ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.41.2014:52
sp. zn. Nao 41/2014 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: B. V.,
zastoupen JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem v Kolíně, Sladkovského 13, proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2009, č. j. 185387/2009/KUSK, o námitce
podjatosti předsedy senátu Městského soudu v Praze JUDr. Slavomíra Nováka a jeho vyloučení
z projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 A 2/2010,
takto:
Soudce Městského soudu v Praze JUDr. Slavomír Novák není v y l o u č e n
z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 A 2/2010.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze projednává žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení výše
označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo jako nepřípustné zamítnuto jeho odvolání proti
rozhodnutí Městského úřadu Čáslav, odboru výstavby a regionálního rozvoje, ze dne 29. 7 . 2008,
č. j. VÝST 17570/08, 3284/2008- Ob. Tímto rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla
společnosti LESS & TIMBER, s. r. o. povolena stavba „D řevozpracující závod Čáslav“
na pozemcích parc. č. 497/3, 497/12, 522/5, 737/1, 737/5, 737/6, 737/7, 737/8, 737/9, 1986/1,
2120, 2121, 2124, 2125, 2126, 2127, 2128, 2129, 2130, 2131, 2132, 3434 a 3435 v k. ú. Čáslav.
Podáním ze dne 8. 1. 2014 žalobce vznesl námitku podjatosti JUDr. Slavomíra Nováka.
Tuto námitku podjatosti žalobce zdůvodňuje tím, že ve stavebním řízení vedeném u Městského
úřadu Čáslav se „jednalo a jedná o zločinné spolčení, korupci a klientelismus za podpory zdejších složek PČR
+ SZ. To je OSZ K. Hora + KSZ Praha + KU Stř. kraje“ , proto je podle názoru žalobce dána
pochybnost o nepodjatosti JUDr. Slavomíra Nováka, který působil na státním zastupitelství
a zná osoby, které „toto zavinily“.
JUDr. Slavomír Novák k námitce podjatosti vznesené žalobcem uvedl, že do roku 1998
působil u orgánů státního zastupitelství v Praze, respektive bývalé prokuratury před její
transformací ve státní zastupitelství. Během svého působení u státního zastupitelství vyřizoval
různá podání žalobce, zejména v úseku všeobecného a občansko-soudního dozoru. Pro časový
odstup již není schopen uvést, čeho se týkala. Pokud jde o nyní projednávanou věc, prohlašuje
JUDr. Slavomír Novák, že nemá žádný poměr ani k věci ani k účastníkům či jejich zástupcům.
Rovněž se nepodílel na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. platí, že soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s. musí
účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž podjatost
soudce dovozuje. Žalobce uvedl, že podjatost soudce spatřuje v tom, že ze svého dřívějšího
působení u státního zastupitelství zná osoby, které se na státním zastupitelství, podle názoru
žalobce, měly podílet na rozhodování ve věci jeho podání adresovaných orgánům státního
zastupitelství.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne, že
nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i
z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci může být založeno
nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jest liže lze mít pochybnosti
o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba u činit úvahu, zda – s ohledem
na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne
27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech
případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě
existujících objektivních skutečností, které k subjektivním po chybnostem osob zúčastněných
na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít
teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zás tupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci
nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS
105/01 in N 98/23 SbNU 11).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Tímto principem jsou vyloučeny praktiky kabinetní justice a nestrannost soudního
rozhodování je tak chráněna ve prospěch účastníků soudních řízení nejlépe. Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně naplněna, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Žalobce nenamítal, že by se JUDr. Slav omír Novák podílel na rozhodování
v projednávané věci v řízení před správním orgánem nebo v předchozím soudním řízení,
a rovněž z vyjádření samotného JUDr. Nováka vyplynulo, že tyto důvody podjatosti nejsou dány.
Žalobce ani nenamítal, že by se JUDr. Novák při svém působení na státním zastupitelství podílel
na rozhodování o podáních žalobce týkajících se nyní projednávané věci. Žalobce dovozuje
podjatost JUDr. Nováka pouze z toho, že zná osoby, které se na státním zastupitelství podílely
na rozhodování o podáních žalobce týkajících se nyní projednávané věci.
Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne
27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013 – 56) vyplývá, že důvod pro vyloučení soudce z projednávání
a rozhodnutí věci nelze bez dalšího spatřovat toliko ve skutečnosti, že soudce vyššího soudu
rozhoduje o věci vzešlé od kolegů z nižšího soudu, kde předtím působil. Z toho je tedy patrné,
že důvod podjatosti soudce nelze spatřovat pouze ve skutečnosti, že zná osoby, které se podílely
na rozhodování věci u nižšího soudu.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu je nutné v projednávané věci na základě závěrů
citované judikatury analogicky dojít k závěru, že JUDr. Slavomír Novák není bez dalšího
vyloučen z projednávání věci jen proto, že zná osoby, které se podílely na rozhodování
o podáních žalobce určených státnímu zastupitelství a týkajících se projednávané věci. Je třeba
podotknout, že v nyní vedeném soudním řízení není přezkoumáván postup či rozhodování osob
ze státního zastupitelství, které podle tvrzení žalobce JUDr. Slavomír Novák zná. Pokud soudce
zná osoby, které se podílely u jiného orgánu a na základě jiné věcné příslušnosti na rozhodování
o podáních žalobce týkajících se projednávané věci, je třeba tuto souvislost vyhodnotit zásadně
jako bezvýznamnou, v každém případě jako méně závažnou než souvislost danou tím, že soudce
zná osoby, které se podílely přímo na rozhodování ve věci v soudním řízení na nižším stupni
soudní soustavy. V řízení před správním soudem není přezkoumáván postup státního
zastupitelství vůči žalobci a jeho podnětům - na rozdíl od situace, kdy má soudce přezkoumat
postup či rozhodnutí osoby, kterou osobně z nižšího soudu zná. Tato úvaha koresponduje
i s výše uvedenou judikaturou.
Jinak řečeno, není-li spatřován dostatečný důvod k vyloučení z projednávání
a rozhodování věci u soudce, který přezkoumává předchozí rozhodnutí soudce, kterého osobně
zná, tím méně by mohl být dán důvod pro vyloučení tím, že soudce rozhodující ve věci zná nebo
může znát osoby, jejichž rozhodnutí a postup soudce v daném řízení nepřezkoumává.
Shora vysvětlené okolnosti ničím nenaznačují, že by soudce Městského soudu v Praze
JUDr. Slavomír Novák nebyl schopen, v souladu s jeho přísnými soudcovskými povinnostmi,
v projednávané věci nezávisle a nestranně jednat a rozhodovat.
Nejvyšší správní soud proto neshledal důvod pro vyloučení soudce JUDr. Slavomíra
Nováka z projednávání a rozhodnutí věci pro podjatost a návrh žalobce jako nedůvodný zamítl.
Podáním, datovaným dne 13. 2. 2014 a doručeným tomuto soudu dne 18. 2. 2014, namítl
žalobce v této věci podjatost zákonných soudců 3. senátu Nejvyššího správního soudu
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického. Tímto úkonem žalobce reagoval na poučení,
doručené mu (prostřednictvím jeho zástupce) dne 3. 2. 2014, ze kterého se dozvěděl složení
rozhodujícího senátu tohoto soudu. Od tohoto data je třeba počítat běh propadné lhůty jednoho
týdne k podání námitky podjatosti. O této skutečnosti byl žalobce poučením explicitně
informován. Uvedená lhůta uplynula marně dne 10. 2. 2014.
Námitka podjatosti soudců Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslava Vlašína
a JUDr. Jana Vyklického byla tedy podána opožděně. Podle §8 odst. 5 věta třetí s. ř. s.
se k takové námitce nepřihlíží a není možné se ani zabývat úvahou, zda by námitka vůbec mohla
obstát z hlediska důvodů dle ust. §8 odst. 1 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2014
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu