěžovatele od soudních poplatků
v řízení o kasační stížnosti. Ani případné vyhovění této žádosti by totiž nic neměnilo na tom,
že kasační stížnost nebyla doplněna ve stanovené lhůtě o konkrétní důvody, pro které stěžovatel
napadl rozhodnutí krajského soudu.
9) O nákladech řízení rozhodl soud podle §120 s. ř. s. ve spojení s §60 odst. 3 s. ř. s. tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. prosince 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu