ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.145.2014:30
sp. zn. 9 As 145/2014 – 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Kühna, Ph.D., v právní věci žalobce: V. B.,
zast. JUDr. Annou Doležalovou, MBA, advokátkou se sídlem Jablonského 604/7, Plzeň, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2013, č. j. OAM-82/ZA-ZA06-K01-2013, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2014, č. j. 1 Az 1/2014 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatele JUDr. Anně Doležalové, MBA, advokátce se sídlem
Jablonského 604/7, Plzeň, se p ři zn áv á odměna za zastupování ve výši 6 800 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti shora označenému usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení
zástupce pro řízení před soudem.
[2] Podanou žalobou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí
žalovaného, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ve svém podání
současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[3] Městský soud proto vyzval stěžovatele k vyplnění a zaslání formuláře „Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ (dále jen „Potvrzení“). V něm stěžovatel uvedl,
že nemá žádné příjmy z pracovního či obdobného poměru ani z dohod o pracích konaných mimo
pracovní poměr, příjmy z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti ani příjmy z hmotného
a sociálního zabezpečení či jakékoli jiné příjmy. Uvedl, že nemá majetek větší hodnoty, že žije sám,
nemá manželku ani družku, hledá práci, ale nemůže ji najít. S hledáním práce, stejně jako s jeho
špatnou finanční situací, mu občas pomohou kamarádi. Jediným uvedeným výdajem je dle
Potvrzení nájemné ve výši 3 000 Kč. Za účelem posouzení předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků jako jedné z podmínek pro ustanovení zástupce vyzval městský soud
stěžovatele k doplnění údajů uvedených v Potvrzení, a to zejména zaslání kopie smlouvy
o pronájmu bytu a dále sdělení jmen a adres osob, které mu poskytují peníze na úhradu životních
potřeb. K tomu stěžovatel uvedl, že k bytu nemá podepsanou nájemní smlouvu, disponuje pouze
dokladem o zajištění ubytování, jehož kopii soudu doložil, a sdělil jména čtyř osob, které mu mají
vypomáhat s hrazením nájmu. Jejich adresy však nezná, pouze ví, že všichni žijí v Praze.
[4] V napadeném usnesení městský soud konstatoval, že se nejprve zabýval splněním podmínek
pro osvobození od soudních poplatků, jelikož jsou podstatné pro rozhodnutí o žádosti
o ustanovení zástupce, a to přesto, že ve věcech mezinárodní ochrany je řízení osvobozeno
od soudních poplatků ze zákona [viz §11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. Po posouzení tvrzení, jimiž stěžovatel odůvodnil žádost
o osvobození od soudních poplatků, ve spojení s údaji vyplývajícími z Potvrzení a jeho příloh,
dospěl soud k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vyhovění stěžovatelově žádosti. Ten totiž
nedoložil věrohodným způsobem své majetkové poměry. Za věrohodné doložení majetkové situace
nelze považovat jen velmi neurčitý popis, jakým způsobem hradí své základní životní potřeby. Není
pravděpodobné, že by neměl žádné příjmy, jelikož musí pokrývat výdaje na stravu, ošacení, bydlení
atd. U přátel, kteří mu údajně na jednu složku základních životních potřeb (nájem) přispívají, nezná
jejich adresy. Městský soud shledal krajně nepravděpodobným, aby ten, kdo je prakticky zcela
odkázán na něčí finanční pomoc, nebyl schopen uvést ani tak základní údaje, jako jsou adresy těchto
osob.
[5] Soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel dostatečně nedoložil, že splňuje podmínky
pro osvobození od soudních poplatků, tudíž nesplnil první ze dvou podmínek pro ustanovení
zástupce. Přitom platí, že není-li splněna byť jen jedna z podmínek, nelze zástupce žadateli
ustanovit. Soud proto návrh na ustanovení zástupce napadeným usnesením zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti
[6] Usnesení městského soudu napadl stěžovatel blanketní kasační stížností z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Kasační stížnost byla doplněna
ustanovenou zástupkyní podáním ze dne 9. 6. 2014, jímž byl specifikován a odůvodněn kasační
důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[7] Stěžovatel nesouhlasí s argumentací soudu. Zastává názor, že prokázal, že nemá dostatečné
prostředky ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. Značně formalistickým shledává postup soudu,
který pouze na základě sdělení, že nezná adresy osob, které mu finančně vypomáhají, zamítl jeho
žádost, čímž porušil právo na spravedlivý proces a soudní pomoc. Dále uvedl, že vůbec neovládá
český jazyk, takže nerozuměl obsahu výzvy soudu k doplnění informací uvedených v Potvrzení.
Uvedenou výzvu si navíc vyzvedl až 21. 3. 2014, tedy o více než měsíc později než byla datována.
Následující pracovní den se obrátil na příslušnou neziskovou organizaci, kde mu byl osvětlen obsah
výzvy. Protože se obával zmeškání stanovené lhůty, hned následující den podal u soudu
své vyjádření. S ohledem na časovou tíseň nezjišťoval adresy přátel. Nesouhlasí s tvrzením soudu,
že je nepravděpodobné, aby neznal adresy osob, na jejichž finanční pomoc je odkázán. Domnívá
se, že i mezi Čechy je běžné, že neznají přesné adresy svých přátel, navíc pro něj jako cizince
je velmi obtížné zapamatování si čtyř přesných adres v českém jazyce. Z této skutečnosti však
nevyplývá, že mu přátelé finančně nevypomáhají.
[8] Vzhledem k výše uvedenému konstatuje, že soud dospěl v napadeném usnesení
k nesprávnému právnímu závěru, že u stěžovatele nejsou dány předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, přičemž tato skutečnost byla důvodem zamítnutí jeho návrhu na ustanovení
zástupce pro žalobní řízení, čímž byl naplněn důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. Proto požaduje, aby bylo napadené rozhodnutí městského soudu zrušeno a věc byla soudu
vrácena k dalšímu řízení.
[9] Vyjádření žalovaného nebylo vyžadováno s ohledem na skutečnost, že se jedná o kasační
stížnost směřující proti usnesení o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce, tudíž se z povahy věci
týká výlučně právní sféry stěžovatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 5. 2009, č. j. 6 Ads 72/2009 - 144, všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz).
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost přípustná. Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud jen krátce zmiňuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku
a netrval ani na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání na těchto
požadavcích by totiž značilo jen řetězení téhož problému, jelikož předmětem přezkumu je usnesení
městského soudu, jímž byla zamítnuta žádost o ustanovení zástupce pro řízení před soudem.
K danému srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37,
a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77. Jelikož však stěžovatel o ustanovení zástupce sám
výslovně požádal, byla mu k ochraně jeho práv zástupkyně ustanovena.
[12] Na úvod Nejvyšší správní soud poznamenává, že se nezabýval v kasační stížnosti
vymezenými důvody dle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., jelikož šlo o námitky pouze formální,
opakující jen text zákona, bez věcného obsahu. Takové námitky nemohou být důvodem kasační
stížnosti. Jak zdejší soud uvedl již ve svém usnesení ze dne 24. 11. 2004, č. j. 1 Afs 47/2004 – 75:
„…nepostačí, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze ocituje některé z písmen §103 odst. 1 s. ř. s.,
ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele dopustil.“ Nejvyšší
správní soud proto dále pracoval pouze s kasačními námitkami specifikovanými v odůvodnění
kasační stížnosti, které zástupkyně stěžovatelky podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[13] Pokud jde o rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce pro řízení před soudem, vychází
rozhodující soud z §35 odst. 8 s. ř. s., který stanoví nutnost kumulativního splnění dvou podmínek,
aby mohlo být žádosti vyhověno. Zaprvé se musí jednat o žadatele, u něhož jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků (tedy využije se §36 odst. 3 s. ř. s. upravující podmínky
pro osvobození), zadruhé musí být ustanovení zástupce nutné k ochraně žadatelových zájmů.
V posuzovaném případě přitom městský soud hodnotil pouze první z podmínek, a jelikož dospěl
k závěru, že tato nebyla splněna, druhou podmínku již nehodnotil.
[14] Městský soud v napadeném usnesení vyšel především z toho, že stěžovatel nedoložil
věrohodným způsobem své majetkové poměry. Neuvedl, jakým způsobem si obstarává finanční
prostředky na základní životní potřeby, jako je například ošacení či strava. Městský soud ho přitom
vyzýval ke sdělení jmen a adres osob, které mu poskytují peníze na úhradu životních potřeb.
Stěžovatel na výzvu sdělil, že s úhradou nájemného mu vypomáhají jeho přátelé – Č. V., D. J., S. S.
a N. N. Žádné další příjmy, ze kterých by hradil své další životní potřeby (kromě nájemného),
nespecifikoval a nedoložil. Navíc jak sám v Potvrzení uvedl, tyto přátelské výpomoci jsou
nepravidelné, proto Nejvyšší správní soud dospívá, stejně jako městský soud, k závěru, že se
nejedná o veškeré stěžovatelovy příjmy. Není pravděpodobné, aby z občasných finančních
výpomocí od přátel, jejichž adresy nezná, ani je není schopen minimálně v týdenní lhůtě zjistit, byl
schopen zaplatit nájemné, jídlo, ošacení a další základní potřeby. Jelikož neuvedl, jak si tyto základní
potřeby obstarává, není možno jeho žádost považovat za úplnou a věrohodnou. Podpisem
Potvrzení přitom stvrdil, že nezamlčel žádné okolnosti, které mohly mít vliv na rozhodování soudu
o jeho žádosti. S úvahou městského soudu, že stěžovatel musí mít ke krytí svých životních nákladů i
jiné příjmy, než které soudu přiznal, se Nejvyšší správní soud ztotožňuje.
[15] Stěžovatel tedy řádně neuvedl, jakým způsobem získává finanční prostředky pro svou
základní obživu, specifikoval pouze způsob zisku finančních prostředků na úhradu nájemného,
a to navíc nedostatečně. Městský soud zcela správně konstatoval, že je nepravděpodobné,
aby člověk, který je prakticky zcela (alespoň dle tvrzení uvedených v Prohlášení) odkázán na něčí
finanční pomoc, nebyl schopen zjistit adresy těchto osob. Soud mu k tomu stanovil lhůtu 1 týden,
což je lhůta dostatečně dlouhá pro návštěvu či jiný kontakt s osobami, jejichž adresy si soud
vyžádal. Tvrzení, že tyto osoby žijí v Praze, je krajně nedostatečné a podtrhuje nedůvěryhodnost
a neochotu stěžovatele, který jako osoba žádající o přiznání dobrodiní ustanovení zástupce nese
odpovědnost za řádné seznámení soudu se svou majetkovou situací v takové míře, aby soud mohl
ve věci spravedlivě rozhodnout. Soud nemůže zjišťovat tyto skutečnosti z úřední povinnosti, zásada
vyšetřovací se neuplatní. Soud hodnotí především podklady předložené samotným žadatelem
o ustanovení zástupce (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publ. pod. č. 537/2005 Sb. NSS).
[16] Z výzvy městského soudu k doložení majetkové a příjmové situace ze dne 6. 1. 2014 plyne,
že soud požadoval předložení vyplněného formuláře Potvrzení a připojení listin osvědčujících
majetkové poměry, tedy soud přesně formuloval, jaké požadavky jsou na stěžovatele kladeny. Dále
již nemá povinnost poučovat žadatele o ustanovení zástupce o tom, co má tvrdit a jakým způsobem
má svá tvrzení prokázat, přestože tak učinil a vyzval stěžovatele ke konkretizaci některých
uvedených skutečností. Takový postup je třeba hodnotit jako vstřícný.
[17] Z textu napadeného rozhodnutí vyplývá, že hlavním důvodem zamítnutí žádosti
o ustanovení zástupce bylo nedoložení majetkových poměrů věrohodným a řádným způsobem.
I neschopnost stěžovatele dodat v týdenní lhůtě, která navíc byla fakticky prodloužena o dalších
několik týdnů, než bylo vydáno napadené rozhodnutí, adresy přátel, kteří stěžovateli významně
finančně vypomáhají, je velmi významnou okolností pro nedůvěryhodný charakter žádosti. Taktéž
dle zdejšího soudu nedospěl městský soud k závěru, že stěžovateli jeho přátelé finančně
nevypomáhají, jak dovozuje v kasační stížnosti. Stěžovatel však neunesl břemeno tvrzení a břemeno
důkazní jednak ohledně dalších finančních prostředků, vedle prostředků na hrazení nájemného,
které potřebuje ke své obživě, a ve své podstatě ani k doložení příjmů pro úhradu
nájemného (k tomu viz již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, pub. pod č. 537/2005 Sb. NSS).
[18] Je třeba také zmínit, že napadené usnesení nestojí ani na závěru, že stěžovatel má dostatečné
prostředky na úhradu soudních poplatků, ale vychází z toho, že stěžovatel dostatečně nedoložil,
že je nemá.
[19] Zdejší soud se v minulosti již vyjadřoval k situaci, kdy žadatel sice doloží důvody
pro osvobození, nicméně jeho tvrzení a předložené důkazy jsou soudem považovány
za nevěrohodné. V rozsudku ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, publikovaném
pod č. 1962/2010 Sb. NSS, dospěl k závěru, že „nevěrohodnost či neúplnost tvrzení stěžovatele ohledně
existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno.“ Tento svůj názor
Nejvyšší správní soud nemá důvod měnit.
[20] Úvaha městského soudu o tom, že stěžovatel uvedl nevěrohodné (resp. neúplné) údaje,
je vzhledem k výše uvedenému správná. Nevěrohodnost či neúplnost tvrzení ohledně existence
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, a tím pádem i ustanovení zástupce, vylučuje,
aby bylo stěžovatelově žádosti vyhověno. Městský soud zcela v souladu se zákonem tuto žádost
zamítl.
[21] Závěrem Nejvyšší správní soud poznamenává, že námitka, že stěžovatel nerozuměl obsahu
výzvy, když neovládá český jazyk, a s obsahem se seznámil až další pracovní den, není
ve své podstatě kasační námitkou, jelikož žádným způsobem nenapadá rozhodnutí městského
soudu nebo řízení o něm, proto se k ní Nejvyšší správní soud nebude blíže vyjadřovat. Výzva
stanovila lhůtu pro zaslání vyjádření v délce 1 týdne od doručení, je tedy pouze věcí stěžovatele,
kdy a za jakých okolností své vyjádření odeslal, nemusel tak činit hned následující den. Dokonce
i kdyby tak učinil později než ve stanovené lhůtě, ale do doby rozhodování soudu, soud
by k takovému podání přihlížel.
IV. Závěr a náklady řízení
[22] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl
bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání.
[23] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterých nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení,
nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady.
[24] Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl
soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Ustanovená zástupkyně stěžovatele JUDr. Anna Doležalová, MBA, advokátka se sídlem
Jablonského 604/7, Plzeň, provedla ve věci dva úkony právní služby, kterými jsou první porada
s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce
nebo obhájce ustanoven soudem [§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném
pro posuzovanou věc, (dále jen „advokátní tarif“)], a písemné podání soudu ve věci samé
[§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za jeden úkon právní služby v dané věci náleží
mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního
tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního
tarifu. Celkem tedy za dva úkony právní služby náleží odměna ve výši 6 800 Kč.
[25] Zástupkyně stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti není plátcem daně z přidané hodnoty,
k nákladům řízení o kasační stížnosti se tedy daň z přidané hodnoty nepřipočte. Celková výše
odměny ustanovené zástupkyně tak činí 6 800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu