ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.348.2014:20
sp. zn. Nao 348/2014 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení
o námitce podjatosti soudců devátého senátu Nejvyššího správního soudu vznesené žalobcem
ve věci vedené pod sp. zn. 9 As 223/2014,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Radan Malík, JUDr. Barbara Pořízková
a JUDr. Petr Mikeš nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 As 223/2014.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 7. 2014, č. j. 10 Na 94/2013 – 37,
zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení, v němž se žalobce domáhá přezkumu
rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV-UM/10417/13/9S-JČK, kterým dle tvrzení žalobce bylo
zamítnuto jeho odvolání proti neposkytnutí dávky v hmotné nouzi.
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce u krajského soudu kasační stížnost.
[3] V podání doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 2. 9. 2014 stěžovatel uplatnil
námitku podjatosti soudců devátého senátu, když uvedl, že „upozorňuje členy devátého senátu
adresovaného tribunálu, že se ocitli v postavení soudců podjatých, pakliže se přímo podíleli na rozhodování
v předchozím soudním řízení (9 As 79/14), o čemž musí vědět, poněvadž je to patrné z kasační stížnosti i spisu
KS.“
[4] Ke vznesené námitce soudci devátého senátu zdejšího soudu shodně uvedli, že nemají
žádný poměr k účastníkům ani k věci.
[5] Námitka podjatosti byla v souladu s rozvrhem práce přidělena k rozhodnutí čtvrtému
senátu Nejvyššího správního soudu.
[6] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), soudci
jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování
v jiných věcech.
[7] Podle odst. 5 téhož ustanovení, účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání.
K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní
soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
[8] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Rozhodování o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva
na spravedlivý proces. Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií,
jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti
je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují
objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním
případě. K vyloučení soudce může v zásadě dojít teprve tehdy, pokud je evidentní, že vztah
soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně
rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, dostupný
na nalus.usoud.cz nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné na www.nssoud.cz).
[9] Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
s. ř. s., podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu
i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto
příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[10] Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti.
Takové důvody zjevně dány nejsou a ani žalobce žádné takové okolnosti neuvádí.
[11] Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro vyloučení soudců devátého senátu zdejšího soudu z projednávání
a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 9 As 223/2014 nejsou dány. Stěžovatel
totiž neuvádí žádný konkrétní důvod ani skutečnost, ze které by bylo možné podjatost soudců
uvedeného senátu dovodit. Namítá toliko, že shora uvedení soudci rozhodovali také v jiné jeho
věci, která byla vedena pod sp. zn. 9 As 79/2014, aniž by však namítal některý z výše uvedených
zákonných důvodů pro jejich vyloučení.
[12] Z ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. sice plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení soudců
je skutečnost, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení, musí jít však o totožnou věc. Taková situace
však v posuzované věci nenastala. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publikováno pod č. 53/2004 Sb. NSS,
v němž bylo jasně vyloženo, že „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci,
byť by se i týkala týchž účastníků (zde kasační stížnost podaná proti jinému rozhodnutí krajského
soudu). Toto ustanovení vylučuje z projednávání věci soudce, kteří se podíleli na vydání
napadeného rozhodnutí krajského soudu, popř. rozhodnutí správních orgánů, která jsou
přezkoumávána. Naopak podjatost nespočívá v tom, že shodný soudce rozhoduje o opětovném
opravném prostředku podaném proti rozhodnutí krajského soudu vydanému po předchozím
zrušovacím rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, na jehož vydání se podíleli stejní soudci.
K tomu lze odkázat na výslovnou úpravu v §14 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád. Naopak procesní předpisy výslovně předvídají, že takováto (opětovná) kasační stížnost
je přidělena senátu Nejvyššího správního soudu, který vydal předchozí zrušovací rozsudek (srov.
pravidlo pro rozdělování uvedené v bodu 4.1 Rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu na rok
2014).
[13] Nejvyšší správní soud tak má za to, že skutečným důvodem návrhu
stěžovatele na vyloučení soudců devátého senátu je jeho přesvědčení o jejich předchozím
nesprávném postupu v jiné věci. To však (i kdyby takový postup byl skutečně
nesprávný, což v nyní rozhodované věci nelze zkoumat) nemůže být legitimním důvodem,
který by mohl znamenat vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci. Soudce
může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení
žalobce o nespravedlnosti vedení řízení. K tomu, aby účastník brojil proti tvrzené nesprávnosti
postupu soudu, však slouží opravné prostředky a nikoli námitka podjatosti. Existence odlišných
názorů stěžovatele na věc pak s podjatostí soudce nemá nic společného. Zákon v §8 odst. 1
na konci s. ř. s. ostatně výslovně uvádí, že důvodem pro vyloučení soudce nemůže být jeho
postup v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[14] Lze tedy uzavřít, že námitka žalobce neobsahuje žádné skutečnosti, které by bylo
možno podřadit pod důvody podjatosti a ani z vyjádření ve výroku uvedených soudců devátého
senátu Nejvyššího správního soudu neplyne nic, z čeho by bylo možno pochybovat o jejich
nepodjatosti; tyto skutečnosti nevyplynuly ani ze soudního spisu.
[15] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů podjatost ve výroku uvedených soudců
devátého senátu Nejvyššího správního soudu pro rozhodování ve věci žalobce vedené u zdejšího
soudu pod sp. zn. 9 As 223/2014 neshledal, a proto rozhodl tak, že nejsou z projednávání
a rozhodování této věci vyloučeni.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu