ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.149.2015:32
sp. zn. 1 As 149/2015 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera právní věci žalobce: B. D., zastoupený
JUDr. Irenou Wenzlovou, advokátkou se sídlem Sovova 709/5, Litoměřice, proti žalované:
Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Lidické nám. 9, Ústí nad
Labem, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2015, čj. 15 A
177/2013 – 115,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2015,
čj. 15 A 177/2013 - 115, se zrušuje ve výroku II. a III. a věc se vrací tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem žalované domáhal, aby krajský
soud vyslovil, jednak že: zásah policisty Policie ČR dne 21. 3. 2013 v době kolem 00.30 hodin
v Ústí nad Labem, ul. Havířská, kdy provedl zásah (pokyn či donucení) spočívající v provedení služebního
zákroku – kompletní bezdůvodné lustrace řidiče, testu na alkohol a drogy a opakované prohlídky vozidla včetně
povinné výbavy a technického stavu vozidla trvajícího skoro jednu hodinu, byl nezákonný (dále jen „zásah
č. 1“), a jednak že: zásah policistů Policie ČR dne 21. 3. 2013 v době kolem 00.30 hodin v Ústí nad Labem,
ul. Havířská, kdy provedli zásah (pokyn či donucení) spočívající v provedení služebního zákroku – zákaz další
jízdy žalobci vozidlem tov. zn. SEAT Toledo, r. z. X, byl nezákonný (dále jen „zásah č. 2“).
II. Právní názor krajského soudu
[2] Krajský soud žalobu v části týkající se zásahu č. 1 zamítl podle §87 odst. 3
zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a vyhověl žalobě v části týkající
se zásahu č. 2. Uvedl, že žalobce neopodstatněně namítal, že u něj byla provedena silniční
kontrola bezdůvodně a bez důvodného podezření. K předmětné kontrole došlo asi o dvě hodiny
poté, co policisté totožné vozidlo, avšak řízené jiným řidičem, kontrolovali, zjistili u něj zásadní
nedostatky a vyslovili zákaz v pokračování další jízdy s vozidlem. Opětovnou kontrolu vozu, nyní
řízeného žalobcem, soud tedy neshledal šikanózní, ale naopak legitimní.
[3] Kontrolující policisté byli v době kontroly ve služebním stejnokroji (vzor č. 92), tedy byli
oprávněni podle §124 odst. 9 písm. a) zákona o silničním provozu vykonávat dohled
nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích, a to v podobě
provedené kontroly dodržování povinností účastníků a pravidel provozu na pozemních
komunikacích. Žalobce jakožto řidič vozidla byl bezesporu účastníkem silničního provozu
a mohla tak u něj být provedena silniční kontrola. Policisté byli oprávněni podle §124 odst. 10
zákona o silničním provozu mj. zastavovat vozidla, vyzvat řidiče k vyšetření podle zvláštního
právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem či jinou návykovou látkou, vyzvat
řidiče k předložení dokladů k řízení a provozu vozidla a vyzvat řidiče ke kontrole technického
stavu vozidla. V souvislosti s pravomocemi policistů jsou pak striktně zakotveny povinnosti
řidičů, a to zejména v §5 odst. 1 zákona o silničním provozu, mezi které patří mj. povinnost
řidičů užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.
Provedená kontrola povinné výbavy vozidla, technického stavu vozidla, všech dokladů žalobce
a od vozidla, a také provedené testy na přítomnost alkoholu v těle žalobce, nepředstavuje
šikanózní kontrolu, a tedy nezákonný zásah vůči žalobci, jelikož k provedené kontrole
měli policisté pravomoc podle §124 odst. 9 písm. a) ve spojení s §124 odst. 10 písm. b), písm. e),
písm. g), písm. h) a písm. i) zákona o silničním provozu.
[4] Délka trvání předmětné kontroly neznamená sama o sobě šikanóznost, přičemž je nutné
rovněž přihlédnout ke skutečnosti, že vůči žalobci bylo následně vedeno přestupkové řízení.
Stejný charakter nemá ani provedení testů na přítomnost alkoholu v těle žalobce, neboť
pravomoc takovéto kontrolní zjištění provést není podle §124 odst. 10 písm. e) a písm. g) zákona
o silničním provozu vázána na podezření policistů. Naopak lze provádět i namátkové kontroly.
Soud považoval za nadbytečné, aby provedl dokazování, jak navrhl právní zástupce žalobce,
tedy aby byl proveden výslech žalobce, výslech obou zasahujících policistů, aj, a to s ohledem
na žalobní tvrzení, kterému korespondoval skutkový stav zachycený ve správním spise.
Provedenou kontrolu (zásah č. 1) soud nevyhodnotil jako nezákonný zásah.
[5] Část žaloby směřující do zásahu č. 2, spočívající v ústním zákazu další jízdy žalobci
s daným vozidlem, shledal krajský soud důvodnou. Vyslovený zákaz další jízdy žalobci
s kontrolovaným vozidlem pro osazení náprav vozidla pneumatikami s odlišným dezénem
žalovaná opírala o §124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu v návaznosti
na §21 odst. 13 vyhlášky o technické způsobilosti vozidel s poukazem na špatné povětrnostní
podmínky panující v době kontroly, a také s poukazem na to, že s ohledem na skutkové okolnosti
případu se u žalobce nejednalo o tzv. nouzové dojetí. Je pravdou, že podle §21 odst. 13 vyhlášky
o technické způsobilosti vozidel se nesmí, s výjimkou nouzového dojetí, současně použít
pneumatiky různých rozměrů a konstrukcí, pokud při schválení technické způsobilosti není
stanoveno jinak, a dále že na téže nápravě musí být použity pouze shodné pneumatiky. Rovněž
je pravdou, že jsou policisté podle §124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu oprávněni
zakázat řidiči jízdu na nezbytně nutnou dobu nebo mu přikázat směr jízdy,
vyžaduje-li to bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, popř. jiný veřejný
zájem. Užití neshodných pneumatik, tj. nestejného rozměru, konstrukce, druhu dezénu či značky,
tedy odporuje dikci §21 odst. 13 vyhlášky o technické způsobilosti vozidel.
[6] Policisté tedy obecně mají pravomoc vyslovit zákaz další jízdy řidiči, avšak jsou
při tom výrazně limitováni časovým úsekem, pro který lze daný zákaz vyslovit. Ustanovení
§124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu říká, že zákaz lze vyslovit jen na nezbytně
nutnou dobu. V daném případě je pro posouzení zákonnosti daného zákazu zásadní, že policisté
tento zákaz časově nelimitovali na dobu nezbytně nutnou. Pověřená pracovnice žalované
při ústním jednání konaném dne 25. 5. 2015 potvrdila, že dotyčný zákaz nebyl policisty nijak
časově limitován. Policisté tedy překročili zákonný rámec podle §124 odst. 10 písm. e) zákona
o silničním provozu, jelikož nevyslovili zákaz další jízdy, který by zároveň časově limitovali
na nezbytně nutnou dobu. Soud neshledal potřebu ve věci provádět další dokazování, jelikož
relevantní skutečnosti byly zřejmé z obsahu správního spisu, kterému korespondovalo i vyjádření
žalované v řízení před soudem.
III. Obsah kasační stížnosti
[7] Žalovaná (dále jen „stěžovatel“) napadla rozsudek krajského soudu ve výroku II. včasnou
kasační stížností z důvodů, jež podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Napadený
rozsudek je nezákonný a nepřezkoumatelný. Nezákonnost spatřuje v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nepřezkoumatelnost pak v nesrozumitelnosti,
logické a vnitřní rozpornosti a v nedostatku důvodů rozsudku.
[8] Argumentace obsažená v napadeném rozsudku k výroku II. vychází z předpokladu,
že lze využít §124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu pouze za podmínky,
že lze pregnantně stanovit dobu platnosti zákazu na nezbytně nutnou dobu vyjádřením časového
údaje. Zákonodárce dal příslušníkům v tomto ustanovení možnost velmi širokého správního
uvážení, přičemž krajský soud jej v rozporu s mezemi danými zákonem a jejich logickým
výkladem zúžil, jelikož spojil výklad správního uvážení o nezbytně nutné době pouze s časovým
okamžikem. Ve většině případů však objektivně nelze naplnit požadavek konkrétního časového
údaje bez dalšího způsobem, aniž by se toto oprávnění nestalo ve svém důsledku zcela
neaplikovatelným. Výkladem časového určení nezbytně nutné doby je možno odvozovat
od podmínek a délky jejich trvání v čase, na kterých byl zákaz jízdy řidiči na nezbytně nutnou
dobu vystaven, tedy co konkrétně naplnilo neurčitý právní pojem „vyžaduje-li to bezpečnost
a plynulost provozu na pozemních komunikacích, popřípadě jiný veřejný zájem“. V daném
případě to bylo osazení pneumatik na obou nápravách v rozporu s §21 odst. 13 vyhlášky
o technické způsobilosti vozidel ve spojení s nepříznivými povětrnostními podmínkami. Pojem
nezbytně nutná doba tedy lze vykládat jako dobu, po kterou trvá alespoň jedna z těchto
podmínek. Vyslovení prostého časového údaje by bez dalšího podmínění nevedlo k dosažení
účelu sledovaného zákonem, tedy zamezení jízdy řidiči, vyžaduje-li to bezpečnost a plynulost
silničního provozu na pozemních komunikacích, popřípadě jiný veřejný zájem.
[9] Krajský soud dovodil, že ze správního spisu ani z vyjádření žalované strany neplyne,
že by vyslovený zákaz další jízdy žalobci s vozidlem byl udělen jen na nezbytně nutnou dobu.
Stěžovatel s tímto nesouhlasí, neboť se domnívá, že tato informace ve správním spise obsažena
je. V této souvislosti poukazuje na úřední záznam obsažený v oznámení přestupku zpracovaný
dne 21. 3. 2013, čj. KRPU-66588-2/PŘ-2013-041016, ze kterého vyplývá, že doba platnosti
vysloveného zákazu byla vymezena dvěma podmínkami, a tedy dostatečně. V tomto úředním
záznamu je výslovně uvedeno, že „… Po provedení všech úkonů hlídky na místě, byly řidiči vráceny všechny
doklady a byla mu ústně zakázána další jízda s vozidlem na těchto pneumatikách, vzhledem k povětrnostním
a klimatickým podmínkám a v zájmu ochrany života, zdraví a majetku všech účastníků silničního provozu…“
Okolnosti podmiňující časové určení doby nezbytně nutné jsou ve správním spisu zopakovány
v úředních záznamech o podání vysvětlení podle §61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb.,
o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii ČR“), zasahujících policistů
PČR ze dne 12. 6. 2013, čj. KRPU-135800-5/ČJ-2013-0410UO, a ze dne 12. 6. 2013,
čj. KRPU-135800-5/ČJ-2013-0410UO.
[10] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů spatřuje stěžovatel
ve skutečnosti, že krajský soud nepostavil najisto, zda byl proveden zásah v okamžiku žalobcova
nouzového dojetí či nikoli.
[11] K hodnocení zákonnosti zásahu patří i hodnocení jeho přiměřenosti. V daném případě
byl učiněn zásah ve formě pouhého ústního zákazu další jízdy, který ovšem nebyl ze strany
žalobce respektován, jelikož o dvě hodiny později bylo téže vozidlo v témže technickém stavu
včetně absence povinné výbavy kontrolováno stejnou policejní hlídkou, avšak řízené jinou
osobou.
[12] Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek ve výroku II.
a na něm závislém výroku III. o nákladech řízení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu
řízení.
[13] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[15] Kasační stížnost je důvodná.
[16] Soud nejprve zkoumal, zda řízení před krajským soudem nebylo zatíženo vadou, která
mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu §109 odst. 4 s. ř. s. Krajský
soud při úvahách o důvodnosti žaloby primárně vycházel z obsahu správního spisu, jehož
součástí jsou mj. úřední záznamy o podání vysvětlení zasahujících policistů.
[17] Podle §137 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“) je použití
záznamu o podání vysvětlení jako důkazního prostředku zakázáno. Nejvyšší správní soud k tomu
konstatoval, že „[…] úřední záznam o tom, že byl spáchán přestupek a kdo je z jeho spáchání podezřelý,
poskytuje správnímu orgánu pouze předběžnou informaci o věci; nelze jej však považovat za důkazní prostředek
(§51 odst. 1 správního řádu z roku 2004). K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu
slouží mj. svědecký výslech osoby, která úřední záznam pořídila, nikoli tento záznam.“ (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 1. 2009, čj. 1 As 96/2008 - 115). V rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 9. 2010, čj. 1 As 34/2010 - 73, soud judikoval, že „[…] význam úředního záznamu
o podaném vysvětlení dle §61 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, spočívá v přestupkovém
řízení v tom, že na jeho základě si může správní orgán předběžně vyhodnotit relevanci případné svědecké výpovědi
dané osoby z hlediska skutečností, které je třeba v konkrétním řízení o přestupku prokazovat. Při samotném
výslechu svědka (obviněného) však nesmí být úřední záznam o podaném vysvětlení čten namísto výpovědi svědka
(obviněného).“
[18] S ohledem na výše uvedenou právní úpravu a ustálenou judikaturu je zřejmé, že krajský
soud zatížil řízení o předmětné žalobě vadou, která měla za následek nezákonné rozhodnutí,
neboť při zjišťování skutkového stavu vycházel primárně z úředních záznamů zasahujících
policistů, jejichž použitelnost jakožto důkazního prostředku je nepřijatelná. Krajský soud mohl
a měl přinejmenším provést výslech zasahujících policistů a žalobce, aby byl schopen zjistit
skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a nikoli se spokojit pouze s přečtením
obsahu zmíněných úředních záznamů. Prostor pro provedení těchto důkazů měl krajský soud
dostatečný. Napadený rozsudek je tak nezákonný, jelikož je postaven na „důkazech“, jejichž
použití je zákonem zakázáno.
[19] Otázky nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku a rovněž nesprávného posouzení
právní otázky, bude možné posoudit až v okamžiku, kdy krajský soud provede výslech
zasahujících policistů, a postaví tak najisto, jak přesně byl zákaz formulován. Kasační soud však
předesílá, že nesouhlasí s právním názorem krajského soudu, že pojem „nezbytně nutná doba“
je nutno blíže určit časovým vyjádřením. V daném případě pravděpodobně byla žalobci zakázána
jízda z důvodu technické nezpůsobilosti předmětného vozidla s přihlédnutím k povětrnostním
a klimatickým podmínkám, které v daném místě panovaly. Pokud by tomu tak bylo, pak z logiky
věci vyplývá, že časovým vymezením nelze určit konec trvání daného zákazu bez dalšího,
nýbrž v tomto konkrétním případě se naopak nabízí jediná možná varianta vymezení časového
úseku trvání zákazu další jízdy, a to ukončením trvání stavu, který ohrožuje bezpečnost
a plynulost provozu na pozemních komunikacích, tedy dokud trvá technická nezpůsobilost
vozidla žalobce v kombinaci s nepříznivými povětrnostními podmínkami. Znamená to tedy,
že pokud by kontrolující policisté ústně zakázali žalobci další jízdu z důvodu konkrétních
technických závad jeho vozidla s ohledem na počasí v danou dobu v dané lokalitě, dostatečně
jasně tak určili, kdy vyslovený zákaz přestává být vůči žalobci účinný. Časové vymezení nemusí
být určené konkrétními jednotkami, ale může být určené i jinak, pokud určení odpovídá
požadavkům jasnosti a právní jistoty. Osoba, která byla schopna úspěšně získat řidičské
oprávnění, je jistě natolik rozumově vyspělá, aby si v tomto konkrétním případě moment konce
trvání předmětného zákazu dovodila sama. Je pravdou, že zástupkyně žalované při ústním
jednání na dotaz soudu, jestli policisté nějak časově limitovali vyslovený zákaz další jízdy,
odpověděla negativně. Jak však kasační soud uvedl výše, dobu trvání zásahu je možné vymezit
i jinak než časovým určením, resp. v tomto konkrétním případě to ani zřejmě možné nebylo.
V. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[20] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a dle §110 odst. s. ř. s. napadený
rozsudek krajského soudu ve výroku II. a III. zrušil.
[21] Krajský soud bude pokračovat v řízení v rozsahu zrušení jeho rozhodnutí, přičemž podle
§110 odst. 4 s. ř. s. bude vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným
v tomto rozsudku. Krajský soud nejprve postaví najisto, jak přesně byl předmětný zákaz další
jízdy formulován, a až následně provede jeho posouzení z hlediska zákonnosti. Rovněž se bude
zabývat otázkou, zda provedený zásah byl proveden v okamžiku žalobcova tvrzeného nouzového
dojetí či nikoli.
[22] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nerozhodl, jelikož
v případě zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení, o nákladech
rozhodne podle §110 odst. 3 s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu