ECLI:CZ:NSS:2014:9.AZS.19.2014:23
sp. zn. 9 Azs 19/2014 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: A. H., zast. Mgr.
Vladimírou Halamovou, advokátkou, se sídlem Kaštanová 995, Brandýs nad Labem, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ve věci mezinárodní ochrany ze dne 29. 1. 2013, č. j. OAM-
6/ZA-ZA06-ZA05-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 7. 11. 2013, č. j. 56 Az 2/2013 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 18. 12. 2013 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2013, č.j. OAM-6/ZA-ZA06-
ZA05-2013. Uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo rozhodnuto tak, že se žádost stěžovatele
o udělení mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. f) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] V kasační stížnosti podané s odvoláním na důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
se stěžovatel dovolává toho, že z rozhodnutí žalovaného není vůbec znát, z jakých podkladů
vycházel, žalovaný se zmiňuje pouze o skutečnostech, které v průběhu řízení uvedl
stěžovatel (jeho lékařské zprávy), aniž by se jakkoliv vypořádal s opodstatněností tvrzených obav
z návratu na Ukrajinu. Krajský soud se dále nevypořádal s otázkou „neztotožnění“ stěžovatele zemí
jeho narození, což několikrát uvedl v řízení, když tato okolnost znamená, že stěžovatel
je bezdomovcem a tato skutečnost je důvodem, pro který by mu mohl být humanitární azyl udělen.
Stěžovatel se dále dovolává přednostní aplikace Úmluvy o právním postavení uprchlíků z důvodu
rozporu se zákonem o azylu, neboť splňuje definici uprchlíka podle této úmluvy. Postavení
uprchlíka dovozuje z toho, že na Ukrajině byl terčem útoků, ponižujícího zacházení a výsměchů
z důvodu jeho ateismu a politického přesvědčení. Tyto útoky způsobovaly psychickou zátěž, která
časem vedla ke zhoršení zdraví, psychickým poruchám a nemocem. Stěžovatel je v České republice
spokojený a žije zde řádným životem. Návrat by pro něho znamenal neúměrnou psychickou zátěž.
Podle stěžovatele tak u něj byly dány důvody udělení humanitárního azylu a jeho neudělení
považuje za porušení základního práva člověka na důstojný život. Na základě uvedeného navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[3] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil tak, že při svém rozhodování vycházel z výpovědi
stěžovatele. Problémy stěžovatele se soukromými osobami nedosáhly intenzity pronásledování
a ukrajinskými orgány na ně bylo reagováno. Pokud jde o zdravotní stav stěžovatele, nepodstupuje
žádnou akutní léčbu a rozlišnost úrovně zdravotní péče v České republice a na Ukrajině není
důvodem udělení humanitárního azylu. Námitka ohledně „neztotožnění“ stěžovatele zemí jeho
narození je nedůvodná, když nic takového netvrdil ani ve správním řízení, ani v řízení
před krajským soudem.
[4] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti. Přípustnost kasační
stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů, jako je včasné podání kasační
stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných
důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod. V posuzované věci Nejvyšší správní soud shledal
kasační stížnost přípustnou.
[5] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
tzv. přijatelností kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo,
kasační stížnost by byla nepřijatelná.
[6] Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem, jehož výklad byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39. Nejvyšší
správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost se může typicky,
nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu;
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu;
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená,
že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit
výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně;
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad na hmotně-právní
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti
povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné
intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského
soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla
nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
[7] Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat nejen od její přípustnosti, ale i od její
důvodnosti, která je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů uváděných stěžovatelem
(§103 odst. 1 s. ř. s.). Důvodnost kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud posuzuje teprve,
či jenom, v těch případech, kdy je kasační stížnost shledána jako přípustná a současně přijatelná.
[8] Z výše uvedeného plyne, že je v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
mezinárodní ochrany, vedle splnění podmínek přípustnosti a uvedení důvodů kasační stížnosti
ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s., rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost projednat jako přijatelnou.
Stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti neuvedl. Za této situace se Nejvyšší správní
soud mohl otázkou přijatelnosti kasační stížnosti zabývat pouze v obecné rovině za použití shora
nastíněných kritérií.
[9] Stěžovatel požádal o udělení mezinárodní ochrany již podruhé. Poprvé o ni požádal dne
2. 5. 2008. Této žádosti nebylo vyhověno, stěžovatel rozhodnutí žalovaného napadl
žalobou ke Krajskému soudu v Hradci Králové a po jejím zamítnutí se obrátil s kasační stížností
na Nejvyšší správní soud, který ji pro nepřijatelnost odmítl usnesením ze dne 5. 9. 2012,
č. j. 3 Azs 39/2012 – 23 (dále jen „usnesení I“). Nejvyšší správní soud přitom konstatuje, že důvody
žádosti o mezinárodní ochranu v nyní posuzované věci a v prvé věci jsou téměř totožné, stejně
tak jako důvody žaloby a kasační stížnosti. I s ohledem na §104a odst. 3 s. ř. s., podle kterého
usnesení o nepřijatelnosti kasační stížnosti nemusí být odůvodněno, proto bude dále odkázáno
pouze na tuto skutečnost, neboť uplatněné přípustné důvody kasační stížnosti jsou shodné jako
v předchozím řízení.
[10] Námitky týkající se posouzení, zda stěžovatel splňuje podmínky pro udělení azylu z důvodu,
že je vystaven posměchu a urážkám ze strany spoluobčanů pro svůj ateismus a členství
v komunistické straně, byly posuzovány již v řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 3 Azs 39/2012.
Stěžovatel přitom netvrdil, že by se ohledně těchto důvodů situace jakkoliv změnila. Stejně tak bylo
v předchozím řízení posuzováno možné udělení humanitárního azylu z důvodu nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele. Oproti prvnímu řízení ve věci mezinárodní ochrany přitom k žádné
podstatné změně zdravotního stavu stěžovatele nedošlo, se svými problémy se neléčí, pouze tvrdí,
že pokud by se na Ukrajinu musel vrátit, mělo by to špatný vliv na jeho psychiku. Veškeré námitky
týkající se možného udělení humanitárního azylu z důvodu jeho zdravotního stavu byly vypořádány
v usnesení I a s ohledem na nezměněný zdravotní stav stěžovatele není důvod se od usnesení I
odchylovat. Pokud jde o kasační námitku týkající se nedostatečného odůvodnění rozhodnutí
ze strany žalovaného, pak je v prvé řadě třeba poznamenat, že stěžovatel tuto námitku nevznášel
v řízení před krajským soudem. Nejvyšší správní soud by však přesto byl povinen k této námitce
přihlížet, pokud by krajský soud skutečně přezkoumal v rámci žalobních bodů nepřezkoumatelné
rozhodnutí krajského soudu. O takovou situaci se však v posuzované věci nejedná. Není pravdou,
že by se žalovaný nevypořádal s opodstatněností stěžovatelem tvrzených obav z návratu
na Ukrajinu, tedy z důvodů jiných než je udělení humanitárního azylu. Důvody možného udělení
azylu z důvodu tvrzených ústrků se správní orgán podrobně zabýval na str. 3 až 4 napadeného
rozhodnutí. Pokud pak jde o námitku, že se krajský soud nezabýval otázkou „neztotožnění“
stěžovatele zemí jeho narození – Ukrajinou, pak je třeba konstatovat, že se touto otázkou krajský
soud nezabýval zcela správně. Taková námitka nebyla nijak konkrétně uvedena v žádné fázi řízení
před krajským soudem. Obecné poukazy na porušení jednotlivých ustanovení správního řádu
bez jejich konkretizace přitom nepředstavují dostatečně vymezené žalobní body [viz rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58
(publikovaný pod č. 835/2006 Sb. NSS)]. Krajský soud je přitom oprávněn přezkoumat napadené
rozhodnutí zásadně jen v mezích žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.). Krajský soud by tedy naopak
pochybil, pokud by se touto otázkou zabýval.
[11] Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a
s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
[12] O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. Žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. března 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu