ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.141.2015:11
sp. zn. 1 As 141/2015 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému:
Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 6. 2014, č. j. 085613/2014/KUSK, sp. zn. SZ_077110/2014/KUSK-
REG/Pe, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Kr ajského soudu v Praze ze dne
2. 6. 2015, č. j. 45 A 45/2014 – 54,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení
v záhlaví specifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání a potvrdil prvoinstanční
rozhodnutí. V žalobě rovněž požádal o plné osvobození od soudních poplatků a o bezplatné
přidělení právní pomoci. Poté, co byla žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků
usnesením krajského soudu ze dne 22. 9. 2014, č. j. 45 A 45/2014 - 28, potvrzeným rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2015, č. j. 1 As 147/2014 - 35, zamítnuta, vyzval
jej krajský soud usnesením ze dne 13. 5. 2015, č. j. 45 A 45/2014 - 51, k dodatečnému zaplacení
soudního poplatku z podané žaloby ve výši 3.000 Kč ve lhůtě 2 týdnů. Usnesení bylo doručeno
žalobci dne 15. 5. 2015 a lhůta tak uplynula dne 29. 5. 2015. Ani v den vydání kasační stížností
napadeného rozhodnutí však soudní poplatek zaplacen nebyl. Žalobce však soudu doručil žádost
ze dne 18. 5. 2015, v níž opětovně požadoval přidělení bezplatné právní pomoci a uvedl, že jeho
majetkové poměry mu neumožňují uhradit soudní poplatek.
[2] Krajský soud prvním výrokem v záhlaví označeného rozhodnutí odmítl návrh žalobce
na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce a námitku podjatosti, druhým
výrokem zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. Uvedl, že žalobce
opětovně nevyzýval k zaplacení soudního poplatku, neboť lze očekávat, že by na ni žalobce
reagoval podáním totožného obsahu, což by vedlo v konečném důsledku k nekonečnému
řetězení rozhodování soudu o nepřípustných podáních, aniž by bylo možné řízení skutečně
ukončit.
[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížnost, v níž navrhuje, aby Nejvyšší správní soud změnil výrok napadeného usnesení
a osvobodil stěžovatele od soudních poplatků a ustanovil mu advokáta. Namítá, že je usnesen ím
arogantně napadán a lživě osočován, a že jím krajský soud kryje porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36
a 38 Listiny základnách práv a svobod, přičemž „jedná dle pol. objednávky zdejší kom. sféry“.
Dále kasační stížnost obsahuje řadu invektiv ve vztahu k senátům krajského soudu.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud dovodil, že kasační stížnost je nepřípustná , a to z dále uvedených
důvodů.
[5] Z obsahu vyžádaného spisu krajského soudu je patrné, že stěžovatel od počátku řízení
nesměřuje k vydání meritorního rozhodnutí, kterým by měla být poskytnuta ochrana jeho
veřejnému subjektivnímu právu. Stěžovatel brojí kasační stížností proti usnesení, kterým krajský
soud odmítl jeho návrhy na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce
a námitku podjatosti poté, co Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 18. 3. 2015 zamítl kasační
stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 22. 9. 2014, č. j. 45 A 45/2014 - 28.
[6] Kasační stížnost neobsahuje věcnou argumentaci, stěžovatel pouze osočuje krajský soud.
Námitky uplatněné stěžovatelem na první pohled nemohou být důvodné a kasační stížnost
je zcela zjevně bezúspěšná. Lze proto uzavřít, že v posuzované věci se vytratil původní spor,
stěžovatel je opět veden snahou vést „spor pro spor“, nikoliv snahou o ochranu svých veřejných
subjektivních práv.
[7] Nejvyšší správní soud nevydával v této věci žádné výzvy k odstranění vad kasační
stížnosti, k zaplacení soudního poplatku, respektive k zastoupení stěžovatele advokátem.
Přesto, že rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, konstatoval, že „Stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační
stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o ná vrhu ve věci samé
(o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností.“ Vydávání takovýchto výzev
by však v nyní posuzované věci představovalo nadbytečné prodlužování procesu bez jakéhokoliv
smyslu. Zatěžovat řízení dalšími usneseními, např. o nepřiznání osvobození od soudních
poplatků, o neustanovení zástupce, vyzývajícími k zaplacení soudního poplatku či usnesením
o odmítnutí kasační stížnosti pro neodstranění vad nebo usnesením o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku, by představovalo jen rozmnožování zbytečných procedur,
bez možnosti dospět k jinému závěru, než že návrh y stěžovatele jsou nepřípustné.
[8] Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva
(a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva, které
Nejvyšší správní soud vymezil např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 – 48,
č. 869/2006 Sb. NSS. Zneužitím práva se rozumí „ situace, kdy někdo vykoná své subjektivní právo
k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosa huje výsledku nedovoleného,
je jenom zdánlivě dovolené“. Dále lze odkázat na vymezení konceptu zneužití práva obsažené
v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010,
č. j. 1 As 70/2008 – 74, č. 2099/2010 Sb. NSS.
[9] Shora předestřený postup představuje pouze materiální korektiv formálního pojímání
práva na soudní ochranu v souladu s principem ekvity (spravedlnosti) a bude vyhrazen zcela
výjimečným případům, u nichž se běžný procesní postup bude jevit jako naprosto neefektiv ní,
a současně bude zcela zjevné, že kasační stížnost nemůže být úspěšná. V tomto ohledu
tedy bude třeba dbát zvýšené opatrnosti a pečlivě se seznámit se skutkovými i právními
okolnostmi případu stejně jako v ostatních věcech. Popsané zneužití lze dovodit i v nyní
posuzované věci – nynější rozhodnutí tedy nevede k budoucímu paušálnímu odmítnutí
jakéhokoliv podání, jímž by se stěžovatel obracel na soud.
[10] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. d) za použití §120 s. ř. s.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu