ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.136.2015:22
sp. zn. 1 As 136/2015 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: M. Z., zastoupen
JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2014, čj. 2084/14/5000-14306-705194, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 2015,
čj. 15 Af 29/2014 – 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Finanční úřad v Roudnici nad Labem (dále jen „správce daně“) vydal dne 16. 11. 2012
rozhodnutí, kterým žalobci doměřil daň z přidané hodnoty za říjen roku 2010 ve výši 28.499 Kč,
s penále ve výši 34.198 Kč. K odvolání žalobce žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím
změnil rozhodnutí správce daně v části týkající se bankovního spojení, jinak po obsahové stránce
jej potvrdil.
[2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu. Na výzvu soudu
k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu reagoval tím, že požádal o osvobození
od soudních poplatků. V odůvodnění své žádosti uvedl, že v září roku 2013 přišel o zaměstnání,
je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a nepobírá žádné sociální dávky. Veškeré úspory
vyčerpal, majetek nevlastní, bydlí v nájmu a nájemné za něj platí manželka z rodičovského
příspěvku, má dva nezletilé syny ve věku 8 a 1 rok. K žádosti přiložil vyplněný formulář
osvědčující jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry, ze kterého vyplývá, že nemá žádné
příjmy, žádný majetek větší ceny a jediný měsíční příjem jeho rodiny je rodičovský příspěvek
ve výši 7.300 Kč. Oproti tomu má dluhy výši 18.343 Kč, které splácí. Z přiložené nájemní
smlouvy o nájmu rodinného domu dále vyplývá, že na podkladě této smlouvy v pravidelných
měsíčních platbách hradí nájemné ve výši 2.500 Kč a elektrickou energii ve výši určené jejím
dodavatelem.
[3] Krajský soud vydal usnesení, kterým žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal,
neboť považoval jím uváděné skutečnosti za nevěrohodné. Po odečtení platby nájemného ve výši
2.500 Kč by rodině o počtu čtyř osob měsíčně na úhradu základních životních potřeb zbývala
pouze částka ve výši 4.800 Kč, což považoval soud za krajně nepravděpodobné. Z ustanovení
§3 odst. 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o životním a existenčním minimu“), dovodil, že u rodiny sestávající
se ze dvou dospělých osob a jednoho dítěte ve věku jednoho roku a druhého ve věku osmi
let činí měsíční životní minimum domácnosti částku ve výši 9.850 Kč.
[4] Dle krajského soudu není možné, aby rodina stěžovatele měla příjem pouze 7.300 Kč
a současně byla schopna hradit veškeré náklady související s bydlením a zajišťováním svých
základních životních potřeb (např. vyživovací povinnost k jejich synům), a to vše za situace,
kdy rodina jakkoliv nepožádala o pomoc ze strany státu. Stěžovatel v rozporu s poučením
v závěru uvedeného prohlášení musel zamlčet podstatné okolnosti ohledně své finanční situace,
které mohly mít vliv na rozhodování soudu o osvobození od soudních poplatků.
II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodu jeho
nezákonnosti dle §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s“) a nepřezkoumatelnosti dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[6] Stěžovatel argumentuje tím, že v prohlášení uvedl pravdivé údaje a žádné okolnosti
nezamlčel. Soud neprováděl žádné dokazování a tvrzení, že zamlčel podstatné okolnosti ohledně
své finanční situace, nemají oporu ve skutkovém zjištění a není to důkazně prokázáno. Soud
neuvedl, jaké podstatné okolnosti své finanční situace měl zamlčet. Soudu nic nebránilo,
aby jej vyslechl. Jeho závěr o tom, že prohlášení je nevěrohodné má být postaven zcela najisto,
a nevycházet jen z krajní nepravděpodobnosti. Výpočet částky životního minima splňuje rovněž
podmínky pro osvobození od soudního poplatku. Závěry o nemožnosti žít s uváděnými částkami
nejsou ničím podložené.
[7] Nepřezkoumatelnost napadeného usnesení spatřuje stěžovatel v nedostatku důvodů
a opodstatněnosti.
[8] Vzhledem k výše uvedenému stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené
usnesení zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že by Nejvyšší správní soud měl kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného usnesení, která
představuje natolik závažnou vadu, že k ní soud přihlíží i bez námitky, tedy z úřední povinnosti
(§109 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost v tom, že krajský soud neuvedl,
jaké podstatné okolnosti své finanční situace měl zamlčet. Ve věci neprováděl dokazování, pokud
prohlášení považoval za nevěrohodné, mělo to být postaveno najisto. Nejvyšší správní soud
se s uvedenými námitkami neztotožnil.
[13] Smyslem institutu osvobození od soudních poplatků je zabezpečení přístupu k soudní
ochraně i u těch účastníků, kteří se vzhledem ke své majetkové a finanční situaci nachází
v tíživých sociálních poměrech. Je na účastníku samém, aby soudu dostatečně konkrétně popsal
své osobní a majetkové poměry a současně aby projevil zákonem požadovanou aktivitu
a předložil (pokud možno současně se žádostí o osvobození) doklady prokazující jeho
nemajetnost. Nesplní-li účastník tuto svou povinnost, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2005,
čj. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS). Důkazní břemeno k prokázání,
že nemá dostatek prostředků, nese účastník řízení.
[14] Soudy tedy zkoumají, zda účastník řízení v žádosti o osvobození od soudních poplatků
dostatečně konkrétně popsal, v čem spatřuje nedostatek prostředků k úhradě soudního poplatku
a zda takové tvrzení rovněž řádně doložil. Přiznat osvobození od soudních poplatků je totiž
možné jen při kumulativním splnění obou podmínek, tj. při dostatečně určitém tvrzení
o nedostatečnosti prostředků k úhradě soudního poplatku a při doložení takového tvrzení.
Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost
zamítne (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009 - 88).
[15] V projednávané věci krajský soud detailně popsal, z čeho vycházel při hodnocení
majetkových poměrů stěžovatele. Své závěry o nevěrohodnosti tvrzených skutečností dostatečně
a srozumitelně odůvodnil. Nelze se ztotožnit s argumentací stěžovatele, že krajský soud
měl provádět dokazování jeho výslechem, popř. uvádět konkrétní skutečnosti, které zamlčel.
Břemeno tvrzení a břemeno důkazní leželo na stěžovateli. Ten měl svojí aktivitou soudu
dostatečně věrohodně popsat a prokázat své majetkové poměry. To však stěžovatel neučinil.
[16] Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodnou ani námitku nezákonného posouzení
žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. Nejprve soud zdůrazňuje, že stěžovatel
byl v řízení o žalobě zastoupen advokátem, a je proto zřejmé, že se mu mohlo dostat odborné
právní pomoci také při podávání žádosti o osvobození od soudních poplatků a vyplňování
formuláře o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Podpisem tohoto formuláře
navíc stěžovatel stvrdil, že uvedené údaje jsou pravdivé a zejména že nezamlčel žádné okolnosti,
které by mohly mít vliv na rozhodování soudu o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší
správní soud ovšem souhlasí s krajským soudem v tom, že žalobcem uvedené údaje jsou
nevěrohodné a je zcela zjevné, že i přes své prohlášení neuvedl všechny své příjmy, respektive
veškerý svůj majetek. Ztotožnil se tak s hodnocením krajského soudu, že není možné,
aby fungující čtyřčlenná rodina byla schopna hradit veškeré náklady související se zajišťováním
svých základních životních potřeb (tj. jídla, ošacení a dalších nákladů souvisejících s běžným
chodem domácnosti) z částky 4.800 Kč (včetně úhrady energií a souvisejících služeb na bydlení).
Z těchto prostředků navíc údajně stěžovatel splácí závazky vůči svým věřitelům (Okresní správa
sociálního zabezpečení, Vojenská zdravotní pojišťovna). Argument krajského soudu,
že dle zákona o životním a existenčním minimu by takové u rodiny činilo měsíční životní
minimum domácnosti částku ve výši 9.850 Kč, výše uvedené závěry jen potvrzuje. Pokud by tedy
měla rodina stěžovatele pouze jím uváděný měsíční příjem, zajisté by si požádala o pomoc
ze strany státu nebo příbuzných. O této skutečnosti se ovšem stěžovatel ve své žádosti
či ve formuláři o osobních, majetkových a výdělkových poměrech nezmiňuje. Skutečnost,
že je stěžovatel v řízení před krajským soudem i nyní v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem, taktéž nasvědčuje skutečnosti, že má ještě další nezmíněné finanční prostředky, které
mohl na právní pomoc advokáta vynaložit.
[17] Za této situace bylo zcela na místě hodnotit doložené majetkové poměry jako
nevěrohodné. Stěžovatel proto nesplnil dle §36 odst. 3 s. ř. s. podmínky pro přiznání osvobození
od soudních poplatků.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[18] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
námitky stěžovatele nejsou důvodné. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.
[19] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační
stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl,
že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu