ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.80.2014:24
sp. zn. 8 As 80/2014 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně: PaedDr. L. R., proti
žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 8. 7. 2011, čj. MMB/0261308/2011, sp. zn. OUSR/MMB/0152513/2011/29,
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2014, čj. 30 A
111/2011 - 125,
takto:
I. Žádost žalobkyně o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Žalobkyni se nepřiznává osvobození od soudních poplatků pro řízení
o kasační stížnosti.
III. Kasační stížnost se zamítá .
IV. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
V. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobkyně požádala Úřad městské části Brno - Starý Lískovec o sdělení čísel jednacích,
kterými tento úřad udělil souhlasy ke stavbám v areálu TJ TATRAN Brno - Starý Lískovec. Úřad
městské části vyřídil žádost žalobkyně dne 27. 5. 2011, pod čj. MCBSLI/040079/11/OVÚP/Sto,
sp. zn. MCBSLI/03745/11/OVÚP/Sto/397. Současně ji podle §16a odst. 6 písm. a) zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím vyzval k zaplacení nákladů spojených
s poskytnutím informací ve výši 206 Kč.
[2] Žalovaný rozhodnutím čj. MMB/0261308/2011, sp. zn. OUSR/MMB/0152513/2011/29
ze dne 8. 7. 2011, potvrdil postup správního orgánu prvního stupně při vyřizování žádosti
žalobkyně o informace.
II.
[3] Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhala zrušení rozhodnutí
žalovaného. Následně požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta.
Krajský soud po zhodnocení majetkových poměrů žalobkyně žádosti zamítl, a to usnesením
ze dne 24. 3. 2014, čj. 30 A 111/2011 - 125.
[4] Krajský soud z Prohlášení žalobkyně o jejích osobních, majetkových a výdělkových
poměrech zjistil, že v roce 2012 dosáhla příjmu z podnikání ve výši 19 176 Kč. Z tohoto
údaje ovšem nebylo možné vycházet, neboť žalobkyně od roku 2013 přerušila výkon živnosti.
Od 9. 1. 2013 je evidována na Úřadu práce, který podle jejího tvrzení dosud nerozhodl o přiznání
podpory v nezaměstnanosti. Soud nicméně zjistil, že žalobkyně v jiném řízení vedeném
u krajského soudu uvedla, že jí byla podpora v nezaměstnanosti přiznána, nicméně se jedná
o natolik zanedbatelnou částku, že ji nelze považovat za příjem. Její výši neuvedla.
[5] Soud nemohl zohlednit výdaje žalobkyně na výživné pro její dceru, neboť spolu žijí
ve společné domácnosti. Žalobkyně nedoložila, že by se jednalo o výživné stanovené soudním
rozhodnutím. Náklady na výživu dcery proto byly zohledněny jen v položce rodinné
poměry. Dále soud zohlednil, že žalobkyně vlastní následující nemovitosti: rodinné domy
v B. na ul. K. č. p. 83, 85 a 87 spolu se zahradou (p. č. 451, 452, 454/1, 454/2, 453 v kat. úz.
Starý Lískovec) a dále rodinný dům ve V. 63 (p. č. 76, 236, 237, 238/1, 2, 3 v kat. úz. V.).
Žalobkyně k bydlení využívá pouze rodinný dům K. 83. Domy na ulici K. 85 a 87 částečně
pronajímá. Příjmy z pronájmu uvedených nemovitostí dosáhly v roce 2012 okolo 100 000 Kč.
[6] Krajský soud s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009 - 95, uvedl, že za stavu, kdy je žalobkyně evidována na úřadu
práce a nevykazuje žádné, příp. nízké příjmy, dokládá množství nesplacených půjček a žije
ve společné domácnosti s dcerou, která je na ní finančně závislá, nicméně vlastní větší množství
nemovitého majetku, který částečně pronajímá, nelze její žádosti o osvobození od soudních
poplatků vyhovět. Nebylo totiž prokázáno, že by žalobkyně neměla dostatečné prostředky
k úhradě soudního poplatku.
[7] Krajský soud uzavřel, že s ohledem na zjištěné poměry žalobkyně neshledal důvod
ani pro částečné osvobození žalobkyně od soudních poplatků. Za takové situace pak s ohledem
na §35 odst. 8 věta první s. ř. s. nenastaly ani předpoklady pro to, aby byl žalobkyni
ustanoven advokát.
III.
[8] Usnesení krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností, v níž
požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení před Nejvyšším
správním soudem.
[9] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že jí byla v únoru 2014 vyplacena jednorázová
částka podpory v nezaměstnanosti za 11 měsíců., kterou použila na uspokojení svých základních
potřeb. V současné době již podporu v nezaměstnanosti nepobírá. Stěžovatelka byla nucena
si ve dvou dalších soudních řízeních zajistit placeného advokáta, což vede k jejímu dalšímu
zadlužení.
[10] K výživnému, které platila své zletilé dceři, uvedla, že šest měsíců platila částku 2500 Kč
a šest měsíců částku 1000 Kč, a to na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne
9. 4. 2013, čj. 35 C 65/2012 - 22. Nejedná se o kapesné, jak tvrdil krajský soud. Stěžovatelka
se musela o svou dceru starat dlouhodobě sama. Dceři bylo v roce 2010 zastaveno vyplácení
sirotčího důchodu. Zadržovaný sirotčí důchod byl zaslán až v době před podáním kasační
stížnosti, nikoliv však v řádné výši.
[11] Jelikož Prohlášení o majetkových poměrech stěžovatelky nestanovuje počty plateb,
resp. počty měsíců s platbami, které má žadatel písemně uvést, stěžovatelka uvedla jako konkrétní
případ stav za měsíc listopad. Stěžovatelka dále poukázala, že v době podání své žádosti ještě
neměla vyhotoveno daňové přiznání za rok 2013. V tomto roce byl jejím jediným příjmem zisk
z pronájmu části nemovitostí, který je o mnoho nižší než v roce 2012. Ani nízká podpora
v nezaměstnanosti vyplacená v únoru 2014 její situaci výrazně nezlepšila.
[12] Stěžovatelka požádala krajský soud o prodloužení lhůty k doplnění prohlášení o svých
majetkových poměrech. Soud však na její žádost nereagoval, z čehož dovodila, že o její věci
již urychleně rozhoduje.
IV.
[13] Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[14] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní podmínky,
podmiňující připuštění kasační stížnosti k meritornímu projednání. Vzhledem k povaze
napadeného usnesení soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
ani na povinném zastoupení stěžovatelky advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Za situace, kdy
je předmětem kasačního přezkumu usnesení krajského soudu, jímž byla zamítnuta žádost
stěžovatelky o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce, by trvání na podmínce
uhrazení soudního poplatku a rovněž na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další
řetězení téhož problému, a vedlo by k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž
má být zkoumán právě závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen
či nikoliv (k tomu viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007 - 77,
nebo ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 - 37, všechna rozhodnutí tohoto soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud nadto neshledal, že by zástupce
byl v posuzované věci nezbytný k ochraně práv stěžovatelky. Kasační stížnost má předepsané
náležitosti a lze z ní seznat stěžovatelkou namítané důvody nezákonnosti usnesení krajského
soudu.
[17] Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů nevyhověl žádosti stěžovatelky o ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti a o osvobození od soudních poplatků v řízení před
kasačním soudem.
[18] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může
být i advokát.
[19] Z uvedených ustanovení vyplývá, že vedle samotné žádosti účastníka řízení je primárním
předpokladem pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení, že žadatel
nemá dostatečné prostředky a jejich nedostatečnost prokáže. Nestačí pouhé tvrzení účastníka
o tíživosti jeho finanční situace, je nezbytné toto tvrzení též prokázat. Nejvyšší správní soud
např. v usnesení ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004 - 50, vyslovil, že povinnost doložit
nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.
[20] Nejvyšší správní soud neodhlédl od toho, že stěžovatelka dne 8. 11. 2011 zaplatila soudní
poplatek za podanou žalobu ve výši 3000 Kč a teprve dne 16. 1. 2014 požádala o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení advokáta. I pokud by krajský soud shledal, že v mezidobí
došlo ke zhoršení majetkových poměrů stěžovatelky natolik, že nastaly důvody pro osvobození
stěžovatelky od soudních poplatků, nemohl by již zaplacený poplatek vrátit. Zhodnocení
majetkové situace stěžovatelky je nicméně podstatné zejména pro rozhodování o její žádosti
o ustanovení zástupce.
[21] Podstatou osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce na náklady státu
je ochrana nemajetného účastníka řízení před odepřením jeho práva na přístup k soudu. Soudní
řád správní nevymezuje objektivní kritéria pro posuzování množství prostředků žadatele
o osvobození od soudních poplatků. Tíživost jeho majetkových poměrů je tak věcí úvahy soudu.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009 - 95,
vyložil, že při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků vychází soud
nejen z finanční hotovosti, jíž žadatel disponuje, ale bere v úvahu i jeho celkové majetkové
poměry včetně vlastnictví nemovitostí.
[22] Shora uvedenými kritérii se krajský soud řídil. Při posuzování majetkových poměrů
stěžovatelky vycházel z údajů, které mu poskytla sama stěžovatelka ve vyplněném formuláři
„Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ a z četných listin, které ke své
žádosti předložila. Na základě hodnocení stěžovatelkou doložených či deklarovaných příjmů,
majetku, výdajů i dluhů pak uzavřel, že důvody pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce nejsou v daném případě dány. Nejvyšší správní soud se s těmito závěry
ztotožnil.
[23] Stěžovatelka ve své žádosti uvedla, že sdílí společnou domácnost s dcerou, které platí
měsíční výživné buď 2500 Kč, nebo 1000 Kč. Tato částka se objevila v předloženém výpisu
z účtu u ČSOB za měsíc listopad 2013, nikoliv již za prosinec 2013. Jelikož stěžovatelka
nedoložila rozhodnutí soudu o stanovení vyživovací povinnosti, krajský soud vyšel z toho,
že se nejedná o výživné v pravém slova smyslu, nýbrž o kapesné. Až k podané kasační stížnosti
stěžovatelka doložila, že se skutečně jedná o výživné stanovené na základě soudem schváleného
smíru. Tato skutečnost však krajskému soudu nebyla k datu vydání jeho rozhodnutí známa.
Krajský soud ovšem nezpochybnil, že stěžovatelka svou dceru živí a k těmto výdajům přihlédl.
[24] Krajský soud dále vyšel z toho, že stěžovatelka je od 9. 1. 2013 evidována na úřadu práce
jako uchazeč o zaměstnání a že od téhož dne do 31. 12. 2015 přerušila provozování živnosti.
Stěžovatelka potvrzením ze dne 18. 12. 2013 doložila, že v dané době nepobírala hmotné
zabezpečení uchazečů o zaměstnání. V jiném řízení vedeném u krajského soudu uvedla,
že podpora v nezaměstnanosti jí byla již přiznána, nicméně že se jedná o zanedbatelnou částku.
Stěžovatelka v kasační stížnosti potvrdila, že podpora v nezaměstnanosti jí byla vyplacena
jednorázově a že ji využila na hrazení základních potřeb. Ani v kasační stížnosti však neuvedla,
v jaké výši se předmětná částka pohybovala. Stěžovatelka dále doložila, že pobírá příspěvek
na bydlení, který byl v jednotlivých časových obdobích vyplácen ve výši 1482 Kč, 1053 Kč
a 2469 Kč měsíčně. Jako další příjmy uvedla příjmy z pronájmu ve výši 119 340 Kč za zdaňovací
období roku 2012. Stěžovatelka vlastní rodinné domy v B. na ul. K. 83, 85 a 87 spolu se zahradou
a dále rodinný dům ve V. 63. K bydlení využívá pouze rodinný dům na ul. K. 83. Na domě na
ulici K. 87 vázne zástavní právo ve výši 270 141 Kč.
[25] Stěžovatelka poukázala na své četné závazky: má půjčku u Raiffeisen bank ve výši
42 500 Kč s měsíční splátkou ve výši 950 Kč; půjčku u společnosti Cetelem ve výši 30 000 Kč,
se splátkou od 500 do 3000 Kč měsíčně a u společnosti Provident na částku 20 000 Kč,
se splátkou 622 Kč týdně. Důvodem uvedených půjček byl zdravotní stav stěžovatelky a studium
dcery. Jako další závazky uvedla dluh na zdravotním pojištění, který splácí částkou 2700 Kč
měsíčně. Stěžovatelka má výdaje spojené s bydlením v podobě místního poplatku za svoz
komunálního odpadu ve výši 675 Kč a za popelnice ve výši 300 Kč. Za elektřinu platí měsíční
zálohu ve výši 4360 Kč, za plyn 1900 Kč a za vodu celkem 5842 Kč.
[26] Krajský soud přezkoumatelně zdůvodnil, jaké skutečnosti při svém rozhodování zohlednil
a jaké závěry z nich učinil. Je pravdou, že stěžovatelka není zaměstnána v pracovním poměru
ani momentálně neprovozuje živnost a splácí několik půjček měsíčně, na druhou stranu však
nelze odhlédnout od toho, že vlastní i shora vymezené nemovitosti, které jsou, jak sama uvedla,
zdrojem jejích příjmů. K vlastnictví a výnosu z vlastnictví nemovitosti se vyjádřil rozšířený senát
v usnesení ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009 - 95, jenž vyslovil, že vlastnictví nemovitosti
je jedním z hledisek, z nichž lze usuzovat na majetkové poměry, jakož i na prostředky, jimiž
účastník disponuje. Z vlastnictví jedné či více nemovitostí lze vyvodit, že účastník má prostředky,
z nichž tyto nemovitosti udržuje, či dokonce, že z těchto nemovitostí má určitý výnos.
[27] Tak tomu je i v nyní posuzovaném případě, kdy stěžovatelka vlastněné nemovitosti
částečně pronajímá. Příjmy z pronájmu uvedených nemovitostí dosáhly v roce 2012 více jak
100 000 Kč. Stěžovatelka nedoložila, že by v následujícím období došlo v tomto směru k zásadní
změně poměrů. Je tak třeba vyjít z toho, že pronájmem těchto nemovitostí je schopna hradit své
měsíční náklady na bydlení, péči a výživné na svou dceru a splácení svých závazků. Z výpisu účtu
vedeného u ČSOB, který stěžovatelka krajskému soudu předložila, vyplývá, že v měsíci listopadu
2013 vložila na svůj účet částku 12 000 Kč a v prosinci 2013 částku 8300 Kč. To potvrzuje,
že stěžovatelka disponuje prostředky, jimiž hradí své potřeby.
[28] Jak sama stěžovatelka uvedla a jak lze zjistit i z databáze zdejšího soudu, stěžovatelka
v současné době vede několik dalších soudních sporů, v nichž byla schopna soudní poplatek
uhradit a rovněž si byla schopna sama obstarat právního zástupce. Nejvyšší správní soud nikterak
nezlehčuje majetkovou situaci stěžovatelky, nicméně bylo shledáno, že ta nepředstavuje překážku
v jejím přístupu ke krajskému soudu.
[29] Za této situace pak krajský soud správně uzavřel, že stěžovatelka nedoložila, že by neměla
dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku. Jelikož splnění podmínek pro osvobození
od soudních poplatků je podmínkou pro ustanovení zástupce z řad advokátů, krajský soud zcela
v souladu se zákonem zamítl i tento návrh stěžovatelky. Nadto, jak bylo uvedeno výše,
stěžovatelka již uhradila soudní poplatek za podanou žalobu. Ani nezastoupení advokátem
bez dalšího nepředstavuje překážku projednatelnosti žaloby.
[30] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že krajský soud nereagoval na její žádost
o prodloužení lhůty k doplnění prohlášení o majetkových poměrech. V předloženém
soudním spisu ovšem taková žádost založena není. Nejvyšší správní soud nadto dodává,
že rozhodování o osvobození od soudního poplatku nemůže stát na náročném a obsáhlém
dokazování – je předpokladem pro další postup soudu, a proto musí být rychlé. Je tedy
na žadateli, aby soudu předložil všechny podklady, na jejichž základě pokládá svou žádost
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta za opodstatněnou. Četné podklady,
které stěžovatelka předložila ke své žádosti, přitom postačovaly k tomu, aby si krajský soud mohl
na jejich základě učinit dostatečný úsudek o majetkových poměrech stěžovatelky.
[31] Nejvyšší správní soud se v rámci přezkumu zákonnosti usnesení o neustanovení advokáta
a neosvobození od soudních poplatků nemohl zabývat námitkami stěžovatelky týkajícími se věci
samé, tj. stavebními řízeními spojenými s TJ TATRAN Starý Lískovec. Na věc pak nemají vliv
ani stěžovatelkou popisované události během její cesty do Itálie.
[32] Krajský soud tedy posoudil nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Zbývá pro informaci doplnit, že po právní moci tohoto rozsudku
bude pokračovat řízení o žalobě před krajským soudem, neboť žalobkyně již dříve splnila
poplatkovou povinnost a zastoupení zástupcem není obligatorní podmínkou řízení o žalobě.
[33] Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení
o této kasační stížnosti (§60 odst. 1 a contrario ve spojení §120 s. ř. s.). Žalovanému,
jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu
v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. září 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu