ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.73.2014:47
sp. zn. Nao 73/2014 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsed y JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Bc. M. P., proti
žalované: Západočeská univerzita v Plzni, se sídlem Univerzitní 8, Plzeň, v řízení o žalobě na
ochranu proti nečinnosti žalované, o námitce podjatosti soudce Krajského soudu v Plzni Mgr.
Alexandra Krysla, vznesené žalobcem ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod
sp. zn. 30 A 102/2013,
takto:
Soudce Krajského soudu v Plzni Mgr. Alexandr Krysl není v y l o u č e n
z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 A 102/2013.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 26. 12. 2013 se žalobce domáhal u Krajského soudu v Plzni ochrany proti
nečinnosti žalované ve věci rozhodnutí o jeho přihlášce ke studiu.
[2] V žalobě žalobce ve smyslu §8 odst. 5 zákona č. 150/2 002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vznesl námitku podjatosti soudců Krajského
soudu v Plzni Mgr. Alexandra Krysla, jelikož byl v minulosti studentem doktorského studijního
programu na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni, a JUDr. Petra Kuchynky, jenž
v současné době působí jako odborný asistent na Katedře správního práva Fakulty právnické
Západočeské univerzity v Plzni.
[3] Ve vyjádření ze dne 31. 12. 2013 soudce JUDr. Petr Kuchynka ve smyslu
§8 odst. 3 s. ř. s. oznámil, že je se zřetelem na jeho poměr k žalované dán důvod pochybovat
o jeho nepodjatosti, neboť je dlouholetým pracovníkem žalované. Na základě toho předseda
Krajského soudu v Plzni určil dne 3. 1. 2014 v souladu s pravidly pro zastupování na místo
soudce JUDr. Petra Kuchynky soudce Mgr. Alexandra Krysla.
[4] Soudce Mgr. Alexandr Krysl ve vyjádření k námitce podjatosti dne 28. 1. 2014 uvedl,
že byl v letech 2007 až 2012 studentem doktorského studijního programu na Fakultě právnické
Západočeské univerzity v Plzni, přičemž kromě tohoto studia není dán žádný jiný objektivní
důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.
[5] Po posouzení uplatněné námitky podjatosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že návrh na vyloučení soudce Krajského soudu v Plzni Mgr. Alexandra Krysla z projednávání
a rozhodnutí věci není důvodný.
[6] Podle §8 odst. 1 věty první a třetí s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočív ají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[7] Poměr soudce k věci je ve smyslu citovaného ustanovení třeba chápat jako přímý zájem
soudce na daném řízení, zejména na jeho výsledku. Vyloučen by byl rovněž soudce,
který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti
o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům pak mohou vedle
vztahů příbuzenských a obdobných vzniknout i tehdy, je-li vztah soudce k účastníkům,
popř. jejich zástupcům nepřiměřeně přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Rozhodnutí
o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod (vyhlášena pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších ústavních předpisů)].
Soudce lze proto vyloučit z projednávání a rozhodnutí věci, která mu byla zákonným postupem
přidělena, jen výjimečně a ze závažných důvodů, které soudci reálně brání v nezávislém,
nestranném a spravedlivém rozhodování (usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné na www.nssoud.cz).
[8] Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ze dne 11. 6. 2010, č. j. Nao 46/2010 - 78, publikované pod č. 2102/2010 Sb. NSS, v němž
se Nejvyšší správní soud vyjádřil k možné podjatosti soudců ve vztahu k žalovaným
správním orgánům. V rozhodnutí se m. j. uvádí: „Jednání za správní orgán není totiž ničím jiným
než realizací jeho pravomocí v rámci zákonem vymezené působnosti – na rozdíl od aktivit fyzických či
právnických osob soukromoprávní povahy. Zdejší soud má proto za to, že podjatost soudců ve vztahu ke
správním orgánům, resp. k osobám za ně jednajícím, je nutno vykládat restriktivněji než je tomu
u ostatních účastníků řízení. (…) Je totiž třeba vycházet z toho, že správní orgán může činit pouze to, co stanoví
zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Lis tiny); na rozdíl od soukromých subjektů, které mohou činit vše, co
není zákonem zakázáno (čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3 Listiny). Navíc, v případě správních orgánů je
zákonem založena jejich věcná a místní působnost, takže ten, kdo se účastní spr ávního řízení, nemá na výběr,
u kterého orgánu toto bude vedeno – tento orgán zpravidla není „zastupitelný“.“ Soud dále m. j. uvedl:
„Odlišnost postavení správních orgánů od jiných účastníků řízení ve správním soudnictví plyne i z toho, že
extenzivní výklad ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. by vedl až k takovým důsledkům, že by se soudce např. nesměl
podílet na rozhodování ve věcech, v nichž by jako účastník řízení vystupoval správní orgán, u něhož byl tento
soudce někdy v minulosti zaměstnán. Takovýto výklad považuje zdejší soud za absurdní a zjevně neúčelný,
protože by mohl znamenat nevyužití odborných znalostí a praktických zkušeností konkrétních soudců.“
[9] S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí, z nichž vyplynulo, že ani případné pracovní
působení soudce v minulosti u správního orgánu, jenž vystupuje v soudním řízení v pozici
žalovaného, by samo o sobě neznamenalo vyloučení tohoto soudce, dospěl Nejvyšší správní soud
za použití argumentu a maiori ad minus k závěru, že tím spíše nemůže být důvodem vyloučení
soudce skutečnost, že byl v minulosti studentem vysoké školy, jež je nyní v postavení žalovaného
správního orgánu.
[10] Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že v případě řízení o žalobě
na ochranu proti nečinnosti správního orgánu není dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudce
Krajského soudu v Plzni Mgr. Alexandra Krysla.
[11] V projednávané věci tedy nebyly naplněny podmínky §8 odst. 1 s. ř. s. Proto Nejvyšší
správní soud podle §8 odst. 5 s. ř. s. rozhodl po vyjádření dotčeného soudce tak, že soudce
Krajského soudu v Plzni Mgr. Alexandr Krysl není vyloučen z projednávání a rozhodování věci
vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 Af 102/2013.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. března 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu