ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.81.2014:68
sp. zn. Nao 81/2014 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobců: a) Kruh
pro občanskou společnost, se sídlem Jižní 795, Hradec Králové, b) Český svaz ochránců
přírody, základní organizace ZO ČSOP „ORLICE“, se sídlem Lhotecká 179/3, Hradec
Králové a c) Cesta trvalé prosperity, o. s., se sídlem Na Drahách 206, Hradec Králové, všichni
zastoupeni JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec
Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské
náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu
Královéhradeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 15. 11. 2013,
č. j. 5277/UP/2013/Kul, o námitce podjatosti vznesené všemi žalobci proti soudcům Krajského
soudu v Hradci Králové JUDr. Janu Rutschovi, JUDr. Pavlu Kumprechtovi, JUDr. Marcele
Sedmíkové, Mgr. Marii Kocourkové, JUDr. Magdaleně Ježkové a Mgr. Heleně Konečné,
takto:
Soudci Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Pavel Kumprecht
a JUDr. Marcela Sedmíková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené
u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 30 A 10/2014.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou ze dne 24. 1. 2014 adresovanou a doručenou téhož dne Krajskému
soudu v Hradci Králové domáhají zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje,
odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 15. 11. 2013, č. j. 5277/UP/2013/Kul,
o umístění stavby „Park Malšovice – Areál aktivit volného času Hradec Králové, multifunkční
aréna a obchodně společenské centrum včetně infrastruktury“ na pozemcích v k. ú. Hradec
Králové a k.ú. Malšovice u Hradce Králové vyjmenovaných v tomto rozhodnutí, změně využití
tohoto území a umístění stavby „Kabelové vedení VN 35 kV“ na pozemích uvedených v tomto
rozhodnutí, a přiznání odkladného účinku podané žalobě.
O žalobě a o přiznání odkladného účinku žalobě nebylo dosud rozhodnuto.
Žalobci v podání ze dne 10. 2. 2014, které bylo adresováno a doručeno Krajskému soudu
v Hradci Králové následujícího dne, vznesli mimo jiné námitku podjatosti proti soudcům
Krajského soudu v Hradci Králové, členům senátu 30 A, JUDr. Janu Rutschovi, JUDr. Pavlu
Kumprechtovi a JUDr. Marcele Sedmíkové, kterým byla věc přidělena k rozhodnutí v souladu
s aktuálním rozvrhem práce, a proti členkám senátu 31 A Mgr. Marii Kocourkové,
JUDr. Magdaleně Ježkové a Mgr. Heleně Konečné, které přicházejí podle rozvrhu práce v úvahu
jako náhradnice senátu 30 A. Žalobci současně navrhli, aby Nejvyšší správní soud rozhodl
o vyloučení uvedených soudců z důvodu jejich podjatosti (§8 odst. 5 s. ř. s.) a věc byla přikázána
jinému než místně příslušnému krajskému soudu (§9 odst. 1 s. ř. s.).
Žalobci především poukázali na to, že dva synové předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche
jsou registrovanými hráči fotbalového klubu FC Hradec Králové a že se tak uvedený soudce
z tohoto důvodu dostává do kontaktu s funkcionáři uvedeného klubu a dalšími osobami
spojenými s fotbalovým klubem. Fotbalový klub však opakovaně vyjádřil zájem o to, aby záměr
Park Malšovice byl realizován, a veřejně mediálně oslavoval vydání žalobou napadeného
rozhodnutí. Tento zájem souvisí se skutečností, že v případě realizace záměru má fotbalový klub
obdržet od investora ECE dlouhodobou podporu ve výši cca 176 mil. Kč. Z tohoto důvodu tak
má fotbalový klub významný zájem na realizaci uvedeného záměru. Také fanoušci fotbalového
klubu projevují dlouhodobě vysoký zájem o realizaci záměru Park Malšovice. Jejich část vystupuje
agresivně vůči osobám, které se staví proti záměru (např. na veřejné debatě v kinu Centrál
v Hradci Králové dne 24. 1. 2014). Pokud by se tedy JUDr. Jan Rutsch podílel na rozhodování
o žalobě a došlo-li by ke zrušení žalobou napadeného správního rozhodnutí mohou být děti
JUDr. Jana Rutsche ohroženy agresivním jednáním fanoušků nebo negativními projevy ze strany
funkcionářů či zaměstnanců fotbalového klubu. Za této situace vzbuzuje u žalobců obavy
i skutečnost, že předseda senátu JUDr. Jan Rutsch nevidí důvod k postupu podle §8
odst. 3 s. ř. s.
Soudce JUDr. Pavel Kumprecht je pak v dlouhodobě přátelském vztahu s vedoucím
odboru územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje
Ing. M. P., a právě tento odbor vydal žalobou napadené rozhodnutí č. j. 5277/UP/2013/Kul.
Soudce JUDr. Pavel Kumprecht v průběhu odvolacího řízení před Krajským úřadem
Královéhradeckého kraje navštívil Ing. M. P. na jeho pracovišti na krajském úřadu.
Soudci Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Pavel Kumprecht,
JUDr. Marcela Sedmíková, Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková, Mgr. Helena
Konečná, ale i zapisovatelky M. V., Bc. P. O. a M. T. navíc v letech 2001 – 2007 přicházeli na
svém pracovišti do pracovního kontaktu s JUDr. Pavlem Staňkem, který byl v té době
zaměstnancem Krajského soudu v Hradci Králové v pozici odborný asistent předsedy soudu a
tiskový mluvčí. V současně době je JUDr. Pavel Staněk předsedou představenstva fotbalového
klubu FC Hradec Králové, a .s. Jeho osobní vazby z tohoto soudu ke shora uvedeným osobám
tak mohou přetrvávat i po jeho odchodu z krajského soudu. Za uvedené situace je proto
nepochybné, že zájem na realizaci záměru Park Malšovice je i zájmem předsedy představenstva
fotbalového klubu JUDr. Pavla Staňka. Vzhledem k extrémní výši přislíbené podpory pro FC
Hradec Králové a. s. musí být při úvahách o případné podjatosti vzata v potaz i jen nízká míra
pochybností u jednotlivých posuzovaných osob.
Předseda senátu JUDr. Jan Rutsch ve svém vyjádření ke vznesené námitce podjatosti
uvedl, že ve výzvě ze dne 28. 1. 2013 sám upozornil účastníky řízení na skutečnost, která se týká
členství jeho dvou nezletilých synů v mládežnické základně, a hráčské registrace v již uvedeném
fotbalovém klubu, jehož sídlem má být stavba, jež je předmětem žalobou napadeného
rozhodnutí. Považoval přitom za korektní, aby tato skutečnost byla účastníkům známa. V této
souvislosti informoval i o tom, že přichází do kontaktu s funkcionáři, trenéry a hráči tohoto
fotbalového oddílu. V uvedených skutečnostech však nespatřuje důvod pro postup podle §8
odst. 3 s. ř. s. a na jeho přesvědčení o své nepodjatosti se nic nezměnilo. Se současným předsedou
fotbalového klubu FC Hradec Králové JUDr. Pavlem Staňkem se zná ještě z dob působení
tohoto funkcionáře na krajském soudu, kde s ním přicházel do standardního pracovního styku.
Vzájemně si sice nadále tykají, ale nejsou v žádném bližším kamarádském nebo dokonce
přátelském vztahu, který by byl způsobilý ovlivnit jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům.
Soudce JUDr. Pavel Kumprecht ve svém vyjádření k námitce podjatosti nejprve uvedl,
že se zná s Ing. M. P., vedoucím odboru výstavby a územního plánování Krajského úřadu
Královéhradeckého kraje, již od roku 1982, neboť byl jeho vedoucím na bývalém
Východočeském Krajském národním výboru. Jsou skutečně velmi dobří přátelé a tykají si. To je
ale vše, v čem je námitka podjatosti relevantní. Ing. M. P. se totiž nepodílí na rozhodování
konkrétních správních věcí, protože výkonem státní správy jsou pověřeny jednotlivé úřední
osoby. Danou věc o umístění Parku Malšovice rozhodovala Ing. V. K. a nikoliv Ing. M. P. Ing.
K. zná jen podle jména a ani neví jak vypadá. Pokládá proto za absurdní, že by měl být podjatý
jen z toho důvodu, že se zná s Ing. P., který je zaměstnancem žalovaného, aniž by se Ing. P.
rozhodování dané věci účastnil. Naprosto podlé je ale tvrzení, že v průběhu odvolacího
správního řízení navštívil Ing. P. v jeho kanceláři. Odvolací řízení probíhalo od 18. 3. 2013 do 15.
11. 2013, a v této době jmenovaného nenavštívil. Vzhledem k tomu, že každý, kdo vchází do
budovy krajského úřadu, je lustrován bezpečnostní agenturou podle občanského průkazu a údaje
o tom jsou vkládány do počítače, vyžádal si zprávu o tom, zda v budově krajského úřadu vůbec
byl v roce 2013. Výsledek je ten, že v budově krajského úřadu v roce 2013 nebyl. Kdo si
uvedenou lež vymyslel neví. Za celou dobu výkonu soudcovské funkce (23 let) se mu nestalo, aby
byla zpochybňována jeho nestrannost s poukazem na přátelské vztahy s Ing. M. P., byť tyto jsou
všeobecně známy v okruhu osob přicházejících do styku se stavebním právem. Z uvedených
důvodů má za to, že podání advokáta JUDr. Ing. Tomáše Matouška jde v souvislosti s tím za
hranici běžné slušnosti a je v rozporu s pravidly profesionální etiky advokátů a s jejich
povinnostmi (čl. 17 odst. 2 etického kodexu). O věci samé nic nevěděl a nyní ví jen to, co je
uvedeno v námitce podjatosti. O projednávané věci s ním také nikdo nemluvil, ostatně
v uvedeném směru zná povinnosti soudce. S JUDr. Pavlem Staňkem se pracovně, ani jinak
nestýkal a v podstatě ví jen to, že existuje. Na fotbal také nechodí. Z uvedených důvodů proto
nemá k věci žádný vztah a necítí se být podjatým.
Soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Marcela Sedmíková, Mgr. Marie
Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná ve svém vyjádření k námitce
podjatosti uvedly, že JUDr. Pavla Staňka znaly toliko z běžného pracovního styku a žádné bližší
osobní vztahy mezi nimi nevznikly. Po jeho odchodu z krajského soudu s ním nejsou v žádném
kontaktu. K věci samé, k účastníkům a k jejich zástupcům nemají žádný vztah.
Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu,
a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat
otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u soudců, kterým je či bude
věc přidělena bude shledán důvod k vyloučení. V případě, že tomu tak není a že tedy nic nebrání
v tom, aby soudci, jimž věc byla či bude přidělena, ji vyřizovali, postrádá zkoumání podjatosti
dalších soudců daného soudu smysl, neboť vůbec není dán důvod ke změně okruhu soudců,
kteří mají věc vyřizovat. I při posuzování námitky podjatosti je totiž nutno respektovat zásadu
hospodárnosti řízení, která v daném případě velí postupovat tak, aby podjatost jednotlivých
soudců byla prověřována jen potud, dokud se nenajde potřebný počet soudců, kteří jsou
ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy mohou ve věci jednat a rozhodovat (srov. i usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 – 34, dostupné
na www.nssoud.cz).
Žalobci v této věci vznesli námitku podjatosti proti soudcům Krajského soudu v Hradci
Králové, členům senátu 30 A, JUDr. Janu Rutschovi, JUDr. Pavlu Kumprechtovi
a JUDr. Marcele Sedmíkové, kterým byla věc přidělena k rozhodnutí v souladu s aktuálním
rozvrhem práce, a proti členkám senátu 31 A Mgr. Marii Kocourkové, JUDr. Magdaleně Ježkové
a Mgr. Heleně Konečné, které přicházejí podle rozvrhu práce v úvahu jako náhradnice senátu
30 A. Vzhledem k tomu, že věc již byla přidělena senátu 30 A Krajského soudu v Hradci Králové,
který rozhoduje ve složení: JUDr. Jan Rutsch, předseda senátu, JUDr. Pavel Kumprecht soudce,
a JUDr. Marcela Sedmíková, soudkyně, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve tím, zda je
námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto třem soudcům (teprve byla-li by shledána
důvodnou a byli-li by tito soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, přistoupil by
Nejvyšší správní soud „v druhé fázi“ ke zkoumání podjatosti soudkyň Mgr. Marie Kocourkové,
JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné, které přicházejí podle rozvrhu práce v úvahu
jako náhradnice senátu 30 A).
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci tehdy,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti.
Podle ustanovení §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li
namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a také Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní
psychický vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba
nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní
okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak
se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má
být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít
pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda –
s ohledem na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být
(viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, č. 127/1996 Sb. ÚS,
http://nalus.usoud.cz). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto,
nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností,
které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah
soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně
rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, č. 98/2001 Sb.
ÚS, http://nalus.usoud.cz). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s.
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod; dále jen „Listina“). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána,
a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný.
Jinak řečeno, subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je
podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít
výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze
z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo
dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. Jak
již konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94
(publ.: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 6, č. 127), nejde pouze o hodnocení subjektivního pocitu
soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům
řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce
podjatý mohl být.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci pak může dojít teprve tehdy, když je
evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové
povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni
nezávisle a nestranně rozhodovat. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního
zájmu soudce na výsledku projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl
účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být
rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být osobou
zúčastněnou na řízení). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem
dokazování). Shodně to platí, že soudce má k účastníkům řízení, případně k jejich zástupcům
příbuzenský, přátelský nebo zjevně nepřátelský vztah, příp. vztah ekonomické závislosti
(viz NS 2 Cdon 828/96, Soudní judikatura 3/2000, str. 113; shodně Bureš, J., Drápal, L.,
Mazanec, M., Občanský soudní řád - Komentář, 5. vydání, str. 56). Pokud jde o vztah zjevně
nepřátelský, touto otázkou se zabýval Ústavní soud v již citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 167/94,
když uvedl, že v daném případě šlo o takový konflikt mezi rozhodující soudkyní a zástupkyní
navrhovatelky, který svou povahou a intenzitou - označení rozhodnutí soudkyně za „právní
zmetek" a následná soudní dohra - je nepochybně dostatečným důvodem k tomu, aby v zájmu
soudkyně samé o věci rozhodovala jiná osoba.
S přihlédnutím k výše uvedeným ilustrativním důvodům pro vyloučení je třeba dle názoru
Nejvyššího správního soudu posoudit vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich
zástupcům, v daném případě současně ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to jaká je
povaha tohoto vztahu a zda se jedná o zjevně intenzivní (např. bezprostřední, určitým způsobem
individualizovaný) vztah. Soudce jako reprezentant veřejné moci může být (a často také je)
objektem i neoprávněné kritiky ve sdělovacích prostředcích; současně je však třeba přepokládat
a požadovat vyšší stupeň tolerance a nadhledu, než tomu je u jednotlivých občanů. Je třeba
přihlédnout i k tomu, že princip nezávislého, nestranného a spravedlivého rozhodování je vůbec
zásadním principem fungování soudní moci a je zákonnou, resp. ústavní, jakož i morální
povinností soudců tento princip dodržovat. Korektně formulované stížnosti sice mohou vzbudit
určitou nelibost dotčené osoby, avšak s ohledem na to, že tyto skutečnosti jsou běžnou součástí
práce soudců, nelze jim zpravidla přičítat založení dostatečně intenzivního negativního vztahu
k účastníkům, příp. jejich zástupcům.
Nejvyšší správní soud po vyhodnocení všech okolností daného případu dospěl k závěru,
že vztah soudců Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Jana Rutsche, JUDr. Pavla
Kumprechta a JUDr. Marcely Sedmíkové k projednávané věci a účastníkům řízení, příp. jejich
zástupcům, není takové povahy a intenzity, aby objektivně mohl způsobit jejich podjatost.
Ve vztahu k předsedovi senátu JUDr. Janu Rutschovi odůvodňují žalobci svou námitku
podjatosti v podstatě tím, že jeho dva nezletilí synové jsou členové mládežnické základny
a registrovanými hráči fotbalového klubu FC Hradec Králové, že JUDr. Jan Rutsch se z tohoto
důvodu jako otec obou synů dostává do kontaktu s funkcionáři tohoto klubu a dalšími osobami
spojenými s fotbalovým klubem a že uvedený fotbalový klub má významný zájem na realizaci
záměru „Park Malšovice“ (veřejně mediálně oslavoval vydání žalobou napadeného rozhodnutí
a v případě realizace záměru má obdržet od investora ECE dlouhodobou podporu ve výši
cca 176 mil. Kč). Účast JUDr. Jana Rutsche na rozhodování o žalobě proti již vydanému
rozhodnutí správního orgánu proto musí vzbuzovat obavy z hlediska jeho objektivity
a nestrannosti (došlo-li by totiž ke zrušení žalobou napadeného správního rozhodnutí mohou být
děti JUDr. Jana Rutsche ohroženy agresivním jednáním fanoušků nebo negativními projevy
ze strany funkcionářů či zaměstnanců fotbalového klubu).
Z výše uvedeného vyplývá, že důvodem vyloučení soudce pro podjatost je garantovat
spravedlivý proces, jehož základním předpokladem je nezávislost a nestrannost, a nelze proto
připustit, aby soudci rozhodovali v případech, kdy by mohli být na výsledku řízení jakkoliv přímo
zainteresováni. U osobnosti soudce je třeba vždy vycházet primárně z toho, že se jedná
o profesionála, který dokáže oddělit svoje soukromé zájmy od rozhodovací činnosti,
na které se podílí, a u něhož je vždy na prvním místě respektování profesní a osobní cti.
Podle obsahu spisu (výzva na č. l. 37 ze dne 28. 1. 2013) JUDr. Jan Rutsch sám upozornil
účastníky řízení, a to ještě před vznesením námitky podjatosti dne 10. 2. 2014, na to, že jeho dva
synové jsou členy mládežnické základny a registrovanými hráči fotbalového oddílu FC Hradec
Králové, a. s., tedy fotbalového oddílu, jehož sídlem by byla stavba, která je předmětem žalobou
napadeného rozhodnutí. Současně dodal, že z tohoto titulu přichází pochopitelně do kontaktu
s funkcionáři, trenéry a hráči tohoto fotbalového oddílu. Účastníkům řízení rovněž oznámil,
že se necítí být podjatým a proto neoznámil podjatost předsedovi soudu, ale že jim přesto sděluje
výše uvedené skutečnosti za účelem případného vznesení námitky podjatosti ve smyslu ust. §8
odst. 5 s. ř. s.
Uvedené svědčí o tom, že JUDr. Jan Rutsch postupoval vůči účastníkům řízení zcela
korektně a v souladu s profesní a osobní ctí soudce.
Pod tímto prizmatem je pak třeba hodnotit sdělení uvedeného soudce o tom, že z tohoto
titulu (členství jeho nezletilých synů v mládežnické základně a hráčská registrace ve fotbalovém
oddílu) přichází pochopitelně do kontaktu s funkcionáři, trenéry a hráči fotbalového oddílu.
Zákonná úprava nezakazuje soudci kontakty s funkcionáři, trenéry a hráči fotbalového
oddílu, jehož dva hráči jsou synové tohoto soudce. Angažmá soudce v těchto kontaktech je
omezeno obecnými zákonnými a morálními požadavky na tohoto soudce, které na něho klade
zákon a jež jsou zmíněny shora..
Obecně je třeba předeslat, že dostane-li se soudce ve svém soukromém životě
do kontaktu se soukromým subjektem, je zde třeba z hlediska možného vzniku podjatosti
odlišovat běžné, každodenní situace, jako např. při nákupu věcí osobní spotřeby, kdy osoba
prodejce nehraje prakticky žádnou roli. Jiná situace nicméně může vzniknout, dostane-li se
soudce do právního vztahu se soukromým subjektem a důvod vzniku tohoto vztahu má pro něj
zásadní význam: koupí si např. od stavební firmy dům. V těchto případech je - přinejmenším
z důvodu vnějšího náhledu (objektivizovatelná rovina nestrannosti - viz výše) - vhodné,
aby takovýto soudce nerozhodoval v případech, kdy je tato stavební firma účastníkem soudního
řízení. Jinak řečeno, je třeba v praxi oddělovat situace, kdy dotyčný soudce v podstatě
ani nerozlišuje, s kým vstupuje do právního vztahu, od situací mimořádných, kdy se osoba
smluvního partnera může jevit jako zcela zásadní.
Tím spíše platí uvedené, pokud soudce v běžném životě navazuje či udržuje nezávazné
vztahy spojené se sportem, v nichž účastníky těchto vztahů pojí jen běžné mezilidské vztahy
či společné sportovní zájmy, z nichž nelze vyvozovat žádné zásadní důsledky.
Takovými běžnými styky byly i kontakty JUDr. Jana Rutsche s funkcionáři, trenéry a hráči
uvedeného fotbalového oddílu, nenadaných výkonnou mocí z hlediska rozhodování ohledně
ekonomických a mimosportovních záležitostí, jehož hráči jsou i nezletilí synové tohoto soudce,
kteří nejsou profesionály v pravém sova smyslu, jež proto nejsou z hlediska případné podjatosti
podstatné. Výjimkou z tohoto pravidla však nejsou ani kontakty JUDr. Jana Rutsche
se současným předsedou představenstva fotbalového klubu FC Hradec Králové, a. s.,
kterého tento soudce osobně zná ještě z doby jeho působení na Krajském soudu v Hradci
Králové před několika lety, kde s ním přicházel do standardního pracovního styku. Je tomu tak
proto, že si podle JUDr. Jana Rutsche oba sice tykají, ale nejsou v žádném bližším kamarádském
či dokonce přátelském vztahu, který by byl způsobilý ovlivnit poměr soudce k věci, k účastníkům
nebo jejich zástupcům. Opačný pohled na tyto vztahy by vedl až k absurdním a neúčelným
důsledkům. Např. soudce by se nesměl podílet na rozhodování ve věcech, v nichž by jako
účastník řízení vystupoval správní orgán, u něhož byl tento soudce někdy v minulosti jen
zaměstnán. Takovýto výklad by mohl znamenat i nevyužití odborných znalostí a praktických
zkušeností konkrétních soudců.
Na shora uvedených závěrech nemění nic ani tvrzení námitky podjatosti žalobců,
že uvedený fotbalový klub má významný zájem na realizaci záměru „Park Malšovice“ (veřejně
mediálně oslavoval vydání žalobou napadeného rozhodnutí a v případě realizace záměru má
obdržet od investora ECE dlouhodobou podporu ve výši cca 176 mil. Kč).
Je tomu tak proto, že správní orgán může činit pouze to, co stanoví zákon (čl. 2 odst. 3
Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny); na rozdíl od soukromých subjektů, které mohou činit vše, co není
zákonem zakázáno (čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3 Listiny). V případě správních orgánů je
zákonem založena jejich věcná a místní působnost, takže ten, kdo se účastní správního řízení,
nemá na výběr, u kterého orgánu toto bude vedeno - tento orgán zpravidla není „zastupitelný“.
Podjatost soudců ve vztahu ke správním orgánům, je nutno vykládat restriktivněji, než je tomu
u ostatních účastníků řízení. Jiná je např. situace, kdy je soudce ve svém soukromém životě
účastníkem správního řízení (např. podá žádost o vydání stavebního povolení, je daňovým
subjektem apod.), tj. přijde do osobního kontaktu s některým správním orgánem, a současně
přezkoumává rozhodnutí těchto správních orgánů v jiných věcech. O takový případ však v této
věci nejde a nikdo z účastníků řízení to ani netvrdí. V posuzované věci vztah JUDr. Jana Rutsche
ke správnímu orgánu, který žalobou napadeným rozhodnutím již rozhodl o umístění uvedené
stavby, proto není takové povahy, aby bez dalšího mohl založit důvod podjatosti ve smyslu
citovaného zákonného ustanovení. Žalobci tvrzený významný zájem fotbalového klubu FC
Hradec Králové a. s. na realizaci záměru „Park Malšovice“ a případná dlouhodobá finanční
podpora od investora nezakládá u předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche poměr ve smyslu ust. §8
odst. 1 s. ř. s. U tohoto soudce nelze dovodit přímý právní zájem na výsledku projednávané věci,
protože není ani rozhodujícím funkcionářem fotbalového klubu ani jeho majitelem nebo
podílníkem. Poměr k věci nemůže založit ani to, že tento předseda senátu je otcem dvou
nezletilých synů, kteří s ohledem na svůj věk a statut (nejde o profesionály a jde o zcela řadové
fotbalisty) nemohou jakkoliv ovlivňovat dění a rozhodování ve fotbalovém klubu FC Hradec
Králové a. s. V této věci nejde navíc jen o fotbalový klub. Záměr stavby celého Areálu aktivit
volného času Hradec Králové, včetně multifunkční arény, obchodně společenského centra
a infrastruktury, se jistě dotýká většího počtu obyvatel města Hradec Králové. Jinak řečeno,
soudce JUDr. Jan Rutsch nemá se záměrem stavby vůbec nic společného až na to, že je otcem
dvou nezletilých synů, kteří jsou řadovými členy mládežnické základny a hráčsky registrováni
ve fotbalovém oddílu FC Hradec Králové, a. s.. Vyvozovat závěry z této skutečnosti s dopadem
na podjatost soudce, navíc za již popsaného korektního přístupu soudce JUDr. Jana Rutsche
k celé věci, by proto bylo zcela absurdní.
Relevantní z hlediska namítané podjatosti soudce JUDr. Jana Rutsche nejsou ani
spekulativní úvahy žalobců o tom, že došlo-li by ke zrušení žalobou napadeného správního
rozhodnutí Krajským soudem v Hradci Králové mohou být děti uvedeného soudce ohroženy
agresivním jednáním fanoušků nebo negativními projevy ze strany funkcionářů či zaměstnanců
fotbalového klubu.
V prvém případě by bylo věcí pořadatelské služby a Policie České republiky, aby poskytly
dětem ochranu před případným agresivním jednáním fanoušků fotbalového klubu, a v druhém
případě by bylo nutno spoléhat na vyspělost funkcionářů či zaměstnanců a v nejhorším případě
hledat ochranu minimálně u fotbalové asociace, eventuálně v jiném fotbalovém klubu.
Ve vztahu k soudci JUDr. Pavlu Kumprechtovi žalobci odůvodňují svou námitku
podjatosti tím, že tento soudce je v dlouhodobě přátelském vztahu s vedoucím odboru územního
plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje Ing. M. P., že právě tento
odbor vydal žalobou napadené rozhodnutí č.j. 5277/UP/2013/Kul. a že soudce JUDr. Pavel
Kumprecht měl v průběhu odvolacího řízení před Krajským úřadem Královéhradeckého kraje
navštívit Ing. M. P. na jeho pracovišti na krajském úřadu. JUDr. Pavel Kumprecht též musel
z titulu své funkce soudce přicházet v letech 2001 až 2007 do běžného pracovního kontaktu
s tiskovým mluvčím Krajského soudu v Hradci Králové a odborným asistentem předsedy tohoto
soudu JUDr. Pavlem Staňkem, který je v současné době předsedou představenstva fotbalového
oddílu FC Hradec Králové, a. s. Tyto osobní vazby mohou přetrvávat i po odchodu JUDr. Pavla
Staňka z krajského soudu. Tato skutečnost je významná z hlediska podjatosti soudce v této věci,
protože JUDr. Pavel Staněk má z titulu své současné funkce zájem na realizaci záměru Park
Malšovice.
Je skutečností, že soudce JUDr. Pavel Kumprecht ve svém vyjádření k námitce podjatosti
uvedl, že se zná od roku 1982 s Ing. M. P., vedoucím odboru výstavby a územního plánování
Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, neboť byl jeho vedoucím odboru na bývalém
Východočeském Krajském národním výboru a že jsou i jinak skutečně velmi dobří přátelé a tykají
si. Z vyjádření tohoto soudce ale současně vyplývá, a je to potvrzeno i obsahem žalobou
napadeného správního rozhodnutí, že se Ing. M. P. nijak nepodílel na rozhodování předmětné
správní věci. Ze správního rozhodnutí o umístění stavby Parku Malšovice ze dne 15. 11. 2013
totiž vyplývá, že tuto věc rozhodovala Ing. V. K., a nikoliv Ing. M. P., která také rozhodnutí i
podepisovala. Soudce JUDr. Pavel Kumprecht Ing. K. zná jen podle jména a neví ani jak vypadá.
Obsahu spisu neodpovídá též tvrzení žalobců obsažené v námitce podjatosti, že JUDr. Pavel
Kumprecht měl v průběhu odvolacího řízení před Krajským úřadem Královéhradeckého kraje
navštívit Ing. M. P. na jeho pracovišti na krajském úřadu. Je tomu tak proto, že odvolací řízení
probíhalo v roce 2013 do 15. 11. 2013, a v této době jmenovaného na krajském úřadě nenavštívil.
O tom svědčí jednoznačně zpráva Ing. F. Ž. z Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne
17. 2. 2014, podle níž nahlédnutím do databáze evidence návštěv nebylo zjištěno, že by JUDr.
Pavel Kumprecht v době od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 navštívil objekt krajského úřadu.
Opodstatněná není ani námitka podjatosti žalobců, pokud jde o jimi tvrzený možný vztah
soudce JUDr. Pavla Kumprechta k předsedovi představenstva fotbalového oddílu FC Hradec
Králové JUDr. Pavlu Staňkovi s poukazem na postavení posledně jmenovaného u krajského
soudu. JUDr. Pavel Kumprecht totiž prohlásil, že se s JUDr. Pavlem Staňkem nijak nestýkal
(a to ani pracovně), že utkání v kopané nenavštěvuje, o celé věci nic nevěděl a nyní ví jen to, co je
uvedeno v námitce podjatosti. Vzhledem k tomu, že žalobci ohledně uvedeného žádné
podrobnosti neuvedli, nelze z hlediska podjatosti soudce stavět na domněnce žalobců,
že JUDr. Staněk musel přicházet do běžného pracovního styku se všemi soudci i zaměstnanci
krajského soudu a tyto osobní vazby mohou přetrvávat i po jeho odchodu z krajského soudu.
Se zřetelem k prohlášení soudce JUDr. Pavla Kumprechta, že k věci nemá žádný vztah
a že se necítí být podjatý, bylo by absurdní vyslovit jeho podjatost jen z toho důvodu, že se zná
s Ing. P., který je zaměstnancem žalovaného krajského úřadu, aniž by se Ing. P. jakkoliv zúčastnil
rozhodování v dané věci.
Ve vztahu k soudkyni JUDr. Marcele Sedmíkové žalobci odůvodňují svou námitku
podjatosti tím že i tato soudkyně musela z titulu své funkce přicházet v letech 2001 až 2007
do běžného pracovního kontaktu s tiskovým mluvčím Krajského soudu v Hradci Králové
a odborným asistentem předsedy tohoto soudu JUDr. Pavlem Staňkem, který je v současné době
předsedou představenstva fotbalového oddílu FC Hradec Králové, a. s. Tyto osobní vazby
mohou přetrvávat i po odchodu JUDr. Pavla Staňka z krajského soudu. Tato skutečnost je
přitom významná z hlediska podjatosti soudce v této věci, protože JUDr. Pavel Staněk má z titulu
své současné funkce zájem na realizaci záměru Park Malšovice.
V tomto směru je třeba zdůraznit, že soudkyně JUDr. Marcela Sedmíková uvedla,
že JUDr. Pavla Staňka znala toliko z běžného pracovního styku a žádné bližší osobní vztahy mezi
nimi nevznikly. Po jeho odchodu z krajského soudu s ním není v žádném kontaktu. K věci samé,
k účastníkům a k jejich zástupcům pak nemá žádný vztah.
I zde je nutno uvést, že žalobci ohledně uvedených vztahů žádné podrobnosti neuvedli,
a proto nelze z hlediska podjatosti soudce stavět na jejich domněnce, že JUDr. Staněk musel
přicházet do běžného pracovního styku se všemi soudci i zaměstnanci krajského soudu a že tyto
osobní vazby mohou přetrvávat i po jeho odchodu z krajského soudu.
Nejvyšší správní soud má z uvedeného za to, že neexistují žádné pochybnosti
o nepodjatosti soudců Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Jana Rutsche, JUDr. Pavla
Kumprechta a JUDr. Marcely Sedmíkové při projednávání a rozhodování uvedené věci z důvodu
jejich poměru k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Je tomu tak především proto,
že těmito soudci uvedené skutečnosti nesvědčí o dřívějších nebo současných vztazích a vazbách,
které by zavdávaly v uvedeném směru jakékoliv obavy.
I skutečnost, že by žalobci byli případně přesvědčeni o opaku, ještě není důvodem,
pro který by bylo nutno považovat uvedené soudce krajského soudu za podjaté. Žalobci mají
nepochybně právo na svůj názor, ten však není podložen žádnou objektivní skutečností, z nichž
by se mohl dovozovat opak. Z tvrzení žalobců ani ze skutečností, jež lze shledat ze soudního
spisu, nevyplývají byť jen náznaky toho, že by zde existoval vztah uvedených soudců k dané věci,
k účastníkům, případě jejich zástupcům, jež by dosahoval takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti tito soudci nebudou moci nebo schopni nezávisle
a nestranně rozhodovat.
Z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by se soudci Krajského soudu v Hradci Králové
JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Pavel Kumprecht a JUDr. Marcela Sedmíková podíleli na projednávání
nebo rozhodování předmětné věci u příslušného správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy jako
jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byli žalobci účastníky řízení a v němž se výše
uvedení soudci nebo některý z nich podíleli na rozhodování), nýbrž instančně
(srov. č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by byl jen soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve
v řízení u krajského soudu (případně Městského soudu v Praze) a následně pak v řízení kasačním
u Nejvyššího správního soudu. O takový případ zde vůbec nejde, a námitka v uvedeném směru
také nebyla žalobci vznesena.
Zákon v ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Postup soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování soudce
v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech proto nemůže již ze zákona vést k vyloučení
soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný (§8 odst. 1 s. ř. s. in fine). Právě
v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními
závěry, které soudce dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Postup
uvedených soudců Krajského soudu v Hradci Králové v řízení o projednávané věci a jejich
případné rozhodování v jiných věcech tedy nemá žádnou právní relevanci. Soudce může být
vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka
řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu soudu, které se projevuje
polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze;
k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti. Námitka
v tomto směru však také nebyla žalobci vznesena, a o uvedený případ zde nejde.
Nejvyšší správní soud je proto přesvědčen, že uvedení soudci Krajského soudu v Hradci
Králové - vědomi si svých ústavních povinností - jsou schopni ve věci rozhodovat nezaujatě
a nestranně. O námitce podjatosti žalobců vůči soudcům Krajského soudu v Hradci Králové
JUDr. Janu Rutschovi, JUDr. Pavlu Kumprechtovi a JUDr. Marcele Sedmíkové proto rozhodl
tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
V důsledku tohoto způsobu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu odpadá nutnost
rozhodovat o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. února 2014
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu