ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.20.2014:27
sp. zn. Nao 20/2014 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
bytem Dělnická 1140, Lomnice nad Popelkou, adresa pro doručování nám. Míru 219, Sobotka,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o
žalobě proti rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 5. 2013,
č. j. 12987/13/5000-14502-706053 a č. j. 12989/13/5000-14502-706053, k námitce podjatosti
vznesené žalobcem proti všem soudcům správních senátů Krajského soudu v Hradci Králové,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena
Ježková a Mgr. Helena Konečná nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci
vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 61/2013.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou adresovanou a doručenou dne 1. 8. 2013 Krajskému soudu v Brně
domáhá zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 5. 2013,
č. j. 12987/13/5000-14502-706053 a č. j. 12989/13/5000-14502-706053, a jim předcházejících
rozhodnutí Finančního úřadu v Semilech ze dne 15. 10. 2012, č.j. 62341/12/258930605125,
a č. j. 61954/12/258930605125, dále vyslovení nicotnosti uvedených rozhodnutí a přiznání
odkladného účinku podané žalobě.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2013, č. j. 30 Af 68/2013 - 13, byla věc
postoupena Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu místně příslušnému. Toto rozhodnutí
nabylo právní moci dne 2. 9. 2013.
O žalobě nebylo dosud rozhodnuto.
Žalobce Ing. J. H. v podání ze dne 24. 11. 2013, které bylo adresováno a doručeno
Krajskému soudu v Hradci Králové dne 27. 11. 2013, vznesl námitku podjatosti všech soudců
správních senátů Krajského soudu v Hradci Králové. Projednávaná věc proto musí být podle
názoru žalobce přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné, neboť jinak opět
reálně hrozí, že uvedenými soudci Krajského soudu v Hradci Králové bude pokračováno
v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudu.
Soudci úseku správního soudnictví Krajského soudu v Hradci Králové v písemném
vyjádření ze dne 10. 1. 2014 uvedli k žalobcově námitce podjatosti, že: „Každý z níže podepsaných
soudců s účinky pro každého z nich prohlašuje, že ve shora označené věci se necítí být podjatým a není mu
ani známa žádná skutečnost, ze které by mohl vyplynout důvod případných pochybností o jeho nepodjatosti“.
Toto prohlášení podepsali soudci JUDr. Jan Rutsch, předseda senátu, Mgr. Marie Kocourková,
předsedkyně senátu, JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Pavel Kumprecht, Mgr. Helena Konečná,
JUDr. Jana Kábrtová, JUDr. Marcela Sedmíková a JUDr. Ivona Šubrtová.
Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu,
a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat
otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u nich bude shledán důvod
k vyloučení. V případě, že tomu tak není a že tedy nic nebrání v tom, aby soudci, jimž věc byla či
bude přidělena, ji vyřizovali, postrádá zkoumání podjatosti dalších soudců daného soudu smysl,
neboť vůbec není dán důvod ke změně okruhu soudců, kteří mají věc vyřizovat. Žalobce namítl
podjatost všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové, jednajících a rozhodujících
ve správním soudnictví. Podle rozvrhu práce však již věc byla přidělena senátu 31 Af Krajského
soudu v Hradci Králové, který bude rozhodovat ve složení: Mgr. Marie Kocourková,
předsedkyně senátu, JUDr. Magdalena Ježková, soudkyně a Mgr. Helena Konečná, soudkyně.
Nejvyšší správní soud se proto bude nejprve zabývat tím, zda je námitka podjatosti relevantní
ve vztahu k těmto třem soudkyním. Teprve byla-li by shledána důvodnou a byly-li by tyto
soudkyně vyloučeny z projednávání a rozhodování věci, přistoupil by Nejvyšší správní soud
„v druhé fázi“ ke zkoumání podjatosti ostatních soudců Krajského soudu v Hradci Králové. I při
posuzování námitky podjatosti je totiž nutno respektovat zásadu hospodárnosti řízení,
která v daném případě velí postupovat tak, aby podjatost jednotlivých soudců byla prověřována
jen dotud, dokud se nenajde potřebný počet soudců, kteří jsou ve vztahu k věci nepodjatí
a kteří tedy mohou ve věci jednat a rozhodovat (srov. i usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 – 34, dostupné na www.nssoud.cz).
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Podle ustanovení §8 odst. 5 věty
čtvrté s. ř. s. musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti,
z nichž podjatost soudce dovozuje.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen
na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze
mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94,
N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto,
nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností,
které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah
soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně
rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí
o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle
níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví
zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil,
je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci
jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout
i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský.
Žalobce v námitce podjatosti tvrdí, že soudci Krajského soudu v Hradci Králové, jednající
a rozhodující ve správním soudnictví, jsou podjatí v projednávané věci z důvodů dřívějších,
„neboť jinak opět reálně hrozí, že … soudci Krajského soudu v Hradci Králové bude pokračováno v dalším
pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudu“.
Soudkyně správního senátu Krajského soudu v Hradci Králové, který bude rozhodovat
o žalobě Ing. J. H. proti správním rozhodnutím (Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena
Ježková a Mgr. Helena Konečná) ve svých vyjádřeních k námitce podjatosti uvedly, že žádná
z nich se “ve shora označené věci … necítí být podjatá a není jí ani známa žádná skutečnost, ze které by mohl
vyplynout důvod případných pochybností o její nepodjatosti“.
Nejvyšší správní soud má z uvedeného za to, že neexistují žádné pochybnosti
o nepodjatosti soudkyň Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourkové,
JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné při projednávání a rozhodování uvedené věci
z důvodu jejich poměru k účastníkům. Je tomu tak především proto, že těmito soudkyněmi
uvedené skutečnosti ani náznakem nesvědčí o dřívějších nebo současných vztazích a vazbách,
které by zavdávaly v uvedeném směru jakékoliv obavy.
I skutečnost, že by žalobce byl případně přesvědčen o opaku, ještě ani v nejmenším není
důvodem, pro který by bylo nutno považovat uvedené soudkyně krajského soudu za podjaté.
Žalobce má nepochybně právo na svůj názor, ten však není podložen žádnou objektivní
skutečností., z nichž by se mohl dovozovat opak. Z tvrzení žalobce ani ze skutečností, jež lze
shledat ze soudního spisu, nevyplývají byť jen náznaky toho, že by zde existoval vztah uvedených
soudkyň k dané věci a k účastníkům, jež by dosahoval takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti tyto soudkyně nebudou moci nebo schopny nezávisle
a nestranně rozhodovat.
Z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by se soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové
Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná podílely
na projednávání nebo rozhodování předmětné věci u příslušného správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je třeba chápat
nikoli časově (tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl Ing. J. H. účastníkem a
v němž se soudce podílel na rozhodování), nýbrž instančně (srov. č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen
by byl jen soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu (případně
Městského soudu v Praze) a následně pak v řízení kasačním u Nejvyššího správního soudu. O
takový případ zde vůbec nejde, a námitka v uvedeném směru také nebyla žalobcem vznesena.
Zákon v ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Postup soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování soudce
v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech proto nemůže již ze zákona vést k vyloučení
soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný (§8 odst. 1 s. ř. s. in fine). Právě
v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními
závěry, které soudce dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Postup
uvedených soudkyň Krajského soudu v Hradci Králové v řízení o projednávané věci a jejich
případné rozhodování v jiných věcech tedy nemá žádnou právní relevanci. Soudce může být
vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka
řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu soudu, které se projevuje
polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze;
k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti. Námitka
v tomto směru nebyla žalobcem výslovně vznesena, byť by dikce námitky podjatosti „neboť jinak
opět reálně hrozí, že … soudci Krajského soudu v Hradci Králové bude pokračováno v dalším pokořování
nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudu“ svědčila právě dřívějšímu
skutečnému či domnělému rozhodování uvedených soudkyň v jiných věcech žalobce.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti žalobce vůči soudkyním Krajského
soudu v Hradci Králové rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
V důsledku tohoto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu odpadá nutnost rozhodovat
o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.). Je tomu tak proto, že v důsledku přednostního rozhodnutí
o námitce podjatosti vznesené žalobcem a nevyloučení uvedených soudkyň z projednávání
a rozhodování předmětné věci, nenastala situace, že by pro vyloučení soudců specializovaných
senátu místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2014
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu