ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.132.2014:21
sp. zn. 1 As 132/2014 – 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobců: a) Z. C.
a b) nezl. F. C., žalobce ad b) zastoupený Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem
Burešova 6, Brno, proti žalované: Základní škola Břeclav, Slovácká 40, se sídlem Slovácká 40,
Břeclav, o žalobě proti rozhodnutí ředitelky žalované ze dne 21. 6. 2012, č. j. ZSSL-513/2012, v
řízení o kasační stížnosti žalobce ad b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2014,
č. j. 29 A 36/2012 – 85,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně ad a) podala dne 11. 6. 2012 žádost o poskytování speciální (výhradně
rostlinné) stravy školní jídelnou žalované v rámci školního stravování jejímu synovi, žalobci
ad b). Tuto žádost odůvodnila „dlouhodobým etickým přesvědčením a nesouhlasem se zneužíváním zvířat“
a dále zájmem na ochraně zdraví jejího syna. Ředitelka žalované v záhlaví vymezeným
rozhodnutím žádosti nevyhověla. Zároveň žalobce ad b) poučila o možnosti podat odvolání
proti tomuto rozhodnutí s tím, že o takovém odvolání rozhoduje Krajský úřad Jihomoravského
kraje. Žalobkyně ad a) podala jménem svého syna odvolání proti rozhodnutí ředitelky,
krajský úřad však rozhodl o postoupení daného odvolání městu Břeclav, jako zřizovateli
žalované. Následně (dne 2. 8. 2012) podali žalobci žalobu přímo proti rozhodnutí ředitelky
s tím, že Krajský soud v Brně již v minulosti rozhodl, že město Břeclav není příslušným orgánem
pro rozhodování o odvolání v této věci, nadřízený orgán tak dle názoru žalobců neexistuje
a lze podat rovnou žalobu proti rozhodnutí ředitelky žalované.
Krajský soud v záhlaví specifikovaným usnesením žalobu odmítl dle §46 odst. 1 písm. b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Proti usnesení krajského soudu podal žalobce ad b) (dále též pouze „stěžovatel“),
zastoupený žalobkyní ad a) jako zákonnou zástupkyní, blanketní kasační stížnost. Nejvyšší
správní soud usnesením ze dne 8. 10. 2014, č. j. 1 As 132/2014 – 10, vyzval stěžovatele,
aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o důvody,
pro které uvedený rozsudek napadá, a aby ve lhůtě deseti dnů od doručení daného usnesení
předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zároveň
stěžovatele poučil o tom, že nevyhoví-li dané výzvě, soud kasační stížnost odmítne. Uvedené
usnesení bylo stěžovateli (respektive jeho zákonné zástupkyni) doručeno dne 12. 11. 2014, lhůta
pro doplnění kasační stížnosti tak uplynula dne 12. 12. 2014. Do dnešního dne však k doplnění
kasační stížnosti nedošlo. Nejvyššímu správnímu soudu byla doručena toliko plná moc udělená
zákonnou zástupkyní stěžovatele advokátovi Mgr. Davidu Zahumenskému k zastupování jejího
syna v daném řízení. Stěžovatel kasační stížnost nedoplnil, ani soud nepožádal o prodloužení
stanovené lhůty podle §106 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud tedy podle §120 ve spojení
s §37 odst. 5 s. ř. s. rozhodl o odmítnutí kasační stížnosti, protože stěžovatel neodstranil
ve stanovené lhůtě vadu, pro niž není možné v řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu