ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.78.2012:34
sp. zn. 8 As 78/2012 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: CET 21, spol. s r. o.,
se sídlem Kříženeckého náměstí 1078/5, Praha 5, zastoupené JUDr. Vladimírem Kroupou,
advokátem se sídlem Zavadilova 1925/15, Praha 6, proti žalované: Rada pro rozhlasové
a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne
22. 4. 2008, čj. hol/3397/08, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012, čj. 7 Ca 194/2008 – 63,
takto:
I. V řízení se pokračuje .
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012, čj. 7 Ca 194/2008 – 63,
se zrušuje .
III. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2008, čj. hol/3397/08, se zrušuje a věc
se vrací žalované k dalšímu řízení.
IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady soudního řízení
ve výši 15 712 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce
žalobkyně JUDr. Vladimíra Kroupy.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 22. 4. 2008, čj. hol/3397/08, žalovaná uložila žalobkyni
pokutu ve výši 300 000 Kč za porušení povinnosti uvedené v §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysílání“). Odvysíláním pořadu Kriminálka
Miami dne 24. 1. 2008 od 17:35 hodin na programu Nova, žalobkyně porušila povinnost
nezařazovat do vysílání v době od 6:00 do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly
ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.
II.
2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 11. 4. 2012, čj. 7 Ca 194/2008 – 63, zamítl. Rozsudek městského soudu
je stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí správních soudů dostupný na www.nssoud.cz
a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje
III.1
3. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
4. Stěžovatelka zdůraznila, že popis násilných scén v rozhodnutí žalované neodpovídá
obsahu pořadu. Závěry žalované, že bezcitné konání antihrdinů může působit dojmem glorifikace
krutosti a že pořad obsahuje sexuálně explicitní scény, jsou nepřezkoumatelné. V této souvislosti
stěžovatelka poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2010,
čj. 3 As 9/2010 – 65.
5. Podle stěžovatelky chyběl ve výroku rozhodnutí žalované popis možnosti ohrožení
chráněného veřejného zájmu a způsobu spáchání předmětného správního deliktu,
což je v rozporu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008,
čj. 2 As 34/2006 – 73, č. 1546/2008 Sb. NSS.
6. Stěžovatelka setrvala na stanovisku, že nebyla relevantně upozorněna na typově shodné
porušení zákona ve smyslu §59 odst. 1 zákona o vysílání (srov. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 5. 2012, čj. 8 As 73/2010 – 105, čj. 8 As 78/2010 – 94, a usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, čj. 6 As 26/2010 – 101). Nesouhlasila
s městským soudem, že je nerozhodné, zda uložená sankce je předmětem kasačního přezkumu
u Nejvyššího správního soudu. Sankce byla podle stěžovatelky uložena nezákonně, protože
ve správním spisu chybí upozornění na typově shodná porušení zákona. Stěžovatelka
nepřisvědčila městskému soudu, že postačuje, pokud je soudu z rozhodovací činnosti známo,
že stěžovatelka byla v minulosti sankcionována za typově shodné porušení zákona. Tyto závěry
nemají oporu ve správním spisu.
7. Konečně stěžovatelka vytkla žalované, že za přitěžující okolnost při stanovení
výše pokuty považovala dobu vysílání pořadu od 17:35 hodin, tj. v hlavním vysílacím čase.
Podle názoru stěžovatelky je za hlavní vysílací čas považován časový úsek od 19:00 do 22:00
hodin. Městský soud se s touto žalobní námitkou nevypořádal a zatížil rozsudek
nepřezkoumatelností.
III.2
8. Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Rozhodnutí žalované i napadený rozsudek
srozumitelně odůvodnily závadnost předmětných scén. Stěžovatelka v kasační stížnosti
pouze zopakovala žalobní námitky, se kterými se městský soud vypořádal. Stěžovatelkou
zmiňovaný rozsudek čj. 2 As 34/2006 – 73 nelze použít na posuzovanou věc, protože námitka
stěžovatelky se týkala zejména rozdílného hodnocení vyznění pořadu. Z rozhodnutí žalované
je patrné, jak mohly scény ohrozit zákonem chráněný zájem. Žalovaná považovala za bezvadný
i výrok svého rozhodnutí.
IV.1
9. Nejvyšší správní soud se při předběžném posouzení kasační stížnosti zabýval otázkou,
zda v posuzované věci byla naplněna podmínka uložení sankce stanovená v §59 odst. 1 zákona
o vysílání, tj. zda byla stěžovatelka relevantním způsobem upozorněna na porušení tohoto
zákona. Osmý senát posuzoval tuto otázku již ve věci vedené pod sp. zn. 8 As 85 /2012,
přičemž z důvodu existence rozporné judikatury zdejšího soudu ji usnesením ze dne 8. 2. 2013,
čj. 8 As 85/2012 – 47, předložil k posouzení rozšířenému senátu podle §17 s. ř. s.
10. Výsledek řízení před rozšířeným senátem byl podstatný i pro rozhodnutí
v nyní posuzované věci, Nejvyšší správní soud proto rozhodl usnesením ze dne 21. 2. 2013,
čj. 8 As 78/2012 – 28, podle §48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. o přerušení řízení do pravomocného
rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci vedené pod sp. zn. 8 As 85/2012.
IV.2
11. Rozšířený senát rozhodl v dané věci usnesením ze dne 14. 7. 2014, čj. 8 As 85/2012 – 88,
které nabylo právní moci dne 21. 7. 2014. Nejvyšší správní soud proto rozhodl výrokem I. tohoto
rozsudku v souladu s §48 odst. 5 s. ř. s. o pokračování v řízení.
IV.3
12. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
13. Kasační stížnost je důvodná.
14. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou týkající se zohlednění doby vysílání
pořadu jako přitěžující okolnosti.
15. Z obsahu spisu městského soudu vyplynulo, že v žalobě se stěžovatelka vymezila
proti postupu žalované, která za přitěžující okolnost při stanovení výše pokuty považovala
den a čas vysílání pořadu – pracovní den od 17:35 hodin, tedy v hlavním vysílacím čase.
Stěžovatelka považovala tento závěr za překvapující mimo jiné proto, že za hlavní vysílací
čas se dosud považovala doba od 19:00 do 22:00 hodin. Stěžovatelka rovněž namítla,
že z důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí nelze bez dalšího považovat tyto okolnosti
za přitěžující.
16. Městský soud k žalobním námitkám týkajícím se stanovení výše pokuty uvedl,
že žalovaná zohlednila jednotlivá kritéria pro stanovení výše pokuty a přezkoumatelně, v souladu
se základy logického myšlení a v mezích správního uvážení zdůvodnila, proč stěžovatelce uložila
pokutu ve výši 300 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalovaná přihlédla ke konkrétním
okolnostem věci, zákonná kritéria tedy neaplikovala formalisticky či povrchně. Podřazení chování
stěžovatelky pod jednotlivá kritéria bylo podle městského soudu nerozhodné, protože jejich
obsah se zčásti překrývá. Žalovaná popsala své úvahy při stanovení výše pokuty srozumitelně
a určitě a městský soud se s nimi ztotožnil.
17. Nejvyšší správní soud uzavřel, že městský soud pochybil, považoval-li odůvodnění
výše pokuty v napadeném správním rozhodnutí za dostatečné a přezkoumatelné. Zdejší soud
byl naopak přesvědčen, že rozhodnutí žalované z hlediska přezkoumatelnosti neobstálo.
V odůvodnění výše pokuty žalovaná uvedla, že „[z]a přitěžující považuje Rada také den a čas, ve kterém
byl pořad do vysílání zařazen, jednalo se o pracovní den od 17:35 hod., tedy hlavní vysílací čas.“ Žalovaná
tedy za přitěžující okolnost považovala den a dobu vysílání pořadu, aniž by však tuto úvahu
jakkoliv vysvětlila. Rovněž nezdůvodnila, proč považuje dobu vysílání pořadu od 17:35 hodin
za hlavní vysílací čas. Omezila se na pouhé tvrzení. Tím zatížila své rozhodnutí závažným
nedostatkem, přičemž tato vada nepochybně mohla mít vliv na jeho zákonnost. Žalovaná totiž
považovala zmíněné okolnosti za přitěžující, jejich zohlednění se proto bezpochyby muselo
projevit ve výši uložené pokuty.
18. Městský soud měl pro uvedené pochybení rozhodnutí žalované zrušit podle §76 odst. 1
písm. a) s. ř. s. a věc jí vrátit k dalšímu řízení. Neučinil-li tak a shledal rozhodnutí
žalované přezkoumatelným a řádně odůvodněným, pochybil a zatížil tak své vlastní
rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů (srov. rozsudek ze dne 13. 6. 2007,
čj. 5 Afs 115/2006 – 91).
19. Nejvyšší správní soud se dále zabýval ostatními kasačními námitkami, které však
již nebyly důvodné, resp. přípustné.
20. Stěžovatelka namítla, že popis násilných scén v rozhodnutí žalované neodpovídá obsahu
pořadu. Závěry žalované, že bezcitné konání antihrdinů může působit dojmem glorifikace
krutosti a že pořad obsahuje sexuálně explicitní scény, jsou nepřezkoumatelné.
21. Námitku rozporu popisu scén a obsahu pořadu stěžovatelka vznesla již v žalobě.
Městský soud k ní uvedl, že v popisu scén neshledal rozdíl oproti obsahu záznamu pořadu,
který shlédl při ústním jednání. Soud tedy provedl důkaz záznamem pořadu, řádně
jej zhodnotil a přezkoumatelně vypořádal odpovídající žalobní námitku. V kasační stížnosti
stěžovatelka proti uvedenému závěru městského soudu nikterak konkrétně nebrojila,
pouze znovu obecně podotkla, že popis scén neodpovídá obsahu pořadu, aniž by jakkoliv
upřesnila, v čem by měl tento rozpor spočívat. Nejvyšší správní soud se tedy touto námitkou
nemohl blíže zabývat.
22. V žalobě stěžovatelka vznesla i námitku nepřezkoumatelnosti závěru žalované,
že pořad obsahuje sexuálně explicitní scény. Městský soud se s ní řádně vypořádal, když
konstatoval, že rozhodnutí žalované bylo v tomto ohledu skutečně nepřezkoumatelné,
protože předmětný pořad neobsahuje sexuálně explicitní scény. Soud však zároveň dovodil,
že tato vada byla s ohledem na jinak přesvědčivé a odůvodněné závěry žalované nevýznamná
a nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé. Stěžovatelka v kasační stížnosti tomuto
závěru ničeho nevytkla, pouze opětovně obecně podotkla, že uvedené tvrzení žalované
je nepřezkoumatelné.
23. Námitku nepřezkoumatelnosti závěru žalované, že bezcitné konání antihrdinů může
působit dojmem glorifikace krutosti, stěžovatelka uplatnila až v kasační stížnosti. Řízení
před správními soudy je ovládáno dispoziční zásadou, proto již v žalobě musí být uplatněny
všechny důvody nezákonnosti napadeného správního rozhodnutí nebo všechny vady řízení,
které jeho vydání předcházelo (viz např. rozsudky ze dne 25. 9. 2008, čj. 8 Afs 48/2006 – 155,
č. 1743/2009 Sb. NSS, nebo ze dne 22. 9. 2004, čj. 1 Azs 34/2004 – 49, č. 419/2004 Sb. NSS).
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka této povinnosti nedostála a uvedenou námitku neuplatnila
v žalobě, ačkoliv tak mohla učinit, námitka byla nepřípustná ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
Obdobné platí ve vztahu ke kasační námitce, podle níž výrok napadeného správního rozhodnutí
postrádal popis možnosti ohrožení veřejného zájmu a způsobu spáchání předmětného správního
deliktu. Ačkoliv stěžovatelka mohla vznést tuto námitku již v žalobě, neučinila tak, a námitka
proto byla nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s.
24. Stěžovatelka dále uplatnila kasační námitky týkající se předchozího upozornění
na porušení zákona podle §59 odst. 1 zákona o vysílání. Nesouhlasila se závěrem
městského soudu, že je nerozhodné, zda předchozí rozhodnutí o uložení sankce bylo
předmětem kasačního přezkumu u Nejvyššího správního soudu. Kasační soud této námitce
nepřisvědčil. Ztotožnil se s názorem městského soudu, že kasační přezkum rozhodnutí
o uložení pokuty ve věci pořadu Záhada vyvoleného nebyl z hlediska účinnosti
předchozího upozornění relevantní. Rozhodné bylo, že správní rozhodnutí bylo v právní moci.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že právní řád je založen na zásadě presumpce správnosti
aktů vydaných orgány veřejné správy, podle které se má za to, že správní akt je zákonný
a správný, a to až do okamžiku, kdy příslušný orgán zákonem předvídanou formou prohlásí
správní akt za nezákonný a zruší jej. Po celou dobu své existence až do svého případného
zrušení správní akt vyvolává právní následky, zakládá práva a povinnosti (viz např. rozsudek
ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 As 79/2008 – 128, č. 1815/2009 Sb. NSS). Pro úplnost lze doplnit,
že kasační stížnost stěžovatelky byla ve věci týkající se pořadu Záhada vyvoleného zamítnuta
(viz rozsudek ze dne 23. 7. 2008, čj. 4 As 13/2008 – 107).
25. Stěžovatelka setrvala i na názoru, že sankce byla uložena nezákonně, pokud
„ze správního spisu nelze doložit relevantní upozornění na typově shodné porušení zákona“. Tato
námitka patrně souvisela s přesvědčením stěžovatelky o vlivu kasačního přezkumu
předchozího upozornění (rozhodnutí o uložení pokuty) na jeho účinnost ve smyslu §59 odst. 1
zákona o vysílání. Námitku však lze vyložit i tak, že stěžovatelka vytkla žalované,
že ve správním spisu se nenacházely kopie předchozích upozornění. Taková námitka je však
nepřípustná ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Stěžovatelka ji totiž neuplatnila v žalobě, ačkoliv
tak bezpochyby mohla učinit.
26. Obdobné platí i ve vztahu ke kasační námitce, že v posuzované věci nebyla splněna
podmínka předchozího upozornění na typově shodné porušení zákona. S ohledem
na stěžovatelkou citovanou judikaturu byla tato námitka nejspíše míněna tak, že předchozí
upozornění se nevztahovala k typově obdobnému jednání. I tuto námitku stěžovatelka poprvé
uplatnila teprve v kasační stížnosti. V žalobě se omezila pouze na tvrzení, že předchozí
upozornění (rozhodnutí) nemohou být relevantní, protože nenabyla právní moci nebo nebyla
stěžovatelce před vysíláním nyní posuzovaného pořadu doručena nebo byla právě
přezkoumávána kasačním soudem. Tato kasační námitka tedy byla rovněž nepřípustná
podle §104 odst. 4 s. ř. s.
27. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto rozsudek městského
soudu zrušil. Současně zrušil i rozhodnutí žalované, protože již v řízení před městským soudem
byly dány důvody pro takový postup [§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.], a vrátil věc žalované
k dalšímu řízení (§78 odst. 4 s. ř. s.). V něm bude žalovaná vázána názorem Nejvyššího
správního soudu (§78 odst. 5 s. ř. s.).
28. Vzhledem k tomu, že tímto rozsudkem je řízení před správními soudy
skončeno, rozhodl Nejvyšší správní soud rovněž o celkových nákladech soudního řízení
(§110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které
důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Procesně úspěšnou byla
v dané věci stěžovatelka, neboť výsledkem řízení před správními soudy bylo zrušení
správního rozhodnutí, které napadla žalobou. Náhrada nákladů celého soudního řízení byla
tedy přiznána úspěšné stěžovatelce. Jejich výše je představována zaplaceným soudním
poplatkem za podání žaloby (2000 Kč) a za podání kasační stížnosti (5000 Kč) a dále odměnou
zástupce stěžovatelky za celkem tři úkony právní služby po 2100 Kč [převzetí a příprava
zastoupení, účast na jednání v řízení před městským soudem dne 11. 4. 2012 a podání
kasační stížnosti - §7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění účinném do 31. 12. 2012]. K takto vypočtené odměně v celkové výši 6300 Kč
je pak nutno připočíst náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za každý úkon
právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu), tedy částku 900 Kč. Takto vypočtená
odměna a náhrada hotových výdajů byla dále zvýšena o částku 1512 Kč odpovídající dani
z přidané hodnoty, kterou je zástupce stěžovatelky povinen odvést podle §37 odst. 1 a §47
odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celková výše přiznaných nákladů
řízení tedy činí 15 712 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. září 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu