ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.255.2014:38
sp. zn. Nao 255/2014 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2013, č. j. 28087/13/5000-14402-704389,
vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 59 Af 28/2014, o
námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci Mgr. Lucie Trejbalová,
Mgr. Karolína Tylová, LL.M. a JUDr. Pavel Vacek nejsou v y l o u č e n i z projednávání
a rozhodnutí věci vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
pod sp. zn. 59 Af 28/2014.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně žalobce napadl rozhodnutí žalovaného
ze dne 25. 11. 2013, č. j. 28087/13/5000-14402-704389. Krajský soud v Brně věc postoupil
usnesením ze dne 25. 2. 2014, č. j. 30 Af 11/2014 – 11, Krajskému soudu v Ústí nad Labem,
přičemž dle platného rozvrhu práce tohoto soudu rozhodnutí o této věci náleží Krajskému soudu
v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci.
Podáním ze dne 2. 6. 2014 uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči všem soudcům
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, kteří by měli jeho věc rozhodovat.
Navrhl, aby soudci byli vyloučeni z projednávání věci a věc byla přikázána jinému soudu téhož
stupně z důvodu delegace nutné, neboť „jinak opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším
pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů “.
Ve vyjádření k podané námitce Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M.
a JUDr. Pavel Vacek, soudci specializovaného správního senátu, jemuž byla věc v souladu
s rozvrhem práce přidělena, shodně uvedli, že se necítí být v projednávané věci podjatí. Nemají
osobní vztah k žalobci ani osobám, které se podílely na řízení před správním orgánem, nemají
žádný vztah k projednávané věci, ani se nepodíleli na jejím projednávání v řízení před správním
orgánem.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich ne podjatosti. Vyloučeni
jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a z e závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nestranně a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na pr ojednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti.
Takové důvody zjištěny nebyly a ani je žalobce neuvedl.
Z obsahu podání obsahujícího námitku podjatosti lze snad dovodit, že žalobce možnou
podjatost spatřuje v tom, jak krajský soud rozhoduje či rozhodoval v řízeních, ve kterých žalobce
vystupoval jako účastník řízení. Potřebu přikázání věci jinému soudu žalobce spatřuje v reálné
hrozbě pokračování „v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování
soudů.“. Žalobce tak nepředestřel tvrzení, ani nedoložil žádné důkazy svědčící o tom,
že by dotčení soudci měli takový poměr k věci, účastníkům či jejich zástupcům, který by mohl
zakládat pochyby o jejich nepodjatosti a pro který by Nejvyšší správní soud mohl o vyloučení
soudců rozhodnout. Tvrzení žalobce lze považovat pouze za důvod spočívající v postupu soudců
v řízení o jiných věcech, který zákon jako okolnost pro vyloučení soudců výslovně zapovídá
(viz poslední věta §8 odst. 1 s. ř. s.). Námitka podjatosti vznesená žalobcem tedy není důvodná.
Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 30. července 2014
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu