ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.134.2014:84
sp. zn. Nad 134/2014 - 84
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Nejvyšší státní
zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad,
se sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2010,
č. j. 13488-9/2010-ERU, a ze dne 15. 5. 2013, č. j. 05429-4/2013-ERU, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: Aneta - Sun, s.r.o., IČ: 29202906, se sídlem Kollárova 1229, Veselí
nad Moravou, zast. JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem, se sídlem Blatnice pod Svatým
Antonínkem 462, v řízení o návrhu osoby zúčastněné na řízení na přikázání věci vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 A 103/2013 jinému soudu,
takto:
Návrh osoby zúčastněné na řízení Aneta - Sun, s.r.o. na přikázání věci Krajskému soudu
v Ostravě se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobce se v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 A 103/2013
domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2010, č. j. 13488-9/2010-ERU, a vrácení
věci k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím byla osobě zúčastněné na řízení Aneta - Sun, s.r.o.
udělena licence na výrobu elektřiny. Žalobce se rovněž domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného
ze dne 15. 5. 2013, č. j. 05429-4/2013-ERU, kterým došlo ke změně rozhodnutí o udělení licence
osobě zúčastněné na řízení.
Krajský soud v Brně předložil Nejvyššímu správnímu soudu dne 1. 4. 2014 soudní spis
sp. zn. 62 A 103/2013 k rozhodnutí o návrhu osoby zúčastněné na řízení na přikázání věci
jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Osoba zúčastněná na řízení (dále jen „navrhovatelka“) podložila svůj návrh následujícími
argumenty: Právní věc posuzovaná v řízení u Krajského soudu v Brně je výsledkem „mimořádné
kontrolní činnosti několika státních orgánů včetně samotného žalobce a žalovaného“. V rámci
tzv. Koordinačního týmu pro kontrolu fotovoltaiky dochází mezi žalobcem, žalovaným a dalšími
orgány veřejné moci k zajišťování součinnosti „týkající se licence soukromé osoby způsobem neupraveným
žádným právním předpisem, navíc bez jakékoliv možnosti osoby zúčastněné na řízení zasáhnout do průběhu
kontrolní činnosti“. Navrhovatelka se proto domnívá, že tímto postupem dochází k porušení jejího
práva na spravedlivý proces a zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. Podle
navrhovatelky lze předpokládat, že Krajský soud v Brně bude místně příslušným soudem pro
velkou část obdobných věcí, přičemž „sídlem žalobce je rovněž Brno, což může vést k určité ‚šablonovosti‘
při řešení skutkově obdobných věcí.“ Navrhovatelka má za to, že přikázáním věci bude zajištěna
„alespoň po formální stránce vyšší míra objektivity a nestrannosti“. Navrhovatelka uzavřela, že v důsledku
tvrzených mimořádných okolností a hrozby „šablonovosti při řešení skutkově obdobných věcí“ došlo
k naplnění jiných důležitých důvodů podle §9 odst. 2 s. ř. s. pro přikázání věci jinému soudu.
Navrhla, aby Nejvyšší správní soud přikázal shora vymezenou věc Krajskému soudu v Ostravě,
který je vhodnější k provedení řízení z důvodu hospodárnosti, neboť žalovaný má v Ostravě své
detašované pracoviště a vzdálenost od sídla žalobce je přiměřená.
Žalobce ve svém vyjádření neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu. Žalovaný
nevyužil možnosti podat k návrhu vyjádření.
Podle §9 odst. 2 s. ř. s. „Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.“
Tato tzv. delegace vhodná představuje průlom do ústavního principu zákonného soudce,
vyjádřeného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tak, že nikdo nesmí být odňat
svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Místní příslušnost
soudu, určená procesními předpisy, je tedy základním pravidlem, které je promítnutím dělby
činnosti uvnitř soudní soustavy mezi jednotlivými články tak, aby věci byly projednávány tam, kde
jsou nejlepší předpoklady pro jejich náležité projednání a rozhodnutí.
V otázce tzv. delegace vhodné již existuje ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu
(viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2004,
č. j. Nad 138/2003 - 26, publ. pod č. Sb. NSS 305/2004). Delegaci vhodnou lze připustit pouze
tehdy, dojde-li tím k hospodárnějšímu, rychlejšímu či spolehlivějšímu posouzení věci. Jedná
se však o výjimku z pravidla a lze ji připustit pouze za výjimečných okolností. Pro delegaci
vhodnou musí existovat další důvody a naléhavé zájmy, které výjimečně a zcela ojediněle převáží
nad ústavní zásadou zákonného soudce a soudu.
Úlohou Nejvyššího správního soudu v této věci je tedy posoudit, zda jsou dány důvody
pro výjimečné použití institutu vhodné delegace a rozhodnout, zda by řízení u Krajského soudu
v Ostravě bylo z komplexního pohledu na věc hospodárnější, rychlejší a spolehlivější než
u místně příslušného Krajského soudu v Brně.
K argumentu navrhovatelky o mimořádných okolnostech způsobených koordinací
postupu mezi žalobcem a žalovaným Nejvyšší správní soud uvádí, že uvedené okolnosti
nemohou naplnit důvody pro postup podle §9 odst. 2 s. ř. s. N avrhovatelka netvrdí,
že by se na této tvrzené koordinační činnosti jakkoliv podílel Krajský soud v Brně. Pro
rozhodnutí o přikázání věci, které je předmětem řízení před Nejvyšším správním soudem, není
podstatné posouzení právní přípustnosti koordinační činnosti mezi účastníky předmětného
soudního řízení. Přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu totiž nemůže mít
na tyto okolnosti žádný vliv. Uvedená argumentace navrhovatelky je tedy pro nyní posuzovanou
věc zcela irelevantní.
Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s dalším argumentem navrhovatelky.
Rozhodování soudů ve větším množství skutkově obdobných věcí je zcela běžné a není důvodem
k zpochybnění jejich objektivity či nestrannosti. Právní řád České republiky poskytuje záruky
osobní, funkční, organizační i ekonomické nezávislosti a nestrannosti soudů, přičemž
navrhovatelka ve svém návrhu neuvádí a nekonkretizuje porušení kterékoliv z těchto právních
záruk. Navrhovatelka toliko obecně, bez právního důvodu, presumuje neprofesionalitu
a nedostatek objektivity Krajského soudu v Brně. S takovým tvrzením se však Nejvyšší správní
soud nemohl ztotožnit.
Nejvyšší správní soud také konstatuje, že přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě
nemůže mít vliv na hospodárnost řízení. Navrhovatelka uvádí, že žalovaný má v Ostravě své
detašované pracoviště a vzdálenost do sídla žalobce je přiměřená. Pro řízení před Krajským
soudem v Brně lze ovšem obráceně uvést totéž. Žalobce má své sídlo v Brně a vzdálenost
do sídla, popřípadě detašovaného pracoviště žalovaného je přiměřená. Nadto je nutné shodně
s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2014, č. j. Nad 66/2014 - 129,
konstatovat, že „[p]ojem hospodárnosti řízení dle závěrů zdejšího soudu ovšem nelze vztahovat pouze
k nákladům řízení, které vzniknou toliko účastníkům řízení, ale je zapotřebí na něj nahlížet z pohledu celého
řízení a především jej vykládat v úzké souvislosti s pojmem rychlosti řízení, jakož i jinými důležitými důvody pro
delegaci vhodnou.“ Nejvyšší správní soud se tedy neztotožnil ani s tímto argumentem navrhovatelky.
Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že podmínky ustanovení §9 odst. 2 s. ř. s. nebyly
v projednávané věci naplněny a věc nepřikázal Krajskému soudu v Ostravě, jak bylo navrhováno.
Žalobu podanou žalobcem proti shora označenému rozhodnutí žalovaného tedy projedná
a rozhodne o ní věcně a místně příslušný Krajský soud v Brně.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu