ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.150.2014:64
sp. zn. 1 As 150/2014 – 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobců: a) IMOS Brno, a. s.,
se sídlem Olomoucká 174, Brno, b) SDS EXMOST spol. s r. o., se sídlem Údolní 413/66,
Brno, c) Hentschke Bau GmbH, se sídlem Zeppelinstrasse 15, Bautzen, Spolková republika
Německo, všichni zastoupeni JUDr. Václavem Pumprlou, advokátem se sídlem Příkop 4,
Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída
Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic ČR,
státní příspěvková organizace, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha, o žalobě proti
rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 20. 5. 2013,
č. j. ÚOHS-R92/2013/VZ-9198/2013/310/PMo, v řízení o kasační stížnosti žalobců
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2014, č. j. 62 Af 40/2013 – 127,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v záhlaví označeným rozhodnutím
zamítl rozklad žalobců a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2013,
č. j. ÚOHS-S680/2012/VZ-4860/2013/514/MDI, kterým v I. stupni zamítl návrh žalobců
na přezkum úkonů osoby zúčastněné na řízení (dále také „zadavatel“) v zadávacím řízení
na veřejnou zakázku „I/19 Žďákov, most ev. č. 19-028“ (dále jen „veřejná zakázka“). Napadeným
úkonem zadavatele bylo jeho rozhodnutí o vyloučení žalobců ze zadávacího řízení na veřejnou
zakázku. Důvodem tohoto vyloučení bylo nesplnění požadavků zadavatele v zadávací
dokumentaci, spočívající v neocenění dodatečně doplněné položky v soupisu prací, která byla
uvedena v příslušném dodatku k zadávací dokumentaci (dále také „dodatečná položka“).
[2] Žalobci namítali, že práce odpovídající dodatečné položce byly oceněny v rámci jiných
položek seznamu prací, protože to povaha daných prací a činností dovolovala. Jejich námitkám
zadavatel nevyhověl, a proto stěžovatelé u žalovaného podali návrh na zahájení řízení
o přezkoumání úkonů zadavatele. Žalovaný pochybení na straně zadavatele neshledal a návrh
žalobců zamítl podle §118 odst. 5 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále
jen „zákon o veřejných zakázkách), protože nebyly zjištěny důvody pro uložení jakéhokoliv
nápravného opatření. Podle názoru žalovaného je právem zadavatele, aby si určil způsob ocenění
určitých činností uchazečů o veřejnou zakázku. Uchazeči proto měli dvě možnosti: předložit
nabídku, která splňuje podmínky zadavatele, nebo proti jeho požadavkům včas brojit námitkami,
což stěžovatelé neučinili.
[3] Rozhodnutí žalovaného žalobci napadli žalobou u Krajského soudu v Brně. Zopakovali
svá předešlá tvrzení, že práce odpovídající dodatečné položce byly oceněny v rámci jiných
položek seznamu prací. Samostatné uvedení ceny by znamenalo ocenění jednoho plnění dvakrát.
Zadavatel tedy požadoval dvojité ocenění stejných prací, díky čemuž zadávací podmínky byly
vnitřně pochybné a umožňovaly rozdílný výklad. Žalovaný se nezabýval samotnou podstatou
věci, protože bylo třeba zohlednit oborové technické normy a předpisy. Soupis prací proto není
vyčerpávajícím podkladem pro ocenění nabídky. Žalobci dále tvrdili, že se žalovaný nevypořádal
s jejich argumentací o nerovném přístupu k uchazečům v souvislosti s posouzením mimořádně
nízké nabídkové ceny jednoho z nich.
[4] Krajský soud žalobu zamítl, protože se ztotožnil s nosnými důvody, na nichž bylo
založeno rozhodnutí žalovaného. Jako východisko připustil, že zadávací dokumentace, ze které
by nevyplývaly zadavatelovy požadavky jasně, přesně, srozumitelně a jednoznačně, nemůže
obstát. Objektivní existenci více možných výkladů o způsobu zpracování nabídky nelze přičítat
k tíži uchazeče. Krajský soud však došel k závěru, že zadávací podmínky v dodatečné položce
žádnou výkladovou nejistotu nepřipouští. Žalobci proto neoceněním dané položky nedodrželi
požadavky zadavatele na zpracování nabídky. Ty nemohli splnit ani oceněním prací pod jinými
položkami soupisu prací, protože zadavatel výslovně požadoval, aby práce podle dodatečné
položky byly oceněny samostatně. To bylo jeho právem a žalobci ani nezdůvodnili, proč by
činnosti obsažené v dodatečné položce nemohly být oceněny samostatně, obzvláště když tak
zbylí uchazeči učinili. Pokud žalobci měli za to, že oceňovat tyto práce je nesprávné, nedůvodné
či zbytečné, měli proti požadavku na jejich ocenění uplatnit námitky podle §110 odst. 1 a 3
zákona o veřejných zakázkách. To však neučinili. Žalovaný proto nijak nepochybil, když došel
k závěru, že zadavatel vyřazením nabídky žalobců a jejich vyloučením ze zadávacího řízení
neporušil zákon o veřejných zakázkách. Z toho důvodu také krajský soud shledal nedůvodnou
námitku žalobců ve vztahu posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny jednoho z uchazečů.
Žalobci byli v souladu se zákonem vyloučeni ze zadávacího řízení, a proto v jeho následných
fázích nemohla být jakkoli dotčena jejich veřejná subjektivní práva.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Proti rozsudku krajského soudu podali žalobci (dále také „stěžovatelé“) kasační stížnost,
ve které navrhli, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil
mu věc k dalšímu řízení. Současně navrhli, aby Nejvyšší správní soud jejich kasační stížnosti
přiznal odkladný účinek.
[6] V kasační stížnosti stěžovatelé uvádí důvody podle §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Zadavatel vymezil předmět veřejné
zakázky v dokumentaci stavby a v technických podmínkách. Soupis prací podle
§44 odst. 4 písm. b) zákona o veřejných zakázkách nemůže být nadřazen dokumentaci stavby
a technickým podmínkám. Je od nich pouze odvozen. Stěžovatelé přitom technické kvalitativní
podmínky ve své nabídce splnili. Dodatkem, kterým byla doplněna dodatečná položka, zadavatel
do vymezení předmětu veřejné zakázky nepřidal žádnou novou činnost, se kterou by technické
podmínky nepočítaly. Otázka shody daných činností je otázkou stavebně-technickou a nikoli
právní. O tom, že se jedná o shodnou činnost, nemůže být sporu, což stěžovatelé zadavateli
i žalovanému dokládali expertízami špičkových odborníků z oboru. Zařazení dodatečné položky
proto na vymezení předmětu veřejné zakázky nemohlo nic změnit. Stěžovatelé postupovali
v souladu s tím, jak zadavatel vymezil předmět veřejné zakázky v zadávací dokumentaci.
Nejasnosti způsobené tím, že zadavatel vytvořil v soupisu prací duplicitní položku, nemohou
jít k tíži stěžovatelů.
[7] Zadavatel je povinen dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu
diskriminace. Zařazením dodatečné položky však zadavatel situaci zkomplikoval a znepřehlednil,
protože tím umožnil dvojí výklad. Zadavatel má právo si určit, jakým způsobem a jaké činnosti
mají být oceněny. Jeho požadavky ale byly vytvořené účelově v rozporu s příslušným třídníkem
činností a navíc nemají vliv na výši nabídkové ceny, protože z hlediska rozsahu plnění veřejné
zakázky jde o bagatelní položky. To vede k tomu, že zadávací dokumentace umožňuje různý
výklad. Vyloučení stěžovatelů ze zadávacího řízení je proto v rozporu s §77 odst. 1 zákona
o veřejných zakázkách i se základními zásadami podle §6 zákona o veřejných zakázkách.
Stěžovatelé nemuseli podávat námitky proti zadávacím podmínkám podle §110 odst. 1 a 3
zákona o veřejných zakázkách, protože pochybení zadavatele, který nelogicky a v rozporu
s ostatním obsahem zadávací dokumentace formuloval dodatečné zadávací podmínky, nemůže
jít k jejich tíži. Krajský soud rozhodoval pouze formálně a nebral v úvahu všechna ustanovení
zákona o veřejných zakázkách včetně jeho základních zásad.
[8] Stěžovatelé dále namítají nerovnost a netransparentnost v postupu zadavatele vůči jinému
uchazeči při objasňování cen uvedených v nabídkách a při vyvozování závěrů z těchto zjištění.
Nabídková cena daného uchazeče byla mimořádně nízká. Krajský soud nepostupoval v souladu
s §77 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, podle kterého je třeba výši nabídkových
cen posuzovat ve vztahu k předmětu veřejné zakázky.
III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení
[9] Žalovaný se zcela ztotožňuje se závěry krajského soudu. Zadávací podmínky
nepřipouštějí žádnou interpretační nejistotu. Stěžovatel přijal informaci zadavatele o dodatečné
položce. Přesto opakovaně tvrdí, že se jedná o práce, které měly být oceněny už pod jinými
položkami soupisu prací. I kdyby tomu tak bylo, argumentace stěžovatelů nepopírá skutečnost,
že práce nebyly oceněny tak, jak zadavatel požadoval, tedy samostatně. Pokud měli
za to, že oceňovat předmětné práce není správné, měli před podáním nabídky proti požadavku
na jejich ocenění uplatnit námitky. Tvrzení stěžovatelů o duplicitním požadavku na ocenění
stejných prací je tvrzením, které mohlo směřovat proti zadávacím podmínkám, nikoli proti
vyloučení stěžovatelů ze zadávacího řízení. Žalovaný se ani nemohl zabývat tím, jestli činnosti
obsažené v dodatečné položce mohly být podřazeny pod jinou položku, protože stěžovatel podal
nabídku, která neodpovídala požadavku zadavatele. V rámci veřejné zakázky proto byly dodrženy
základní zásady zadávacího řízení. Stěžovatelé byli ze zadávacího řízení vyloučeni zcela důvodně
a navazující postup hodnotící komise ve vztahu k otázkám mimořádné nízké nabídkové ceny
některého z uchazečů se nemohl jakkoliv dotknout jejich veřejných subjektivních práv.
[10] Zadavatel se konkrétně k meritu kasační stížnosti nijak nevyjádřil.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a nejsou tu důvody pro její odmítnutí pro nepřípustnost.
[12] Stěžovatelé se opírají o důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítají
nezákonnost jejich vyloučení ze zadávacího řízení (IV. A) a nezákonnost posouzení mimořádně
nízké nabídkové ceny jednoho z uchazečů (IV. B).
[13] Nejvyšší správní soud na návrh stěžovatelů přiznal jejich kasační stížnosti odkladný
účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatelé totiž mohli v případě vyhovění
jejich kasační stížnosti utrpět nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku
mohla vzniknout jiným osobám, pokud by zadavatel a vybraný uchazeč uzavřeli smlouvu.
Současně soud neshledal, že by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[14] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[15] Kasační stížnost ovšem není ani v jedné ze vznesených námitek důvodná.
IV. A Nezákonnost vyloučení stěžovatelů ze zadávacího řízení
[16] Podle §76 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách platí, že „[h]odnotící komise posoudí nabídky
uchazečů z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele uvedených v zadávacích podmínkách
(…). Nabídky, které tyto požadavky nesplňují, musí být vyřazeny.“ Podle §76 odst. 6 zákona o veřejných
zakázkách dále platí, že „[u]chazeče, jehož nabídka byla při posouzení nabídek hodnotící komisí vyřazena,
vyloučí zadavatel bezodkladně z účasti v zadávacím řízení (…). Vyloučení uchazeče, včetně důvodů vyloučení,
zadavatel uchazeči bezodkladně písemně oznámí.“
[17] Dodatkem k zadávací dokumentaci zadavatel stanovil, že uchazeči musejí samostatně
ocenit dodatečnou položku v soupisu prací. Všichni uchazeči až na stěžovatele tento požadavek
zadavatele splnili. Stěžovatelé o něm přitom byli prokazatelně informováni. Podle Nejvyššího
správního soudu nemohli při výslovném požadavku zadavatele na samostatné ocenění dodatečné
položky dovozovat, že ji není třeba samostatně oceňovat, protože jsou tytéž práce oceněny
v rámci jiných položek. Jejich nabídka tak nesplňovala požadavky zadavatele v zadávacích
podmínkách. Hodnotící komise ji proto musela podle §76 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách
vyřadit a stěžovatelé museli být zadavatelem podle §76 odst. 6 zákona o veřejných zakázkách
vyloučeni ze zadávacího řízení, což jim zadavatel včetně důvodů vyloučení bezodkladně písemně
oznámil. V té souvislosti je třeba zdůraznit povahu zadávacího řízení, které lze charakterizovat
jako vysoce formalizovaný postup, kde i formální pochybení může vést k negativním
důsledkům pro konkrétního uchazeče, projevujícím se například právě vyřazením nabídky
a následným vyloučením ze zadávacího řízení, tedy úplným zamezením získání veřejné zakázky
a možnosti jejího plnění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2015,
č. j. 10 As 202/2014 – 42).
[18] Stěžovatelé se po svém vyloučení obrátili na žalovaného, aby tento úkon zadavatele
přezkoumal, a nyní hledají zastání ve správním soudnictví. Jejich argumentace ale vždy věcně
směřovala a stále směřuje proti zadávací dokumentaci jako takové. Tvrdí, že byla nejednoznačná,
připouštěla dvojí výklad, a že ve skutečnosti její podmínky splnili. Nejvyšší správní soud se však
ztotožňuje se závěry žalovaného a krajského soudu, že podobné námitky měli stěžovatelé vznést
před podáním nabídky. Podle §110 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách platí, že „[p]ři zadávání
nadlimitních a podlimitních veřejných zakázek či v soutěži o návrh může kterýkoliv dodavatel, který má nebo
měl zájem na získání určité veřejné zakázky a kterému v důsledku domnělého porušení zákona úkonem
zadavatele hrozí nebo vznikla újma na jeho právech (…), zadavateli podat zdůvodněné námitky.“ Podle
§110 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách pak platí, že „[n]ámitky proti zadávacím podmínkám musí
stěžovatel doručit zadavateli nejpozději do 5 dnů od skončení lhůty pro podání nabídek.“ Tehdy měli
stěžovatelé předložit argumenty, o které se opírají v žalobě a následné kasační stížnosti, a které
proto přicházejí příliš pozdě. Opět je v této souvislosti třeba zdůraznit formalizovanou povahu
zadávacího řízení. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 4. 2013,
č. j. 1 Afs 103/2012 – 44, lhůta stanovená v §110 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách
„je speciální lhůtou pro podání námitek, do jejího uplynutí musí stěžovatel námitky koncentrovat, uplatnit
a odůvodnit.“ Stěžovatelé však žádné námitky v dané lhůtě nepodali, zadávací dokumentaci napadli
až po svém vyloučení.
[19] Proti stěžovatelům hovoří i judikatura Soudního dvora EU. Ustanovení §110 zákona
o veřejných zakázkách totiž vychází z obecných požadavků na přezkumný proces v rámci
zadávání veřejných zakázek, které jsou obsaženy ve směrnici Rady 89/665/EHS o koordinaci
právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek
na dodávky a veřejných zakázek na stavební práce (dále jen „přezkumná směrnice“) a směrnici
Rady 92/13/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se použití předpisů
Společenství o postupech při zadávání veřejných zakázek v oblasti vodního hospodářství,
energetiky, dopravy a telekomunikací. Tyto směrnice byly pro zvýšení účinnosti přezkumného
řízení doplněny a změněny směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES. Z rozsudku
Soudního dvora EU ze dne 12. 2. 2004 ve věci C-230/02, Grossmann Air Service,
Bedarfsluftfahrtunternehmen GmbH & Co. KG vs. Republik Österreich, body 36 – 37, vyplývá, že účelu
přezkumné směrnice neodpovídá, aby uchazeč vyčkával s podáním námitek proti požadavkům
zadavatele v zadávací dokumentaci do pozdějších fází zadávacího řízení, a nepodal je v první
možné fázi. Postup stěžovatelů, kteří vznesli své námitky proti zadávací dokumentaci v nesprávný
čas a v nesprávné fázi zadávacího řízení, proto přesně spadá pod vymezení postupu, který podle
Soudního dvora EU nerespektuje účel přezkumné směrnice.
[20] Lze proto shrnout, že stěžovatelé nesplnili podmínky zadavatele, a proto byli po právu
ze zadávacího řízení vyloučeni. Jejich následné námitky, které zopakovali v řízení o přezkumu
úkonů zadavatele, v řízení o rozkladu, v řízení před krajským soudem a v řízení o kasační
stížnosti jsou proto nedůvodné.
IV. B Posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny jednoho z uchazečů
[21] Krajský soud shledal tuto námitku nedůvodnou. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje
s jeho závěrem, že po zákonném vyloučení stěžovatelů nemohla být následným postupem
v navazujících fázích procesu zadání veřejné zakázky jakkoli dotčena jejich veřejná subjektivní
práva, protože stěžovatelé již nebyli jeho účastníky. Tento závěr vyplývá i z judikatury správních
soudů. V rozsudku ze dne 30. 8. 2007, č. j. 7 Afs 7/2007 – 707, Nejvyšší správní soud uvedl:
„Vzhledem k tomu, že stěžovatelé byli vyloučeni z účasti na zadávacím řízení pro nesplnění kvalifikačních
kritérií, a to zákonným způsobem, jak již bylo výše uvedeno, nemohou před soudem úspěšně namítat, že úkony,
které s jejich vyloučením nesouvisely a byly činěny až poté, kdy byli ze zadávacího řízení vyloučeni, mohly
zasáhnout do sféry jejich veřejných subjektivních práv. Veřejný zájem na transparentním a nediskriminačním
průběhu zadávacího řízení nelze podřadit pod pojem veřejné subjektivní právo příslušející stěžovatelům.“ (viz také
rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2006, č. j. 62 Ca 12/2006 – 600, publ.
pod č. 1527/2008 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud proto nemá důvod tento závěr krajského
soudu jakkoliv zpochybňovat. Předmětná kasační námitka stěžovatelů je zjevně nedůvodná.
V. Závěr a náklady řízení
[22] Nejvyšší správní soud tedy shledal všechny námitky uplatněné stěžovateli nedůvodnými;
jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední
povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[23] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, protože ve věci neměli
úspěch. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení
právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti
nevznikly.
[24] Podle §60 odst. 5 s. ř. s. osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch
nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů
zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů
řízení. V posuzované věci soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost, ze které
by jí vznikly náklady nad rámec běžné činnosti, neukládal. Neshledal ani důvody hodné zvláštního
zřetele, pro které by bylo spravedlivé jí náhradu nákladů řízení přiznat. Proto osobě zúčastněné
na řízení náhradu nákladů řízení zdejší soud nepřiznal.
[25] Závěrem se Nejvyšší správní soud musí vyjádřit k poněkud nejasnému vystupování
Ředitelství silnic a dálnic ČR během řízení o kasační stížnosti. Zadavatel byl jako osoba
zúčastněná na řízení řádně vyzván, aby se vyjádřil ke kasační stížnosti a zejména k návrhu
na přiznání odkladného účinku. Ačkoliv je přesně tím subjektem, od kterého lze očekávat
argumentaci o možné újmě, která by jemu samotnému, případně dalším osobám vznikla
vyhověním tomuto návrhu, respektive o případném rozporu s důležitým veřejným zájmem,
zadavatel ve stanovené lhůtě jen stroze uvedl, že s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí.
Teprve po rozhodnutí, jímž Nejvyšší správní soud na základě jemu známých skutečností kasační
stížnosti odkladný účinek přiznal, bylo zasláno doplnění vyjádření zadavatele, alespoň stručně
popisující dopravní význam Žďákovského mostu. Předsedovi soudu pak bylo adresováno
vyjádření regionálního pracoviště zadavatele s dotazem, zda stěžovatelé vůbec o přiznání
odkladného účinku požádali, s charakteristikou Žďákovského mostu, konstatováním jeho
havarijního stavu a popisem přijatých dopravních omezení a jejich důsledky. K meritu samotné
kasační stížnosti se zadavatel nijak nevyjádřil. Pokud chtěl zadavatel důsledně hájit veřejný zájem
na co nejrychlejším započetí rekonstrukce Žďákovského mostu tak, jak by si zřejmě tato
technická památka a významná dopravní stavba zasloužila, měl tak učinit řádným a důsledným
uplatňováním svých procesních práv v řízení před soudem. Procesním postupem není
zadavatelovo následné „krčení rameny“ v některých médiích. Soud sám usnesení o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nezrušil, neboť v nejkratší možné době přistoupil
k meritornímu rozhodnutí o podané kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu