ECLI:CZ:NSS:2014:9.AZS.178.2014:34
sp. zn. 9 Azs 178/2014 – 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: G. S.,
zast. JUDr. Leonou Grumlíkovou, advokátkou se sídlem Údolní 61, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
25. 7. 2013, č. j. OAM-224/ZA-ZA14-ZA14-2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2014, č. j. 22 Az 23/2013 – 70,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Leoně Grumlíkové, advokátce se sídlem Údolní 61,
Brno, se p ři zn áv á odměna za zastupování ve výši 4 114 Kč. Tato částka jí bude
vyplacena do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná podle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 25. 7. 2013, č. j. OAM-224/ZA-ZA14-ZA14-2012 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“).
Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že žádost
je nepřípustná podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle §25 písm. i) zákona
o azylu zastaveno.
I. Vymezení věci
[2] Úvodem považuje Nejvyšší správní soud za vhodné stručně připomenout dosavadní vývoj
v právě posuzované věci. Z předloženého správního spisu lze zjistit, že stěžovatel podal dne
23. 4. 2003 první žádost o udělení azylu. Žalovaný žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou
rozhodnutím ze dne 3. 5. 2003. Dne 29. 10. 2007 podal stěžovatel další žádost o udělení
mezinárodní ochrany. Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 4. 2008 nebyla stěžovateli udělena žádná
z forem mezinárodní ochrany. V nyní posuzované věci stěžovatel podal žádost o mezinárodní
ochranu dne 7. 8. 2012. Žalovaný shledal tuto opakovanou žádost o mezinárodní ochranu
nepřípustnou dle §10a písm. e) zákona o azylu s tím, že stěžovatel neuvedl nové skutečnosti nebo
zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení
mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.
[3] Krajský soud se v napadeném rozsudku nejprve podrobně zabýval institutem opakované
žádosti o mezinárodní ochranu a podmínkami její nepřípustnosti dle §10a písm. e) zákona o azylu.
Následně konstatoval, že žalovaný dospěl opodstatněně k závěru, že v opakované žádosti jsou
uvedeny zcela totožné důvody. Ohledně nepříznivého zdravotního stavu jeho matky přisvědčil
žalovanému, že se toto netýká situace v zemi jeho původu či dalšího vývoje v jeho azylovém
příběhu jako takovém, ale pouze a jen jeho rodinných záležitostí. Ačkoliv se stěžovatel snažil
zdůvodnit jeho další setrvání v České republice péčí o osobu matky, bylo zjištěno, že s matkou
v pronajatém bytě nežije, tudíž o ni nemůže ani celodenně pečovat. V rámci doplňujícího pohovoru
sám uvedl, že matčin zdravotní stav se zlepšil, může se za opory hole sama pohybovat a vycházet
ven z bytu. Kdyby se jí přitížilo, mohou ji pomoci známí. Krajský soud uzavřel, že závěr
žalovaného, který neshledal existenci nových skutečností ve smyslu zákona o azylu, tedy
skutečností, které by měly dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele, koresponduje
s ustanovením §10a písm. e) zákona o azylu.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[5] Uvádí, že jádrem jeho argumentace v žalobním řízení byla tvrzená nepřezkoumatelnost
rozhodnutí žalovaného. Tento se vůbec nezabýval, resp. neprovedl správní uvážení ve vztahu
k ne/udělení humanitárního azylu ve smyslu §14 zákona o azylu. V této souvislosti odkázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 5 Azs 47/2003, a rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2006, sp. zn. 29 Az 11/2005. Je třeba pečlivě
rozlišovat mezi nárokem na udělení humanitárního azylu (právní nárok neexistuje; jsou zde dány
široké meze správního uvážení) a procesním nárokem na to, aby správní orgán takové uvážení
provedl, byť třeba se zamítavým výsledkem.
[6] Touto hlavní žalobní námitkou se krajský soud vůbec nezabýval a v odůvodnění rozsudku
se s ní nikterak nevypořádal (namísto toho sám posuzoval odůvodněnost skutečností uváděných
stěžovatelem ve vztahu ke splnění podmínek pro meritorní přezkum žádosti o udělení mezinárodní
ochrany podle §12 zákona o azylu), tudíž ve světle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
8. 4. 2004, sp. zn. 4 Azs 27/2004, zatížil svůj rozsudek nepřezkoumatelností pro nedostatek
důvodů.
[7] Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že žádost byla shledána nepřípustnou
jak z hlediska azylu (§12, §13, §14), tak z hlediska doplňkové ochrany (§14a, §14b) a řízení bylo
v souladu s §25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. Zastavuje-li správní orgán řízení o žádosti
o udělení mezinárodní ochrany, nemůže zároveň rozhodovat o věci samé, tzn. ani o azylu
ani o doplňkové ochraně. Důvody, kterými se stěžovatel snaží odůvodnit udělení humanitárního
azylu, není možné považovat za tzv. nové skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení stěžovatele
a které by odůvodnily nové meritorní posouzení jeho žádosti.
[9] Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[11] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §104a
s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako
nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení
správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní
pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
[12] Kasační stížnost obsahuje jedinou kasační námitku a to námitku nepřezkoumatelnosti
rozsudku krajského soudu, který se dle tvrzení stěžovatele nevypořádal s jeho žalobní námitkou
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného (neboť tento neprovedl správní uvážení ve vztahu
k případnému udělení humanitárního azylu). K této námitce Nejvyšší správní soud v prvé řadě
uvádí, že eventuální nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu může za určitých okolností
naplnit důvody přijatelnosti kasační stížnosti, a to dokonce i za situace, kdy to stěžovatel
ani výslovně nenamítne. Ve smyslu usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 totiž bude kasační stížnost
posouzena jako přijatelná tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2010, č. j. 1 Azs 20/2010 - 238).
[13] V daném případě však Nejvyšší správní soud v této rovině posuzování napadený rozsudek
nepřezkoumatelným neshledal. Krajský soud se v napadeném rozsudku na stranách 5 až 7
podrobně zabýval opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany a její nepřípustností
ve smyslu §10a písm. e) zákona o azylu. Mimo jiné konstatoval následující: „Z dikce citovaného
ustanovení zákona o azylu lze přitom dovodit nutnost kumulativního splnění dvou podmínek pro to, aby bylo možné
opakovanou žádost věcně projednat: 1) je nutno uvést nové skutečnosti nebo zjištění; 2) musí se přitom jednat
o takové skutečnosti či zjištění, jež nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení.“
Dále uvedl, že „ust. §10a písm. e) zákona o azylu představuje jistý filtr, jehož prostřednictvím je možné propustit
do dalšího opakovaného řízení o udělení mezinárodní ochrany již jednou rozhodnutou věc. Jedná se přitom o výjimku,
kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném
právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté, tzv. res iudicata,
resp. v daném případě res administrata. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto
nutno důsledně dbát na splnění obou výše uvedených podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou
přidanou hodnotu nové žádosti, jež může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí a na straně druhé
zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí tak, jako tomu svědčí skutkové okolnosti
projednávané věci.“ Následně krajský soud přezkoumal uvedené důvody k podání žádosti
o mezinárodní ochranu a ztotožnil se se žalovaným, že stěžovatel neuvedl nové důvody nebo
zjištění ve smyslu zákona o azylu. Zároveň se krajský soud podrobně vyjádřil k údajné nové
skutečnosti – nepříznivému zdravotnímu stavu matky stěžovatele (strana 7 napadeného rozsudku).
[14] Z výše citovaných závěrů krajského soudu je zřejmé, že se s žalobní námitkou vypořádal,
neboť uvedl, že aby bylo možné opakovanou žádost věcně projednat (tedy i ve smyslu případného
udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu), musí být splněny dvě výše citované
podmínky, jejichž naplnění v posuzovaném případě shledáno nebylo.
[15] Nad rámec kasační námitky považuje Nejvyšší správní soud za nutné konstatovat,
že se se závěrem krajského soudu ztotožňuje. V rámci předchozí stěžovatelovy žádosti
o mezinárodní ochranu byla tato žádost posouzena z hlediska všech důvodů pro udělení azylu
a doplňkové ochrany (včetně humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu). Při podání opakované
žádosti je nejprve třeba posoudit, zda stěžovatel uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly
bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany
v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Pokud tomu tak není,
je taková žádost shledána nepřípustnou ve smyslu §10a písm. e) zákona o azylu a řízení o udělení
mezinárodní ochrany se podle §25 písm. i) zákona o azylu zastaví. K věcnému posouzení
opakované žádosti o mezinárodní ochranu (včetně posouzení případného udělení humanitárního
azylu) může správní orgán přistoupit pouze v případě, že žadatel uvedl relevantní nové skutečnosti
nebo zjištění, resp. v případě, že se zásadním způsobem změnila situace v zemi původu
(k tomu srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012,
č. j. 3 Azs 6/2011 – 96, publ. pod č. 2642/2012 Sb. NSS).
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. shledal
nepřijatelnou a odmítl ji.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[18] Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl
soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Ustanovená zástupkyně stěžovatele, JUDr. Leona Grumlíková, advokátka se sídlem Údolní 61,
Brno, provedla ve věci jeden úkon právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (dále jen „advokátní tarif“) v hodnotě 3 100 Kč spočívající v sepsání doplnění kasační
stížnosti. Podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu náleží ustanovenému zástupci stěžovatele
i náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Celková částka odměny za zastupování tak činí 3 400 Kč.
S ohledem na skutečnost, že JUDr. Leona Grumlíková je plátcem DPH, zvyšuje se částka přiznané
odměny podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. o DPH ve výši 21 %, tj. o částku 714 Kč. Celková výše
odměny ustanoveného zástupce tak činí 4 114 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu