ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.127.2015:55
sp. zn. 1 As 127/2015 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové právní věci žalobkyně: Mgr. J. K., zastoupené
Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem Údolní 33, Brno, proti žalovanému: Městský
úřad Kralupy nad Vltavou, odbor výstavby a územního plánování, se sídlem Palackého náměstí
6, Kralupy nad Vltavou, zastoupenému JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem se
sídlem Teplého 2786, Pardubice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o
kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2015,
č. j. 48 A 1/2013 – 48, o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V záhlaví specifikovaným rozsudkem Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“)
žalovanému zakázal v další úřední činnosti vycházet z kolaudačního souhlasu ze dne 12. 9. 2013,
sp. zn. MUKV-S 1743/2013 VYST, č. j. MUKV 30295/2013 VYST, s užíváním stavby označené
jako „SO1 stavební úpravy spočívající v rekonstrukci domu č. p. X – obnova hospodářského
stavení na objekt společenského a kulturního centra dle původní navrhované dokumentace
a S02 vodovodní přípojka“ na pozemku st. parc. č. X a parc. č. X v k. ú. X. Dále žalovanému
přikázal obnovit stav před nezákonným zásahem tak, že žalovaný výše označený kolaudační
souhlas zruší.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) dne 5. 6. 2015
blanketní kasační stížnost. Na výzvu Nejvyššího správního soudu kasační stížnost dne 7. 8. 2015
doplnil, přičemž v doplnění požádal o přiznání odkladného účinku ve smyslu §107 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] V odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatel uvádí, že pokud bude
podané kasační stížnosti vyhověno, což vzhledem k tomu, že je napadený rozsudek stižen
vadami, které mají i podle konstantní judikatury za následek nezákonnost, může v případě
nepřiznání odkladného účinku v mezičase dojít k nevratnému procesu. Stěžovatel bude muset
činit úkony, které jsou s nejvyšší pravděpodobností v rozporu s právními předpisy. Bude
narušena zásada, že správní orgán může postupovat a povinnosti ukládat pouze na základě
zákona. Především může dojít k tomu, že bude muset zrušit napadený kolaudační souhlas, takový
krok však vzhledem k jeho povaze nebude možno vrátit do předchozího stavu, jakékoli soudní
rozhodnutí by tak již bylo irelevantní. Přiznání odkladného účinku je rovněž v zájmu zachování
účelu řízení o kasační stížnosti a smyslu soudního přezkumu obecně. Pro stěžovatele jako správní
orgán pak jde o újmu z hlediska ztráty smyslu jeho činnosti, neboť i v případě úspěchu kasační
stížnosti bude již souhlas zrušen a ani případný pozdější úspěch v soudním řízení nenadělá
nic s tím, že by musel proces vydávání kolaudačního souhlasu proběhnout znovu. Jedná
se o v důsledcích výrazně odlišnou situaci oproti rušení správních rozhodnutí soudem.
[4] Podle stěžovatele by se přiznání odkladného účinku nedotklo nepřiměřeným způsobem
práv třetích osob, zejména žalobkyně. Ani ona, ani její právní předchůdce, nepostupovali
v souladu se zásadou vigilantibus iura. Odložením účinků rozsudku krajského soudu stav užívání
sousední stavby zůstane (případně toliko prozatímně) obdobný jako poslední dva roky. Na druhé
straně nepřiznání odkladného účinku způsobí újmu na straně stavebníka, jehož nabytá práva
užívat stavbu budou zcela popřena. Mimo stavebníka a žalobkyni lze uvažovat i o uživatelích
zkolaudovaného kulturního centra, jimž bude ovšem přiznání odkladného účinku nepochybně
ku prospěchu. Je-li nadto napadený rozsudek nezákonný, pak nepřiměřený zásah do práv třetích
osob působí právě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Přiznáním odkladného účinku nevznikne ani rozpor s veřejným zájmem. Krajský soud
v zásadě nezpochybnil, že stavba neohrožuje veřejný zájem, který v oblasti užívání staveb spočívá
zejména v potřebě neohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost
anebo životní prostředí (viz §119 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu, dále jen „stavební zákon“). Soud shledal rozpor souhlasu se zákonem toliko na základě
námitek, které do kolaudačního procesu nepatří. Je-li napadený rozsudek nezákonný, bylo
by naopak v rozporu i s veřejným zájmem, kdyby na jeho základě mělo docházet
zásahům do práv třetích osob. V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 1260/07, dle něhož „účelem institutu odložení vykonatelnosti správního rozhodnutí
je, jak vyplývá z ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s., minimalizace škodlivých následků, tj. zásahů do subjektivních
práv osob v důsledku vydaného správního rozhodnutí“ Pokud by Nejvyšší správní soud odkladný účinek
nepřiznal, nedošlo by k minimalizaci škodlivých následků vydaného rozsudku.
[6] Žalobkyně ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku zdůraznila, že soud
má při rozhodování o přiznání odkladného účinku poměřovat potenciální újmu, která hrozí
výkonem napadeného rozhodnutí stěžovateli, s újmou, hrozící jiným osobám v důsledku
nepřiznání odkladného účinku, resp. rozpor s důležitým veřejným zájmem. V projednávané věci
se jedná o specifickou situaci, kdy stěžovatelem žádajícím o přiznání odkladného účinku
odkladného účinku je žalovaný správní orgán, který není nositelem žádných veřejných
subjektivních práv. Odkazuje na judikaturu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49), podle níž je přiznání odkladného účinku
k žádosti správního orgánu vyhrazeno velmi ojedinělým případům. Dále cituje komentářovou
judikaturu ve vztahu k důvodům, o něž musí žalovaný návrh opírat – hájit musí především určitý
veřejný zájem, náležící do jeho působnosti. Stěžovatel však žádný veřejný zájem neuvedl. Jeho
argumentace svědčí o nepochopení institutu odkladného účinku. Zrušení kolaudačního souhlasu
a opětovné provedení kolaudace není subjektivní újmou stěžovatele, ale výkonem jeho
působnosti. Následkem rozsudků správních soudů přece bývá zrušení určitého aktu správního
orgánu a vrácení věci, což nelze vnímat jako újmu vznikající správnímu orgánu. K tvrzené újmě
na straně stavebníka a uživatelů stavby připomíná, že stěžovatel může namítat toliko újmu hrozící
jemu, nikoli dalším osobám, které se ani neúčastnily soudního řízení. Je nepřípustné, aby správní
orgán hájil zájmy konkrétního účastníka řízení.
[7] Nadto se žalobkyně vyjadřuje k tvrzení stěžovatele, že nelze uvažovat o dotčení práv třetích
osob. Důvodem podání žaloby proti kolaudačnímu souhlasu je skutečnost, že je užíváním sporné
stavby výrazně rušena ve svém vlastnickém právu a v pohodě bydlení. Užíváním stavby
je obtěžována hlukem kvůli otevřenému výhledu z terasy postavené těsně u jejího zděného plotu,
dále pohledem. Došlo k permanentnímu zásahu do jejího soukromí a stálému nebezpečí vniknutí
cizího objektu nebo osoby z terasy na její pozemek. V obnovené stavbě hospodářského stavení
se nachází muzeum a společenské a kulturní centrum, konají se zde kroužky, volby, zasedání
zastupitelstva, vítání občánků, divadlo a diskotéka pro děti, vánoční besídky atd. Do objektu
proudí lidé v týdnu i o víkendu, a to v denních i nočních hodinách, přičemž u větších
společenských akcí je využíváno zejména schodiště a terasa přiléhající k jejímu plotu. Těmito
negativními dopady užívání stavby dochází k vážným zásahům do vlastnického práva, neboť
je omezováno plnohodnotné užívání nemovitostí (k bydlení a rekreaci) a snižována jejich
hodnota. Přiznáním odkladného účinku dojde k prodloužení negativního vlivu stavby na její
práva, zejm. na vlastnické právo a právo na soukromí.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
[9] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] Nejvyšší správní soud se již v minulosti zabýval otázkou, zda správní orgán může v řízení
o kasační stížnosti podat návrh na přiznání odkladného účinku a zda může být jeho návrhu
vyhověno, a to v usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49,
publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS, v němž došel k závěru. že: „I správní orgán může navrhnout
při podání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán odkladný účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce
(§73 odst. 2 a 4, §107 s. ř. s.). Samotné podání kasační stížnosti, není-li ze zákona spojeno s odkladným
účinkem či nebyl-li vysloven soudním rozhodnutím, nemá však na plnění povinností správním orgánem žádný
vliv.“ Z téhož rozhodnutí plyne, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, ač stanoveny shodně pro všechny stěžovatele (žalobce, osobu zúčastněnou na řízení,
žalovaného), budou zjevně opřeny o jiné skutkové okolnosti podle toho, která z procesních stran
je uplatní.
[11] Problematiku přiznávání odkladného účinku k návrhu, který podal správní orgán v pozici
žalovaného, se rozšířený senát Nejvyššího správního soudu zabýval aktuálně také v usnesení
ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, v němž zdůraznil, že „zatímco žalobce bude zpravidla
spojovat újmu se svými subjektivními právy, která může okamžitý výkon rozhodnutí krajského soudu skutečně
závažně ohrozit, žalovaný žádná subjektivní práva nemá. Tím spíše nemůže mít práva, jež by mohla
být výkonem napadeného rozsudku či jeho jinými následky ohrožena. Jeho úkolem je v soudním řízení hájit
zákonnost jím vydaného rozhodnutí. Otázka zákonnosti rozhodnutí není důvodem pro přiznání odkladného
účinku. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku soud nijak nepředjímá, jaké bude meritorní
rozhodnutí ve věci samé.“ Dále uvedl, že přiznání odkladného účinku k návrhu žalovaného bude
výjimečným případem, kdy „odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou
důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší
újmu, než která přiznáním odkladného účinků vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným
zájmem. Žalovaný musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem tato újma a její intenzita
spočívá.“
[12] V nyní posuzované věci však stěžovatel neuvádí, že by hájil důležitý veřejný zájem v jeho
působnosti, pouze uvedl, že krajský soud nezpochybnil, že by zkolaudovaná stavba ohrožovala
veřejný zájem v oblasti užívání staveb. Stěžovatel tvrdí újmu spočívající v nutnosti zrušit
kolaudační souhlas v důsledku rozsudku, jež považuje za nezákonný.
[13] Tuto argumentaci je nutno vzhledem k výše citovaným judikatorním závěrům odmítnout.
Tvrzená nezákonnost rozhodnutí krajského soudu nemůže být důvodem přiznání odkladného
účinku, stejně jím nemůže být ani povinnost zrušení kolaudačního souhlasu. Tento postup
je logickým důsledkem rozhodovací činnosti správního soudu. Povinností správního orgánu
je řídit se závazným právním názorem vysloveným v pravomocném soudním rozhodnutí,
a to bez ohledu na to, zda ve věci byla podána kasační stížnost.
[14] K namítané újmě z hlediska ztráty činnosti stěžovatele odkazuje soud na odbornou
literaturu, podle níž lze ve vztahu k žalovanému správnímu orgánu jen těžko mluvit
„…o nenahraditelné újmě na výkonu působnosti. O tom by bylo možné uvažovat jen tehdy, pokud by sama tato
působnost byla současně veřejným subjektivním právem, jako je tomu v případě územní či zájmové samosprávy.“
(Vedral, J. K následkům zrušení rozhodnutí krajského soudu v řízení o kasační stížnosti. In: Správní právo,
č. 8, 2010, s. 483).
[15] Namístě není ani argumentace újmou, která může vzniknout stavebníkovi či třetím osobám
– uživatelům zkolaudované stavby. Není přípustné, aby stěžovatel argumentoval hrozbou újmy
nevztahující se k němu, ale k na něm nezávislým třetím osobám(srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 1. 10. 2008, č. j. 1 As 79/2008 - 105, publ. pod č. 2197/2011 Sb. NSS).
Stěžovatel není v pozici, kdy by byl oprávněn v soudním řízení hájit zájmy jiných účastníků.
Jakožto správní orgán hájí zákonnost vydaného správního aktu, nikoliv partikulární zájmy
žadatele o vydání souhlasu či třetích osob. V této souvislosti soud připomíná povinnost
nestrannosti správních orgánů při výkonu veřejné moci.
[16] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě návrhu
stěžovatele nejsou podmínky pro přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti podle
§107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. naplněny a nepřiznal kasační stížnosti odkladný
účinek.
[17] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že tímto rozhodnutím nikterak nepředjímá
budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu