ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.101.2014:62
sp. zn. 9 As 101/2014 – 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: M. E.,
proti žalovanému: Městský úřad Nová Paka, se sídlem Dukelské náměstí 39, Nová Paka, za účasti
osoby zúčastněné na řízení: P. S., zast. JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem K. J.
Erbena 1266, Nová Paka, ve věci ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením
správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 28. 1. 2014, č. j. 30 A 61/2011 – 166, o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým bylo
určeno, že souhlas s provedením ohlášené stavby rodinného domu na pozemcích parc. č. X v kat.
území N. P., vydaný osobě zúčastněné na řízení dne 19. 10. 2011 (dále jen „souhlas s provedením
ohlášené stavby“), byl nezákonný a stěžovateli se zakazuje vycházet z tohoto souhlasu ve své další
úřední činnosti. Stěžovateli dále soud přikázal, aby souhlas s provedením ohlášené stavby zrušil
postupem dle §156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Stěžovatel podal také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který
odůvodnil tím, že výkon rozhodnutí bude znamenat vážnou újmu na právech osoby zúčastněné
na řízení, která v dobré víře a na základě veřejného práva provedla stavbu. Obnovení stavu před
zásahem krajského soudu znamená značný zásah do práv, které v dobré víře tato osoba nabyla. Dle
jeho názoru by úřad i soudy měly dbát práva na nerušené vlastnictví, jak vyplývá z čl. 11 Listiny
základních práv a svobod. Vlastník pozemku má v zásadě právo na neomezené panství nad věcí
a může ji užívat, jak chce, pokud zákon nestanoví jinak. Nikdo nemůže být nucen trpět procesními
obstrukcemi, pokud nejsou stanoveny zákonem. Vlastník pozemku a nyní i stavby se nezprotivil
žádnému zákonnému požadavku a měl by mít právo svůj dům do rozhodnutí věci, tedy zatímně,
užívat.
[3] Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
[4] Osoba zúčastněná na řízení se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti připojila. Uvádí, že stavbu realizovala v souladu se souhlasem s provedením ohlášené
stavby a v souladu s příslušnými stavebními předpisy. Stavba byla provedena s tím,
že na pozemcích, které má ve vlastnictví, je oprávněna ji vybudovat. Stavba byla rovněž provedena
objektivně v dobré víře. Vázal ji souhlas s provedením ohlášené stavby s tím, že s ohledem
na objektivizující povahu dobré víry o procesních odlišnostech postupu stěžovatele nevěděla
a ani vědět nemohla. Konstatuje, že do současné doby od realizace stavby investovala finanční
prostředky pohybující se v rozsahu cca 4 000 000 Kč a opětovně poukazuje na dobrou víru při
realizaci stavby. Na základě těchto skutečností osoba zúčastněná na řízení navrhuje, aby kasační
stížnosti stěžovatele byl přiznán odkladný účinek.
[5] Nejvyšší správní soud podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může kasační stížnosti na návrh stěžovatele přiznat
odkladný účinek. Přiměřeně přitom použije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující odkladný účinek
žaloby.
[6] Dle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba,
aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které
by dokládaly možnost vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám. Tyto
skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj
znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje
a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského
nebo městského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být
závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[8] Charakter odkladného účinku spočívá v jeho mimořádnosti a je koncipován především jako
dočasná procesní ochrana žalobce nebo žalovaného před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého
rozhodnutí, jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky.
[9] Jedním z materiálních předpokladů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je,
že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu. Je tak
nepochybné, že předpoklad újmy se váže k osobě stěžovatele. V projednávané věci však stěžovatel
poukazuje na vznik újmy na straně osoby zúčastněné na řízení. Žádným způsobem nedovozuje,
že by rozhodnutím krajského soudu vznikla újma na jeho straně. Žalovaný zpravidla svůj návrh
na přiznání odkladného účinku opírá o hájení určitého veřejného zájmu, jehož ochrana náleží
do jeho působnosti (zájem na řádném výběru daní a poplatků nebo zájem na vyhoštění cizince
apod.). Nepřichází však v úvahu, aby správní orgán hájil zájmy některých účastníků správního řízení
(zpravidla osob zúčastněných na řízení), neboť správní orgány musí být při výkonu veřejné moci
orgány nestrannými a úřední osoby osobami nepodjatými (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 1. 10. 2008, č. j. 1 As 79/2008 – 105).
[10] Nad rámec výše uvedeného zdejší soud uvádí, že o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti může požádat pouze ten, kdo kasační stížnost podal (zde žalovaný). Ustanovení §102
s. ř. s. však výslovně připouští, že kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu může podat
i osoba zúčastněná na řízení. Pak je osoba zúčastněná na řízení stěžovatelem a je legitimována
k podání návrhu na přiznání odkladného účinku své kasační stížnosti, když v tomto návrhu
je povinna tvrdit, jaká nenahraditelná újma jí hrozí. Stěžovatel však svým návrhem na přiznání
odkladného účinku své kasační stížnosti zcela nepřípustně hájí zájmy osoby zúčastněné na řízení,
která zůstala procesně pasivní, ačkoliv sama disponovala patřičnými procesními prostředky.
[11] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené vyhodnotil, že stěžovatel neprokázal
existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto
důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu