ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.182.2014:76
sp. zn. 9 As 182/2014 – 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně:
DEICHMANN-OBUV s.r.o., se sídlem Londýnské nám. 853/1, Brno, zast. Mgr. Tomášem
Pelikánem, advokátem se sídlem Tyršův dům, Újezd 450/40, Praha 1, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí Celního ředitelství
Olomouc ze dne 2. 5. 2011, č. j. 2756-2/2011-130100-21, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2014, č. j. 22 Af 105/2011 – 80,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n e má p r áv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí Celního ředitelství v Olomouci. Tímto
rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Zlín (dále též „celní
úřad“), ze dne 14. 2. 2011, č. j. 2498-2/2011-136600-033, kterým bylo rozhodnuto podle
ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních, týkajících se dovozu, vývozu,
a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých
další zákonů, ve znění účinném za posuzované období (dále jen „zákon o opatřeních“), a dle §23
odst. 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném za posuzované období
(dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), o zadržení zboží a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
[2] Konkrétně bylo zadrženo 19 párů tenisek, které byly nabízeny dne 14. 2. 2011
v provozovně DEICHMANN-OBUV s.r.o., na adrese Jasenická 197, Vsetín, a to pro podezření
z porušování práv duševního vlastnictví k prostorové ochranné známce č. 007497373 společnosti
Converse Inc, One High Street, North Andover, MA 01845, USA, registrované u Úřadu pro
harmonizaci na vnitřním trhu.
[3] Ve výroku rozhodnutí o zadržení uvedl celní úřad popis a množství zadržené obuvi s tím,
že zboží je označeno způsobem stejným nebo zaměnitelným se zbožím chráněným registrovanou
ochrannou známkou CONVERSE a je podezřelé z porušování práv duševního vlastnictví. Celní
úřad provedl fotodokumentaci zadrženého zboží, v odůvodnění rozhodnutí poukázal
na provedenou kontrolu v prodejně a citoval příslušná zákonná ustanovení s tím, že z důvodu
shodnosti zboží nebo jeho podobnosti s ochrannou známkou č. 7497373 existuje
pravděpodobnost záměny na straně spotřebitele, nabídkou a prodejem tohoto zboží dochází
ke klamavým obchodním praktikám.
[4] Předmětem sporu byla zejména nepřezkoumatelnost rozhodnutí o zadržení zboží.
Krajský soud konstatoval, že rozhodnutí o zadržení zboží není rozhodnutím o deliktu samotném,
je svým charakterem rozhodnutím přípravným, pomocným, které má za cíl zajistit důkazní
materiál a dočasně omezit nakládání se zbožím. U takového rozhodnutí tedy postačí existence
podezření ze spáchání deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2013,
č. j. 9 As 27/2013 - 52).
[5] Z rozhodnutí o zadržení zboží musí být patrno, na základě čeho vzniklo podezření,
jakého deliktu se podezření týká, jakého místa, času a subjektu se podezření týká. Krajský soud
shodně s žalovaným nalezl v rozhodnutí o zadržení zboží všechny tyto informace, a jak vyplývá
z odvolacích námitek, ani stěžovatelka sama nebyla nijak dezorientována. Není zřejmé, jaká další
šetření by měl celní úřad provádět v řízení o zadržení zboží, za situace, kdy v prodejně
je nabízena konkrétní obuv, ta je fotograficky zdokumentována, popsána v protokole a fyzicky
zajištěna. Shrnuto, rozhodnutí o zadržení zboží není neurčité, je přezkoumatelné, skutek byl
(s ohledem na charakter rozhodnutí) vymezen dostatečně konkrétně (nabízena k prodeji
sportovní obuv provedením stejná nebo zaměnitelná s registrovanou ochrannou známkou
CONVERSE). Ke zkrácení práva na efektivní obranu nedošlo.
[6] Rozhodnutí o zadržení zboží není rozhodnutím o deliktu samotném. Námitky směřující
do kritérií, podle kterých je obuv obecně posuzována, mají své oprávnění ve věcném posouzení
případného deliktu.
[7] Krajský soud zdůraznil, že při přezkoumání rozhodnutí vychází dle §75 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a proto
výmazové řízení ochranné známky, probíhající v roce 2014 zohlednit nemůže.
[8] Krajský soud žalobu dle §78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[9] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatelka kasační stížností, jejíž důvody
podřazuje pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[10] Namítá, že není zřejmé, z jakého důvodu považuje krajský soud rozhodnutí o zadržení
zboží za rozhodnutí pomocné, jehož cílem je zajistit důkazní materiál. Dle jejího přesvědčení
musí být rozhodnutí o zadržení řádně odůvodněno, neboť jejím zásadním způsobem zasahováno
do práv a svobod, a musí obsahovat náležitosti stanovené v §67 a 68 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Podezření na klamavé
obchodní praktiky je možné konstatovat na základě konkrétně zjištěného skutkového stavu.
Faktické dopady na stěžovatelku, jakožto prodejce obuvi, a její pověst na trhu, jsou okamžité
a ve vztahu k zadrženému zboží de facto trvalé.
[11] Celní úřad se ke skutkovému stavu vůbec nevyjadřuje, pouze cituje zákon. Neuvádí
žádným způsobem, jak se podrážka shoduje či podobá podrážce chráněné ochrannou známkou
a v jakých prvcích. Odvolací orgán k této otázce uvádí pouze to, že ve vzoru podrážky jsou užity
čtverečky, čárky a jejich specifické seskupení. Není zřejmé, zda jde o popis zadrženého zboží
či podrážky chráněné ochrannou známkou, či obou typů obuvi. Zřejmé je naopak, že takový
popis se hodí patrně obecně na většinu podrážek. Stěžovatelka nemůže o shodě či podobnosti
zadrženého zboží polemizovat, neboť srovnávané podešve nejsou nijak blíže popsány.
[12] Rozhodnutí o zadržení zboží neobsahuje žádné objasnění, jakým konkrétním jednáním
má být právo duševního vlastnictví porušováno, a v čem konkrétně je porušení spatřováno.
Pouhý opis zákona řádným odůvodněním rozhodnutí není (srov. rozsudek NSS ze dne
21. 12. 2006, sp. zn. 2 As 37/2006).
[13] Nesouhlasí s názorem, že v rozhodnutí o zadržení se nezkoumají otázky shody
či podobnosti s ochrannou známkou, je naopak přesvědčena, že jde o otázku klíčovou. Napadený
rozsudek považuje za nepřezkoumatelný. Chybí v něm jakékoliv skutkové závěry o podobnosti
podešví, zaměnitelnosti z hlediska průměrného spotřebitele, možné asociaci s podrážkou
chráněnou ochrannou známkou apod.
[14] Soud musí vycházet z hlediska průměrného spotřebitele zařazeného do správné cílové
skupiny. Soud vůbec v tomto případě cílovou skupinu nedefinuje, nemůže se tedy pak ani řídit
hlediskem průměrného spotřebitele.
[15] Celkové hodnocení podobnosti obuvi posuzováno být nemá, naopak se má zkoumat, jak
celkový vzhled obuvi asociuje ochrannou známku chránící tvar podešve. Celý problém nejasnosti
v otázce, co má být v tomto případě srovnáváno, když je chráněn pouze vzhled podrážky,
vychází ze skutečnosti, že ochranná známka vůbec nenaplňuje definici ochranné známky, protože
chrání vzhled pouze části výrobku, která nemá rozlišovací schopnost.
[16] Z výpisu z rejstříku ochranných známek vedeného u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním
trhu vyplývá, že ochranná známka č. 7497373 byla rozhodnutím ze dne 6. 2. 2014 částečně
zrušena pro neplatnost, a to právě pro všechny výrobky třídy č. 25: Obuv a její části a vybavení.
Dle §32 odst. 4 zákona o ochranných známkách, se na ochrannou známku, která byla prohlášena
za neplatnou, hledí, jako by nikdy nebyla zapsána.
[17] Stěžovatelka trvá na tom, že je zcela nepravděpodobné, že by běžný spotřebitel posoudil
jí nabízenou obuv jako výrobek společnosti Converse podle vzorku podešve. Celkové provedení
není chráněno ochrannou známkou, zejména se ale jedná o zcela standardní provedení
tzv. tenisek, které vyrábí řada výrobců.
[18] Stejně tak trvá na tom, že hlavními poznávacími znaky výrobků společnosti Converse
je typická pěticípá hvězda, nápis All Star či samotný název Converse, a tvar podešve (ochranná
známka se vztahuje výlučně na tuto část obuvi) poznávacím znakem pro drtivou většinu
spotřebitelů není. Na obuvi ani jejím obalu není nikde vyobrazen žádný symbol společnosti
Converse.
[19] V posuzované věci nebyl naplněn základní předpoklad nekalosti obchodní praktiky,
a to způsobilost podstatně ovlivnit rozhodnutí spotřebitele tak, že může učinit obchodní
rozhodnutí, které by jinak neučinil.
[20] S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
krajského soudu a rozhodnutí žalovaného, a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.
[21] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že kasační tvrzení nesplňují požadavky
na kasační námitky dle §103 odst. 1 písm. a) b) a d) s. ř. s. Žalobou napadené rozhodnutí
obsahuje veškeré správním řádem stanovené náležitosti. Rozhodnutí o zadržení je rozhodnutím
předběžným, neboť jeho účelem je zadržet zboží podezřelé z porušování práv duševního
vlastnictví po určitou dobu (do rozhodnutí ve věci samé). Zadržená obuv resp. její podešev
je provedena způsobem zaměnitelným s originálním výrobkem, protože grafické vyobrazení
je téměř totožné s originálním výrobkem.
[22] Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
[23] Stěžovatelka v replice ze dne 9. 7. 2014 uvádí, že jasně a v souladu s konstantní
judikaturou vymezila, z jakých konkrétních důvodů a v jakém rozsahu napadá rozhodnutí
krajského soudu. K nepřípustnosti kasační stížnosti uvádí, že důvody jsou obsaženy v celém jejím
textu. Stěžovatelka opakuje námitky již uplatněné v kasační stížnosti. Žalovaný ve vyjádření
k replice trvá na tom, že ani v kasační stížnosti, ani v replice není uvedeno, v čem stěžovatelka
spatřuje rozpor rozhodnutí krajského soudu se zákonem. Kasační stížnost zákonné důvody
postrádá.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[24] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté
přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadený rozsudek netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[25] Nejvyšší správní soud se zabýval namítanou nepřezkoumatelností kasační stížností
napadeného rozsudku, neboť nepřezkoumatelnost rozhodnutí vylučuje jeho věcný přezkum.
Žádné důvody nepřezkoumatelnosti soud nenalezl. Námitky, dle kterých se měl krajský soud
vypořádat např. s vymezením cílové skupiny, zaměnitelností z hlediska průměrného spotřebitele,
možné asociace s podrážkou chráněnou ochrannou známkou, hlavními poznávacími znaky apod.,
směřují do posouzení rozhodnutí o správním deliktu, nikoli do zákonnosti rozhodnutí o zadržení
zboží. Ostatně soudu je z jeho úřední činnosti známo (např. věc vedená pod sp. zn.
9 As 146/2014), že zcela shodné kasační námitky stěžovatelka uplatnila právě v řízení
o přezkoumání rozhodnutí ve věci správního deliktu, kterého se dopustila nabízením podobné
kotníčkové obuvi.
[26] Obdobně soud neshledal nepřezkoumatelnost žalobou napadených rozhodnutí.
Podle ustálené soudní judikatury (usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004,
č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, rozsudek ze dne 28. 12. 2007, č. j. 4 As 48/2007 - 80, či rozsudek ze dne
26. 3. 2008, č. j. 9 As 64/2007 - 98) tvoří rozhodnutí správních orgánů prvního a druhého stupně
z hlediska soudního přezkumu jeden celek.
[27] Rozhodnutí celního úřadu i přes jeho stručné odůvodnění netrpí žádným z v úvahu
přicházejících důvodů nepřezkoumatelnosti, tj. nesrozumitelností nebo nedostatkem důvodů.
Z rozhodnutí o zadržení zboží je patrno, u jakého zboží a proč vzniklo podezření z porušení práv
duševního vlastnictví, jakého deliktu se podezření týká, jakého místa, času a subjektu se podezření
týká.
[28] Žalovaný odůvodnění celního úřadu doplnil v tom smyslu, že zákonným předpokladem
pro zadržení zboží je podezření, že zboží naplňuje znaky porušení §5 odst. 2 zákona o ochraně
spotřebitele, nikoli prokazatelné zjištění, že nabízené zboží je skutečně „padělkem“. Výslovně
uvedl, že zadržené zboží svým provedením budilo podezření, že se jedná o padělky značky
CONVERSE, neboť nápadně připomínalo výrobky chráněné příslušnou ochrannou známkou.
Dále konstatoval, že v daném případě je třeba vycházet ze vzoru podrážky, kdy užití čtverečků,
čárek a jejich specifické seskupení jsou pro průměrného spotřebitele spojeny s podrážkou
výrobků zn. Converse. Odvolací námitky, které spojovaly nepřezkoumatelnost rozhodnutí
o zadržení zboží s absencí úvah odůvodňujících prokazatelné zjištění, že nabízené zboží porušuje
konkrétní práva duševního vlastnictví, proto zamítl. Další odvolací námitky směřovaly
do nesprávného posouzení zaměnitelnosti porovnávaného zboží.
[29] Stěžovatelka účelově zaměňuje předpoklady pro vydání rozhodnutí o zadržení zboží
se samotným posouzením konkrétního protiprávního jednání, spočívajícím v porušení
konkrétních práv duševního vlastnictví. Celní orgány jsou oprávněny zboží nabízené k prodeji
zadržet, existuje-li podezření, že zboží vykazuje znaky klamavé obchodní praktiky (padělku).
Následně celní orgány rozhodnou o osudu zadrženého zboží, tj. jeho propadnutí, zabrání
či vrácení.
[30] Účelem rozhodnutí o zadržení zboží je dočasně zajistit zboží, které je pouze podezřelé
z porušování práv duševního vlastnictví. U zadrženého zboží je nutné následně prověřit,
zda v souvislosti s jeho nabízením (prodejem) došlo či nedošlo k protiprávnímu jednání
a zabránit tak případnému jednání, které by toto zjištění ztížilo či znemožnilo.
[31] Z tohoto úhlu pohledu jde skutečně o rozhodnutí dočasné, které žádným způsobem
nepředurčuje, zda k protiprávnímu jednání skutečně došlo, a proto nepředurčuje ani budoucí
osud zadrženého zboží. Kontrolní orgán nemůže – a nelze to po něm ani spravedlivě požadovat,
aby již při zadržení zboží měl najisto posouzené skutečnosti rozhodné pro závěr,
že k protiprávnímu jednání v souvislosti se zadrženým zbožím došlo. Je klidně možné, že v praxi
dojde k důvodnému zadržení zboží, tj. bude zde existovat podezření z porušování práv
duševního vlastnictví, které se však následně neprokáže.
[32] Rozhodnutí o zadržení zboží nepředjímá meritorní vyřešení otázky, pro které bylo zboží
zadrženo, a pokud se následně zjistí, že v souvislosti s tímto zboží k protiprávnímu jednání
nedošlo, musí celní úřad zadržené zboží neprodleně vrátit.
[33] Soudnímu přezkumu takové rozhodnutí nepodléhá proto, aby se v něm řešily otázky,
o kterých bude teprve rozhodnuto, ale z důvodu, že zákon nestanoví žádnou možnost bránit
se proti případným excesům ze strany správních orgánů, spočívajícím v zadržení zboží, u kterého
žádné důvodné podezření z porušování práv duševního vlastnictví neexistuje. Jinými slovy lze
dosáhnout nápravy u jednoznačných excesů celních úřadů. Tak tomu však v případě stěžovatelky
nebylo.
[34] Obě rozhodnutí o zadržení zboží obsahují zákonem stanovené náležitosti a mají oporu
ve zjištěném skutkovém stavu. Ze správního spisu, tj. z protokolu o kontrole
a z fotodokumentace zadrženého zboží, která byla v průběhu kontroly provedena, je zřejmé,
že tenisky nabízené dne 14. 2. 2011 stěžovatelkou v příslušné provozovně k prodeji se svým
provedením podrážky skutečně nápadně podobaly kotníčkové obuvi, resp. podrážce chráněné
shora popsanou ochrannou známkou. Za této situace lze konstatovat, že v posuzované věci
existovalo důvodné podezření, že nabízené zboží vykazuje znaky klamavé obchodní praktiky
a jeho zadržením proto k nezákonnému postupu ze strany celních orgánů nedošlo.
[35] S ohledem na výše předestřenou argumentaci se zdejší soud již nezabýval dalšími
námitkami směřujícími do věcného posouzení otázky spáchání možného protiprávního jednání
(např. otázky zaměnitelnosti nabízené obuvi či naplnění předpokladu nekalosti obchodní
praktiky).
IV. Závěr
[36] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle
kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[37] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Z uvedených důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu