ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.232.2014:27
sp. zn. 9 As 232/2014 – 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Ing. D. M., zast.
Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem se sídlem Politických vězňů 1272/21, Praha 1, proti žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
18. 6. 2012, č. j. RR/1293/12, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. R. L., v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 7. 2014, č. j. 30 A 51/2012 – 92,
o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byla jako nedůvodná podle ustanovení §78 odst.
7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)
zamítnuta její žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo
částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Nýřany ze dne 12. 3. 2012,
č. j. OV-Bau/4002/2012, kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby „lokalita Cihelny – 73+2 rodinné
domy včetně infrastruktury, Vejprnice“ na konkretizovaných pozemcích v katastrálním území
Vejprnice.
[2] Stěžovatelka současně s podáním kasační stížnosti podala návrh na přiznání odkladného účinku.
Svůj návrh odůvodnila tím, že v případě, že stavba (která je již v realizační fázi) bude pokračovat, dojde
ke zhoršení kvality života stěžovatelky a její rodiny (a vedle ní též ostatních obyvatel dané lokality),
které může být nevratné. Podle názoru stěžovatelky je tato hrozba neporovnatelná s případnou újmou,
která může vzniknout investorovi stavby v případě zdržení její realizace. Zároveň upozornila
na skutečnost, že pokud bude kasační stížnosti vyhověno a dojde ke zrušení napadeného rozsudku
a následně i rozhodnutí vydaných ve správním řízení, bude tento stav negativní i pro investora stavby,
který mezitím vloží značné finanční prostředky do její realizace. Pokud budou účinky napadeného
rozsudku pozastaveny, na straně investora sice může dojít k posunutí harmonogramu realizace stavby,
nemohou ale nastat žádné nevratné změny a navíc je i případné pozdržení stavby kompenzováno
eliminací rizika zbytečně vynaložených prostředků na její realizaci. Na straně stěžovatelky je situace
diametrálně odlišná, pokud nebude o kasační stížnosti v dohledné době rozhodnuto, dojde v dané
lokalitě k takovým změnám, které budou nevratné. Riziko na straně stěžovatelky je tak nepoměrně větší
než na straně investora stavby.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil dne 8. 9. 2014.
Uvádí, že povaha rozhodnutí o umístění stavby vylučuje obecně možnost přivodit újmu
předpokládanou §73 odst. 2 s. ř. s., neboť toto rozhodnutí ještě nezakládá stavebníkovi právo stavět.
Oprávnění stavebníka uskutečnit navrhovanou stavbu bude zřízeno až pravomocným stavebním
povolením, ve kterém budou stanoveny i podmínky pro provádění stavby. Z návrhu stěžovatelky
je zřejmé, že nenahraditelnou újmu jí má způsobit realizace stavby a především její následné užívání.
Na základě pravomocného územního rozhodnutí ale stavebník nemůže realizaci navržené stavby
zahájit. O způsobu provádění stavby a o stanovení podmínek pro její užívání se bude rozhodovat
v navazujícím stavebním řízení. Pokud byla stavba již zahájena, musela být povolena stavebním
povolením nebo jiným opatřením podle stavebního zákona. Žalovaný navrhuje zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej
však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba,
aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti,
které by dokládaly možnost vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám. Tyto
skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její
intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní
následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem městského soudu obává, by pro něj
byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická
a bagatelní.
[6] Stěžovatelka spatřuje hrozící újmu ve skutečnosti, že bude pokračovat provádění stavby, která
byla žalovaným správním rozhodnutím umístěna na konkretizovaných pozemcích v katastrálním území
Vejprnice. Dle tvrzení stěžovatelky je předmětná stavba již v realizační fázi. Nejvyšší správní soud
posoudil stěžovatelkou uváděné důvody a rozhodl odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat.
Pozastavení účinků žalovaného rozhodnutí (rozhodnutí o umístění stavby) by totiž nemělo žádný vliv
na oprávnění stavebníka pokračovat v provádění stavby. Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval např.
ve svém rozsudku ze dne 26. 9. 2012, č. j. 9 As 74/2012 – 39, „Stavební povolení je konstitutivním správním
rozhodnutím, které zakládá stavebníkovi oprávnění uskutečnit navrhovanou stavbu za daných podmínek, jimiž stavební
úřad zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení
obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání stavby, popřípadě technických norem.“
Je to tedy stavební povolení, na základě kterého je stavebník oprávněn danou stavbu provádět, a nikoliv
územní rozhodnutí (rozhodnutí o umístění stavby). Pokud by došlo k pozastavení účinků územního
rozhodnutí, popř. následně k jeho zrušení, nemělo by to s ohledem na zásadu presumpce správnosti
aktů vydaných orgány veřejné správy samo o sobě žádný vliv na vydané stavební povolení (srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 As 79/2008 – 128), a tedy na oprávnění
stavebníka pokračovat v provádění stavby. Přiznání odkladného účinku by tak nijak nezabránilo
stěžovatelkou tvrzené hrozící újmě.
[7] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené vyhodnotil, že stěžovatel neprokázal existenci
podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto důvodu nebylo
možno odkladný účinek kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.
přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu