ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.159.2014:19
sp. zn. 8 As 159/2014 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: P. Č.
proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7,
Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2014, čj. 5 A 43/2014 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Podáním ze dne 31. 1. 2014 se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti správního
orgánu, která podle něj spočívala v tom, že žalovaný jej místo poskytnutí informací vyzval,
aby uhradil náklady spojené s vyhledáním informací. Na následné odvolání, které žalobce podal
e-mailem, žalovaný nereagoval. Žalobce proto navrhl, aby soud uložil žalovanému poskytnout
žalobci bezplatně všechny požadované informace.
[2] Městský soud v Praze, kterému byla žaloba postoupena Krajským soudem v Českých
Budějovicích, vyzval žalobce usnesením ze dne 19. 3. 2014, čj. 5 A 43/2014 – 7, k úhradě
soudního poplatku za podanou žalobu. Žalobce následně požádal o osvobození od soudních
poplatků.
[3] Usnesením ze dne 9. 4. 2014, čj. 5 A 43/2014 – 12, městský soud nepřiznal žalobci
osvobození od soudních poplatků. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost, kterou
Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 30. 6. 2014, čj. 8 As 65/2014 – 21. Městský soud
poté opětovně vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku za žalobu ve lhůtě 7 dnů usnesením
ze dne 19. 8. 2014, čj. 5 A 43/2014 – 25, které bylo žalobci doručeno dne 25. 8. 2014. Protože
žalobce nezaplatil soudní poplatek ve stanovené lhůtě, městský so ud zastavil řízení usnesením
ze dne 10. 9. 2014, čj. 5 A 43/2014 - 29.
II.
[4] Žalobce (dále též stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu o zastavení řízení
kasační stížnost, v níž uplatnil námitky směřující převážně proti tomu, že městský soud nepřiznal
stěžovateli osvobození od soudních poplatků. Namítl také, že soudem stanovená lhůta
pro zaplacení soudního poplatku byla nepřiměřená poměrům stěžovatele.
III.
[5] Žalovaný uvedl ve vyjádření ke kasační stížnosti, že žalobc e nezaplatil soudní poplatek
ve lhůtě, kterou mu soud určil. Tím byl dán důvod pro zastavení říz ení podle §9 odst. 1 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Městský soud tedy zastavil řízení pro nezaplacení
poplatku v souladu se zákonem.
IV.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud jen krátce zmiňuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku
a povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání na těchto požadavcích
by totiž značilo jen řetězení téhož problému, jelikož předmětem přezkumu je usnesení městského
soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. K danému srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007,
čj. 9 As 43/2007 - 77.
[9] Na úvod kasační soud zdůrazňuje, že předmětem přezkumu je v nyní projednávané věci
usnesení soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud
se proto bude věnovat pouze námitkám stěžovatele směřujícím vůči tomuto rozhodnutí. Nebude
se tak zabývat námitkou napadající rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků,
ani věcnými námitkami proti postupu žalovaného.
[10] Podle §9 odst. 1 zákon a č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, „nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplac en, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. “
Městský soud tudíž postupoval v souladu se zákonem, pokud vydal usnesení o zastavení řízení,
jelikož ze strany stěžovatele nedošlo v určené lhůtě sedmi dnů k zaplacení soudního poplatku.
Zaplacení soudního poplatku je jednou z podmínek řízení, jejíž nesplnění má za následek jeho
zastavení [§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích za použití §47 písm. c) s. ř. s.].
[11] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s námitkou nepřiměřenosti lhůty k zaplacení
soudního poplatku. Předně je třeba zdůraznit, že v případě lhůty stanovené soudem se jedná
o lhůtu dodatečnou – náhradní, neboť poplatek za žalobu je splatný již dnem jejího podání.
V usnesení ze dne 19. 8. 2014, jímž městský soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního
poplatku, byla stěžovateli určena lhůta sedmi dnů k vyhovění výzvě. Stěžovateli byla tato výzva
doručena dne 25. 8. 2014. Určenou sedmidenní lhůtu považuje Nejvyšší správní soud za zcela
adekvátní okolnostem případu, který městský soud posuzoval.
[12] Pro takové hodnocení je podstatné, že stěžovatel byl vyzván k zaplacení soudního
poplatku již usnesením ze dne 19. 3. 2014. Stěžovatel tak byl prokazatelně zpraven o nutnosti
zaplatit soudní poplatek za žalobu již několik měsíců před vydáním výzvy k zaplacení soudního
poplatku, proti které nyní brojí. Stěžovatel sice požádal o osvobození od soudního poplatku,
nicméně této žádosti městský soud nevyhověl. Důvody pro neosvobození od soudního poplatku
následně potvrdil Nejvyšší správní soud, který zamítl kasační stížnost proti uvedenému usnesení,
rozsudkem ze dne 30. 6. 2014, čj. 8 As 65/2014 – 21. Tento rozsudek nabyl právní moci dne
9. 7. 2014. Od právní moci zmíněného rozsudku do vydání výzvy k zaplacení soudního poplatku
ze strany městského soudu tak uplynul více než měsíc, po který si musel stěžovatel být stále
vědom nutnosti soudní poplatek zaplatit a kdy navíc nemohl spoléhat na to, že usnesení
městského soudu o nepřiznání osvobození může být zrušeno v řízení o kasační stížnosti.
[13] Za stavu, kdy si stěžovatel po dobu několika měsíců musel být vědom nutnosti zaplatit
soudní poplatek, na což se tak mohl i připravit, nelze již z tohoto důvodu sedmidenní lhůtu
k zaplacení soudního poplatku považovat za nepřiměřenou. Zde je navíc nutno zdůraznit,
že soudní poplatek lze zaplatit i po uplynutí k tomu určené lhůty, pokud je poplatek zaplacen
dříve, než nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
(srov. §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
V této věci lze odkázat na plenární nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007,
sp. zn. Pl. ÚS 2/07. V něm Ústavní soud dospěl k závěru, že třídenní lhůta ke splnění poplatkové
povinnosti není dostatečná, avšak za situace, kdy je usnesení o zastavení řízení vydáno v určitém
časovém odstupu ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení obsahující výzvu k zaplacení
soudního poplatku, dochází k faktickému prodloužení lhůty stanovené soudem.
[14] K dalším, často nepříliš srozumitelně podaným, námitkám stěžovatele lze souhrnně
konstatovat, že většina z nich není vůbec způsobilá zpochybnit věcnou správnost a zákonnost
napadeného usnesení městského soudu. Nejvyšší správní soud se jimi proto věcn ě nezabýval.
[15] Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení nezákonným, proto kasační stížnost
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. listopadu 2014
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu