ECLI:CZ:NSS:2014:9.AFS.255.2014:16
sp. zn. 9 Afs 255/2014 – 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Mgr. V. C.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 5. 5. 2014, č. j. 11371/14/5000-14203-700681, za účasti osoby zúčastněné
na řízení: E.ON Distribuce, a.s., se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
22. 8. 2014, č. j. 10 Af 39/2014 – 27,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým
bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 5. 5. 2014, č. j. 11371/14/5000-14203-700681 dle §78 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
pro nezákonnost, která byla spatřována v nerespektování právního názoru vysloveného Nejvyšším
správním soudem v rozsudku ze dne 7. 11. 2013, č. j. 9 Afs 25/2013 - 32 (dále jen „zrušující
rozsudek“).
[2] V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k jednoznačnému závěru, že právní norma
osvobozující od odvodu elektřinu vyrobenou ze slunečního záření ve výrobně elektřiny
s instalovaným výkonem do 30 kW byla účinná a aplikovatelná od 30. 5. 2012, žalobce proto měl
nárok na osvobození od odvodu, který mu vznikl po nabytí účinnosti §17 zákona č. 165/2012 Sb.,
o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o podporovaných
zdrojích energie“). Nejvyšší správní soud zrušil jak rozhodnutí krajského soudu, tak rozhodnutí
Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2012, č. j. 7420/12-1200 a věc vrátil
stěžovateli k dalšímu řízení. V tomto řízení byl stěžovatel právním názorem soudu vázán.
[3] Stěžovatel nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu. Rozšířené
osvobození dle zákona o podporovaných zdrojích energie platí dle jeho výkladu až pro elektřinu
vyrobenou ze slunečního záření v období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 a do dne 31. 12. 2012 zůstal
zachován předchozí režim osvobození vyplývající ze zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby
elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání
obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů. Odvolání žalobce proto opětovně zamítl
a napadené rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2012,
č. j. 423565/12/077910302673 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) potvrdil. Prvostupňovým
rozhodnutím byla zamítnuta stížnost žalobce na postup plátce daně dle §237 odst. 4 zákona
č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „daňový řád“).
[4] Krajský soud vázán názorem Nejvyššího správního soudu ve zrušujícím rozsudku postup
stěžovatele neakceptoval a žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil stěžovateli k dalšímu
řízení. Proti tomuto rozsudku brojil stěžovatel kasační stížností ze dne 22. 9. 2014.
[5] Podáním ze dne 15. 10. 2014, označeným jako „Zpětvzetí kasační stížnosti proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2014, č. j. 10 Af 39/2014 – 27“, které bylo
Nejvyššímu správnímu soudu doručeno následující den, vzal stěžovatel kasační stížnost výslovně
zpět.
[6] V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel
(zde stěžovatel) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo
zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (srov. §37 odst. 4 s. ř. s.). Podle §47 písm. a) s. ř. s.
vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, soud řízení zastaví.
[7] Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný
a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s §47 písm. a) s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., řízení o kasační stížnosti zastavil.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn ustanovením §60 odst. 3
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno. Výrok o náhradě nákladů řízení v případě osoby zúčastněné na řízení
se opírá o §60 odst. 5, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého osoba zúčastněná
na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti,
kterou jí soud uložil. Protože soud v dané věci osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost
neuložil, rozhodl, že nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu