ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.330.2014:74
sp. zn. Nao 330/2014 – 74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Ing. J. P.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2013, č. j. 2013/15992 - 421, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2014, č. j. 36 Ad 10/2014 –
14, vedeném Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 2 As 66/2014, v řízení o námitce podjatosti
vznesené žalobkyní proti soudkyni Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluši Doškové,
takto:
Soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková ne ní v y l o uč e na
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 66/2014.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 4. 6. 2013 se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví
uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí
Úřadu práce ČR – krajské pobočky ve Zlíně ze dne 30. 1. 2013, č. j. MPSV-UP/1189371/13/AIS-
ZAM. V záhlaví uvedeným usnesením Krajského soudu v Brně, byla věc postoupena Krajskému
soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému. Toto usnesení napadla stěžovatelka kasační
stížností.
[2] V řízení o kasační stížnosti stěžovatelka vznesla námitku podjatosti členů druhého senátu
zdejšího soudu, který byl dle platného rozvrhu práce k projednání a rozhodnutí kasační stížnosti
povolán. O uvedené námitce bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 6. 2014, č. j. Nao 219/2014 – 41, tak, že soudkyně JUDr. Miluše Došková a Mgr. Eva Šonková
nejsou vyloučeny z projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 2 As 66/2014. Vůči třetímu členu druhého senátu zdejšího soudu, JUDr. Karlu Šimkovi,
nebyla námitka podjatosti stěžovatelkou uplatněna.
[3] V souvislosti s usnesením ze dne 14. 8. 2014, č. j. 2 As 66/2014 - 50, kterým předsedkyně
druhého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková vyzvala stěžovatelku
k předložení plné moci udělené advokátovi, který ji bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti,
nebo k prokázání, že má stěžovatelka vysokoškolské právnické vzdělání, stěžovatelka opětovně
vznesla námitku podjatosti soudkyně JUDr. Miluše Doškové ze dne 25. 8. 2014.
[4] Tato námitka podjatosti byla v souladu s rozvrhem práce předložena k posouzení
a rozhodnutí devátému senátu zdejšího soudu ve věci vedené pod sp. zn. Nao 330/2014.
Stěžovatelka po poučení o složení tohoto senátu a o možnosti uplatnit v propadné lhůtě jednoho
týdne námitku podjatosti, vnesla námitku podjatosti všech soudců devátého senátu, tak i všech
soudců desátého senátu. O uvedené námitce bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. Nao 366/2014 – 69, tak, že soudci JUDr. Radan Malík,
JUDr. Barbara Pořízková a JUDr. Petr Mikeš nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci.
[5] Podjatost JUDr. Miluše Doškové je spatřována v tom, že předchozí namítána podjatost této
soudkyně nebyla posouzena řádně. O námitce podjatosti totiž rozhodoval v řízení vedeném
pod sp. zn. Nao 219/2014 soudce JUDr. Jaroslav Vlašín, proti němuž byla také podána námitka
podjatosti, a to v několika řízeních vedených u Nejvyššího správního soudu, neboť stěžovatelku
svými rozhodnutími značně poškozoval.
[6] K podané námitce se vyjádřila dne 1. 9. 2014 soudkyně JUDr. Miluše Došková tak, že nemá
žádný poměr k věci ani k účastníkům řízení. Nepodílela se na projednávání a rozhodování věci samé
u správního orgánu ani v předchozím soudním řízení ve smyslu §8 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dále poukázala,
že o předchozí námitce podjatosti, mimo jiné vůči její osobě, bylo rozhodnuto usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2014, č. j. Nao 219/2014 – 41.
[7] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba
zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí
uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit
při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny
konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší
správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
[8] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze
mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429).
[9] Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně
rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které
k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání
a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané
věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem
stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o
vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle
níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví
zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je
příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
[10] Důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může být pouze jeho
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci může vyplývat především
z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdyby mohl být
rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen by byl rovněž soudce, který by získal
o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Poměr soudce k účastníkům nebo
k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být založen příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod. V daném případě však nebyla
objektivně zjištěna žádná z těchto skutečností.
[11] Z námitky podjatosti vznesené stěžovatelkou neplyne existence důvodné pochybnosti
o nepodjatosti soudkyně JUDr. Miluše Doškové pro její poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům, která by byla při posuzování námitky podjatosti relevantní. Žádný z důvodů
předpokládaný v §8 s. ř. s. tak dán není a stěžovatelka jej vlastně ani netvrdí. Z pouhého nesouhlasu
s dřívějším rozhodnutím o podjatosti soudkyně JUDr. Miluše Doškové, resp. z toho, že se na tomto
rozhodnutí podílel soudce, o němž tvrdí, že je podjatý, ačkoliv námitku podjatosti proti němu
vznést v době rozhodování mohla a neučinila tak, podjatost soudkyně dovodit nelze.
[12] Z výše uvedených důvodů neshledal Nejvyšší správní soud důvodnou námitku podjatosti
soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Doškové a rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 27. listopadu 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu