ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.314.2014:33
sp. zn. Nao 314/2014 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: A. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2014, č. j. 2216/14/5000-14502-706053, o
námitce podjatosti všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci,
vznesené žalobkyní ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
pod sp. zn. 59 Af 36/2014,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci Mgr. Lucie Trejbalová,
Mgr. Karolína Tylová, LL.M. a JUDr. Pavel Vacek nejsou v y l o u č e n i z projednávání
a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
pod sp. zn. 59 Af 36/2014.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 2. 2014, č. j. 2216/14/5000-14502-706053,
bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký
kraj, Územní pracoviště v Jilemnici, jako správního orgánu prvního stupně ze dne
13. 8. 2013, č. j. 754085/13/2605-05702-603261; tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání
žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 11. 6. 2013,
č. j. 749843/13/2605-05702-603261, a odvolací řízení bylo zastaveno, neboť odvolání bylo
podáno po lhůtě. Předmětem správního řízení bylo vyměření daně z nemovitostí žalobkyni.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou ze dne 6. 5. 2014, podanou
u Krajského soudu v Brně, ve které navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného,
jakož i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, popř. vyslovil nicotnost
obou rozhodnutí.
[3] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 5. 2014, č. j. 62 Af 35/2014 – 8, věc postoupil
Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu místně příslušnému. Přípisem Krajského soudu
v Ústí nad Labem, č. j. 15 Af 45/2014 – 12, byl spis postoupen k vyřízení místně příslušné
pobočce krajského soudu v Liberci.
[4] Podáním ze dne 21. 7. 2014 žalobkyně ve smyslu §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vznesla námitku podjatosti
všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v aktuálním obsazení
a navrhla jejich neprodlené vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a důsledně tomu
i přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné. V opačném případě podle
žalobkyně reálně hrozí, že těmito soudci bude pokračováno v pokořování nezávislého,
nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů.
[5] Členové senátu 59 Af Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci,
příslušného podle rozvrhu práce k projednání a rozhodnutí věci, se k námitce podjatosti vyjádřili
tak, že Mgr. Karolína Tylová, LL.M. ve vyjádření ze dne 29. 7. 2014 uvedla, že se v souzené věci
necítí být podjatá; žalobkyni ani nikoho z těch, kdo se podíleli na řízení před žalovaným, osobně
nezná, nemá žádný vztah k projednávané věci ani se nepodílela na jejím projednávání před
správním orgánem. Mgr. Lucie Trejbalová ve vyjádření ze dne 31. 7. 2014 konstatovala,
že se v souzené věci necítí být podjatá; k žalobkyni ani žádné osobě žalovaného nemá osobní
vztah a nemá žádný vztah k projednávané věci ani se nepodílela na jejím vyřízení před správním
orgánem. JUDr. Pavel Vacek ve vyjádření ze dne 12. 7. 2014 (podle obsahu spisové dokumentace
se ve skutečnosti zřejmě jedná o vyjádření ze dne 12. 8. 2014) sdělil, že se v dané věci necítí
být podjatý, neboť žalobkyni ani nikoho z těch, kdo se podíleli na projednávání nebo
rozhodování věci před správním orgánem, osobně nezná; nemá žádný vztah k projednávané věci
ani se osobně nepodílel na jejím projednávání před správním orgánem.
[6] Nejvyšší správní soud po posouzení námitky podjatosti neshledal důvody pro vyloučení
soudců správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, určených podle
rozvrhu práce, z projednávání a rozhodnutí věci.
[7] Podle §8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s. „soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[8] Poměr soudce k věci je ve smyslu citovaného ustanovení třeba chápat jako přímý zájem
soudce na daném řízení, zejména na jeho výsledku. Vyloučen by byl rovněž soudce, který
by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti
o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům pak mohou vedle vztahů
příbuzenských a obdobných vzniknout i tehdy, je-li vztah soudce k účastníkům, popř. jejich
zástupcům nepřiměřeně přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Rozhodnutí o vyloučení soudce
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci,
přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
(vyhlášena pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších ústavních předpisů)]. Soudce lze proto vyloučit
z projednávání a rozhodnutí věci, která mu byla zákonným postupem přidělena, jen výjimečně
a ze závažných důvodů, které soudci reálně brání v nezávislém, nestranném a spravedlivém
rozhodování (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16,
všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dostupná z: ).
[9] Předně je třeba podotknout, že žalobkyně sice neoznačila konkrétní soudce, jejichž
podjatost namítá, nýbrž důvody pro vyloučení vztáhla ke všem soudcům správního úseku
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, v souladu s konstantní judikaturou
Nejvyššího správního soudu je nicméně třeba nejprve zkoumat, zda jsou dány důvody
pro vyloučení soudců, kteří mají věc v souladu s rozvrhem práce projednat a rozhodnout,
v daném případě soudců senátu 59 Af Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
Mgr. Lucie Trejbalové, Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a JUDr. Pavla Vacka. Teprve v případě,
že by Nejvyšší správní soud shledal vyloučení těchto soudců, resp. některého či některých
z nich, z projednávání a rozhodnutí věci, posuzoval by žalobkyní tvrzené důvody podjatosti
ve vztahu k dalším soudcům, kteří podle rozvrhu práce členy daného senátu zastupují, a byli
by tak povoláni k posouzení věci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006,
č. j. Nao 32/2005 - 34).
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě řízení o žalobě žalobce proti
napadenému rozhodnutí žalovaného není dán důvod pochybovat o nepodjatosti žádného
ze soudců senátu 59 Af Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, a to se zřetelem
k jejich poměru k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům.
[11] Žalobkyně ani neuvádí žádné konkrétní důvody, pro které by měli být tito soudci
vyloučeni, přičemž jako důvod pro vyloučení zejména nelze hodnotit žalobkyní ve zcela obecné
rovině namítané pokračování v pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého
rozhodování soudů. Rovněž ze spisového materiálu vztahujícího se k dané věci žádné skutečnosti
svědčící pro vyloučení kteréhokoli z uvedených soudců správního úseku Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočka v Liberci nevyplývají. Stejně tak ani žádný z těchto soudců se necítí
být podjatým a žádnému z nich není známa žádná skutečnost, ze které by mohl vyplynout důvod
případných pochybností o jeho nepodjatosti.
[12] Nejvyšší správní soud v této souvislosti poukazuje na ustanovení §8 odst. 1 věta třetí
s. ř. s., podle něhož důvodem k vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívají v jeho
rozhodování v jiných věcech. Důvodem pro vyloučení soudce tedy nemůže být případné dřívější
rozhodování soudce v jiné věci, zejména v jiném řízení, kterého byla žalobkyně účastníkem.
Žalobkyně nicméně ve své zcela obecné námitce ani v tomto směru nic netvrdí.
[13] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v projednávané věci nebyly naplněny podmínky §8 odst. 1 s. ř. s., a podle §8 odst. 5 s. ř. s.
rozhodl po vyjádření dotčených soudců tak, že soudci senátu 59 Af Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočka v Liberci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené
u tohoto soudu pod sp. zn. 59 Af 26/2014 a nejsou zde tudíž ani důvody pro přikázání věci
jinému než místně příslušnému soudu ve smyslu §109 odst. 1 s. ř. s. Použití tohoto ustanovení
totiž přichází v úvahu tehdy, pokud pro vyloučení soudců specializovaných senátu místně
příslušného soudu nelze sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. září 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu