ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.386.2014:79
sp. zn. Nao 386/2014 - 79
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci navrhovatele: Přípravný
výbor pro konání místního referenda o poloze osobního železničního nádraží v Brně
ve složení: Mgr. J. P., RNDr. M. P. a O. N., zastoupen Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem
Kořenského 15, Praha 5 - Smíchov, proti odpůrci: Statutární město Brno, se sídlem
Dominikánské náměstí 1, Brno, zastoupen Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, jednatelem
a společníkem společnosti Havel, Holásek & Partners s. r. o., advokátní kancelář, se sídlem
Na Florenci 2116/15, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 12. 9. 2014, č. j. 65 A 6/2014 - 38, o námitce podjatosti vznesené odpůrcem
proti soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Radanu Malíkovi,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Radan Malík je v y l o u č e n
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Ars 8/2014.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2014 č. j. 65 A 6/2014 – 38,
byl odmítnut návrh navrhovatele na vyhlášení místního referenda ve Statutárním městě Brně
na dny 10. a 11. 10. 2014 o otázkách: „1. Souhlasíte s tím, aby město Brno podniklo bezodkladně všechny
kroky v samostatné působnosti k modernizaci železniční stanice „Brno-hlavní nádraží“ v dosavadní poloze podél
ulice Nádražní?, 2. Souhlasíte s tím, aby město Brno podniklo bezodkladně všechny kroky v samostatné
působnosti s cílem prosadit, aby se nejlepší řešení modernizace železniční stanice „Brno-hlavní nádraží“ určilo
prostřednictvím soustavy otevřených návrhových soutěží?“
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal navrhovatel dne 24. 9. 2014 u Nejvyššího
správního soudu podrobně odůvodněnou kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud poté dne 26. 9. 2014 poučil účastníky řízení o složení senátu tohoto
soudu, kterému byla věc přidělena podle rozvrhu práce k vyřízení. Z této informace vyplývá,
že se podanou kasační stížností bude zabývat volební senát Nejvyššího správního soudu,
který je složen z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Zdeňka Kühna,
JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Miroslava Výborného a Mgr. Daniely
Zemanové.
Odpůrce na toto poučení reagoval podáním ze dne 3. 10. 2014, které bylo téhož dne
doručeno Nejvyššímu správnímu soudu, v němž vznesl námitku podjatosti vůči soudci
Nejvyššího správního soudu JUDr. Radanu Malíkovi.
Odpůrce především poukázal na to, že návrh na vyhlášení místního referenda se přímo
týká určení polohy osobního nádraží v Brně. V této věci v současné době probíhá územní řízení,
jehož předmětem je umístění souboru staveb souhrnně označených jako „Přestavba železničního
uzlu Brno“. Územní řízení v této věci bylo zahájeno v roce 2005. Úřad městské části Brno - střed,
stavební úřad, dosud vydal již tři nepravomocná územní rozhodnutí. Tento stavební úřad vydal
nejprve dne 27. 11. 2006 územní rozhodnutí č. 169, které bylo zrušeno rozhodnutím Krajského
soudu v Brně. Následně dne 2. 7. 2010 vydal stavební úřad územní rozhodnutí č. 169 A,
které bylo zrušeno odvolacím správním orgánem. Poté pak dne 18. 9. 2013 vydal stavební úřad
územní rozhodnutí č. 239, proti kterému byla podána odvolání a v současné době probíhá
odvolací řízení.
Odpůrci Městu Brno je však z pozice žadatele o vydání shora uvedeného územního
rozhodnutí známo, že účastníkem územního řízení byl a nadále i je soudce Nejvyššího správního
soudu JUDr. Radan Malík, který je vlastníkem, resp. spoluvlastníkem nemovitostí (pozemků
a staveb) sousedících s pozemky, na které se část souboru staveb označených jako „Přestavba
železničního uzlu Brno“ umisťuje v rámci územního řízení. JUDr. Radan Malík se přitom
jako účastník v minulosti aktivně zapojil do výše uvedeného územního řízení. V rámci tohoto
řízení podal v roce 2006 dvě samostatné námitky proti záměru umístění uvedeného souboru
staveb, které byly územním rozhodnutím č. 169 zamítnuty. Následně pak JUDr. Radan Malík
podal proti tomuto rozhodnutí č. 169 i odvolání. V rámci pokračování územního řízení
před stavebním úřadem (po zrušení územního rozhodnutí č. 169) podal JUDr. Radan Malík
v roce 2010 i tři samostatné námitky proti záměru umístění uvedeného souboru staveb, které byly
zamítnuty územním rozhodnutím č. 169 A, proti němuž podal i odvolání. Soudce Nejvyššího
správního soudu JUDr. Radan Malík proto byl a nadále i je po zrušení územního rozhodnutí
č. 169 A účastníkem územního řízení ve věci „Přestavba železničního uzlu Brno“ vedoucího
k dosud nepravomocnému územnímu rozhodnutí č. 239. Obsahová provázanost výše uvedeného
řízení a navrhovaného místního referenda o poloze osobního železničního nádraží v Brně je více
než zřejmá i z toho, že jedním z odvolatelů proti územnímu rozhodnutí č. 239 je i Občanské
sdružení Děti Země - Klub pro udržitelnou dopravu, které zastupuje RNDr. M. P., současně
i člen Přípravného výboru pro konání místního referenda o poloze osobního železničního nádraží
v Brně.
Odpůrce Město Brno je též informován o tom, že průběh posuzování návrhu referenda
a související soudní řízení jsou navrhovatelem (přípravným výborem) medializovány a zneužívány
pro prezentaci názorů přípravného výboru. Navrhovatel, resp. členové přípravného výboru,
se v médiích a na veřejných fórech pravidelně a negativně vymezují vůči „Přestavbě železničního
uzlu Brno“ v podobě navrhované v rámci územního řízení. Navrhovatel se tak návrhem
na vyhlášení místního referenda a také kasační stížností snaží prosazovat, aby v konečném
důsledku bylo zastaveno územní řízení o umístění stavby. Tento cíl navrhovatele,
resp. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu proto podstatně ovlivňují postavení soudce
Nejvyššího správního soudu JUDr. Radana Malíka při uplatňování jeho práv v rámci
předmětného územního řízení formou námitek a odvolání.
Odpůrce Město Brno proto se zřetelem na uvedené skutečnosti navrhl, aby soudce
JUDr. Radan Malík byl vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. Ars 8/2014.
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Radan Malík v písemném vyjádření k námitce
podjatosti uvedl, že nemá žádný vztah k věci, k účastníkům a ani k jejich zástupcům. Je však
skutečností, že v minulosti byl jako vlastník, resp. spoluvlastník nemovitostí, v katastrálním území
Židenice, v obci Brno, účastníkem řízení, jehož předmětem je umístění souboru staveb
označených jako „Přestavba železničního uzlu Brno“, jakož i navazujícího soudního řízení
v postavení osoby zúčastněné na řízení. Posouzení vznesené námitky podjatosti proto ponechává
na úvaze rozhodujícího senátu.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci tehdy, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ust. §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost
soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li
namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu
ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být
ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy
na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob
zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může
v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům
nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení
soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle
níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví
zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil,
je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci
jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Jak již bylo uvedeno, soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Radan Malík
v písemném vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný vztah k věci, k účastníkům
ani k jejich zástupcům. Tuto skutečnost však sám korigoval konstatováním, že v minulosti
byl jako vlastník, resp. spoluvlastník nemovitostí, v katastrálním území Židenice, v obci Brno,
účastníkem řízení, jehož předmětem je i umístění souboru staveb označených jako „Přestavba
železničního uzlu Brno“, jakož i navazujícího soudního řízení v postavení osoby zúčastněné
na řízení. Z tohoto důvodu proto ponechává posouzení vznesené námitky podjatosti na úvaze
rozhodujícího senátu.
Nejvyšší správní soud v senátě rozhodujícím o vznesené námitce podjatosti proto musí
vzhledem ke shora uvedenému vyjádření soudce nejprve poukázat na nález Ústavního soudu
ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, dostupný na www.nalus.usoud.cz, který mimo jiné
konstatuje, že „…Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudkyně, zda se cítí nebo necítí být
podjatá, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem
na okolnosti případu – lze mít za to, že soudce by podjatý mohl být…“. Obdobně Ústavní soud ve svém
nálezu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05, dostupném na www.nalus.usoud.cz, mimo jiné
vyslovil, že „…Při posuzování nestrannosti a nezávislosti soudce proto nelze zcela odhlédnout ani od jevové
stránky věci, kdy je za validní kriterium považováno i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby,
neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudní rozhodování vůbec. I toto kriterium reflektuje sociální
povahu soudního rozhodování, z níž vyplývá, že i když třeba reálný důvod k pochybnostem o nestrannosti
a nezávislosti ve skutečnosti neexistuje – jak v subjektivní, tak dokonce i v objektivní poloze – nelze přehlížet
ani existenci možného přesvědčení, že takový důvod dán je…“.
Poměr k věci ve smyslu ust. §8 odst. 1 s. ř. s., který by jako jediný mohl v projednávané
věci přicházet v úvahu, může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na výsledku
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně
navrhovatele či na straně odpůrce, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být osobou zúčastněnou na řízení). Vyloučen
je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání
(např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování).
Nejvyšší správní soud v senátě rozhodujícím o námitce podjatosti dospěl po posouzení
všech uvedených skutečností a obsahu námitky podjatosti k závěru, že soudce Nejvyššího
správního soudu JUDr. Radan Malík by s ohledem na všechny okolnosti případu mohl
být podjatý.
Je tomu tak proto, že JUDr. Radan Malík je vlastníkem, resp. spoluvlastníkem
nemovitostí (pozemků a staveb) sousedících s pozemky, na které se část již zmíněné stavby
umisťuje v rámci územního řízení. Z tohoto titulu byl a je i nadále účastníkem probíhajícího
územního řízení, kde aktivně vystupoval formou podávání námitek a odvolání, jehož předmětem
je právě umístění souboru staveb označených jako „Přestavba železničního uzlu Brno“.
Toto umístění souboru staveb má též velmi úzkou souvislost a obsahovou provázanost
s návrhem na vyhlášení místního referenda o poloze osobního železničního nádraží v Brně a také
s kasační stížností.
Právě výše uvedené skutečnosti ve vzájemných souvislostech (účastenství a aktivita
JUDr. Radana Malíka v územním řízení, úzká souvislost a obsahová provázanost s návrhem
na vyhlášení místního referenda a s kasační stížnosti, tvrzení odpůrce, že se navrhovatel snaží
prosazovat návrhem na vyhlášení místního referenda a kasační stížností, aby v konečném
důsledku bylo zastaveno územní řízení o umístění stavby) by mohly navenek vyvolávat
z objektivního hlediska pochybnosti o nepodjatosti a nestrannosti soudce Nejvyššího správního
soudu JUDr. Radana Malíka při rozhodování nejen u účastníků řízení, ale i u tzv. třetích osob.
Jakkoliv Nejvyšší správní soud v senátě rozhodujícím o námitce podjatosti akceptuje
tvrzení soudce JUDr. Radana Malíka, že se subjektivně necítí být podjatý, akcentuje objektivní
pohled a konstatuje, že nelze vyloučit pochybnosti o jeho nepodjatosti. Důvodem vyloučení
soudce pro podjatost je garance spravedlivého procesu, jehož základním předpokladem
je nezávislost a nestrannost.
Jiné důvody mající za následek vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci nejsou
namítány a nepřicházejí v úvahu již z povahy věci.
Vzhledem k tomu, že odpůrcem namítané skutečnosti mohou ve smyslu ust. §8
odst. 1 s. ř. s. vyvolávat pochybnosti o nepodjatosti soudce JUDr. Radana Malíka, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2014
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu