ECLI:CZ:NSS:2014:9.AFS.46.2013:26
sp. zn. 9 Afs 46/2013 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: PaedDr. M.
K., zast. JUDr. Vladimírem Fockem, advokátem se sídlem Pellicova 2c, Brno, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního
ředitelství v Brně ze dne 13. 12. 2012, č. j. 19086/12-1100-700779, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2013, č. j. 29 Af 23/2013 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
pravomocného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla
pro nesplnění podmínek řízení odmítnuta jeho žaloba proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí
Finančního ředitelství v Brně.
[2] Krajský soud shledal, že žaloba trpí neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení,
a to absencí žalobního bodu ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).
[3] Žaloba byla doručena krajskému soudu datovou schránkou v pátek 15. 2. 2013, v 21:12:55
hod. Údaj o doručení napadeného rozhodnutí v žalobě uveden nebyl. S ohledem na datum vydání
žalobou napadeného rozhodnutí (13. 12. 2012) měl soud pochybnosti o splnění lhůty pro podání
žaloby, a vyzval proto žalovaného, aby předložil doklad o jeho doručení. Podáním doručeným
soudu dne 13. 3. 2013 žalovaný soudu sdělil, že stěžovatel převzal žalobou napadené rozhodnutí
dne 17. 12. 2012, přičemž připojil originál napadeného rozhodnutí a doklad o jeho doručení, které
toto potvrzují.
[4] Podle §72 odst. 1 a 4 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo
žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem,
nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.
Z právní úpravy současně plyne, že žaloba musí obsahovat žalobní body.
[5] Z dlouhodobé a ustálené judikatury vyplývá, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň
jeden žalobní bod. K tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publ. pod č. 113/2004 Sb. NSS, ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 95/2005 - 58, publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS, ze dne 2. 8. 2007, č. j. 2 Azs 54/2007 - 42;
či nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2000 sp. zn. III. ÚS 236/99, publ. pod č. 5/2000 Sb. nál.
a usn. ÚS, sv. č. 17, str. 35 a na http://nalus.usoud.cz).
[6] V žalobě doručené soudu v pátek 15. 2. 2013 stěžovatel po rekapitulaci předcházejícího
řízení však uvedl pouze to, že z důvodu dlouhodobějších zdravotních potíží a trvající pracovní
neschopnosti jeho zástupce doplní žalobu do 28. 2. 2013 a současně navrhl, aby soud rozhodnutí
žalovaného zrušil.
[7] S ohledem na to, že se žaloba dostala do dispozice příslušného soudce (senátu) až tehdy,
když již nebylo objektivně možné, aby byla doplněna v zákonné dvouměsíční lhůtě [žaloba byla
datové schránky soudu dodána v pátek dne 15. 2. 2013 v 21:12:55 hod., podatelnou mohla tedy být
příslušné soudní kanceláři přidělena nejdříve až v pondělí dne 18. 2. 2013, tedy v poslední den lhůty
a teprve poté po učinění nutných kroků (přidělení dle rozvrhu práce, provedení lustrace
souvisejících věcí atd.) předložena příslušnému soudci], soud stěžovatele nevyzýval k doplnění
žaloby. Výzva k doplnění žaloby, která by byla doručena až po uplynutí zákonné lhůty, kterou nelze
podle zákona prominout, by postrádala smysl.
[8] Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba trpí nedostatkem podmínek řízení (absencí alespoň
jednoho žalobního bodu), který je již s ohledem na uplynutí lhůty k podání žaloby neodstranitelný.
Z tohoto důvodu krajský soud rozhodl o odmítnutí žaloby dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[9] Usnesení krajského soudu napadá stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b)s. ř. s. Má za to, že měl být vyzván k doplnění žalobních
bodů. Soudu vytýká, že se nezabýval skutečností, že jeho zástupce měl dlouhodobé zdravotní
potíže, které trvaly až do konce března.
[10] Žalobní body jsou dle jeho názoru „ukryty“ v bodě 1 žaloby, tedy v odkazu na konkrétní,
předchozí identické spory, které byly u krajského soudu rozhodnuty ve prospěch stěžovatele. Soud
využil „nepříliš šťastné formulace“ v podané žalobě, aby se zbavil sporu, a tímto postupem porušil
právo na spravedlivý proces.
[11] Ostatní kasační námitky směřují proti rozhodnutí žalovaného, tj. do věcného posouzení
sporu.
[12] Stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje, aby napadené usnesení krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[13] Žalovaný využil možnosti vyjádřit se ke kasační stížnosti. Ztotožňuje se s odůvodněním
krajského soudu. Domnívá se však, že kasační stížnost byla, resp. mohla být podána opožděně.
Uvedené dovozuje ze skutečnosti, že kasační stížnost byla podána u Nejvyššího správního soudu
dne 16. 5. 2013, krajský soud však vydal napadené usnesení již 22. 3. 2013. Navrhuje kasační
stížnost odmítnout, případně zamítnout.
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas (rozhodnutí krajského soudu bylo stěžovateli doručeno
v pondělí 22. 4. 2013, kasační stížnost byla podána u krajského soudu v pondělí dne 6. 5. 2013),
směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné a stěžovatel
je ve smyslu ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. řádně zastoupen. Poté přezkoumal napadené usnesení
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
ověřil přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[15] Jediným a současně rozhodným důvodem kasační stížnosti je namítaná nezákonnost
usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu tj. kasační důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Přezkum kasačního soudu se tak omezuje jen na posouzení otázky, zda byly
v projednávané věci dány podmínky pro odmítnutí žaloby. Námitkami směřujícími proti rozhodnutí
žalovaného se proto soud zabývat nemohl.
[16] Nejvyšší správní soud posoudil shodně jako krajský soud žalobu stěžovatele jako blanketní.
Z jejího obsahu je zcela zřejmé, že neobsahovala ani jeden žalobní bod, a to ani v nejhrubších
rysech, neboť se v ní hovoří pouze o tom, že v identické věci, jako ve sporech
pod č. j. 29 Ca 225/2005, 29 Ca 128/2009 a 29 Af 103/2011, bylo rozhodnutím žalovaného ze dne
13. 12. 2012, č. j. 19086/12-1100-700779 opětovně zamítnuto odvolání stěžovatele.
Dále je uvedeno proti jakému rozhodnutí správce daně odvolání směřovalo. Pod bodem 2. žaloby
stěžovatel informoval soud, že žalobu řádně doplní cca do 28. 2. 2013 a to z důvodů
dlouhodobějších zdravotních potíží a trvající pracovní neschopnosti jeho zástupce.
Dále je již uveden pouze žalobní petit.
[17] Tvrzení stěžovatele, že jeho podání mělo žalobní body „ukryty“ v odkazu na jiné,
avšak totožné spory, nemůže obstát. Z žalobních bodů musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Význam
co nejpřesnějšího uvedení žalobních bodů v žalobě vyplývá ze zásady dispoziční, kterou je řízení
o žalobách ve správním soudnictví ovládáno a která znamená, že soud se při přezkumu správního
rozhodnutí (s výjimkou taxativně stanovených případů) omezuje pouze na posouzení existence
důvodů nezákonnosti správního rozhodnutí, které žalobce dovozuje. Ze žalobního bodu ve smyslu
ustanovení §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pak musí být patrné nejen to, jakou právní argumentaci
používá, nýbrž také o jaká skutková tvrzení se opírá. Stěžovatel resp. jeho zástupce ani v nejmenším
nenaznačil, v čem měl rozpor se zákonem spočívat a jaká práva stěžovatele měla být zkrácena.
[18] Pokud není v žalobě uveden řádným způsobem žádný žalobní bod, není v souladu
s dispoziční zásadou možné takové podání ve správním soudnictví projednat a meritorně
o něm rozhodnout, neboť soud není povinen, ani oprávněn za žalobce chybějící skutkové důvody
dovozovat či vyhledávat případné vady. Odkaz na stěžovatelem vedená jiná, byť co do předmětu
sporu obdobná řízení, žalobní bod nahradit nemůže.
[19] Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal žalobu na konci zákonem stanovené dvouměsíční
lhůty pro podání žaloby, tj. v pátek dne 15. 2. 2013 (lhůta končila v pondělí 18. 2. 2013), jím
stanovené datum 28. 2. 2013 (do kterého chtěl žalobní body doplnit), již bylo mimo rámec zákonné
lhůty, v níž by byl býval ještě mohl žalobní body doplnit.
[20] Pokud jde o nezbytnost výzvy k doplnění žalobního bodu, tak Nejvyšší správní soud
ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že v případech, kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní bod,
a zároveň již není objektivně možné, že by žalobce žalobní bod ve lhůtě pro podání žaloby
doplnil, neexistuje zákonná povinnost soudu vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu
§37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by odporovala zásadě dispoziční
a zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je řízení o žalobě koncipováno (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 – 40, publikovaný
pod č. 113/2004 Sb. NSS).
[21] Účelem §37 odst. 5 s. ř. s. je upozornit podatele na vady podání, vyzvat ho k jejich
odstranění, stanovit mu k tomu lhůtu a upozornit ho na následky spojené s neodstraněním vad.
Lze-li určitou náležitost žaloby účinně uvést či doplnit jen v zákonem stanovené nepřekročitelné
lhůtě, má smysl vyzývat k takovému doplnění pouze tehdy, bude-li to vůbec „technicky“
proveditelné a smysluplné. Není tedy a priori vyloučeno, aby taková výzva, zejména za použití
moderních komunikačních prostředků byla učiněna v posledních dnech či zcela výjimečně
i v poslední den lhůty pro podání žaloby. Soud je přitom povinen takovou výzvu učinit, takže
se předtím v přiměřené lhůtě po dojití žaloby na soud (tedy zpravidla v řádu několika dnů po dojití)
musí s jejím obsahem seznámit přinejmenším do té míry, aby si mohl učinit úsudek o tom, zda má
předepsané náležitosti.
[22] Podle §36 odst. 1 s. ř. s. je soud povinen poskytnout účastníkům řízení poučení o jejich
procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu.
Vzhledem k obsahu předmětné žaloby nelze pochybovat o tom, že si stěžovatel byl vědom její vady,
nebylo tedy nezbytné mu výslovně sdělovat, že žaloba neobsahuje žalobní bod, a postačilo, avšak
jen v případě, že to bylo z časového hlediska smysluplné a že takový úsudek si mohl soud učinit
již ze samotného jejího obsahu, jej upozornit, že žalobní body je nutno uplatnit dříve než ve lhůtě,
kterou v žalobě ohlásil, neboť jen tak k nim bude možno přihlédnout.
[23] Ve stěžovatelově případě však nebylo důvodu ani takovou výzvu činit. Z textu podané
žaloby datované dnem 13. 2. 2013 totiž nebylo možno zjistit, kdy měla začít běžet lhůta k jejímu
podání, neboť v ní nebyl uveden žádný údaj o dni doručení napadeného správního rozhodnutí.
Krajský soud tedy mohl postupovat pouze tak, že si opatřil od žalovaného doklady o doručení
napadeného rozhodnutí. Z nich následně seznal, že stěžovatel žalobu podal natolik krátce
před skončením běhu žalobní lhůty, že by bylo ryze formalistické vyzývat stěžovatele k odstranění
takových vad žaloby, které mohly být odstraněny nejpozději následující pracovní den po podání
žaloby (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 392/01, publ. pod č. 48/30 Sb.
nál. a usn., sv. č. 30, str. 17, a na http.//nalus.usoud.cz, a rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 10. 2009, č. j. 8 Afs 31/2009 - 74, dostupný na www.nssoud.cz).
[24] Procesní postup účastníků řízení včetně toho, zda žalobce podá žalobu až v samém závěru
lhůty, kdy tak může učinit, souvisí s jeho procesní odpovědností a musí nést případné důsledky,
které z jeho vlastního načasování takových kroků plynou. Tak je tomu i u stěžovatele. Žaloba byla
k soudu podána datovou schránkou JUDr. Vladimíra Focka, advokáta (který stěžovatele zastupoval
v dřívějších řízeních před soudem a měl ho zastupovat i v tomto řízení), tedy profesionála, který
si měl být důsledků blanketně podané žaloby náležitě vědom.
[25] Krajský soud tedy zcela správně žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť
stěžovateli se v žalobní lhůtě nepodařilo uvést žádný žalobní bod. V řízení tedy nebyla,
a to neodstranitelně, splněna podmínka řízení spočívající v tom, že v žalobě byl účinně uplatněn,
byť třeba i jen v nejhrubších rysech, aspoň jeden žalobní bod.
[26] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). O věci rozhodl v souladu s §109 odst. 2 s. ř. s. bez jednání,
když neshledal ani jiný důvod, pro nějž by nařízení jednání ve věci bylo vhodné.
[27] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, protože
stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto řízením přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu