ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.10.2014:20
sp. zn. 9 As 10/2014 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: L U P E M I,
s.r.o., se sídlem Turnovského 263, Praha 10, zast. Mgr. Markétou Perháčovou, advokátkou,
se sídlem Hálkova 1406/2, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti,
se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2013,
č. j. 523/2012-OT-OSV/4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 16. 12. 2013, č. j. 46 A 96/2013 - 42, o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, jelikož dostatečně neprokázal svou tíživou
majetkovou situaci, která by bránila soudní poplatek uhradit.
[2] Součástí kasační stížnosti byl návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatel uvádí, že pokud by skutečně platilo, že by byl povinen i přes podanou kasační stížnost
soudní poplatek ve výši 3 000 Kč nevratně uhradit, resp. by neuhrazení soudního poplatku ve lhůtě
1 měsíce ode dne doručení napadeného usnesení (do 17. 1. 2014) mělo za následek zastavení
soudního řízení, pak by tato kasační stížnost postrádala jakýkoli smysl, neboť by byl stěžovateli
tento zákonný opravný prostředek v konečném důsledku v rozporu se zákonem odepřen.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřil tak, že má za to, že úhrada
částky ve výši 3 000 Kč nemůže pro stěžovatele, který je obchodní společností, představovat
závažnou překážku pro přístup k soudu. Žalovaný si proto dokáže jen obtížně představit, že by
stěžovatel byl schopen doložit, že nemá dostatečné prostředky ve smyslu §36 odst. 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na skutečnost, že samotná kasační stížnost trpí vadami, proto
žalovaný navrhl, aby kasační stížnosti odkladný účinek nebyl přiznán.
[4] Dle §107 odst. 1 s. ř. s. platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně.
[5] Dle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Od stěžovatele se přitom žádá, aby dostatečně konkrétně vymezil nepoměrně větší újmu,
která mu vznikne nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám. K tomu stěžovatel ve svém návrhu na přiznání odkladnému
účinku kasační stížnosti uvádí, že by mu nepřiznáním odkladného účinku vznikla újma v podobě
nevratně uhrazeného soudního poplatku, případně, pokud by soudní poplatek v rozporu
s usnesením krajského soudu neuhradil, bylo by soudní řízení zastaveno a kasační stížnost by poté
z jeho pohledu neměla žádný smysl.
[7] Charakter odkladného účinku spočívá v jeho mimořádnosti a bylo na stěžovateli, aby
prokázal nutnost přiznání odkladného účinku.
[8] Stěžovatel tvrdí, že se ocitl v situaci, kdy má pocit, že uhrazení soudního poplatku ve výši
3 000 Kč je pro něj nepřijatelné, na druhou stranu neuhrazení soudního poplatku
by vedlo k zastavení řízení před krajským soudem, což je značně nežádoucí. Nejvyšší správní soud
však tento názor nesdílí z níže uvedených důvodů.
[9] V případě, že stěžovatel soudní poplatek ve lhůtě stanovené krajským soudem neuhradí
a následně bude Nejvyšším správním soudem rozhodnuto o tom, že má být od soudních poplatků
osvobozen, tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhoví, nastalá situace bude zcela v souladu
s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a k zastavení řízení pro neuhrazení soudního poplatku
nedojde. Pokud stěžovatel soudní poplatek neuhradí a Nejvyšším správním soudem bude
rozhodnuto, že osvobozen být nemá, to znamená, pokud Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítne, musí být stěžovatel k úhradě soudního poplatku krajským soudem znovu vyzván. Jak již
zdejší soud judikoval, například v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008,
č. j. 1 As 75/2008 – 77: „Zamítne-li Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti usnesení krajského soudu
o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, musí krajský soud po doručení kasační stížnosti žalobce v souladu
s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, opětovně vyzvat k zaplacení soudního poplatku, určit
mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučit ho o následcích nezaplacení.“, a dále též v rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 1. 2006, č.j. 1 As 27/2005 – 87: „Po zamítnutí žádosti byl tak krajský soud
povinen vyzvat žalobce opětovně k zaplacení poplatku, stanovit mu k tomu novou lhůtu, třebas i kratší, a poučit jej
o následcích nesplnění výzvy (§9 odst. 1 a 3 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). … nezaplatil
jej ovšem v důsledku opomenutí soudu opětovně jej k zaplacení vyzvat. To nemůže jít k jeho tíži, a už vůbec to
nemůže vést k zastavení řízení podle §9 zákona o soudních poplatcích: toto ustanovení totiž jako předpoklad
zastavení řízení vyžaduje nejen to, že účastník nezaplatil poplatek, ale také že k tomu byl řádně vyzván.“ (oba
přístupné na www.nssoud.cz). Krajský soud v souladu se stávající judikaturou proto nezastaví řízení,
dokud nebude ve věci rozhodnuto Nejvyšším správním soudem, a poté případně znovu vyzve
stěžovatele k úhradě soudního poplatku. Ve svých důsledcích tak má podaná kasační stížnost
ohledně rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků stejné účinky, jako kdyby s ní byl
odkladný účinek spojen.
[10] Podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu §107 odst. 1
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. splněny nejsou, neboť právní následky rozhodnutí neznamenají
pro stěžovatele do doby rozhodnutí o kasační stížnosti újmu.
[11] Stěžovatel tedy neprokázal existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených
v §73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle
ustanovení §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu