ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.140.2015:34
sp. zn. 1 As 140/2015 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: J. M., zastoupen
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2014, čj. MSK 174251/2013, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2015, čj. 20 A 7/2014 - 57,
takto:
I. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2015, čj. 1 As 140/2015 - 30,
se ruší .
II. Kasační stížnost se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši
5.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Magistrát města Opavy, odbor dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) uložil žalobci
rozhodnutím ze dne 2. 10. 2013, čj. 14578/2013/DOPR/HrP, pokutu ve výši 1.700 Kč
za přestupek dle §125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).
[2] Žalobce byl zastoupen zmocněncem pro správní řízení Ing. M. J., jehož prostřednictvím
podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání. Zmocněnec zaslal odvolání
žalovanému posledního dne lhůty pro jeho podání, tj. 29. 10. 2013, e-mailem bez zaručeného
elektronického podpisu. Poté, dne 4. 11. 2013, podal písemné doplnění tohoto podání
prostřednictvím třetí osoby na poště v Libanonu. Toto písemné podání obsahující blanketní
odvolání bylo žalovanému doručeno dne 11. 12. 2013. Žalovaný posoudil takový postup při
doručování odvolání jako procesní obstrukci, neboť zmocněnci žalobce nic nebránilo, aby sám
písemně prostřednictvím pošty z České republiky nebo e-mailem s elektronickým podpisem, jímž
disponuje, odvolání doplnil. Doprava poštovní zásilky z České republiky do Libanonu, kde bude
teprve podána k poštovní přepravě adresátovi v České republice, se jeví jako neúměrně složitá a
zdlouhavá, a jejím účelem je zjevně způsobit průtahy v řízení. Podle žalovaného bylo zřejmé, že
zmocněnec žalobce ve správním řízení vykonával zastoupení nikoliv tak, aby byl naplněn jeho
smysl a účel, ale tak, aby co nejvíce ztížil řádné vedení řízení. Takové jednání je v příkrém
rozporu s předpokladem minimální součinnosti, resp. s účelem a smyslem zastoupení, které má
přispívat k usnadnění projednání věci, a proto nemůže požívat právní ochrany. O účelovosti
tohoto postupu a snaze dosáhnout zániku odpovědnosti za přestupek dle žalovaného svědčí
rovněž fakt, že shodný postup uplatnil Ing. M. J. jako zmocněnec v dalších řízeních, jejichž
předmětem bylo obvinění z přestupku.
II. Dosavadní soudní přezkum
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke krajskému soudu, který ji posoudil
jako důvodnou a napadené rozhodnutí rozsudkem ze dne 6. 1. 2015, čj. 20 A 7/2014 – 31, zrušil
a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle krajského soudu bylo odvolání včasné; na tom
nemůže nic změnit ani skutečnost, že bylo podáno k poštovní přepravě v Libanonu a správnímu
orgánu I. stupně tak bylo doručeno až 10. 12. 2013. Krajský soud nepovažoval za nutné brát
v úvahu, že zmocněnec žalobce takovýto způsob doručování uplatňuje i v jiných správních
řízeních. Neztotožnil se tak se závěrem žalovaného, že by se jednalo o zneužití práva.
[4] Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 3. 2015,
čj. 1 As 16/2015 – 30, rozsudek krajského soudu zrušil pro jeho nezákonnost a vrátil
mu věc k dalšímu řízení. Ačkoliv bylo odvolání podáno formálně správně, jednalo se o zneužití
práva, které bylo možno dovodit zejména z obdobného postupu, který zástupce žalobce používal
v řadě jiných přestupkových řízení. Nejvyšší správní soud upozornil na několik nelogičností
v postupu Ing. M. J. jako zmocněnce různých pachatelů přestupku, jež nasvědčují tomu, že jeho
jednání bylo ve skutečnosti účelové a úmyslně obstrukční. Není přitom rozhodné, že procesní
postup zmocněnce v daném případě nevedl ke konkrétnímu užitku či výhodě pro žalobce, neboť
díky němu nedošlo k marnému uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupku. I tak se
jednalo o procesní obstrukce, jež znemožnily zákonem předvídaný plynulý postup stěžovatele
v řízení. Správní orgány zde navíc nedisponovaly žádnými procesními prostředky, kterými by
mohly na obstrukční jednání zmocněnce žalobce účinně reagovat. Postupu zmocněnce žalobce
proto mohly čelit jedině tak, že mu nepřiznaly právní účinky a považovaly ho za zneužití práva.
[5] V rámci dalšího řízení krajský soud v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu [viz §104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“)] žalobu jako nedůvodnou zamítl.
III. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[6] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, ve které
navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu
k dalšímu řízení. Uvedl, že si je vědom toho, že ve věci již jednou rozhodoval Nejvyšší správní
soud, nicméně je přesvědčen, že kasační stížnost je přípustná, pokud směřuje do nesprávnosti
posouzení jiné právní otázky, nebo jiné vady rozsudku, než té, která byla Nejvyšším správním
soudem posuzována. Podání kasační stížnosti je dále možné také v případě, že je namítáno
porušení hmotněprávního ustanovení Listiny ze strany správního orgánu.
[7] Stěžovatel namítl nepřezkoumatelnost rozsudku spočívající v tom, že se krajský soud
nevypořádal se všemi žalobními námitkami, které byly pro posouzení věci podstatné. Zejména
jde o žalobní argumentaci, že záměrem podání písemnosti ze zahraničí nemohlo být zneužití
práva, jehož účelem by bylo prodloužení projednání věci samé, neboť podle oficiálních
webových stránek České pošty, s. p. je předpokládaná doba pro dodání zásilky z Libanonu 5 – 7
dní. Stěžovatel tak nemohl vědět ani se domnívat, že dodání zásilky bude opožděno; taková
skutečnost ani nesmí být účastníku řízení k tíži. Tento argument krajský soud ve svém rozsudku
nezvažoval, proto nemohl být ani předmětem úvah Nejvyššího správního soudu. Pokud
by se jimi totiž zabýval, fakticky by představoval soud apelační a zároveň by byl první instancí,
která by se s žalobními argumenty vypořádala, čímž by byl stěžovatel zkrácen na jednom stupni
řízení ve správním soudnictví.
[8] Podle stěžovatele není možno zneužít právo v případě, kdy osoba, která je obviňována
z jeho zneužití, neví (a vědět nemůže), že její postup může v důsledku nést znaky zneužití práva.
V posuzované věci však znaky zneužití vykazoval toliko fakt, že zásilka byla doručena až (řádově)
několik týdnů od jejího podání. Doba doručení však nebyla ovlivnitelná odesílatelem písemnosti,
ale toliko držiteli poštovní licence.
[9] Stěžovatel je dále přesvědčen, že byla zasažena jeho ústavní práva. Odkázal přitom
na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 188/04 týkající se přepjatého formalismu
či nález sp. zn. I. ÚS 654/03 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2010,
sp. zn. 32 Cdo 1019/2009. Rozhodnutí žalovaného, stejně jako rozsudek krajského soudu,
je překvapivé, vylučující se se zásadou legitimního očekávání stěžovatele. Stěžovatel byl zkrácen
na právu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a dále na právu na dvojinstačnost řízení v trestním obvinění
ve smyslu čl. 2 protokolu č. 7 Úmluvy.
[10] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil, pouze zcela odkázal na odůvodnění svého
napadeného rozhodnutí a vyjádření učiněná v soudním řízení.
IV. Usnesení o zastavení řízení a jeho zrušení
[11] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 8. 2015 stěžovatele opakovaně vyzval,
aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost
ve výši 5.000 Kč. Jelikož stěžovatel v této lhůtě soudní poplatek neuhradil, vydal Nejvyšší správní
soud dne 10. 9. 2015 usnesení čj. 1 As 140/2015 – 30, kterým řízení o kasační stížnosti podle
§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.,
zastavil.
[12] Následně dne 11. 9. 2015 stěžovatel soudní poplatek zaplatil převodem na bankovní účet
Nejvyššího správního soudu.
[13] Podle §9 odst. 7 věty první zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech
správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci.
[14] Usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž bylo v dané věci zastaveno řízení
pro nezaplacení soudního poplatku, doposud nenabylo právní moci, soudní poplatek byl tedy
zaplacen před nabytím právní moci tohoto usnesení. Soud proto v souladu s §9 odst. 7 věty
první zákona o soudních poplatcích své usnesení ze dne 10. 9. 2015, čj. 1 As 140/2015 – 30,
zrušil a pokračoval v řízení o kasační stížnosti.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že kasační stížnost směřuje proti rozsudku
krajského soudu, jenž byl vydán poté, co Nejvyšší správní soud vyhověl předchozí kasační
stížnosti žalovaného. Dle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost proti
rozhodnutí, „jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním
soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu“.
[16] Právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil ve zrušovacím rozsudku,
je krajský soud v dalším řízení vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.). Jestliže tedy Nejvyšší správní soud
zavázal krajský soud právním názorem ve vztahu k určité otázce, pak se touto již jednou
vyřešenou otázkou lze v řízení o opakované kasační stížnosti zabývat pouze z toho pohledu,
zda se krajský soud řídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. I Nejvyšší
správní soud je v řízení o opakované kasační stížnosti vázán právním názorem vyjádřeným
ve svém předchozím zrušovacím rozsudku (vyjma výjimek zmiňovaných v usnesení rozšířeného
senátu NSS ze dne 8. 7. 2008, čj. 9 Afs 59/2007 - 56, publ. pod č. 1723/2008 Sb. NSS, které
ovšem stěžovatel nenamítá). Tato striktní závaznost vyplývá především z textu zmiňovaného
§104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., který vůbec nedává Nejvyššímu správnímu soudu možnost dostat
se opětovně k meritu jím řešené právní otázky. Přípustnost opětovné kasační stížnosti
je tak omezena pouze na důvody, které Nejvyšší správní soud dosud nevyřešil (viz usnesení
NSS ze dne 8. 7. 2008, čj. 9 Afs 59/2007 – 56, publ. pod č. 1723/2008 Sb. NSS.).
[17] Stěžovatel však ve své kasační stížnosti nenamítal, že by se krajský soud vysloveným
závazným právním názorem neřídil, nýbrž s tímto názorem dále polemizoval. Svou kasační
argumentaci založil jednak na nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku z důvodu, že se krajský
soud nezabýval jeho kasační námitkou týkající se doručovací doby zásilek z Libanonu, a dále
že pomalejší doručení odvolání, než mohl stěžovatel očekávat, nelze považovat za zneužití práva.
Stěžovatel byl také přesvědčen, že bylo zasaženo jeho ústavní právo na spravedlivý soudní proces
a byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení.
[18] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že tyto námitky směřují pouze proti právnímu
názoru předchozího rozsudku tohoto soudu čj. 1 As 16/2015 – 30, neboť uvedené námitky
již byly v tomto rozsudku vyřešeny. Námitku týkající se nemožnosti ovlivnit délku doručovací
doby z Libanonu stěžovatel uvedl již ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaného a Nejvyšší
správní soud ji zohlednil ve zrušujícím rozsudku. Konstatoval, že zneužití práva vyplynulo
z širšího kontextu jednání zmocněnce žalobce a specifik jeho postupu, které jednoznačně svědčí
o tom, že odeslání doplnění odvolání z pošty v Libanonu bylo cílenou procesní obstrukcí
(důvody tohoto závěru byly podrobně popsány ve zrušujícím rozsudku NSS). Soud tak neuvěřil
stěžovatelovu tvrzení, že šlo o mimořádnou situaci, kdy jeho zmocněnec náhodou odesílal
písemnosti ze zahraničí s očekáváním, že pošta bude z Libanonu doručena do České republiky
přibližně za 7 dní. Není pochybením krajského soudu, pokud se s touto námitkou explicitně
v napadeném rozsudku nevypořádal, neboť její nedůvodnost jednoznačně vyplývá ze závazného
právního názoru Nejvyššího správního soudu, na kterou plně odkázal. Nejvyšší správní soud
v napadeném rozsudku také konstatoval, že nebyla jakkoliv porušena procesní práva stěžovatele.
[19] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že stěžovatel nenamítá, že by krajský soud
nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený ve zrušovacím
rozsudku, jádrem jeho kasační argumentace je naopak polemika s tímto názorem. Jeho kasační
stížnost je proto dle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. nepřípustná, a Nejvyšší správní soud ji tedy
odmítl na základě §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.
[20] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
[21] Podle §10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, byl-li
návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený
poplatek. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku
za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč k rukám zástupce stěžovatele, a to do 30 dnů ode dne nabytí
právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu