ECLI:CZ:NSS:2015:1.ADS.260.2015:19
sp. zn. 1 Ads 260/2015 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedky ně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: R. P.,
zastoupena opatrovníkem L. L., zastoupena JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem
Karlov 6, Prostějov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2015, čj. 34 Ad 18/2014 – 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
IV. Ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Martině Hrbatové, advokátce se sídlem
Karlov 6, Prostějov, se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační
stížnosti ve výši 1.300 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala ke krajskému soudu žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu
správního orgánu, který spatřovala v tom, že žalovaná prováděla srážky z jejího důchodu
na základě v žalobě vyjmenovaných exekučních titulů a exekučního příkazu. Domáhala se toho,
aby krajský soud určil, že strhávání srážek žalovanou z důchodu žalobkyně pod čj. X bylo
nezákonné, a dále aby žalované zakázal strhávat částku vyšší než 3.684 Kč z důchodu žalobkyně
k uspokojení pohledávky oprávněného Statutárního města Prostějov ve zmíněné věci.
[2] Krajský soud neshledal v postupu žalované nezákonnost, a proto žalobu jako
nedůvodnou zamítl. Uvedl, že žalovaná je subjektem povinným provádět srážky z příjmu
žalobkyně na základě exekučního příkazu, avšak není oprávněna zkoumat zákonnost
či nezákonnost exekučních titulů a exekučního příkazu, jak se mylně domnívala žalobkyně.
Případnou nezákonnost těchto rozhodnutí lze namítat v soudním a exekučním řízení.
II. Kasační stížnost
[3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) prostřednictvím
ustanovené zástupkyně velmi strohou kasační stížnost, a to proti výroku I. o zamítnutí žaloby
a proti výroku IV. o odměně ustanovené zástupkyně.
[4] Stěžovatelka za prvé považuje za nesprávný a nedůvodný závěr krajského soudu,
že správní orgán nemá žádnou jinou možnost, než realizovat pokyn exekutora. Soud nesprávně
posuzoval řešenou problematiku pohledem civilního soudu rozhodujícího o exekuční věci, ač měl
rozhodovat jako správní soud o nezákonném zásahu správního orgánu. Neposuzoval tedy
otázku, která byla předmětem řízení.
[5] Za druhé stěžovatelka brojí proti nepřiznání částky 2.531 Kč ustanovené zástupkyni
za úkon spočívající v nahlížení do spisu. Soud totiž nesprávně uzavřel, že tento náklad
je neúměrný k době studia spisu, neboť v současné době probíhá studium spisu tak,
že si ustanovený advokát pořídí fotokopie celého spisového materiálu, které si pak v klidu
prostuduje. K tomu je nezbytné, aby se dostavil z Prostějova do Brna a zpět a vynaložil tak
náklady cestovného a ztráty času, jež jsou zcela jednoznačn ě zákonným požadavkem advokáta.
[6] Stěžovatelka tedy navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Žalovaná se ve stanovené lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána
včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Z obsahu kasační stížnosti lze dovodit, že stěžovatelka brojí nejprve proti nezákonnosti
napadeného rozsudku dle §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), kterou spatřuje v nesprávném posouzení otázky, zda strhávání namítaných
srážek z důchodu žalobkyně představuje nezákonný zásah. Tuto námitku však stěžovatelka nijak
konkrétně nerozvedla, pouze uvedla, že tento závěr pov ažuje za nedůvodný a nesprávný.
[11] Stěžovatelka ve své žalobě především namítala nezákonnost exekučních titulů
a exekučního příkazu, na základě nichž žalovaná provádí srážky z jejího příjmu. Nejvyšší správní
soud se ztotožňuje s posouzením krajského soudu, který v provádění srážek z důchodu
stěžovatelky neshledal nezákonný zásah ze strany žalované. Žalovaná je totiž jako plátkyně
důchodu žalobkyně povinna v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (§299 a násl. ve spojení s §276 a násl.) a zákona č. 120/2001 Sb.,
o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů
[§59 odst. 1 písm. a)], provádět srážky z důchodu bez toho, aby jakkoliv přezkoumávala
zákonnost příslušných exekučních titulů a exekučního příkazu. Pokud tedy žalovaná
při provádění srážek z důchodu postupovala v souladu s jí zaslaným exekučním příkazem
a právní úpravou obsaženou v občanském soudním řádu a exekučním řádu, nelze v jejím postupu
shledat nezákonnost. Nejvyšší správní soud proto námitku stěžovatelky týkající se nesprávného
posouzení právní otázky soudem neshledal důvodnou.
[12] Kasačnímu soudu dále není zřejmé, z čeho stěžovatelka vyvozuje, že krajský soud
posoudil věc pohledem civilního soudu, nikoliv jako žalobu proti nezákonnému zásahu
dle soudního řádu správního. Tuto námitku stěžovatelka blíže nekonkretizovala, proto soud
pouze stručně poznamenává, že považuje postup krajského soudu za správný a zcela v souladu
s §82 a násl. s. ř. s. upravující řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem
nebo donucením ze strany správního orgánu. Jako civilní soud by naopak postupoval tehdy,
pokud by přezkoumával zákonnost jednotlivých namítaných exekučních titulů a exekučního
příkazu, což krajský soud správně neučinil.
[13] Nelze přisvědčit ani druhé kasační námitce, tedy že krajský soud měl ustanovené
zástupkyni přiznat odměnu také za úkon spočívající v nahlížení do spisu. Nejvyšší správní soud
souhlasí s tím, že uplatněná odměna je v tomto případě neúměrným nákladem. Prostudování
kopií spisového materiálu lze navíc nepochybně započítat do úkonu spočívajícího v převzetí
a přípravě zastoupení, který byl ustanovené zástupkyni přiznán. Na okraj Nejvyšší správní soud
poznamenává, že lze polemizovat s tím, zda všechny úkony, za něž krajský soud ustanovené
zástupkyni přiznal odměnu, představovaly úkony právní služby ve smyslu §11 odst. 1
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif). Replika žalobkyně k vyjádření žalované ze dne 9. 3. 2015 například
toliko odkazuje na doplnění žaloby a stěží ji tak lze považovat za písemné podání ve smyslu
§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Stejně tak důvodnost a účelnost tří porad s klientkou
není Nejvyššímu správnímu soudu zcela zřejmá.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnost i
[14] Nejvyšší správní soud tedy neshledal námitky stěžovatelky důvodnými. Jelikož v řízení
nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá
s. ř. s.).
[15] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud
náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
[16] Krajský soud ustanovil stěžovatelce zástupce z řad adv okátů, jehož zastupování trvá
i v řízení o kasační stížnosti; náklady řízení v tomto případě hradí stát (§35 odst. 8 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.). Výše těchto nákladů spočívá v odměně advokátky za jeden úkon právní služby
(kasační stížnost) v částce 1.000 Kč [§9 odst. 2, §7 bod 3 a §11 odst. 1 písm. d) advokátního
tarifu] a v náhradě jejích hotových výdajů v částce 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu).
Celkově tedy bude ustanovené advokátce JUDr. Martině Hrbatové vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu částka 1.300 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
V této souvislosti je však namístě poznamenat, že ustanovená zástupkyně svý m velmi strohým
odůvodněním kasační stížnosti příliš nepřispěla k ochraně práv stěžovatelky, spíše usilovala
o obranu svého nároku na odměnu za zastupování stěžovatelky v řízení před krajským soudem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu