ECLI:CZ:NSS:2015:1.ADS.153.2015:21
sp. zn. 1 Ads 153/2015 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: S. M., zastoupeném
JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem 1. máje 398, Třinec, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované
ze dne 21. 5. 2014, čj. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 1. 6. 2015, čj. 20 Ad 32/2014 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná vydala dne 21. 5. 2014 rozhodnutí čj. X, kterým zamítla námitky žalobce a
potvrdila rozhodnutí ze dne 1. 4. 2014, čj. X, kterým žalobci přiznala od 1. 12. 2013 dorovnávací
přídavek ke starobnímu důchodu ve výši 1.083 Kč, a to podle §106a zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), s přihlédnutím k nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (dále jen „nařízení č. 883/2004“).
[2] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu, ve které namítal,
že nesouhlasí se způsobem výpočtu jeho starobního důchodu, a dále že žalovaná upřednostnila
přiznání dorovnávacího přídavku ke starobnímu důchodu před řádným a zákonným vyměřením
starobního důchodu jako takového.
II. Shrnutí rozsudku krajského soudu
[3] Žalobu krajský soud zamítl jako nedůvodnou.
[4] Uvedl, že úvodní námitka jde mimo předmět, o němž žalovaná rozhodovala. Žalobce
vyslovil nesouhlas s postupem při výpočtu starobního důchodu, neboť nemůže
být diskriminován rozpadem Československé republiky, v důsledku čehož došlo k rozdělení doby
pojištění na dobu podle českých právních předpisů a dobu pojištění ve slovenském důchodovém
pojištění. Napadené rozhodnutí vydala žalovaná jakožto námitkový orgán v řízení o žádosti
o dorovnávací přídavek podle §106a zákona o důchodovém pojištění. Předmětem soudního
řízení tedy nebyl a ani nemohl být žalobcův nárok na starobní důchod jako takový a jeho výši.
Soud proto tuto námitku neshledal důvodnou.
[5] K námitce ohledně upřednostňování přiznání dorovnávacího přídavku ke starobnímu
důchodu před řádným a zákonným vyměřením starobního důchodu jako takového krajský soud
uvedl, že právně je přesně upraven jediný postup při stanovení nároku a výše každé konkrétní
důchodové dávky, a to i za použití koordinačních nařízení EU. Pro případy česko-slovenských
pojištěnců byla zavedena výhoda dorovnávacího přídavku. Proto nelze hovořit o jeho
upřednostňování, neboť již ze samotné podstaty nároku na dorovnávací přídavek vyplývá,
že tento přichází v úvahu mimo jiné za podmínky, že pojištěnci byl pravomocně přiznán starobní
důchod z českého pojištění. O nároku na tento přídavek je rozhodováno výslovně na žádost
pojištěnce.
[6] Krajský soud dále přezkoumal způsob výpočtu výše dorovnávacího přídavku, resp. sám
provedl výpočet této dávky, přičemž dospěl k závěru, že žalovaná postupovala zcela v souladu
se zákonem a výši předmětné dávky vypočetla správně.
[7] V neposlední řadě krajský soud uvedl, že sociální pojištění je budováno na několika
principech, přičemž k nejzákladnějším patří princip solidarity. Žalobcův důchodový nárok
je odvislý od výše vkládaného pojistného, avšak právě s ohledem na solidaritu dochází k výrazné
redukci výše důchodové dávky.
III. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalované
[8] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Z jejího obsahu vyplývá, že stěžovatel namítá nesprávné posouzení právní otázky podle
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[9] Stěžovatel uvedl, že nesouhlasí s právním názorem krajského soudu. Soud v napadeném
rozsudku konstatoval, že žalobě nelze vyhovět, jelikož způsob výpočtu výše starobního důchodu
není předmětem daného řízení. Pokud se výše dorovnávacího příspěvku odvíjí od nesprávně
vypočteného starobního důchodu, pak je logické, že musí být nejprve vypočtena výše starobního
důchodu správně.
[10] Dodal, že se žalobou ze dne 11. 2. 2013 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované
o přiznání a výši starobního důchodu, avšak v reakci na přijetí nové právní úpravy
o dorovnávacím přídavku jí vzal v celém rozsahu zpět, v důsledku čehož bylo následně soudní
řízení zastaveno. Důvodem pro zpětvzetí zmíněné žaloby byla skutečnost, že se stěžovatel
domníval, že nesprávně vypočtený starobní důchod bude novým dorovnávacím přídavkem
kompenzován.
[11] Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek jako předčasný.
[12] Žalovaná se ke kasační stížnosti vyjádřila toliko, že nemá výhrady či připomínky
k napadenému rozsudku, jehož závěry jsou správné a zcela v souladu se zákonem.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti
a je projednatelná.
[14] Kasační stížnost není důvodná.
[15] Stěžovatel v rámci správní žaloby i kasační stížnosti napadá zejména způsob výpočtu výše
jeho starobního důchodu. Se stěžovatelem lze souhlasit, že způsob výpočtu dorovnávacího
přídavku podle §106a zákona o důchodovém pojištění je propojen se stanovenou výší starobního
důchodu jako takového. Již však nelze souhlasit s jeho tvrzením, že je názor krajského soudu
ohledně nemožnosti vyhovení předmětné žalobě nesprávný.
[16] Podle §106a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec „[n]árok na dorovnávací
přídavek má pojištěnec, kterému byl přiznán starobní důchod z českého pojištění (dále jen „český starobní
důchod“), pokud
a) získal před 1. lednem 1993 aspoň 25 let československé doby pojištění, za kterou mu byl
po 31. prosinci 1992 přiznán starobní důchod ze slovenského důchodového pojištění (dále jen „slovenský
starobní důchod“); v tomto zákoně se pro účely dorovnávacího přídavku za československou dobu
pojištění považují doby zaměstnání a náhradní doby získané před 1. lednem 1993 podle
československých právních předpisů a československá doba pojištění se započítává v rozsahu, v jakém
se započítává podle právních předpisů České republiky účinných ke dni, od něhož byl přiznán český
starobní důchod,
b) získal v období od 1. ledna 1993 do 31. prosince 1995 aspoň 1 rok doby pojištění podle
právních předpisů České republiky; pro účely splnění této podmínky se do doby pojištění nezahrnují
náhradní doby,
c) český starobní důchod a slovenský starobní důchod jsou vypláceny ke dni, od něhož pojištěnec
žádá o přiznání dorovnávacího přídavku, a
d) výše dorovnávacího přídavku má ke dni, od něhož pojištěnec žádá o jeho přiznání, kladnou
hodnotu.“
[17] Výše dorovnávacího přídavku se podle §106a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění
stanoví „[…] ve výši rozdílu mezi výší starobního důchodu, která by pojištěnci náležela, pokud by k dobám
pojištění získaným po 31. prosinci 1992 podle právních předpisů České republiky byla přičtena československá
doba pojištění (dále jen „hypotetická výše starobního důchodu“) a úhrnem vypláceného českého starobního důchodu
a vypláceného slovenského starobního důchodu přepočteného na českou měnu. Pokud je některý z těchto starobních
důchodů vyplácen v nižší výši z důvodu souběhu nároku na výplatu jiného důchodu nebo z důvodu výdělečné
činnosti anebo z jiného důvodu stanoveného zákonem, použije se při stanovení výše dorovnávacího přídavku ta výše
starobního důchodu, která by náležela, kdyby k tomuto snížení výše starobního důchodu z těchto důvodů nedošlo.
Při přepočtu vypláceného slovenského starobního důchodu na českou měnu podle věty první se použije kurz české
koruny vůči euru vyhlášený Českou národní bankou pro první den kalendářního měsíce, do něhož spadá den,
od něhož se dorovnávací přídavek přiznává.“
[18] Podle odstavce 3 téhož ustanovení se hypotetická výše starobního důchodu stanoví „[…]
ke dni, od něhož byl přiznán český starobní důchod. Pokud je dorovnávací přídavek přiznáván od pozdějšího dne,
než je den, od něhož je přiznán český starobní důchod, zvýší se hypotetická výše starobního důchodu podle právních
předpisů upravujících zvyšování důchodů v období ode dne, od něhož byl přiznán český starobní důchod, do dne,
od něhož se dorovnávací přídavek přiznává.“
[19] Z uvedené právní úpravy vyplývá, že dorovnávací přídavek žalovaná přiznává v rámci
správního řízení, které je zahájeno výhradně na návrh pojištěnce. Výsledkem příslušného řízení
je správní rozhodnutí, proti kterému lze podat námitky, resp. se následně bránit žalobou
podle §65 odst. 1 s. ř. s. Jedná se však o řízení, jehož předmětem je pouze dorovnávací přídavek
a jeho výše, nikoli již starobní důchod a jeho výše. Starobní důchod je pojištěnci přiznáván
v samostatném a odděleném správním řízení se zcela odlišným předmětem řízení, než je předmět
řízení o žádosti o dorovnávací přídavek ke starobnímu důchodu. Není tak možné se následně
domáhat přezkumu rozhodnutí vydaného v jiném řízení, neboť i v jiném řízení je pojištěnci dána
možnost bránit se proti rozhodnutí o přiznání a výši starobního důchodu. V opačném případě
by bylo umožněno, aby jedno rozhodnutí bylo přezkoumáno ve dvou oddělených řízeních,
resp. bylo předmětem dvou různých žalob.
[20] Stěžovatel se proti způsobu výpočtu výše starobního důchodu bránil nejprve
v námitkovém řízení a následně žalobou, kterou vzal z vlastní iniciativy zpět. Stěžovateli
tak byl poskytnut zákonný prostor, aby hájil a bránil svoje práva, avšak ten zpětvzetím své žaloby
zastavil přezkum rozhodnutí o starobním důchodu a jeho výši. Tato skutečnost nemůže jít k tíži
žalované. Proto je tato námitka nepřípustná a krajský soud tedy dospěl ke správnému závěru.
Nad rámec projednávané věci soud dodává, že §56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém
pojištění normuje: zjistí-li se, že „ důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží,
nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší
nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží [...]“. Impulsem pro zvýšení
nebo přiznání správné výše starobního důchodu může být i právní úkon pojištěnce
(srov. Voříšek,V. Zákon o důchodovém pojištění. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012,
s. 168) Proto je zde stěžovateli dána možnost opětovně požádat o zvýšení či přiznání starobního
důchodu.
[21] Žalovaná při výpočtu výše dorovnávacího přídavku postupovala ex lege, přičemž
jí v daném řízení nepříslušelo přezkoumávat, zda byl stěžovateli správně vypočten starobní
důchod, nýbrž správně vycházela z jeho již pravomocně přiznané výše.
[22] Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že žalovaná správně posoudila žádost
o přiznání dorovnávacího přídavku, resp. se dostatečně a správně vypořádala se stěžovatelovými
námitkami. Krajský soud se dostatečně vypořádal s žalobními námitkami stěžovatele, řádně
zdůvodnil své závěry a správně posoudil otázku, zda žalované přísluší přezkoumávat
i podkladová rozhodnutí. Kasační stížnost je tedy nedůvodná.
V. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[23] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1
in fine s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[24] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ve věci neměl úspěch. Žalované, které by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo
na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu