ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.74.2014:103
sp. zn. 8 As 74/2014 - 103
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: P. P., zastoupeného
JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Jugoslávská 12, Praha 2,
proti žalovaným: 1) Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 2,
Praha 4, 2) Městská policie hlavního města Prahy, se sídlem Korunní 98/2456, Praha 10, 3)
Policie České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, 4) Městský úřad Jindřichův
Hradec, se sídlem Klášterská 135/2, Jindřichův Hradec, a 5) Magistrát hlavního města Prahy,
se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o žalobě ze dne 28. 6. 2012, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2014, čj. 3 A 73/2012 - 151,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaným se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Odměna JUDr. PhDr. Oldřicha Choděry, advokáta se sídlem v Praze, se u r č u j e
částkou 16 456 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce v řízení před Městským soudem v Praze napadl žalobou devět správních
rozhodnutí vydaných žalovanými. Jednalo se o rozhodnutí Krajského ředitelství policie hlavního
města Prahy ze dne 28. 6. 2006, čj. PSP-1582/D1-1-BP-2006; rozhodnutí Městské policie
hlavního města Prahy ze dne 5. 6. 2007, čj. OŘ MP-034/2007-001-B-18/01 a ze dne 28. 5. 2008,
čj. OŘ MP-004/2008-B-514; rozhodnutí Policie České republiky ze dne 23. 1. 2009,
čj. ORI-1359/PŘ-2009-001110, ze dne 10. 8. 2006, čj. ORII-57/DI-BP-2006, ze dne 7. 10. 2008,
čj. ORII-26038/PŘ-2008-63 a ze dne 15. 5. 2009, čj. ORII-12488/PŘ-2009-001213; rozhodnutí
Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 6. 4. 2008, čj. DOP/58301/087/KU a rozhodnutí
Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 15. 9. 2008, čj. 552556/2008/Pec. Ve všech případech
se jednalo o rozhodnutí o přestupcích, na jejichž základě uložily žalované správní orgány žalobci
pokuty v různé výši a provedly rovněž záznamy do karty řidiče.
II.
[2] V žalobě brojil žalobce proti uvedeným rozhodnutím a provedeným správním řízením.
Ačkoli byla všechna tato řízení již pravomocně skončena (v období let 2006 až 2009), trval
žalobce na jejich přezkoumání a obnově řízení. Upřesnil, že ve věci se jednalo o udělení pokut
v blokových řízeních, která žalovaní vedli nezákonně. Nemohl se dle svého názoru rozhodnutím
adekvátně bránit, jelikož byl v rozhodné době nespravedlivě uvězněn. V dalších částech žaloby
potom vysvětloval, proč považuje provedená řízení za nezákonná. K jednotlivým skutkům
přitom většinou uváděl, že se jich buď vůbec nedopustil, či byl obětí policejního podvodu.
Souhrnně žalovaní ve všech napadených řízeních nevycházeli ze spolehlivě zjištěného skutkového
stavu a neopatřili si potřebné podklady pro rozhodnutí. Žalobce proto navrhoval, aby byla
napadená rozhodnutí zrušena, řízení o přestupcích obnovena, aby mu bylo přiznáno spravedlivé
zadostiučinění, a domáhal se i ochrany proti nečinnosti. V doplnění žaloby ze dne 11. 11. 2013
poté žalobce soud žádal, aby mu prominul zmeškání lhůty k podání žaloby a navrhl, aby soud
všechna dotčená rozhodnutí zrušil a vrátil žalovaným k dalšímu řízení, nebo nařídil obnovu všech
řízení o přestupcích.
[3] Městský soud podanou žalobu usnesením uvedeným v záhlaví odmítl [§46 odst. 1
písm. a) s. ř. s.]. Na výzvu soudu totiž žalobce neodstranil vady žaloby a neuvedl, jaký druh řízení
zamýšlel zahájit a vydání jakého rozsudku se domáhal. Za účelem ochrany práv žalobce soud
žalobci v průběhu řízení ustanovil advokáta, ani to však nevedlo k vyjasnění otázky, čeho
konkrétně chtěl žalobce prostřednictvím žaloby dosáhnout.
[4] Nadto městský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že správní řízení, s nimiž žalobce
nesouhlasí, proběhla v letech 2006 - 2009 a lhůty k jejich napadení žalobou ve správním
soudnictví či podání žádosti o obnovu řízení již marně uplynuly. Stejně tak řízení o ochraně proti
nečinnosti je omezeno lhůtou. Rozhodnutí vydaná v blokovém řízení jsou navíc z přezkumu
ve správním soudnictví vyloučena. Mnohá z žalobcem napadených rozhodnutí byla mimoto před
městským soudem již napadena v samostatných řízeních. Tyto důvody by rovněž vedly
k odmítnutí žaloby.
III.
[5] Proti usnesení městského soudu podal žalobce („stěžovatel“) kasační stížnost,
a to z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. V doplnění kasační stížnosti
ze dne 30. 6. 2014 stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí
městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Stěžovatel městskému soudu bez bližší argumentace vytýkal, že „se soud měl zabývat tvrdostí
zákona,“ která byla vůči stěžovateli použita. Městský soud měl jednotlivá správní řízení
přezkoumat, jelikož i kvůli těmto rozhodnutím skončil stěžovatel ve výkonu trestu. Převážnou
většinu kasační stížnosti však tvořily námitky proti správním rozhodnutím, uděleným pokutám
a chování jednotlivých policistů, uplatněné již v žalobě.
[7] Stěžovatel kasační stížnost dne 5. 9. 2014 doplnil, přičemž opět nesouhlasil s průběhem
řízení o přestupcích a napadal jednání policistů. Další podání (sepsané osobně stěžovatelem)
obdobného obsahu, jež lze považovat za doplnění kasační stížnosti, zaslal soudu dne 16. 9. 2014.
Poslední doplnění kasační stížnosti uskutečnil stěžovatel podáním ze dne 9. 10. 2014, v němž
opět uváděl, že žádná správní řízení neproběhla, blokové pokuty nepřevzal a nic nepodepsal.
[8] Kromě toho několika přípisy žalovaný založil v září a říjnu 2014 do soudního spisu kopie
řady podání stěžovatele (došlých Magistrátu hl. m. Prahy a v této době došlých či datovaných)
urážlivého obsahu s četnými vulgarismy; právní podstaty a rozsahu námitek kasační stížnosti
se tato podání netýkají.
[9] Zároveň s doplněním ze dne 5. 9. 2014 požádal stěžovatel o zaslání soudního spisu i spisů
správních k nahlédnutí, jelikož nebylo v jeho možnostech uskutečnit nahlížení do spisu v budově
Nejvyššího správního soudu v Brně. Soud této žádosti vyhověl a umožnil stěžovateli nahlížet
do spisu u Městského soudu v Praze (pracoviště Hybernská) v termínu od 18. 9. do 26. 9. 2014.
Stěžovatel využil svého práva a do spisu nahlížel dne 19. 9. 2014 a dne 24. 9. 2014 (dle spisu
Městského soudu v Praze sp. zn. 3 A 73/2012, č. l. 176 a 177).
IV.
[10] Ze žalovaných se ke kasační stížnosti vyjádřil Magistrát hlavního města Prahy, Městská
policie hlavního města Prahy a Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy. Magistrát
hlavního města Prahy ve svém vyjádření uvedl, že s napadeným usnesením městského soudu
souhlasí a navrhuje kasační stížnost zamítnout. Městská policie hlavního města Prahy se vyjádřila
v tom smyslu, že s napadeným usnesením se ztotožňuje, navrhuje kasační stížnost zamítnout
a uvedla, že podání žalobce se vyznačují neurčitostí, nesrozumitelností a nepodloženými
tvrzeními. Připomněla rovněž, že veškeré lhůty pro podání žaloby proti uvedeným správním
rozhodnutím již uplynuly, ačkoliv stěžovateli nic nebránilo napadnout rozhodnutí v zákonných
lhůtách. Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy ve svém vyjádření zrekapitulovalo
průběh řízení, které vedlo se stěžovatelem. Znovu zopakovalo, že žádosti o obnovu nemohlo
být vyhověno, jelikož lhůta pro podání žádosti dle §100 odst. 2 spr. ř. marně uplynula.
V.
[11] Protože kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou
oprávněnou, posoudil Nejvyšší správní soud důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] V projednávané věci stěžovatel uplatnil důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s., avšak s ohledem na charakter přezkoumávaného soudního rozhodnutí
mohl být dán toliko důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní
soud zdůrazňuje, že kasační stížnost míří proti usnesení městského soudu, který žalobu
v předložené věci odmítl pro neodstraněné vady. Městský soud tedy žalobu neposuzoval
meritorně. Jediným možným důvodem podání kasační stížnosti tak byla nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a Nejvyšší správní soud přezkoumával
v kasačním řízení jen to, zda městský soud správně posoudil nesplnění procesních podmínek
(viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 3 Azs 33/2004 - 98 a čj. 2 As 45/2005 - 65;
všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[14] Jedinou námitkou, kterou se Nejvyšší správní soud mohl zabývat, jelikož směřovala proti
usnesení městského soudu, byla již zmíněná tvrdost zákona. V kasační stížnosti však chyběla
jakákoli bližší specifikace, v čem namítaná tvrdost zákona vlastně spočívá a závěry městského
soudu stěžovatel jinak nezpochybnil. Všechny zbylé námitky směřovaly proti správním
rozhodnutím. Kasační stížnost je ovšem opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu, nikoliv žalovaných správních orgánů (§102 s. ř. s.).
[15] Nejvyšší správní soud se ztotožnil s posouzením městského soudu. Stěžovatel v řízení
o žalobě ani přes výzvu městského soudu jednoznačně nevyjádřil, jaký druh řízení zamýšlel
zahájit a jakého rozsudku se domáhal, ačkoli žalobu opakovaně doplňoval. Pro účely vyjasnění
věci a zjištění, oč stěžovatel v řízení před městským soudem usiluje, mu byl proto ustanoven
advokát. Ani to však nevedlo k vymezení zamýšleného druhu řízení a určení konkrétního
žalobního petitu. Městský soud proto postupoval správně, když stěžovatelovu žalobu kvůli
neodstraněným vadám odmítl.
[16] Nad rámec odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší správní soud dodává,
že v odůvodnění usnesení městský soud upozornil na to, že kromě vad žaloby existovaly i další
důvody (opožděnost, nepřípustnost), pro něž by podání stěžovatele dle §46 odst. 1 s. ř. s. odmítl.
Stěžovatel žalobou napadal rozhodnutí již po uplynutí lhůt k jejímu podání (nejnovější
z napadených rozhodnutí pochází z 15. 5. 2009). Mimoto sedm z devíti napadených rozhodnutí
žalovaní vydali v blokovém řízení. Proti nim obecně nelze podávat žaloby ve správním soudnictví
(viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 49/2003 - 46). Zbylá dvě rozhodnutí
pak byla výsledkem řízení příkazního. V daném případě by tak žaloba byla rovněž nepřípustná
pro nevyčerpání řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem (§68 s. ř. s.).
I tyto skutečnosti by vedly k odmítnutí žaloby. Nelze tak než uzavřít, že napadené usnesení
o odmítnutí návrhu městský soud vydal zcela v souladu se zákonem.
VI.
[17] Kasační stížnost žalobce Nejvyšší správní soud zamítl, neboť neshledal napadené
usnesení městského soudu nezákonným (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 1 věty
první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaným, jimž by jinak právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jim v řízení
o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[19] Stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; v takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Soud určil
advokátovi odměnu v částce 4 × 3100 Kč za čtyři úkony právní služby (kasační stížnost
a její trojí doplnění) a 4 × 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 4 písm. d),
§7, §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v rozhodném znění,
celkem ve výši 13 600 Kč, k čemuž se připočítává daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z celkové
částky, protože ustanovený advokát je plátcem této daně. Ustanovenému zástupci se tedy
přiznává náhrada nákladů v celkové výši 16 456 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. listopadu 2014
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu