ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.400.2014:75
sp. zn. Nao 400/2014 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 7, Praha 1, ve věci žaloby proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2013, č. j. 35105/13/7001-31001-505350, vedené
u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 Af 164/2013, v řízení o námitce podjatosti
uplatněné žalobcem podáním ze dne 8. 10. 2014 a vznesené vůči všem soudcům Krajského soud
v Ústí nad Labem,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem Mgr. Václav Trajer, JUDr. Petr Černý, Ph.D.,
JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené
u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 Af 164/2013.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 16. 10. 2012, která byla Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále
jen „krajský soud“) jako místně příslušnému soudu postoupena usnesením Městského soudu
v Praze ze dne 29. 10. 2013, č. j. 8 Af 56/2013-13, a která byla následně usnesením krajského
soudu ze dne 19. 12. 2013, č. j. 15 Af 157/2013-20, vyloučena k samostatnému řízení, se žalobce
domáhá zrušení nebo vyslovení nicotnosti shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného. Tímto
rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí
nad Labem ze dne 19. 12. 2012, č. j. 13856/12-1500-507486, jímž bylo zastaveno správní řízení
o žádosti žalobce o vyslovení neúčinnosti doručení výzvy k odstranění vad jeho podání ze dne
10. 4. 2012 z důvodu neuhrazení poplatkové povinnosti spojené s podání takovéto žádosti. Dále
se žalobce žalobou domáhá rovněž zrušení či vyslovení nicotnosti rozhodnutí Finančního
ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2012, č. j. 13856/12-1500-507486. Žalobce se žalobou
domáhá taktéž i přiznání odkladného účinku dle ustanovení §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Žalobce přípisem ze dne 8. 10. 2014, který byl doručen krajskému soudu dne
10. 10. 2014, vznesl námitku podjatosti všech soudců krajského soudu v aktuálním obsazení
s návrhem na jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí „nejenom této věci.“ Uvedl,
že projednávaná věc musí být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné,
jinak dle jeho názoru opět hrozí, že bude pokračováno v „dalším pokořování nezávislého, nestranného,
odborného a spravedlivého rozhodování soudů“.
Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti ve výroku jmenovaní soudci senátu 15
krajského soudu shodně uvedli, že se v dané věci směrem k žalobci necítí být jakkoli podjatí
a námitku považují za zcela nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že v případech, kdy je účastníkem řízení
vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu a přitom je již zřejmé, kterému soudci
(soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat otázkou podjatosti jiných než těchto
soudců jen za předpokladu, že u rozhodujících soudců bude shledán důvod k vyloučení.
V případě, že tomu tak není a že tedy nic nebrání v tom, aby soudci, jimž věc byla či bude
přidělena, ji projednali a rozhodli, postrádá zkoumání podjatosti dalších soudců daného soudu
smysl, neboť není dán důvod ke změně okruhu soudců, kteří mají věc projednat. Žalobce namítl
podjatost všech soudců krajského soudu. Podle rozvrhu práce již věc byla přidělena senátu 15
tohoto soudu, který bude rozhodovat ve složení: Mgr. Václav Trajer, JUDr. Petr Černý, Ph.D.,
a JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval tím, zda je námitka
podjatosti relevantní ve vztahu k těmto soudcům.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
s. ř. s., podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou
též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení
může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne
ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání.
K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní
soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Podjatost soudce
také zasahuje do principu nezávislosti soudce. Institut soudce vychází z premisy
nezaujatosti a nestrannosti a jako takový tvoří pilíř demokratické společnosti. Vzhledem
k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně
a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., tak je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen
by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, vztahem srdečně přátelským (či naopak vzájemně
nepřátelským), může jít také o vztah ekonomické závislosti. V nastalém případě přitom žalobce
žádný podobný vztah nenamítá.
Jde-li o důvody uvedené v druhé větě §8 odst. 1 s. ř. s (tj. vyloučení soudce z důvodu
jeho podílu na předchozím soudním řízení), pak smysl a účel tohoto ustanovení spočívá
ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy
jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces.
S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat
tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat
a rozhodovat stejný soudce. O takový případ však evidentně nejde, neboť věc je ve fázi řízení
před krajským soudem coby soudem prvního stupně. Žalobce také nenamítá, že by se jmenovaní
soudci jakkoliv podíleli na vydání rozhodnutí před správním orgánem.
Z námitky podjatosti vznesené žalobcem vyplývá, že je podána s ohledem na předchozí
rozhodovací činnost krajského soudu, zejm. s ohledem na výslovně uváděná usnesení, kterými
byl žalobce vyzván k zaplacení soudních poplatků. Zde je nutno opět poukázat na §8 odst. 1
s. ř. s., který výslovně stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Soudce
může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení
účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí, které se projevuje polemikou s názory
soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží
opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti vůči soudcům krajského soudu rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
V důsledku tohoto způsobu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu odpadá nutnost
rozhodovat o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.). Je tomu tak proto, že v důsledku přednostního
rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobcem a nevyloučení uvedených soudců
z projednávání a rozhodování předmětné věci nenastala situace, že by pro vyloučení soudců
specializovaných senátů místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2014
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu