ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.149.2013:27
sp. zn. 9 As 149/2013 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce
Zdeňka Kühna a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobců: a) Ing. P. T., a b) E. P., oba
zast. JUDr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem Valdštejnská 381/6, Liberec II,
proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2012, č. j. OÚPSŘ 219/2012-330, v řízení o kasační
stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne
4. 12. 2013, č. j. 59 A 89/2012 - 39, o návrhu žalobců a) a b) na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobci a) a b) (dále jen „stěžovatelé“) podali dne 19. 12. 2013 kasační stížnost
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 12. 2013,
č. j. 59 A 89/2012-39, jímž byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu
Libereckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 6. 9. 2012, č. j. OÚPSŘ
219/2012-330, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelů a potvrzeno rozhodnutí Městského
úřadu Hodkovice nad Mohelkou, stavebního úřadu, ze dne 19. 6. 2012, č. j. SÚ-1124/2010/J/Rozh
2-330, spis. zn. 1124/2010. Posledně citovaným rozhodnutím bylo stěžovatelům dle §88 odst. 1
písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění platném ke dni
31. 12. 2006 (dále jen „stavební zákon“), nařízeno odstranění nepovolené stavby oplocení (v délce
asi 46 m) umístěné na konkrétně uvedených pozemcích, nacházející se kolem rekreačního domku.
[2] Stěžovatelé současně navrhli, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný
účinek. Vznik jejich nepoměrně větší újmy oproti jiným osobám odůvodnili délkou správního řízení
(vedeného od roku 2006) a tím, že odstranění stavby „je svého druhu krok bez značných finančních výdajů
nevratný“.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil tak,
že žalobci neunesli důkazní břemeno, neboť neprokázali splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] Nejvyšší správní soud po zvážení přednesených argumentů dospěl k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §73 odst. 2 ve spojení s §107 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nejsou
naplněny.
[5] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá k asační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde oba stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[6] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je třeba,
aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti,
které by dokládaly možnost vzniku nepoměrně větší újmy stěžovateli oproti jiným osobám. Tyto
skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj
znamenal výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku, z jakých konkrétních okolností
tvrzené vyvozuje a uvést intenzitu hrozící újmy. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně
větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným
rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být
závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní. Charakter odkladného účinku pak spočívá
v jeho mimořádnosti; přiznání odkladného účinku má místo jen tam, kde jeho nezbytnost převáží
nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí
orgánů veřejné moci.
[7] Stěžovatelé požadavkům vyplývajícím z břemene tvrzení a důkazního břemene nedostáli.
Tvrzení, že správní řízení probíhalo od roku 2006, nevypovídá nic o tom, k jaké újmě (charakter
újmy, rozsah či intenzita) stěžovatelů dojde v případě výkonu napadeného rozhodnutí o nařízení
odstranění stavby oplocení (z odůvodnění rozsudku krajského soudu je přitom zřejmé, že stavba
plotu byla stěžovateli od roku 2006 postupně prodlužována/rozšiřována, a to navzdory skutečnosti,
že nebyla povolena a bylo zahájeno řízení o odstranění stavby). Ani jejich obecné konstatování,
že odstranění stavby vyžaduje značné finanční náklady, nelze hodnotit jako konkrétní tvrzení
a doložení hrozící újmy a jejího rozsahu. Odstranění jakékoliv stavby s sebou ze své podstaty nese
určité (tu menší tu větší) finanční náklady, avšak to neznamená, že by Nejvyšší správní soud měl
jen z tohoto důvodu automaticky ve všech případech, kde bude předmětem soudního přezkumu
rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, přiznat kasační stížnosti odkladný účinek. V daném
případě se navíc evidentně jedná o stavbu oplocení kol rekreačního domku a nikoliv např. o stavbu
pro bydlení, jejíž odstranění by mohlo pro oba stěžovatele znamenat i další újmu jiného charakteru.
[8] Současně nelze odhlédnout od skutečnosti, že dle odůvodnění rozsudku krajského soudu
i dle vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti stavba plotu stojí na veřejné účelové komunikaci,
o jejíž existenci rozhodl příslušný silniční úřad. Stěžovatelé sice existenci této účelové komunikace
v kasační stížnosti popírají (obdobně jako v žalobním řízení), nicméně nezpochybňují existenci
daného rozhodnutí silničního úřadu, resp. neuvádějí, že by dané rozhodnutí silničního úřadu bylo
napadeno opravnými prostředky či žalobou. Nejvyšší správní soud v této fázi řízení nečiní jakýkoliv
závěr o existenci či neexistenci rozporu stavby plotu stěžovatelů s veřejným zájmem na užívání
veřejné účelové komunikace. Přesto však v rámci rozhodování o návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti tuto skutečnost, jež byla ve věci stěžovatelů správními orgány i krajským
soudem nutně řešena, a k níž v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neuvádějí
stěžovatelé ničeho, zcela bez povšimnutí ponechat nemohl.
[9] Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Je samozřejmé, že tím Nejvyšší
správní soud nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. února 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu