ECLI:CZ:NSS:2015:1.ADS.254.2014:11
sp. zn. 1 Ads 254/2014 – 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně nezl. Š. P.,
zastoupené zákonnou zástupkyní J. P., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí,
se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
14. 1. 2014, č. j. MPSV/2014/494/4306, sp. zn. SZ1195/2013/9S-ÚSK, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 12. 2014,
č. j. 75 Ad 17/2014 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne
4. 6. 2013, č. j. UP/881393/13/AIS-SSL, snížil žalobkyni měsíčně vyplácený příspěvek na péči
od července 2013 z částky 12.000,- Kč na částku 9.000,- Kč. Odvolání žalobkyně proti tomuto
rozhodnutí zamítl žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím. Žalobu proti rozhodnutí
žalovaného odmítl krajský soud výše uvedeným usnesením pro opožděnost.
Žalobkyně následně zaslala krajskému soudu podání označené jako „námitka“ proti
uvedenému usnesení krajského soudu. V tomto podání uvedla, že nesouhlasí s výrokem
krajského soudu a navrhuje změnu usnesení krajského soudu tak, aby „krajský soud znovu
přezkoumal své rozhodnutí, a dále aby příspěvek na péči byl zvýšen z 9.000 Kč zpět na 12.000 Kč“. Krajský
soud toto podání podle jeho obsahu vyhodnotil jako kasační stížnost a postoupil je Nejvyššímu
správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 5. 1. 2015, č. j. 1 Ads 254/2014 – 8, sdělil
žalobkyni, že jediným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu
ve správním soudnictví (vedle obnovy řízení, která však v nynějším případě není přípustná)
je kasační stížnost, o níž přísluší rozhodovat Nejvyššímu správnímu soudu. Zároveň žalobkyni
upozornil, že podle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zásadně zastoupen advokátem,
a vyzval ji k tomu, aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení daného usnesení předložila soudu
plnou moc udělenou jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti (případně,
aby ve stejné lhůtě prokázala, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie). Nejvyšší správní soud dále žalobkyni poučil
o možných procesních důsledcích nevyhovění dané výzvě a o jejím právu požádat soud
o ustanovení zástupce.
Uvedené usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 9. 1. 2015, žalobkyně však na něj dosud
nijak nereagovala. Přes výzvu k odstranění nedostatku zastoupení tedy nepředložila ve stanovené
lhůtě plnou moc udělenou advokátovi, ani nedoložila, že by sama měla vysokoškolské právnické
vzdělání vyžadované pro výkon advokacie, ani nepožádala soud o ustanovení zástupce. Povinné
zastoupení advokátem (případně vlastní vysokoškolské právnické vzdělání stěžovatele) je přitom
podmínkou řízení o kasační stížnosti, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro nesplnění uvedené podmínky
řízení na základě §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. užitého přiměřeně podle §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu