ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.426.2014:30
sp. zn. Nao 426/2014 – 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: A. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2014, č. j. 12903/14/5000-14402-704211,
vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočkou v Liberci pod sp. zn. 59 Af 178/2014,
v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti všem soudcům Krajského soudu v Ústí
nad Labem - pobočky v Liberci,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci Mgr. Lucie Trejbalová,
Mgr. Karolína Tylová, LL.M. a JUDr. Pavel Vacek ne j so u v yl o u čen i z projednávání
a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci
pod sp. zn. 59 Af 178/2014.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 30. 7. 2014 se žalobkyně mj. domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného
ze dne 20. 5. 2014, č. j. 12903/14/5000-14402-704211, včetně předcházejícího rozhodnutí
Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Jilemnici, ze dne 24. 6. 2013,
č. j. 750423/13/2605-05702-603261, nebo vyslovení nicotnosti obou uvedených rozhodnutí
podle §76 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Žalobkyně zároveň navrhla přiznání odkladného účinku podané žalobě.
[2] Žaloba byla podána u Krajského soudu v Brně, který ji usnesením ze dne 11. 8. 2014,
č. j. 62 Af 65/2014 – 10, postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci
(dále jen „krajský soud“). Tento soud výzvou ze dne 16. 9. 2014, č. j. 59 Af 178/2014 – 16,
vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu a návrh na přiznání odkladného
účinku, a to do 5 dnů od doručení výzvy.
[3] Žalobkyně v podání ze dne 9. 10. 2014 požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů
a o osvobození od soudních poplatků. Zároveň vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím ve věci samé
bez jednání. Žalobkyně rovněž namítla podjatost všech soudců krajského soudu v aktuálním
obsazení a navrhla jejich neprodlené vyloučení z projednávání a rozhodnutí nejenom této věci.
Dále navrhla přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné, protože jinak
reálně hrozí, že bude pokračováno v pokořování nezávislého, nestranného, odborného
a spravedlivého rozhodování soudů.
[4] Členové senátu 59 Af správního úseku krajského soudu Mgr. Lucie Trejbalová,
Mgr. Karolína Tylová, LL.M., JUDr. Pavel Vacek a Mgr. Hana Ptáčková se k podané námitce
vyjádřili shodně tak, že se necítí být ve věci sp. zn. 59 Af 178/2014 podjatými ve smyslu
§8 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyni ani nikoho z těch, kdo se podíleli na řízení před správním
orgánem, osobně neznají, nemají žádný vztah k projednávané věci, ani se nepodíleli
na projednávání věci před správním orgánem. S těmito vyjádřeními byla věc předložena
k rozhodnutí podle §8 odst. 5 s. ř. s. Nejvyššímu správnímu soudu.
[5] Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu,
a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, rozhodne soud
v souladu se zásadou hospodárnosti řízení o důvodech vyloučení jen těchto soudců.
Až v případě, že by byl shledán důvod pro vyloučení u soudců, kterým je věc podle rozvrhu práce
přidělena, je účelné posoudit důvody vyloučení i ve vztahu k ostatním soudcům. (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005-33).
[6] Žalobkyně namítla podjatost všech soudců krajského soudu. Podle rozvrhu práce již věc
byla přidělena senátu 59 Af krajského soudu ve složení Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína
Tylová, LL.M. a JUDr. Pavel Vacek. Mgr. Hana Ptáčková je v uvedeném senátu zástupcem.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu ke třem
výše uvedeným soudcům senátu 59 Af. Teprve byla-li by shledána důvodnou a byli-li by tito
soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, přistoupil by Nejvyšší správní soud
ke zkoumání podjatosti zástupců (tedy Mgr. Hany Ptáčkové a případně dalších zástupců).
[7] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo
osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku
musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí
ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna
a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho
vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich
vyjádření.
[8] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne
27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech
případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě
existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných
na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít
teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo
schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v §8 s. ř. s. totiž předs tavuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána,
a postup, kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému,
je nutno chápat jako postup výjimečný.
[9] Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout
i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský.
[10] V nyní posuzované věci žalobkyně netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly
vést k pochybnostem o nepodjatosti výše uvedených soudců. Žalobkyně se omezila na obecné
konstatování, že „reálně hrozí, že bude pokračováno v pokořování nezávislého, nestranného, odborného
a spravedlivého rozhodování soudů.“ Nejvyšší správní soud neshledal žádný konkrétní a doložený
důvod, pro který by mohla být takto neurčitě formulovaná námitka podjatosti opodstatněná.
Nadto žalobkyně své tvrzení nevztáhla ke konkrétním soudcům, ale tvrdila, že by měli být
vyloučeni všichni soudci krajského soudu v aktuálním obsazení, aniž by vysvětlila a doložila,
v čem konkrétně by měl spočívat poměr těchto soudců k posuzované věci, k účastníkům nebo
jejich zástupcům. Rovněž ze spisového materiálu ani z vyjádření soudců senátu 59 Af krajského
soudu nevyplývají žádné skutečnosti, které by mohly vést k pochybnostem o jejich podjatosti.
[11] Nejvyšší správní soud v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že podle §8 odst. 1,
věty třetí, s. ř. s. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Důvodem pro vyloučení
soudce pro podjatost tedy nemůže být jeho postup v řízení o projednávané věci či v jiných
řízeních, ve kterých byla žalobkyně účastníkem.
[12] Závěrem Nejvyšší správní soud konstatuje, že se již opakovaně zabýval obdobnou
obecně formulovanou námitkou podjatosti žalobkyně v řadě věcí, v nichž byla účastníkem řízení
(viz např. usnesení ze dne 10. 9. 2014, č. j. Nao 314/2014 – 33, usnesení ze dne 19. 6. 2014,
č. j. Nao 223/2014 – 37, nebo ze dne 29. 5. 2014, č. j. Nao 194/2014 – 29). Všechna tato
rozhodnutí byla žalobkyni doručena, povinnost tvrdit konkrétní důvody podjatosti je jí tedy
nepochybně známa. Opakované uplatňování téže zjevně nedůvodné námitky vzbuzuje dojem,
že žalobkyně uplatňuje svá procesní práva s cílem ztížit průběh soudního řízení, nikoliv za účelem
ochrany svých veřejných subjektivních práv.
[13] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou námitku podjatosti soudců Mgr. Lucie
Trejbalové, Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a JUDr. Pavla Vacka a rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu