ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.55.2014:35
sp. zn. 9 As 55/2014 – 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: J. B.,
zast. JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem Karlov 2392/6, Prostějov,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2012, č. j. KUOK 201/2012,
sp. zn. KÚOK/30820/2010/ODSH-SD/310, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 12. 2013, č. j. 76 A 3/2012 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Návrh na snížení pokuty uložené rozhodnutím Městského úřadu Šumperk, odboru dopravy,
ze dne 1. 2. 2010, č. j. 58341/2009 DOP/MÁKO-543, ve znění rozhodnutí Krajského
úřadu Olomouckého kraje ze dne 4. 1. 2012, č. j. KUOK 201/2012,
sp. zn. KÚOK/30820/2010/ODSH-SD/310, se od m ít á .
III. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení a vymezení sporu
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, kterým byla jako
nedůvodná zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne
4. 1. 2012, č. j. KUOK 201/2012, sp. zn.: KÚOK/30820/2010/ODSH-SD/310, jímž bylo
zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Šumperk, odboru
dopravy, ze dne 1. 2. 2010, č. j. 58341/2009 DOP/MÁKO-543. Uvedeným prvostupňovým
rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti
silničního provozu na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 písm. e) bod 1. zákona
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“),
ve znění platném do 31. 7. 2011, kterého se žalobce dopustil tím, že dne 15. 6. 2009 v 15:20 hodin
mezi obcemi Bludov – Postřelmov řídil motorové vozidlo značky Opel Astra Caravan, registrační
značky X, bez příslušného řidičského oprávnění. Tímto svým jednáním porušil §3 odst. 3 písm. a)
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
(zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“),
a za tento přestupek mu byly podle §22 odst. 4 zákona o přestupcích uloženy sankce - pokuta
ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu
12 měsíců. Současně mu byl dne 15. 6. 2009 dle §118b zákona o silničním provozu zadržen řidičský
průkaz.
[2] V řízení před krajským soudem se předmětem sporu stala otázka zápočtu doby, po kterou
byl stěžovateli zadržen řidičský průkaz, do doby uloženého zákazu činnosti dle §118c odst. 3
zákona o silničním provozu a otázka přiměřenosti výše pokuty.
[3] Stěžovatel tvrdil, že ačkoliv mu byl dne 15. 6. 2009 v souvislosti s projednávaným
přestupkem zadržen řidičský průkaz, správní orgán mu dobu, po kterou na základě tohoto opatření
nesměl řídit motorové vozidlo, nezapočítal do doby uloženého zákazu činnosti. Protože mu byl
řidičský průkaz zadržen, následně bylo o zadržení řidičského průkazu pravomocně rozhodnuto
Městským úřadem Šumperk, který postup policistů potvrdil jako správný, a k zadržení řidičského
průkazu došlo v souvislosti se skutkem spáchaným dne 15. 6. 2009, je dle stěžovatele požadavek
na započítání doby zadržení řidičského průkazu do doby zákazu činnosti zcela legitimní. Stěžovatel
se dále po podání žaloby v doplňující replice dovolával zásady stejného zacházení jako ve skutkově
shodné věci, o níž rozhodoval Krajský úřad Olomouckého kraje rozhodnutím ze dne 31. 10. 2011,
sp. zn. KÚOK/106865/2011/ODSH-SH-SD/7273, v níž byla doba zadržení řidičského průkazu
do zákazu činnosti obviněného započítána.
[4] Stěžovatel dále v řízení před krajským soudem namítal nepřiměřenost výše uložené pokuty
s poukazem na trestní řízení, které bylo nejprve, před postoupením věci k projednání přestupku,
vedeno u Okresního soudu v Šumperku, v němž byl stěžovateli trestním příkazem
pod č. j. 1 T 202/2009-29 (později zrušeným) za předmětný skutek uložen peněžitý trest ve výši
10 000 Kč. Stěžovatel proto namítal, že za přestupek, který je méně společensky nebezpečným
jednáním než trestný čin, by měl být uložen trest mírnější. Žalovaný uvedené námitce přisvědčil,
avšak poukázal na to, že není kompetentní zákonné rozpětí sankcí u přestupků stanovených
zákonodárcem jakkoliv překračovat.
II. Posouzení věci krajským soudem
[5] Krajský soud ve sporné otázce započtení doby zadržení řidičského průkazu do doby zákazu
činnosti dle §118c odst. 3 zákona o silničním provozu vyšel z nesporného skutkového zjištění,
že stěžovateli v době silniční kontroly nesvědčilo řidičské oprávnění z důvodu zániku řidičského
oprávnění na základě dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů potvrzeného pravomocným
rozhodnutím Městského úřadu v Litovli ze dne 22. 9. 2008. V této souvislosti krajský soud
posoudil, že stěžovateli byl řidičský průkaz zadržen proto, že jej sám neodevzdal, ačkoliv k tomu byl
povinen a i poučen v rozhodnutí ze dne 22. 9. 2008. Protože stěžovateli řidičské oprávnění zaniklo
podle §123c odst. 7 zákona o silničním provozu pozbytím 12 bodů dnem 7. 10. 2008 na dobu
jednoho roku, nelze na něj aplikovat §118c odst. 3 zákona o silničním provozu, neboť mu nebyly
uloženy sankce nebo trest zákazu řízení motorových vozidel, ale pozbyl právo řídit motorová
vozidla ze zákona po dosažení 12 bodů v evidenci bodového hodnocení řidičů.
[6] Krajský soud námitku stěžovatele ohledně nepřiměřenosti výše pokuty uložené
v přestupkovém řízení (25 000 Kč) oproti peněžitému trestu původně uloženému stěžovateli
v trestním příkazu trestního soudu (10 000 Kč) vypořádal odkazem na zjištění, že trestní příkaz
Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 7. 2009 byl zrušen a trestní věc byla ukončena usnesením
o postoupení věci ze dne 23. 9. 2009, stěžovatel tedy v trestním řízení potrestán nebyl. K obecné
otázce přiměřenosti výše sankce ve správním trestání krajský soud konstatoval, že jde o věc trestní
politiky a soudy nejsou povolány k tomu, aby měnily vůli zákonodárce ztělesněnou v právních
normách. Uvedenou argumentaci krajský soud podpořil odkazem na nález Ústavního soudu ze dne
25. 10. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 14/09, jímž byl zamítnut návrh Krajského soudu v Ostravě na zrušení
§22 odst. 4 zákona o přestupcích, neboť Ústavní soud v odkazované věci nesoulad s ústavními
principy neshledal.
[7] K argumentaci stěžovatele odlišnou praxí správního orgánu v jiné věci se shodným
skutkovým stavem krajský soud uvedl, že ve stěžovatelem připojeném rozhodnutí, jímž tuto praxi
dokládal, nešlo o stejnou skutkovou situaci a uvedl, že jedno rozhodnutí správní praxi nevytváří.
III. Kasační stížnost
[8] Stěžovatel ve včas podané kasační stížnosti namítá nezákonnost rozsudku krajského soudu
spočívající v nesprávném posouzení aplikace ust. §118c odst. 3 zákona o silničním provozu
o zápočtu doby zadržení řidičského průkazu do doby zákazu činnosti a dále v nesprávné úvaze
o výši uložené sankce.
[9] Uvedené námitky tak zakládají kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[10] Ve stěžejní kasační námitce, týkající se zápočtu doby zadržení řidičského průkazu, stěžovatel
namítá, že krajský soud nerozlišuje mezi pojmy řidičský průkaz a řidičské oprávnění. Stěžovatel
nepopírá, že řidičské oprávnění pozbyl v důsledku dosažení 12 bodů v registru řidičů, nicméně stále
ještě byl držitelem řidičského průkazu, který neodevzdal v dobré víře, že dosud řidičské oprávnění
nepozbyl a stále probíhá námitkové řízení ve věci dosažení 12 bodů v registru řidičů. Stěžovatel
považuje za podstatné, že řidičský průkaz mu nebyl zadržen jako neplatný doklad, nýbrž za jednání
spočívající v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a za tento skutek mu také byla
uložena sankce zákazu činnosti.
[11] Stěžovatel tvrdí, že pozbytí řidičského oprávnění není sankcí za protiprávní jednání, nýbrž
ve smyslu §94a odst. 1 zákona o silničním provozu je důsledkem sankce, která je za takové jednání
uložena. I v případě, že stěžovatel pozbyl řidičské oprávnění, lze mu podle zákona uložit zákaz
činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a to se také stalo. Stěžovatel tedy míní,
že naplnil skutkovou podstatu pro zápočet doby zadržení řidičského průkazu dle §118c odst. 3
zákona o silničním provozu. Namítá, že aplikace uvedeného zákonného ustanovení byla zcela
na místě, neboť doba uloženého zákazu činnosti výrazně přesáhla dobu, po kterou stěžovatel
pozbyl řidičské oprávnění a měl dle §123d odst. 1 zákona o silničním provozu zakázáno znovu
řidičské oprávnění nabýt. Postup správních orgánů v rozporu s ust. §118c odst. 3
citovaného zákona pak způsobil, že uložená sankce přesahuje o více než 10 měsíců lhůtu
uvedenou v §123d odst. 1 zákona. Důsledky zadržení řidičského průkazu tedy dopadly závažným
způsobem do osobní sféry stěžovatele, který byl a stále je povinen tyto důsledky strpět.
[12] Stěžovatel dále, shodně jako v řízení před krajským soudem, uplatnil námitku proti výši
uložené sankce, a to za situace, kdy jak žalovaný, tak i krajský soud shodně připouštějí rozpor mezi
výší sankce uložené v trestním řízení oproti sankci uložené v přestupkovém řízení a podle ust. §78
odst. 2 s. ř. s. žádá o přiměřené snížení výše sankce, která mu byla za přestupek uložena.
[13] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského
soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
IV. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti
[14] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podstatnou skutečností
při rozhodování správních orgánů bylo zjištění, že stěžovatel v době silniční kontroly nebyl
prokazatelně držitelem řidičského oprávnění, oproti tomu nebylo podstatné, zda stěžovateli
uplynula polovina doby výkonu sankce. Žalovaný poukázal na to, že v případě sankce zákazu
činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, je nezbytné o vrácení řidičského oprávnění
požádat. Do doby pravomocného rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění není přestupce
držitelem řidičského oprávnění. Vzhledem k tomu, že stěžovatel pozbyl řidičské oprávnění
dle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu po dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, nelze
v daném případě zvažovat zápočet doby, po kterou mu byl zadržen řidičský průkaz podle
ust. §118c odst. 3 citovaného zákona.
[15] Z uvedených důvodů žalovaný považuje kasační stížnost za nedůvodnou.
V. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti
z důvodů v ní uvedených podle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud je při přezkumu
rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení
před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech,
kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
[17] Kasační stížnost není důvodná.
[18] V souzené věci byl stěžovatel uloženou pokutou ve výši 25 000 Kč a zákazem činnosti
postižen za spáchání přestupku podle §22 odst. 1 písm. e) bod 1. zákona o přestupcích, kterého
se prokazatelně dopustil tím, že dne 15. 6. 2009 řídil motorové vozidlo, aniž by byl držitelem
příslušného řidičského oprávnění, a při tomto jednání mu byl současně zadržen řidičský průkaz.
[19] Při posouzení věci soud nejprve vycházel z právní úpravy týkající se skutkové podstaty
přestupku, jehož se stěžovatel dopustil.
[20] Podle §22 odst. 1 písm. e) bod 1. zákona o přestupcích, ve znění platném v době spáchání
přestupku, se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové
vozidlo a není držitelem příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění.
[21] Podle §118a odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu, ve znění platném v době spáchání
přestupku, policista může při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních
komunikacích přikázat řidiči motorového vozidla jízdu na nejbližší, z hlediska bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, vhodné místo k odstavení vozidla a zabránit
mu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (dále jen „technický
prostředek“) nebo odtažením vozidla, jestliže řidič řídil motorové vozidlo, aniž by byl držitelem
řidičského oprávnění příslušné skupiny nebo podskupiny.
[22] Podle §118b odst. 1, věty prvé, zákona o silničním provozu, ve znění platném v době
spáchání přestupku, policista je oprávněn z důvodů uvedených v §118a odst. 1 písm. a) až h)
zadržet řidičský průkaz.
[23] Podle §118b odst. 2 zákona o silničním provozu, ve znění platném v době spáchání
přestupku, po dobu zadržení řidičského průkazu nesmí držitel řidičského oprávnění řídit motorové
vozidlo.
[24] Z nesporného zjištění o jednání stěžovatele a z uvedené právní úpravy vyplývá, že stěžovatel
se dopustil protiprávního jednání, které má jednak znaky přestupku dle §22 odst. 1 písm. e)
bod 1. přestupkového zákona a jednak i znaky, s nimiž je spojen postup policisty při zabránění řidiči
v další jízdě dle §118a odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu, a rovněž i důvod zadržení
řidičského průkazu dle §118b odst. 1 citovaného zákona. V dané věci důsledkem protiprávního
jednání stěžovatele bylo projednání přestupku a uložení sankce za spáchání přestupku a současně
i zadržení řidičského průkazu, neboť zadržení řidičského průkazu je opatřením, které zákon stanoví
v ust. §118b odst. 1 v návaznosti na ust. §118a odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu
za stejné jednání, jaké naplňuje skutkovou podstatou přestupku dle §22 odst. 1 písm. e) bod 1.
přestupkového zákona. Uvedené nesvědčí o správnosti úvah, že v případě, kdy stěžovatel již v době
před spácháním přestupku pozbyl řidičské oprávnění, nebylo rozhodování správních orgánů
o zadržení řidičského průkazu stěžovatele na místě. Z podkladů správního řízení vyplývá a mezi
účastníky řízení je nesporné, že stěžovatel pozbyl řidičské oprávnění již v době před spácháním
přestupku v důsledku záznamu 12 bodů ve stupnici bodového hodnocení řidičů, s nímž je spojeno
pozbytí řidičského oprávnění, a to z důvodu §123c odst. 3 zákona o silničním provozu.
To znamená, že stěžovatel pozbyl řidičské oprávnění na základě jiné skutečnosti, než bylo zadržení
řidičského průkazu v důsledku přestupku ze dne 15. 6. 2009, totiž na základě dosažení maximálního
bodového hodnocení způsobujícího zánik řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 zákona
o silničním provozu a stalo se tak v důsledku řady protiprávních jednání, pro které uvedeného
bodového hodnocení dosáhl. Rozhodnutí Městského úřadu Litovel ze dne 24. 4. 2009, které bylo
vydáno k námitkám stěžovatele a které s konečnou platností deklarovalo pozbytí řidičského
oprávnění stěžovatele z důvodu dosažení 12 bodů bodového hodnocení, nabylo právní moci téhož
dne, tj. 24. 4. 2009, neboť toto rozhodnutí stěžovatel osobně převzal, podepsal a současně se vzdal
práva na odvolání. Je proto nedůvodná obhajoba stěžovatele, že v době spáchání přestupku
(dne 15. 6. 2009) byl v dobré víře, že probíhá námitkové řízení. Stěžovatel ani po uvedeném
pravomocném rozhodnutí o jeho námitkách proti oznámení o bodovém hodnocení řidičský průkaz
v souladu s ust. §123c odst. 3 zákona o silničním provozu neodevzdal.
[25] Uvedené skutečnosti svědčí o tom, že při spáchání přestupku dne 15. 6. 2009 nebyl
stěžovatel držitelem řidičského oprávnění, bylo prokázáno, že řídil bez tohoto oprávnění a měl-li
u sebe řidičský průkaz, byl dán zákonný důvod pro zadržení jeho řidičského průkazu. Proto
příslušný obecní úřad – Městský úřad Šumperk dne 8. 7. 2009 rozhodl o zadržení řidičského
průkazu v souladu se zákonem a tento postup nelze považovat za neoprávněný. Význam držby
řidičského průkazu a existenci řidičského oprávnění nelze, jak namítá stěžovatel, odlišovat. Podle
§103 zákona o silničním provozu je řidičský průkaz veřejnou listinou, která osvědčuje udělení
řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel zařazených do příslušné skupiny nebo
podskupiny řidičského oprávnění. Krajský soud a ostatně i správní orgány proto rozhodovaly
v souladu s významovým propojením pojmů „řidičský průkaz“ a „řidičské oprávnění“.
[26] Uvedené skutečnosti determinují i posouzení sporné otázky zápočtu doby zadržení
řidičského průkazu do doby zákazu činnosti – řízení motorových vozidel, který byl stěžovateli
uložen v důsledku spáchání přestupku.
[27] Podle §118c odst. 3 zákona o silničním provozu doba zadržení řidičského průkazu
se započítává do doby výkonu sankce nebo trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení
motorových vozidel, pokud byla tato sankce nebo tento trest řidiči uložen za skutek, za který
mu byl zadržen řidičský průkaz.
[28] Je nutno přisvědčit stěžovateli v tom, že gramatický výklad tohoto ustanovení nabízí zdání,
že i v případě, kdy je zadržen řidičský průkaz při zjištění, že řidič řídí motorové vozidlo
bez řidičského oprávnění a je mu za to uložena sankce zákazu činnosti, lze dobu zadržení řidičského
průkazu započítat do doby uloženého zákazu činnosti. Znění citovaného zákonného ustanovení
je však třeba vnímat a vykládat rovněž z hlediska významového, tj. z pohledu smyslu a účelu, jemuž
tato úprava slouží.
[29] Účelem ust. §118c odst. 3 zákona o silničním provozu je započítat do sankce zákazu
činnosti dobu, po kterou je řidiči zadržen řidičský průkaz, neboť dle §118b odst. 2 citovaného
zákona po dobu zadržení řidičského průkazu nesmí držitel řidičského oprávnění řídit motorové
vozidlo. Zápočet představuje kompenzaci újmy, spočívající v tom, že držitel řidičského oprávnění
nesmí řídit motorové vozidlo, ačkoliv mu ještě neběží lhůta, po kterou je mu stanovena sankce
zákazu činnosti. Tato lhůta může běžet až od právní moci rozhodnutí o přestupku a uložení sankce
a nemusí být totožná se začátkem doby zadržení řidičského průkazu. Uvedený smysl zápočtu doby
však není dán v situaci, kdy řidič není v době zadržení řidičského průkazu již držitelem příslušného
řidičského oprávnění, tedy mu žádná újma nevzniká. Takový řidič může mít řidičský průkaz
ve své dispozici neoprávněně z toho důvodu, že jej podle zákona v důsledku pozbytí řidičského
oprávnění neodevzdal. Pokud ustanovení §118b odst. 1 zákona o silničním provozu umožňuje
zadržet řidičský průkaz i v situaci, kdy řidič není držitelem řidičského oprávnění (tedy v situaci,
kdy by neměl mít u sebe řidičský průkaz jako veřejnou listinu osvědčující toto oprávnění),
pak taková úprava dopadá na případy, kdy je tento průkaz neplatný.
[30] Podle §118 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu je řidičský průkaz neplatný, jestliže
údaje o řidičském oprávnění v něm uvedené neodpovídají skutečnosti. To je přesně případ
stěžovatele, neboť tento dne 15. 6. 2009, kdy mu byl řidičský průkaz zadržen, již nebyl držitelem
řidičského oprávnění, neboť toto oprávnění pozbyl podle §123c odst. 3 zákona o silničním
provozu marným uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení
o dosažení 12 bodů. Stěžovateli tedy byl řidičský průkaz zadržen jako neplatný doklad, který byl
povinen odevzdat příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do 5 pracovních dnů
od doručení oznámení o dosažení 12 bodů bodového hodnocení. (oznámení Městského úřadu
Litovel ze dne 22. 9. 2008 ve znění rozhodnutí Městského úřadu Litovel o námitkách ze dne
24. 4. 2009).
[31] Stěžovatel v době spáchání předmětného přestupku a zadržení řidičského průkazu držitelem
řidičského oprávnění již delší dobu nebyl a započtení doby zadržení řidičského průkazu do doby
zákazu činnosti tak nemělo účel sledovaný ust. §118c odst. 3 zákona o silničním provozu.
[32] Výklad zastávaný stěžovatelem by navíc vedl k závěru, který by znevýhodňoval řidiče, kteří
řidičský průkaz při pozbytí řidičského oprávnění řádně odevzdali, oproti těm, kteří si v rozporu
se zákonem řidičský průkaz ponechali. Řidičům, kteří řidičský průkaz řádně odevzdali, by totiž
nemohl být řidičský průkaz zadržen a nemohla by jim tak být doba zadržení řidičského průkazu
započítána do doby výkonu sankce zákazu řízení motorových vozidel podle §118c odst. 3 zákona
o silničním provozu. Oproti tomu řidičům, kteří si řidičský průkaz v rozporu se zákonem ponechali,
by dle stěžovatele mohla být doba zadržení řidičského průkazu započítána do doby výkonu sankce
zákazu řízení motorových vozidel. Fakticky by jim tak byla doba výkonu sankce zákazu řízení
motorových vozidel zkrácena o dobu, kdy jim bylo v důsledku zadržení řidičského průkazu
zakázáno řídit motorová vozidla, avšak motorová vozidla stejně řídit nemohli, neboť k tomu neměli
řidičské oprávnění.
[33] Z uvedených důvodů je zřejmé, že ustanovení §118c odst. 3 zákona o silničním provozu
nemůže poskytovat dobrodiní a nemůže být aplikováno ve prospěch stěžovatele, který řídil
motorové vozidlo bez řidičského oprávnění, jež pozbyl z jiného důvodu (z důvodu řady přestupků,
na základě nichž dosáhl celkového počtu 12 bodů) než za skutek, za který mu byla uložena
předmětná pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti.
[34] Na uvedeném nemůže nic změnit ani argumentace stěžovatele, že nezapočtením doby
zadržení řidičského průkazu do zákazu činnosti se mu prodloužila doba, po kterou pozbyl řidičské
oprávnění. Je třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že v důsledku pozbytí řidičského oprávnění
z důvodu dosažení 12 bodů bodového hodnocení na základě rozhodnutí Městského úřadu Litovel
a na základě následné předmětné sankce za přestupek spočívající v zákazu činnosti na dobu 1 roku
se mu prodlužuje doba, po kterou nemůže být držitelem řidičského oprávnění. Stěžovatel se však
nemůže dovolávat neoprávněného prodloužení doby 1 roku stanovené v §123d odst. 1 zákona
o silničním provozu, po jejímž uplynutí může požádat o vrácení řidičského oprávnění, neboť doba
1 roku v tomto ustanovení stanovená je vázána na pozbytí řidičského oprávnění podle §123c
odst. 3 uvedeného zákona (dosažení 12 bodů hodnocení řidiče). Stěžovatel však není držitelem
řidičského oprávnění nejen z důvodu §123c odst. 3 citovaného zákona, ale rovněž z důvodu
následného spáchání přestupku dle §22 odst. 1 písm. e) bod 1. přestupkového zákona, za který
mu byla uložena sankce zákazu činnosti podle §22 odst. 4 přestupkového zákona. Stěžovatelem
namítaný přesah doby, po kterou není držitelem řidičského oprávnění, tedy má oporu v zákoně.
[35] Druhou kasační námitku stěžovatel uplatnil proti tomu, že sankce v přestupkovém řízení
nemá být vyšší než sankce ukládaná v trestním řízení. Stěžovatel tak setrval na námitce, kterou
uplatnil již v podané žalobě ke krajskému soudu a s níž se krajský soud vypořádal v souladu
se zákonem. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že výše trestní
a správní odpovědnosti za protiprávní jednání je věcí zákonodárce a soudy nejsou oprávněny
svévolně vybočit z mezí sankčního rozpětí stanoveného zákonem. V dané věci přestupkový zákon
v ust. §22 odst. 4 stanoví možnost uložení pokuty za jednání, jehož se stěžovatel dopustil,
v rozmezí od 25 000 Kč do 50 000 Kč. Správní orgány v dané věci vedly svou úvahu o výši pokuty
v souladu s tímto ustanovením a stěžovateli uložily pokutu v nejnižší možné výši. To, že dolní
hranice zákonné sazby dle přestupkového zákona není adekvátní ve srovnání s možnou výší
peněžitého trestu v trestním řízení, bylo již předmětem posuzování před Ústavním soudem,
což krajský soud na podporu svých závěrů zmínil i ve svém rozsudku. Poukázal na to, že nálezem
Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/09 (č. 22/2012 Sb.) byl zamítnut návrh Krajského soudu
v Ostravě na zrušení ust. §22 odst. 4 zákona o přestupcích.
[36] Výrok o odmítnutí návrhu na moderaci (přiměřené snížení uložené sankce) je dán ust. §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel tento návrh neuplatnil v žalobě
před krajským soudem, ale až v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud však není oprávněn
rozhodovat o moderaci trestu za správní delikt. V dané věci návrh na moderaci správní sankce,
byť vychází z námitek o nepřiměřenosti správního trestání uplatněných stěžovatelem v žalobě,
je specifickým procesním návrhem, o němž je za podmínek ust. §78 odst. 2 s. ř. s. zásadně
oprávněn rozhodnout krajský soud v řízení o žalobě. V tomto řízení krajský soud také posuzuje
podmínky, za nichž lze ke snížení výše trestu přistoupit. V pravomoci Nejvyššího správního soudu
je případně v řízení o kasační stížnosti přezkoumat, zda krajský soud nepřekročil zákonem
stanovené meze uvážení.
[37] Protože v dané věci není dána podmínka řízení, kterou je pravomoc Nejvyššího správního
soudu o návrhu na moderaci trestu rozhodovat, a tento nedostatek je neodstranitelný, soud
postupoval podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. a návrh stěžovatele
na moderaci uložené pokuty odmítl.
VI. Závěr a náklady řízení
[38] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou kasační
námitku nesprávného právního posouzení věci, a proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1, věta druhá, s. ř. s.).
[39] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu nenáleží právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému
účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné
administrativní agendy nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu