ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.21.2014:26
sp. zn. Nao 21/2014 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení ve
věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 62/2013, o námitce
podjatosti,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena
Ježková a Mgr. Helena Konečná nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci
vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 62/2013.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou doručenou dne 14. 8. 2013 Krajskému soudu v Brně domáhá
zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 28. 5. 2013,
č. j. 12988/13/5000-14502-706053, a jemu předcházejícímu rozhodnutí Finančního úřadu
v Semilech ze dne 8. 10. 2012, č. j. 61926/12/258930605125, dále vyslovení nicotnosti uvedených
rozhodnutí a přiznání odkladného účinku podané žalobě.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2013, č. j. 30 Af 75/2013 - 9,
které nabylo právní moci dne 30. 9. 2013, byla věc postoupena Krajskému soudu v Hradci
Králové jako soudu místně příslušnému.
Žalobce v podání ze dne 5. 12. 2013 vznesl námitku podjatosti vůči všem soudcům
správních senátů Krajského soudu v Hradci Králové. Projednávaná věc proto musí být podle
názoru žalobce přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné, neboť jinak opět
reálně hrozí, že uvedení soudci Krajského soudu v Hradci Králové budou pokračovat v dalším
pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudu.
Soudci úseku správního soudnictví Krajského soudu v Hradci Králové ve vyjádření
ze dne 10. 1. 2014 uvedli k námitce podjatosti, že „Každý z níže podepsaných soudců s účinky
pro každého z nich prohlašuje, že ve shora označené věci se necítí být podjatým a není mu
ani známa žádná skutečnost, ze které by mohl vyplynout důvod případných pochybností
o jeho nepodjatosti“. Toto vyjádření podepsali JUDr. Jan Rutsch, Mgr. Marie Kocourková,
JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Pavel Kumprecht, Mgr. Helena Konečná, JUDr. Jana
Kábrtová, JUDr. Marcela Sedmíková a JUDr. Ivona Šubrtová.
Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců konkrétního soudu,
a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat
otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u nich bude shledán důvod
k vyloučení. V případě, že tomu tak není, a že tedy nic nebrání tomu, aby soudci, jimž věc byla či
bude přidělena, ji vyřizovali, postrádá zkoumání podjatosti dalších soudců smysl, neboť vůbec
není dán důvod ke změně okruhu soudců, kteří mají věc vyřizovat. Žalobce namítl podjatost
všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové jednajících a rozhodujících ve správním
soudnictví. Podle rozvrhu práce však již byla věc přidělena senátu 31 Af, jehož členy jsou
Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná. Nejvyšší správní
soud se proto bude zabývat tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto třem
soudkyním. Teprve byla-li by shledána důvodnou a byly-li by tyto soudkyně vyloučeny
z projednávání a rozhodování věci, zabýval by se Nejvyšší správní soud otázkou podjatosti
ostatních soudců Krajského soudu v Hradci Králové. I při posuzování námitky podjatosti je totiž
nutno respektovat zásadu hospodárnosti řízení, aby podjatost jednotlivých soudců byla
prověřována jen dotud, dokud se nenajde potřebný počet soudců, kteří jsou ve vztahu k věci
nepodjatí a kteří tedy mohou ve věci jednat a rozhodovat (srov. i usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 – 34, dostupné na www.nssoud.cz).
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle odst. 5 věty čtvrté citovaného ustanovení
musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti,
z nichž podjatost soudce dovozuje.
Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nepodjatosti soudce v konkrétním případě. Podle názoru Ústavního
soudu má být vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci založeno nikoliv jen
na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda s ohledem na okolnosti případu lze mít
za to, že by soudce mohl být podjatý (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94).
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy,
je-li evidentní, že jeho vztah k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy
a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle
a nestranně rozhodovat (viz nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ust. §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům, kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů, mohou vzniknout i tehdy,
je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Žalobce v námitce podjatosti tvrdí, že soudci Krajského soudu v Hradci Králové, jednající
a rozhodující ve správním soudnictví, jsou podjatí v projednávané věci z důvodů dřívějších,
„neboť jinak opět reálně hrozí, že (…) soudci Krajského soudu v Hradci Králové bude
pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého
rozhodování soudu“.
V ust. §8 odst. 1 s. ř. s. je stanoveno, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Postup soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování soudce v jiných věcech proto
nemůže již ze zákona vést k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný
(odst. 1 citovaného ustanovení). Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho
nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními závěry, které soudce dříve vyslovil,
je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Postup soudkyň Mgr. Marie Kocourkové,
JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné v řízení o projednávané věci a jejich případné
rozhodování v jiných věcech tedy nemá žádnou právní relevanci. Soudce může být vyloučen
z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení
o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu soudu, které se projevuje
polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu lze,
ale za použití opravných prostředků (jsou-li přípustné), nikoli námitky podjatosti.
I skutečnost, že by žalobce byl případně přesvědčen o opaku, ještě není důvodem,
pro který by bylo nutno považovat uvedené soudkyně krajského soudu za podjaté. Žalobce má
nepochybně právo na svůj názor, ten však není podložen žádnou objektivní skutečností, z níž by
se mohl dovozovat opak. Z tvrzení žalobce ani ze skutečností, jež lze shledat ze soudního spisu,
nevyplývají byť jen náznaky toho, že by zde existoval vztah uvedených soudkyň k dané věci
a k účastníkům, jež by dosahoval takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti tyto soudkyně nebudou moci nebo schopny nezávisle a nestranně rozhodovat.
Nejvyšší správní soud má proto za to, že neexistují žádné pochybnosti o nepodjatosti
soudkyň Mgr. Marie Kocourkové, JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné
při projednávání a rozhodování uvedené věci z důvodu jejich poměru k účastníkům. Žalobce
neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, z níž by bylo možno dovodit nutnost vyloučení výše
uvedených soudkyň z projednávání a rozhodování dané věci.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti žalobce vůči uvedeným soudkyním
rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
V důsledku tohoto závěru Nejvyššího správního soudu odpadá nutnost rozhodovat
o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.) , protože v důsledku přednostního rozhodnutí o námitce
podjatosti a nevyloučení uvedených soudkyň z projednávání a rozhodování předmětné věci,
nenastala situace, že by pro vyloučení soudců specializovaných senátu místně příslušného soudu
nebylo možno sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu