ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.430.2014:70
sp. zn. Nad 430/2014 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného právní věci žalobce: H. M., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2013, čj. OAM-21/ZA-ZA06-ZA14-
2011, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 Az 2/2013, o návrhu na přikázání věci
jinému soudu z důvodu vhodnosti,
takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 Az 2/2013
se n ep ři k azu je Krajskému soudu v Hradci Králové.
Odůvodnění:
[1] Žalobou datovanou dnem 29. 4. 2013 a podanou téhož dne u Krajského soudu v Ostravě
se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2013, čj. OAM-21/ZA-ZA06-
ZA14-2011, jímž mu nebyla udělena mezinárodní ochrana dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Krajský soud v Ostravě přípisem ze dne 5. 11. 2014 předložil spis Nejvyššímu správnímu
soudu k rozhodnutí o návrhu žalobce na přikázání věci dle §9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), Krajskému soudu v Hradci Králové, a to z důvodu
přemístění žalobce do Pobytového střediska Kostelec nad Orlicí.
[3] Žalovaný se k návrhu žalobce vyjádřil tak, že s delegací vhodnou souhlasí z důvodu
hospodárnosti řízení.
[4] Z předloženého soudního spisu vyplývá, že žalobce pobýval v době podání žaloby
v Pobytovém středisku Havířov spadajícím ve věcech správního soudnictví do soudního obvodu
Krajského soudu v Ostravě. V současné době žalobce (již) pobývá v Pobytovém středisku
Kostelec nad Orlicí spadajícím ve věcech správního soudnictví do soudního obvodu Krajského
soudu v Hradci Králové. Dle soudního spisu žalobce v žalobním řízení trval na nařízení jednání
v jeho věci.
[5] Dle §9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného
důležitého důvodu vhodné.
[6] Důvod pro přikázání věci jinému než ze zákona místně příslušnému soudu shledán nebyl.
[7] Jak uvedl Nejvyšší správní soud již ve své předchozí judikatuře (srov. např. usnesení
rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2004, čj. Nad 138/2003-26, nebo usnesení ze dne 30. 9. 2003,
čj. Nad 97/2003-41, a ze dne 24. 6. 2004, čj. Nad 89/2004-26), k delegaci vhodné nepostačuje
sama o sobě změna místa pobytu stěžovatele a jeho nesouhlas s rozhodnutím věci samé
bez jednání.
[8] Institut tzv. delegace vhodné představuje průlom do zásady zákonného soudce, vyjádřené
v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tak, že nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Místní příslušnost soudu,
určenou procesními předpisy, je zapotřebí vnímat jako základní pravidlo, které je promítnutím
jisté dělby činnosti uvnitř soudní soustavy mezi jejími jednotlivými články stanovené tak, aby věci
byly projednávány tam, kde jsou nejlepší předpoklady pro jejich náležité projednání a rozhodnutí.
Proto při rozmanitosti věcí projednávaných soudy jsou kritéria určení místní příslušnosti
stanovena různě (vedle bydliště či sídla žalovaného účastníka řízení např. pracoviště; umístění
nemovitosti; platební místo; bydliště nezletilého dítěte; tam, kde došlo ke skutečnosti,
která zakládá právo na náhradu škody; bydliště navrhovatele ve věcech důchodového pojištění;
místo spáchání trestného činu, apod.). V některých případech zákon dokonce stanoví výlučnou
místní příslušnost některého soudu a vyjadřuje tím požadavek soustředění agendy určitého druhu
na místo, kde jsou např. nejlepší předpoklady pro specializaci soudců.
[9] Případné přikázání věci jinému soudu je výjimkou z tohoto pravidla; je nezbytné
ji vykládat restriktivně. Jde o postup nestandardní a mimořádný; znamená upřednostnění
některého z více hledisek spoluurčujících kritérium příslušnosti za situace, kdy zákon používá
značně neurčitý pojem „vhodnosti pro rychlost a hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého
důvodu“. Jeho předpokladem je existence takových okolností, které umožní po skutkové stránce
spolehlivější a důkladnější posouzení věci jiným než podle zákona místně příslušným soudem,
a to včetně požadavku procesní ekonomie. Při posuzování toho, zda jsou dány důvody
pro delegaci vhodnou, nelze tedy vycházet pouze z jediného hlediska, nýbrž je nezbytné
posuzovat případ komplexně. Přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu představuje
rovněž průlom do zásady perpetuatio fori, podle níž jsou pro určení příslušnosti až do skončení
řízení rozhodné skutečnosti, které tu byly na počátku řízení.
[10] Pojem hospodárnosti řízení nelze vztahovat pouze k nákladům řízení, které vznikají
účastníkům řízení, ale je zapotřebí na něj nahlížet v kontextu celého řízení a především jej
vykládat v úzké souvislosti s pojmem rychlosti řízení, jakož i jinými důležitými důvody
pro delegaci vhodnou. Přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu s sebou vždy nese
vyšší náklady a především řízení protahuje: místně příslušný krajský soud, k němuž byla žaloba
podána, a který se s ní již seznámil a učinil přípravné procesní úkony (např. účastníkům řízení
rozeslal příslušné výzvy a poučení), musí věc předložit Nejvyššímu správnímu soudu,
který věc - jsou-li pro to podmínky – přikáže jinému krajskému soudu, přičemž tento krajský
soud opět musí tyto úkony opakovat a seznámit se se spisem, nemluvě o tom, že nějakou dobu
potrvá, než přistoupí k projednání a rozhodnutí věci. Zvýšené náklady a nevyhnutelné
prodloužení řízení jsou zde patrné již na první pohled. Jestliže by měla být věc delegována jinému
než místně příslušnému krajskému soudu vždy, když žadatel o azyl změní místo svého pobytu
tak, že se nachází v obvodu jiného krajského soudu, docházelo by tím k neúměrnému
protahování řízení a k možnému zneužívání tohoto postupu k procesním obstrukcím.
Navíc by takový postup byl v přímém rozporu s ustanovením §56 odst. 2 s. ř. s. ukládajícím
soudům přednostně mimo pořadí věcí, v jakém k nim došly, vyřizovat věci azylu.
[11] Ani fakt, že s přikázáním věci Krajskému soudu v Hradci Králové vyslovil souhlas
žalovaný, není důvodem, který by opodstatňoval vyhovění návrhu (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 6. 2004, čj. Nad 89/2004-27).
[12] Konečně zbývá poukázat na důvody, jimiž svůj návrh podložil sám žalobce,
a jež se omezily na stručné sdělení, že žádost podává „ze zdravotních důvodů a kvůli věku“. Žalobcův
věk (64 let) sám o sobě žádným zákonným důvodem pro delegaci vhodnou není a jeho zdravotní
stav, který by snad výjimečně přikázání věci jinému soudu mohl opodstatňovat, nebyl nikterak
popsán, takže žalobce neusnesl v tomto směru ani břemeno tvrzení, natož pak břemeno důkazní.
Nad rámec uvedeného lze poznamenat, že podle lékařských zpráv založených ve správním spise
byla sice žalobci v minulých letech poskytována lékařská péče, nikdy však nebyl hospitalizován
a poslední vyšetření, při němž neudával subjektivní potíže, proběhlo již 2. 4. 2013.
[13] Protože podmínky pro navržené přikázání jinému než místně příslušnému soudu
Nejvyšším správním soudem shledány nebyly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve znělce
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2014
Zdeněk Kühn
předseda senátu