ECLI:CZ:NSS:2014:9.AZS.28.2013:29
sp. zn. 9 Azs 28/2013 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: T. L. V., zast. Mgr.
Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
Odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 22. 5. 2013, č. j. OAM-573/VL-18-HA08-2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2013, č. j. 56 Az 7/2013 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2013, č. j. OAM-573/VL-18-HA08-2009, Ministerstvo vnitra
(dále jen „žalovaný“) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci (dále jen „stěžovatel“)
dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Tvrzení stěžovatele, že v zemi původu odešel od policie pro svůj
nesouhlas se způsobem její práce, pročež měl problémy najít si zaměstnání, a že v České republice
má sourozence a manželku, shledal žalovaný nedostatečnými.
[2] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) názoru žalovaného přisvědčil a žalobu
proti jeho rozhodnutí rozsudkem napadeným kasační stížností zamítl.
[3] Kromě zrušení naříkaného rozsudku navrhl stěžovatel, aby byl kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek.
[4] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu
a navrhl její zamítnutí.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s ustanovením
§104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou.
[6] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, publikovaném
pod č. 933/2006 Sb. NSS (vyhledatelné též – stejně jako dále citovaná
rozhodnutí - na www.nssoud.cz), v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů
stěžovatele“. Závěry v tomto rozhodnutí traktované jsou zcela použitelné i v nyní projednávané věci;
vzhledem k jejich všeobecné dostupnosti a stabilizovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu
podepřené neměnnosti postačí na ně odkázat.
[7] Stěžovatel přesah vlastních zájmů spatřuje v zásadním pochybení krajského soudu
aprobujícího pro nepřezkoumatelnost nezákonné rozhodnutí žalovaného. Krajský soud
též pochybil při vypořádání se s neudělením doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu.
Podrobněji netřeba důvody, o něž stěžovatel opřel podanou kasační stížnost doručenou blanketně
Nejvyššímu správnímu soudu 2. 12. 2013 a doplněnou 10. 1. 2014 opakovat, jelikož jsou stěžovateli
i žalovanému známy.
[8] Předně Nejvyšší správní soud poznamenává, že v posuzované věci nevyvstala žádná právní
otázka, která by doposud nebyla judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena. Stěžovatel opíral
svou žádost o udělení mezinárodní ochrany především o důvody ekonomické, které však z povahy
věci k jejímu udělení nepostačují; k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003-54, a ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003-43. Možností udělení
doplňkové ochrany z důvodu ochrany soukromého a rodinného života se Nejvyšší správní soud
zabýval např. v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008-71, a ze dne 25. 1. 2013,
č. j. 5 Azs 7/2012-28, č. 2836/2013 Sb. NSS. K otázce udělení humanitárního azylu se pak Nejvyšší
správní soud vyjádřil např. v rozsudcích ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003-38, ze dne
22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48, a ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004-55.
[9] Nejvyšší správní soud přitom nesdílí názor stěžovatele, že se krajský soud dopustil
pochybení, jež mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ačkoli stěžovatel sám uvedl,
že podal žádost o udělení mezinárodní ochrany z důvodu neprodloužení podnikatelského víza
kvůli prodeji padělaného zboží, žalovaný se přesto řádně vypořádal se všemi rozhodnými
skutečnostmi a dospěl procesně bezvadným způsobem k závěru respektujícímu relevantní
zákonnou úpravu; práva stěžovatele nebyla ve správním řízení ani v rozhodnutí jím završeném
nikterak zkrácena. Krajský soud správně a s dostatečným odůvodněním žalobu zamítl, a to aniž
by se při svém rozhodování dopustil pochybení, které by bylo způsobilé přivodit zrušení
stěžovaného rozsudku.
[10] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele; proto ji dle §104a s. ř. s. odmítl.
[11] O akcesorickém návrhu žádajícím přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo třeba
zvlášť rozhodovat, neboť bezodkladným rozhodnutím o kasační stížnosti samotné (jež se stala
projednatelnou až doručením podání odstraňujícím její vady, tj. dnem 10. 1. 2014) se stal tento
návrh požadavkem obsoletním. Nejvyšší správní soud k tomu navíc poznamenává, že kasační
stížnost ve věcech mezinárodní ochrany má dle §32 odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek
(s výjimkou kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva o udělení doplňkové ochrany osobou požívající doplňkové ochrany) vždy.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o ustanovení
§60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. února 2014
Zdeněk Kühn
předseda senátu