ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.183.2014:22
sp. zn. 9 As 183/2014 – 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: CV RELAX, a.s.,
se sídlem Táboritská 119/11, Chomutov, zast. doc. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem
se sídlem Revoluční 1546/24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj,
se sídlem Staroměstské nám. 932/6, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2011,
č. j. 8795/2011-83/528, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 13. 5. 2014, č. j. 8 A 108/2011 – 44, o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo zrušeno
rozhodnutí stěžovatele specifikované v záhlaví a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Jednalo
se o rozhodnutí, jímž k odvolání žalobkyně bylo změněno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého
kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne
6. 12. 2010, č. j. 257/UPS/2010/15. Tím bylo v přezkumném řízení změněno rozhodnutí
Magistrátu města Chomutov, odboru stavebního a životního prostředí, odd. stavebního řízení (dále
jen „stavební úřad“), ze dne 16. 12. 2009, č. j. CJ MMCH/59033/2009,
zn. OSÚaŽP/S/31705/2009/FlaM, o povolení užívání části stavby: „Chomutov – dostavba
východní části areálu Kamencového jezera – přístřešek pro posezení s občerstvením, hygienické
zázemí, přírodní podium, část oplocení a inženýrských sítí, úprava ploch“ na pozemcích parc.
č. 4710, 4689/1, 4689/5 v katastrálním území Chomutov I. Výrokem II. napadeného rozsudku byla
stanovena povinnost stěžovatele zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 922 Kč.
[2] Městský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele z procesních důvodů, a to proto, že přezkumné
řízení bylo správním orgánem I. stupně zahájeno až po uplynutí subjektivní lhůty k tomu zákonem
stanovené. S uvedeným závěrem stěžovatel nesouhlasí. Proti rozsudku městského soudu podal
kasační stížnost, jejíž součástí byl i návrh na přiznání odkladného účinku.
[3] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se opírá o názor Nejvyššího
správního soudu vyjádřený v usnesení ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76 (všechna zde
uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), podle kterého
pro přiznání odkladného účinku správní žalobě postačuje předpoklad žalobcem (stěžovatelem)
tvrzené nenahraditelné újmy. Stěžovatel má přitom za to, že v důsledku nezákonného
a nesprávného rozsudku městského soudu vznikl předpoklad nenahraditelné újmy veřejnému
zájmu. Ta má spočívat v tom, že v důsledku aplikace právního názoru městského soudu
by stěžovatel byl nucen rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušit a přezkumné řízení
zastavit z důvodu uplynutí subjektivní lhůty za situace, kdy by k nápravě vad tohoto rozhodnutí
postačovala jeho změna a rozhodnutí stavebního úřadu změněné, resp. zrušené v přezkumném
řízení bylo zjevně nezákonné a způsobující újmu veřejnému zájmu. Stěžovatel je přesvědčen,
že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se nepřiměřeným způsobem nedotkne práv třetích
osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
[4] Žalobkyně k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedla, že není dle
jejího názoru důvodný. Míní, že není naplněna podmínka: právní následky rozhodnutí musí pro
stěžovatele znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká přiznání odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a to, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Právní účinky
přitom stěžovateli nezpůsobují žádnou významnou újmu, je pouze povinen ve věci znovu
rozhodnout. Nejeví se proto důvodným, aby bylo zasahováno do obecné zákonné úpravy §107
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Dle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej
však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující
odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně.
[6] Správní soudnictví obecně slouží zejména k ochraně veřejných subjektivních práv a institut
odkladného účinku žaloby i kasační stížnosti má primárně poskytovat ochranu žalobci (jako
účastníku řízení před správním orgánem) před výkonem napadeného rozhodnutí. V zájmu
zachování zásady rovnosti v řízení před soudem však Nejvyšší správní soud judikoval, že ani
správnímu orgánu nelze odepřít právo domáhat se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Vznik nepoměrně větší újmy na straně správního orgánu však bude z logiky věci mnohem méně
častý než na straně žalobce.
[7] Otázkou návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v případě, kdy návrh
podává žalovaný správní orgán, se zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu.
Dle rozhodnutí ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49 (publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS):
„S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“
Za ojedinělé případy pak lze považovat situace, kdy by nepřiznání odkladného účinku způsobilo
závažné důsledky. Jako příklad závažných důsledků respektování soudního rozhodnutí uvádí
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše citovaném rozhodnutí: „vrácení řidičského
oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu
s vojenským materiálem zločinnému podniku, apod.“
[8] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon rozhodnutí
nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost, jako mimořádný opravný
prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby rozhodnutí o kasační stížnosti
je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu (zde městského soudu) pohlížet jako na správné.
Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je možno tuto zásadu narušit.
[9] První podmínkou je prokázání vzniku nepoměrně větší újmy, které leží na stěžovateli. Ten
musí dostatečně konkrétně onu nepoměrně větší újmu, která mu vznikne nepřiznáním odkladného
účinku, vymezit. Následně je na Nejvyšším správním soudu, aby posoudil, zda stěžovatelem tvrzená
újma dosahuje intenzity nepoměrně větší újmy a zda případné následky nepřiznání odkladného
účinku by byly srovnatelné s následky uvedenými v citovaném rozhodnutí rozšířeného senátu
(viz bod [7] tohoto rozhodnutí).
[10] V souladu s rozhodovací činností zdejšího soudu lze za nepoměrně větší újmu považovat
poměrně závažné důsledky do života či existence toho, kdo se přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti domáhal. Tak například nelze nenahraditelnou újmu (dle předchozí dikce §73 odst.
2 s. ř. s.) způsobenou stěžovateli (žalovanému) spatřovat v tom, že tento bude povinen
vyplatit žalobci přeplatek na dani (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2005,
č. j. 1 Afs 106/2004 – 49, publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS.) Naopak jako nenahraditelná újma byl
posouzen „hrozící výkon rozhodnutí o uložení pokuty fyzické osobě ve výši, která výrazně přesahuje prokázaný
celoroční příjem rodiny se dvěma nezletilými dětmi“ (k tomu blíže usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 8. 2003, č. j. 6 A 160/2002 - 54).
[11] V posuzovaném případě stěžovatel uvedl, že dle Nejvyššího správního soudu postačuje
předpoklad tvrzené nenahraditelné újmy. Zákonem č. 303/2011 Sb. byla právní úprava podmínek
pro přiznání odkladného účinku s účinností od 1. 1. 2012 změněna; podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud
na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než
jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Navrhovatel tak nadále již není povinen prokazovat
tzv. nenahraditelnou újmu (resp. důvodnou obavu její hrozby), nýbrž „pouze“ nepoměr mezi
následkem (slovy zákona „újmou“), který by vznikl žalobci nepřiznáním odkladného účinku
a případnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak
závazného rozhodnutí nedošlo. Přiznání odkladného účinku nesmí být současně v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[12] Nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, spatřuje stěžovatel v aplikaci právního názoru městského soudu, který nutně vede
k zastavení přezkumného řízení. Za této situace je třeba vycházet ze skutečnosti, že městský soud
vydal rozhodnutí, které v souladu s §54 odst. 5 s. ř. s. nabylo doručením právní moci. Výrok
pravomocného rozsudku je dle odst. 6 téhož ustanovení závazný pro účastníky, osoby zúčastněné
na řízení a pro orgány veřejné moci. Právní moc je důležitou vlastností soudních, ale i dalších,
rozhodnutí znamenající jejich nezměnitelnost a závaznost. Jedná se o významnou záruku právní
jistoty nejen pro účastníky řízení, ale i pro celou společnost. Musí být respektováno všemi orgány
a osobami, věc je rozřešena konečně a závazně. Zrušil-li tedy městský soud rozhodnutí správního
orgánu, je povinností tohoto správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom
závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí bez ohledu na to,
zda je ve věci podána kasační stížnost.
[13] Odlišný právní názor na posuzovanou otázku sám o sobě neopravňuje správní orgán ve věci
nekonat a není důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Závazný názor
městského soudu je nutno do doby, než bude eventuelně jeho rozhodnutí zrušeno, považovat
za správný. Dodržením závazného právního názoru nemůže stěžovateli vzniknout v podstatě žádná
újma a už vůbec újma dosahující intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku. Nadto
je třeba uvést, že stěžovatel ani neuvedl, jaká újma by mu konkrétně vlastně měla v důsledku
aplikace právního názoru městského soudu vzniknout, přičemž toto tvrzení je zcela v jeho rukou
(k tomu srov. například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012-32, či ze dne 23. 1. 2014, č. j. 6 Ads 99/2013 – 11). Vylíčení podstatných
skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož
se v souvislosti s napadeným rozsudkem městského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem.
Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[14] Pro úplnost je třeba uvést, že dle již citovaného rozhodnutí rozšířeného senátu je nutno
přihlédnout i k faktu, že v případě zrušení rozsudku městského soudu Nejvyšším správním soudem
na základě podané kasační stížnosti dojde k „obživnutí“ městským soudem zrušeného
rozhodnutí stěžovatele. Jelikož mezitím může dojít k vydání nového správního rozhodnutí
na základě do té doby platného rozsudku městského soudu, může nastat situace, kdy vedle sebe
budou existovat dvě správní rozhodnutí v téže věci. To však samo o sobě není důvodem
pro přiznání odkladného účinku.
[15] Jelikož stěžovatel neprokázal, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí pro něj
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, soud se již nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bylo
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[16] Stěžovatel tedy neprokázal existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených
v §73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle
ustanovení §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. července 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu