ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.40.2013:42
sp. zn. 9 As 40/2013 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: MUDr. J.
V., zast. Alexandrem Petričkem, advokátem se sídlem Chrastavská 188/27, Liberec, proti
žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2011, č. j. OÚPSŘ 84/2010-rozh., za účasti osob
zúčastněných na řízení: I) obec Bílý Kostel, se sídlem Bílý Kostel č. 206, II) R. S., v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci
ze dne 27. 3. 2013, č. j. 59 A 16/2011 - 78,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen „krajský
soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2011,
č. j. OÚPSŘ 84/2010-rozh. Tímto rozhodnutím rozhodl žalovaný o odvolání stěžovatelky proti
rozhodnutí Městského úřadu v Chrastavě (dále jen „stavební úřad“) ze dne 5. 2. 2010,
č. j. Výst.:0/2378/2009/GB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí) tak, že výrok pod bodem II. zrušil
a v ostatních částech napadené rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím
bylo stěžovatelce ve výroku v bodě I. podle §129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném pro posuzovanou věc
(dále jen „stavební zákon“), nařízeno odstranění stavby vodovodní přípojky pro RD č. p. 4 Pekařka
z p. p. č. 2509/2 k. ú. Bílý Kostel nad Nisou a ve výroku v bodě II. podle §130 odst. 1 stavebního
zákona bylo stěžovatelce uloženo předložit návrh technologického postupu prací při odstraňování
stavby, včetně nutných opatření k vyloučení, omezení či ke kompenzaci případných negativních
důsledků na životní prostředí v okolí stavby.
[2] Krajský soud se po vymezení žalobních bodů a zrekapitulování průběhu jednání před
soudem, shrnul ze správního spisu informace podstatné pro posouzení projednávané věci. Dospěl
k závěru, že skutkové a právní závěry správních orgánů jsou správné. Žalobu posoudil jako
nedůvodnou, a proto ji podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ s. ř. s.“) zamítl. K tvrzené nepřezkoumatelnosti odkázal
soud na příslušné části správních rozhodnutí, které posoudil jako zcela přezkoumatelné.
[3] Rovněž odmítl právní názor stěžovatelky, že kolaudačním rozhodnutím byla vzata
vodovodní přípojka „na vědomí“ či jím byla „zlegalizována“. Ze stavebního zákona vyplývá,
že v rámci kolaudačního řízení se řeší otázky souladu provedení stavby se stavebním povolením
a nikoli stavební povolení jako takové. Krajský soud poukázal na skutečnost, že stavebním
povolením ze dne 2. 5. 1983 vydaným Městským národním výborem v Chrastavě,
č. j. 420/1395/83, je řešeno zásobování vody ze stávajícího vodovodního řadu. Jediným dotčeným
pozemkem je parcela p. p. č. 225. Citovaným rozhodnutím nebyla řešena obnova resp. údržba
stávající vodovodní přípojky, jak tvrdí žaloba, nýbrž zásobování vodou ze stávajícího vodovodního
řadu. Neztotožnil se proto s názorem, že uvedeným rozhodnutím bylo současně rozhodováno
i o opravě či rekonstrukci vodovodní přípojky, vedené po parcele p. p. č. 2509. Kolaudační
rozhodnutí ze dne 11. 10. 1991, č. j. 2170/828/91, obsahuje odkaz na stavební povolení z roku
1983 a opět konstatuje napojení domu na veřejný vodovodní řad. Nevyplývá z něj jakákoliv změna
oproti vydanému stavebnímu povolení z roku 1983. Soud tak dospěl k závěru, že se příslušná
stavební rozhodnutí týkají stavby povolené a uskutečněné výhradně na pozemku p. p. č. 225 a nikoli
na jiném pozemku.
[4] Ke stěžovatelkou tvrzené skutečnosti o existenci vodovodní přípojky na p. p. č. 2509/2
resp. 2505/2 již od roku 1934 soud uvedl, že stěžovatelka na podporu tohoto tvrzení nepředložila
žádný důkaz a dodal, že i za tehdejší právní úpravy taková stavba vyžadovala stavební rozhodnutí.
Stěžovatelka však v žádné fázi správního řízení ani v řízení před soudem nedoložila, že stavba
vodovodní přípojky na zmíněných pozemcích byla stavebním úřadem povolena. Pouhá existence
přípojky bez patřičného úředního rozhodnutí nemůže být náhradou nezbytného úředního povolení.
Rovněž správní orgány nemají k dispozici žádný doklad potvrzující existenci dřívějšího stavebního
povolení. Soud však nekladl zásadní důraz na zjištění, kdy vůbec byla vodovodní přípojka na
p. p. č. 2505/2 resp. na p. p. č. 2509/2 vyhotovena, protože podstatným zjištěným pro posouzení
důvodnosti žaloby bylo zjištění, zda vodovodní přípojka, jejíž odstranění bylo správními orgány
nařízeno, je stavbou stavební úřadem povolenou či nikoli. Krajským soudem bylo konstatováno,
že neexistuje žádný doklad, který by svědčil o skutečnosti, že vodovodní přípojka v současné
podobě a v daném místě je stavbou úředně povolenou.
[5] K ostatním žalobním námitkám bylo uvedeno, že nesměřují věcně k žalobou napadenému
rozhodnutí o nařízení odstranění stavby vodovodní přípojky, ale k návrhu stěžovatelky
na dodatečné povolení stavby, popř. k proklamovaným pochybením osoby zúčastněné na řízení II)
při stavbě rodinného domu na p. p. č. 2509/2. Soud rovněž zdůvodnil, proč nepřistoupil k návrhu
na přerušení řízení kvůli civilnímu sporu stěžovatelky o určení vydržení věcného břemena
k pozemku p. p. č. 2509/2. Otázka řešená v občanskoprávním řízení by mohla být relevantní
v řízení o dodatečném povolení stavby vodovodní přípojky, nikoli v řízení o odstranění stavby,
které bylo krajský soudem přezkoumáváno.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení II)
[6] Stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a), b), d) s. ř. s.
[7] Má za to, že krajský soud nereagoval adekvátně na její návrh na přerušení řízení
dle §48 s. ř. s., když usnesením ze dne 8. 3. 2013 návrhu nevyhověl. Stěžovatelka je jednoznačně
přesvědčena, že výsledek jejího civilního sporu může mít vliv na posouzení postupu správních
orgánů, tj. legálnosti vodovodní přípojky. V případě určení existence vydržení práva věcného
břemene, tj. potvrzení existence přípojky z roku 1934, zde budou existovat protichůdná rozhodnutí,
což jistě není stav, který by svědčil o spravedlivém procesu.
[8] Jednou z podstatných skutečností, kterými se dle stěžovatelky soud ani správní orgány
nezabývaly, je, zda přípojka byla vybudována dle předpisů platných v roce 1934. Pokud by totiž
existence přípojky byla prokázána ve vztahu k předchozím předpisům, pak by nebyl důvod vydávat
jakékoliv nové rozhodnutí. Za formalistický výklad bez přihlédnutí k faktickému stavu považuje
tu skutečnost, že jen parcela č. 225 je dotčena stavbou vodovodní přípojky, tj. bez přihlédnutí
k existenci přípojky na p. p. č. 2509 od roku 1934. Zakreslení vodovodní přípojky je v rozporu
s faktickým stavem. Závěr soudu o tom, že stavební úřad nemá žádný doklad o povolení přípojky
z roku 1934, a tudíž je nelegální, postrádá dle stěžovatelky smysl už jen k přihlédnutím k době,
po kterou vodovodní přípojka existuje. Nelze tak trestat slabšího za to, že správní orgán
nedisponuje veřejnoprávním rozhodnutím o stavbě.
[9] Stěžovatelka má za sofistikovanou nespravedlnost, že některé její žalobní námitky byly
vyhodnoceny jako nesměřující věcně do žalobou napadeného rozhodnutí. Je přesvědčena,
že tvrzené skutečnosti o dodatečném stavebním povolení jsou podstatné i pro přezkum rozhodnutí
o odstranění stavby.
[10] Nejvyššímu správnímu orgánu navrhuje, aby napadený rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[11] Žalovaný k podané kasační stížnosti uvádí, že se neztotožňuje s námitkami uvedenými
v kasační stížnosti. Má za to, že všechny námitky stěžovatelky týkající se rozhodnutí o odstranění
stavby byly řádně vypořádány. Krajský soud zcela správně žalobu z důvodů podrobně rozvedených
ve svém odůvodnění zamítl. Žalovaný se s jeho odůvodněním zcela ztotožňuje, odkazuje na něj
a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
[12] Osoba zúčastněná na řízení I) se ke kasační stížnosti nevyjádřila. Osoba zúčastněná na řízení
II) ve svém vyjádření uvádí, že ze strany stěžovatelky dochází k uvádění nepřesných a zkreslujících
informací. Tvrzení o osmdesátileté existenci přípojky se nezakládá na žádných právních základech.
Zdůrazňuje, že během rozhodování správních orgánů bylo stěžovatelce nabídnuto přeložení
přípojky na náklady osoby zúčastněné na řízení II), avšak ze strany stěžovatelky nedošlo k akceptaci
této nabídky s odůvodněním, že si nenechá kopat na zahradě. S ohledem na odůvodnění krajského
soudu by měl Nejvyšší správní soud jeho rozhodnutí potvrdit.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
ověřil při tom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[14] Úvodem považuje zdejší soud za vhodné shrnout relevantní skutečnosti zjištěné
z předložených spisů. V právě projednávané věci bylo zahájeno stavebním úřadem řízení
o odstranění stavby vodovodní přípojky na pozemku p. p. č. 2509/2 (majetek osoby zúčastněné
na řízení II) oznámením ze dne 27. 11. 2009, a to na základě místního šetření ze dne 3. 11. 2009.
Stavební úřad po zhodnocení relevantních podkladů (stavební povolení ze dne 2. 5. 1983,
kolaudační rozhodnutí ze dne 11. 10. 1991, rozhodnutí o změně užívání stavby ze dne 6. 12. 2000,
č. j. Výst: 5772/1289/2000 – Ja- Rozh.), a výsledků šetření na stavebním úřadě i v Severočeských
vodovodech a kanalizacích (zpráva z 11. 11. 2009) prvostupňovým rozhodnutím nařídil v bodě I
odstranění stavby – vodovodní přípojky na p. p. č. 2509/2 a v bodě II uložil stěžovatelce předložit
návrh technologického postupu při odstraňování stavby. V průběhu odvolacího řízení podala
stěžovatelka žádost o dodatečné povolení stavby vodovodní přípojky s odůvodněním, že kvůli
chybě v projektové dokumentaci (ke stavebnímu povolení z roku 1983), kdy vodovodní řad byl
nakreslen v místě, kde nikdy nevedl, bylo nutno změnit trasu vedení vodovodní přípojky k objektu
na p. p. č. 225 tak, aby odpovídala realitě. Trasa přípojky byla vzhledem k technickým
a ekonomickým požadavkům provedena po částech parcely p. p. č. 2509/2 a 2505/2 se souhlasem
Severočeských vodovodů a kanalizací
[15] Řízení o odstranění stavby bylo přerušeno a stěžovatelka byla vyzvána, aby v řízení
o dodatečném povolení stavby doložila souhlasy vlastníků dotčených pozemků. Stěžovatelka dané
výzvě nevyhověla, a proto stavební úřad řízení o dodatečném povolení stavby zastavil rozhodnutím
ze dne 19. 7. 2010, č. j. Výst. 2391/374/2010/GB. Proti tomuto rozhodnutí nebyla podána správní
žaloba. Následně žalovaný rozhodl o odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí o odstranění stavby
tak, že potvrdil odstranění stavby v bodě I, ale zrušil bod II prvostupňového rozhodnutí, protože
dospěl k závěru, že požadavek na doložení technologického postupu odstranění stavby není
nezbytně nutný. Po nabytí právní moci rozhodnutí o odvolání podala stěžovatelka dne 30. 3. 2011
soukromoprávní žalobu na určení existence věcného břemene.
[16] Dle §129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí vlastníku stavby,
popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby prováděné nebo provedené
bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu
s ním. Stavbu lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna
v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním
opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území, b) není prováděna
či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu
s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním
předpisem (§129 odst. 2 stavebního zákona). Odstavec třetí téhož ustanovení stanoví, že u stavby
prováděné či provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto
zákonem anebo v rozporu s ním, stavební úřad zahájí řízení o jejím odstranění. Pokud půjde
o stavbu uvedenou v odstavci 2, stavebník nebo vlastník požádá o její dodatečné povolení
a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší
řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle §111
až 115. Bude-li stavba dodatečně povolena, řízení o odstranění stavby zastaví.
[17] Zákon výslovně stanoví, že stavba nebo zařízení postavené bez stavebního povolení
či ohlášení nebo v rozporu s ním musí být odstraněny. Stavební úřad tak neučiní jen při
splnění všech zákonných podmínek, což musí stavebník v řízení prokázat. Nejde proto o správní
uvážení (zda a kterou z podmínek stavebník splnil), nýbrž stavebník sám musí prokázat, že došlo
ke splnění všech podmínek, jejichž splnění by bylo jinak požadováno v rámci řízení o povolení
stavby či ohlášení, (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2005,
č. j. 10 Ca 220/2004 - 26, publikovaný pod č. 804/2006 Sb. NSS).
[18] Jak již zdejší soud judikoval, účelem řízení o odstranění stavby a rozhodnutí v tomto řízení,
je uvedení právního a skutečného stavu do souladu, a to buď nařízením odstranění nepovolené
stavby, nebo vydáním dodatečného stavebního povolení. Případné pochybení při rozhodnutí
o stavebním povolení a schválení projektové dokumentace, ani samotné změny, ke kterým došlo
v průběhu stavby, nelze řešit rozhodnutím o nařízení odstranění stavby (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 8. 2008, č. j. 8 As 42/2007 - 110, všechna zde uváděná rozhodnutí NSS
jsou dostupná na www. nssoud.cz).
[19] K námitkám stěžovatelky související s existencí přípojky od roku 1934 Nejvyšší správní soud
uvádí, že tvrzení stěžovatelky o existenci přípojky od roku 1934 nebylo v žádné fázi řízení
prokázáno. Samotná tvrzení stěžovatelky v průběhu celého řízení nejsou zcela konzistentní, jelikož
v rámci žádosti o dodatečné povolení stavby uvedla, že „z důvodu chyby v projektové dokumentaci bylo
nutné změnit trasu vedení vodovodní přípojky k objektu č. p. 4 tak, aby odpovídala realitě. Trasa předmětné
vodovodní přípojky tak byla vzhledem k technickým a ekonomickým požadavkům provedena po části
p. p. č. 2509/2 a 2505/2 (tj. jedinou možnou trasou), a to mj. se souhlasem tehdejších Severočeských vodovodů
a kanalizací“. O obnově vodovodní přípojky z roku 1934 stěžovatelka vůbec nehovoří. I kdyby však
vodovodní přípojka již existovala od roku 1934, musela by být stavebním úřadem povolena
i dle tehdy platných předpisů, jak správně uvedl krajský soud.
[20] Pro posouzení věci je nerozhodné, kdy byla vodovodní přípojka vybudována. Rozhodnou je
pouze skutečnost, že vodovodní přípojka vedoucí po p. p. č. 2509/1, 2509/2 a 2505/2 je stavbou
povolenou či nepovolenou. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že stavební povolení
pro stavbu domu č. p. 4 na p. p. č. 225 řešilo vodovodní přípojku tím způsobem, že tato měla vést
pouze po p. p. č. 225, a poté se napojit na veřejný vodovodní řad. Pokud došlo v průběhu času
ke změně trasy vodovodní přípojky např. kvůli chybě v projektové dokumentaci, měla stěžovatelka
v duchu naplnění obecné právní zásady „nechť si každý střeží svá práva“ celou řadu možností, jak tento
faktický stav uvést do souladu se stavem právním. Stavební zákon poskytuje celou řadu právních
institutů pro dosažení takového souladu, od změny stavby před dokončením, ohlášením stavby
vodovodní přípojky, dodatečné stavební povolení.
[21] Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem z předložených spisů posuzovaná vodovodní
přípojka patřičným oprávněním ze strany stavebního úřadu nedisponuje. S přihlédnutím k zákonné
právní úpravě došlo k naplnění všech zákonných podmínek pro vydání rozhodnutí o nařízení
odstranění stavby, jehož cílem je uvést faktický stav do souladu se stavem právním.
[22] K námitce stěžovatelky směřující do nesprávného vyhodnocení jejich některých žalobních
námitek zdejší soud uvádí, že se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, dle kterého jsou
pro přezkoumání rozhodnutí o odstranění stavby tvrzení stěžovatelky (stavba rodinného domu
na p. p. č. 2509/2, srozumění osoby zúčastněné na řízení II) s existencí přípojky na pozemku
p. p. č. 2509/2) irelevantní. Argumenty související s řízením o dodatečném povolení stavby měla
stěžovatelka uplatnit ve správní žalobě v rámci tohoto řízení, kterou však nepodala. Její tvrzení
v žádném případě nemohou zvrátit přezkum rozhodnutí o odstranění stavby.
[23] Co se týče námitky spočívající v tom, že krajský soud řízení kvůli souběžně probíhajícímu
občanskoprávnímu řízení nepřerušil, je nutné poukázat na to, že souběh s jiným řízení, které může
mít vliv na rozhodování ve věci samé, je upraven v §48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. Z dikce třetího
odstavce zmiňovaného ustanovení „Předseda senátu řízení usnesením může přerušit…“ vyplývá,
že se jedná o fakultativní přerušení soudního řízení. Je tak na uvážení soudu, zda přistoupí
k přerušení řízení či nikoli. V právě projednávané věci krajský soud řádně odůvodnil,
proč k přerušení řízení nepřistoupil s tím, že předmětem civilní žaloby je otázka směřující tematicky
do oblasti dodatečného stavebního povolení, nikoli odstranění stavby. K porušení práva
na spravedlivý proces nedošlo. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je právo účastníka
na zachování a dodržení veškerých procesních práv, nikoli právo na příznivý výsledek ve věci.
[24] I v případě, kdyby stěžovatelka byla úspěšná ohledně věcného břemene vodovodní přípojky
na pozemku p. p. č. 2509/2, tak by tento soukromoprávní titul v žádném případě nemohl nahradit
chybějící veřejnoprávní oprávnění. Potenciální úspěch v tomto civilním řízení by tak neměl žádný
vliv na soudní přezkum rozhodnutí o odstranění stavby. V souladu s §75 odst. 1 s. ř. s.
při přezkoumání správního rozhodnutí ve správním soudnictví navíc vychází soud ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Uvedený způsob přezkumu,
který vychází z kasačního principu typického pro soudní přezkum správních aktů, umožňuje
posoudit, zda bylo napadené rozhodnutí de iure i de facto správně. Právním stavem je pak třeba
rozumět aktuální podobu právního řádu i existujících právních vztahů (k tomu srov. L. Jemelka, M.
Podhrázký, P. Vetešník, J. Zavřelová, D. Bohadlo, P. Šuránek. Soudní řád správní. Komentář.
1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 612).
[25] Proto je nutné znovu zopakovat [srov. odst. 22], že v době rozhodování správních orgánů
a za tehdy existujících právních vztahů, byly splněny všechny zákonné podmínky pro vydání
rozhodnutí o odstranění stavby.
[26] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud zpravidla bez jednání.
[27] Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný, který by jinak měl právo
na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady. Výrok o náhradě
nákladů řízení v případě osob zúčastněných na řízení se opírá o §60 odst. 5, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch
nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Protože soud
v dané věci osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti neuložil, rozhodl tak, že tyto osoby
nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu